Kmotr99
přečtené 423
Případ naruby
2006,
Raymond Chandler
Můj druhý Chandler - a Marlowa začínám mít v oblibě. Sám sebe trefně charakterizoval v rozhovoru s hotelovým detektivem na konci knihy: "Snažím se chránit pověst hotelu. Koho se snažíte chránit vy?" - "To nikdy nevím. A když to mnohdy vím, nevím, jak to provést. Dělám jen neohrabaně to i ono, a jdu lidem na nervy. Mnohdy to všechno pěkně zvorám." Často jsem se přistihoval, že ačkoliv k tomu Chandler nedával žádná vodítka (a občas vše nasvědčovalo spíš o opaku), většinu scén jsem si představoval v noci. Jak z obrazu Edwarda Hoppera Noční ptáci. Prostě ta "stará dobrá Amerika", se všemi jejími problémy a paradoxy.... celý text
Poslední stop: Afrika
2018,
Tomáš Poláček
To byla docela jízda. Tomáše Poláčka a jeho dobrodružnou cestu jsem loni na podzim sledoval na faceboku. Když se rozhodl, že přeci jen napíše knížku i o Africe, koupě přes kampaň na hithitu byla jasná volba. Přestože, jak Tomáš otevřeně přiznává, finální částku docela přestřelil, kniha je sepsaná poctivě včetně pěkných map a seznamu řidičů na konci. Obdivuji, s jakou lehkostí a hlavně jak otevřeně dokáže psát. Je to hodně osobní - a to dává jinak reportážně laděné knize něco navíc. Ta potřeba opravdu "do-prostopovat" svět a zavřít jednu životní etapu a započít novou. Leccos bych mu ale dokázal vytknout - trochu sobectví a ignorance. Třeba, že si o zemích vážně nic nezjistil, a pak se o jejích obyvatelích dokáže vyjadřovat celkem hnusně a bez špetky empatie. Ale to jsme zase u té otevřenosti a upřímnosti. Každopádně kdyby byl "dokonalý", tak se na žádnou takovou akci nevydá, což by byla pro nás, čtenáře škoda. Takže díky za ten zážitek!... celý text
Prohlédni si tu zemi
2012,
Václav Cílek
Dosud jsem bral Cílka jako "toho divnýho týpka, co v médiích sem tam straší uprchlíky." Jak jen jsem se mýlil! Jeho přehled a schopnost spojit zdánlivě nespojitelné a nesouvisející mě ohromily. Souhlasím s až příliš velkým rozpětím témat - ale jako úvod do Cílkova způsobu uvažování myslím dobré. Svoje okolí v rámci běžného denního "provozu" pozoruju myslím intenzivně a občas se mi podaří všimnout opravdu (ne)obyčejných věcí. Kéž by bylo víc lidí, co to dokáží takhle krásně popsat.... celý text
Oděské povídky / Historie mého holubníku
2010,
Isaak Emmanuelovič Babel
BABEL. To jméno na mě již delší dobu vykukovalo z tátovy knihovny... a jeho cizokrajnost mě lákala, asi ještě umocněná výrazným grafickým zpracováním Arga. Po přečtení je můj názor dost rozpolcený. Se samotnými Oděskými povídkami jsem docela zápolil - ztrácel jsem se v postavách a postavičkách, v orientaci mi nepomáhal ani Babelův specifický, i když zajímavý a barvitý styl psaní. Jako by někdo dal Chagallovy obrazy na papír. Osobní Historie mého holubníku se mi naopak líbila moc. Srozumitelnější, plynulejší ale pořád nezaměnitelný rukopis. Předválečné multikulturní prostředí na pomezí východu a západu, kde se mísí židovská kultura s ruskou, polskou a bůhvíjakou ještě, mě vždycky přitahovalo - a Oděsa má v sobě díky své přímořské poloze i něco kosmopolitního a skutečně cizokrajného.... celý text