Knihozrousenka
přečtené 67
Tatér z Osvětimi
2019,
Heather Morris
Mně absolutně nesedlo zpracování. Vyprávění klouzalo po povrchu, příběh byl neverohodny, postavy plytke, do děje jsem se nedokázala vžít, nikomu jsem nefandila... Velmi slabá kniha o holokaustu, která možná může zafungovat na čtenáře Nového Zélandu, vysokému hodnocení zde se pravdu dost divím.... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Velmi příjemná kniha o místy nepříjemných věcech. Pro mě ujištění, že komunikace v rodině je alfa a omega tohoto mikrosvěta, protože do hlavy si lidé navzájem nevidí a co jeden nějak myslí, druhý úplně jinak chápe. Může to zničit vztahy, život, všechno. Osobně bych někoho tak zatvrzelého jako byl Svatopluk vedle sebe nesnesla. Jsem totiž jeho úplný opak. Jediné, co mě hlavně zpočátku trochu mátlo, byla jména tří důležitých ženských postav. Blanka, Běla, Bohdana, dost se mi holky pletly a těžko říct, proč autorka zvolila zrovna takto. Ale plný počet nedám, protože předpokládám, že A. M. bude psát i dál :-) PS: s tím srovnáváním s Hanou už běžte do háje, vážení, jste už s tím otravní, je to pod každou další autorčinou knihou. To má psát Hanu pořád dokola?!... celý text
Prostá pravda
2007,
Jodi Picoult
Třetí kus od této autorky. Nemyslím si tedy, že jedna hvězda znamená odpad, no nic. Odkládám a již se k této knize nevrátím, absolutně mě neoslovila a hned od začátku mi celý ten spolek byl protivný. Bohužel.... celý text
Velké maličkosti
2017,
Jodi Picoult
Jako první jsem četla Je to i můj život a bylo to u mě za tři hvězdy, tohle je ovšem vyšší liga a až na pár drobností nemám co vytknout, a to včetně překladu i korektury, což u JTIMŽ byl dost problém. Je tu hodně věcí k zamyšlení, například jestli fakt nejsem rasista a nebo vlastně jsem, ale odmítám se ztotožnit s debilem, co má na hlavě vytetovanou svastiku. Každopádně téma rasismu je nevyčerpatelné a příběh v knize mě osobně dostal.... celý text
Je to i můj život
2005,
Jodi Picoult
Zajímavé téma a osvěžení mezi všemi detektivkami a příběhy z koncentračních táborů... Každopádně jsem rozpačitá. Doslova na mě dýchal duch amerických filmů, ve kterých je úplně všechno. A to já prostě nerada. Taky mi tam přišly rušivé pasáže o hvězdách a divně vyznívající přemítání jednotlivých postav skoro až o ničem... A například rozjímání o Měsíci, co chtěl svítit i přes den, to byl vyloženě úlet, těžko říct, jestli to tak vyznělo jen díky krkolomnému překladu... Ale co mě štvalo ještě víc - chyby, přátelé! Tu čárka ve větě navíc, tu chybějící... Naoko vs. na oko... I když co já vím, třeba se opravdu dá zvracet na oko... Nicméně, ať jenom nehaním. Jsem matka a jako matka bych tohle nikdy nechtěla řešit. Celkově se to četlo dobře.... celý text
Glencoe
2014,
Charlotte Lyne
Ne, tenhle kus od mé celkem oblíbené autorky mi nesedl. Děj se vleče, opakuje a Sarah se Sandym Ogem mě už pak jen rozčilovali svou zabedněností, nijak výrazně se nevyvíjeli, prostě mi to celkově nesedlo. Můj problém. :-)... celý text
