Knihozrousenka komentáře u knih

Já půjdu proti proudu nadšených. Námět je zajímavý, zpracování by však zasloužil rozhodně pokornější. Letem světem prolétneme životem, který by vydal na knihy tři. Kapitoly ze sanatoria byly divná červená knihovna, kdy se hrdinka příběhu chovala jako tele, byť zpětně není moc divu, když o ní zjistíme víc. Rodiče byli vyobrazení jako tyrani, kteří - hlavně otec - poměrně brzy naprosto otočí, aniž by to dávalo logiku. Protože mám ráda takováto témata, čekala jsem, že se půjde do hloubky, ale nedočkala jsem se. Hlavně rychle, přišlo mi. Hodněkrát mi vylétlo obočí vzhůru. A proč se hrdinka ze své pozdější pozice zazobané paničky navzdory tomu, že byla vykreslená pomalu jako lidský anděl, ani myšlenkou nepokusila zlepšit život svým rodičům? Ne, nelíbilo se mi to, už jsem to chtěla mít za sebou.

13.10.2024

E-kniha
Moje prvotina od autorky. O válce ve Vietnamu mám jen běžné znalosti, Vietnam samotný je pro mě nekonečně vzdálený. Příběh je poutavý, místy drsný, pak zase smutný, je o lidských osudech, ne o válce jako takové. Je docela šokující, jaké hrůzy se ještě poměrně nedávno ve Vietnamu děly. Do politiky se nořit nebudu, každopádně si myslim, že komouši to neměli vyhrát. Určitě půjdu do další knihy autorky (jen vietnamštiny by mohlo být méně, stejně to nepřečtu).

1 12.06.2024

Vinston mě se svou OCD baví :)

5 23.04.2024

Úplně by mi stačily 2 první vraždy. Jako četlo se mi to dobře, ale čím vražd pribyvalo, tim více jsem v tom citila takovej hollywood vibe. Jako kdyby vrazdil nejakej superman, a ne člověk. Moc kombinaci, přičemž Risk mi časem začal připadat víc jak trouba než top vyšetřovatel. A hrozně mě iritovalo jeho chovani v rodině. Napětí bylo, ale s přibývajícími kudrlinkami v příběhu mě opoustela zvědavost. A laserem do očí? To me spíš rozesmálo. I tak ale hodnotim kladně.

5 23.04.2024

Možné byla chyba začít číst tuto knihu hned po docteni Vražd v Österlenu od Motteho. Protože literárně to byl hroznej propad a první stránky jsem si nebyla jistá, jestli nečtu Lanczovou. Děj se vlekl, všichni byli tak strašně sladcí v těch sourozeneckych poutech, až mi lezli na nervy a sotva se konečně našlo "tamto", bylo celkem jasny, jak to bude dál. Neříkám, že je to špatný. Ale ani nijak skvělý. Je mi líto.

12 09.04.2024

Právě jsem dočetla. Příběh mě bavil, žádná hluchá místa. Doporučuji.

3 03.03.2024

Vážně tohle byla stejná Klabouchová, která napsala U severní zdi? Našla jsem si onu událost, kterou se inspirovala, u nás se o tom moc nepsalo. Styl, který zvolila, mi byl po chvíli opravdu protivný. Nejčastější slova? Penízky, sestřička, bráška a postýlka. Ještě teď mam osypky. Do českého prostředí to nezapadlo, hlášení z tv a novin bylo na sílu. Pochopila jsem, že je to banda debilů, ale chlapcovo vyprávění bylo pořád dokola a byť ta událost jako taková je samozřejmě šílená, bráchové v knížce ve mně emoce nevzbudili. 250 stran e-knihy mi přišlo nekonečných, ke konci jsem četla letmo. Plus, VELKÁ VÝTKA - spousta opravdu šílených chyb v textu. Už jste někdy viděli slovo "tabuly"? Ach jo. Je mi lito, ale za me fakt ne.

Knihu jsem přečetla v podstatně na jeden zátah. Četla se krásně, autor psát rozhodně umí. Přesto mě na tom všem něco děsně iritovalo. Tři hlavní hrdinové byli do jednoho magori, nedokázala jsem cítít sympatie ani k jednomu. Plus teda jeste matka. Co se autorovi povedlo, bylo vyvolat ve mně stejný pocit nejistoty, jako v Sarce. Neni to všechno jinak? Nicméně, za mě mohl byt příběh o třetinu kratší, už mě ty neustálé náznaky rozčilovaly a konec mě tudíž ani nijak nepřekvapil. Mysteriozni vložky mě rusily, az budu chtit fantasy, najdu si ho. Ale to je můj problém. Celkově tedy hodnotím vysoko, ptz moje subjektivní dojmy nejsou podstatné, autor napsal dobrou knihu. Takže ano, doporucuji. Hvězd se tentokrát zdrzim.

Hanišovou čtu ráda, ale štvou mě konce, které knihám dává. Není to jen Houbařka, kde si konec čtenář má vystavět sám.

2 20.09.2023

Ufff... Dlouho se mi nestalo, že jsem po docteni knihy několik dní chodila jak tělo bez duše. Silné, dusive, bolave, strašné.

4 20.09.2023

Mně absolutně nesedlo zpracování. Vyprávění klouzalo po povrchu, příběh byl neverohodny, postavy plytke, do děje jsem se nedokázala vžít, nikomu jsem nefandila... Velmi slabá kniha o holokaustu, která možná může zafungovat na čtenáře Nového Zélandu, vysokému hodnocení zde se pravdu dost divím.

8 20.09.2023

Velmi příjemná kniha o místy nepříjemných věcech. Pro mě ujištění, že komunikace v rodině je alfa a omega tohoto mikrosvěta, protože do hlavy si lidé navzájem nevidí a co jeden nějak myslí, druhý úplně jinak chápe. Může to zničit vztahy, život, všechno. Osobně bych někoho tak zatvrzelého jako byl Svatopluk vedle sebe nesnesla. Jsem totiž jeho úplný opak. Jediné, co mě hlavně zpočátku trochu mátlo, byla jména tří důležitých ženských postav. Blanka, Běla, Bohdana, dost se mi holky pletly a těžko říct, proč autorka zvolila zrovna takto. Ale plný počet nedám, protože předpokládám, že A. M. bude psát i dál :-)

PS: s tím srovnáváním s Hanou už běžte do háje, vážení, jste už s tím otravní, je to pod každou další autorčinou knihou. To má psát Hanu pořád dokola?!

3 20.05.2019

Třetí kus od této autorky. Nemyslím si tedy, že jedna hvězda znamená odpad, no nic. Odkládám a již se k této knize nevrátím, absolutně mě neoslovila a hned od začátku mi celý ten spolek byl protivný. Bohužel.

2 11.05.2019

Jako první jsem četla Je to i můj život a bylo to u mě za tři hvězdy, tohle je ovšem vyšší liga a až na pár drobností nemám co vytknout, a to včetně překladu i korektury, což u JTIMŽ byl dost problém. Je tu hodně věcí k zamyšlení, například jestli fakt nejsem rasista a nebo vlastně jsem, ale odmítám se ztotožnit s debilem, co má na hlavě vytetovanou svastiku. Každopádně téma rasismu je nevyčerpatelné a příběh v knize mě osobně dostal.

4 10.05.2019

Zajímavé téma a osvěžení mezi všemi detektivkami a příběhy z koncentračních táborů... Každopádně jsem rozpačitá. Doslova na mě dýchal duch amerických filmů, ve kterých je úplně všechno. A to já prostě nerada. Taky mi tam přišly rušivé pasáže o hvězdách a divně vyznívající přemítání jednotlivých postav skoro až o ničem... A například rozjímání o Měsíci, co chtěl svítit i přes den, to byl vyloženě úlet, těžko říct, jestli to tak vyznělo jen díky krkolomnému překladu... Ale co mě štvalo ještě víc - chyby, přátelé! Tu čárka ve větě navíc, tu chybějící... Naoko vs. na oko... I když co já vím, třeba se opravdu dá zvracet na oko... Nicméně, ať jenom nehaním. Jsem matka a jako matka bych tohle nikdy nechtěla řešit. Celkově se to četlo dobře.

2 03.05.2019

Ne, tenhle kus od mé celkem oblíbené autorky mi nesedl. Děj se vleče, opakuje a Sarah se Sandym Ogem mě už pak jen rozčilovali svou zabedněností, nijak výrazně se nevyvíjeli, prostě mi to celkově nesedlo. Můj problém. :-)

18.01.2019

Kouzelná kniha, sedla mi forma i obsah, jen konec mě zklamal, ale to je můj problém. Když jsem si četla u praskajícího ohně, v teple, klidu a míru, cítila jsem velkou vděčnost za svůj život. Příběh byl zajímavě pojatý, válka očima dětí, i těch nevidomých, není vyprávěna často. A sedla mi až tak, že jsem opravdu byla tam, kde hrdinové. Pro mě zásadní kniha. Doporučuji.

11 28.12.2018

Moc krátké! Jinak pěkné, dá - li se téma takto zhodnotit.

4 13.12.2018

Není fér srovnávat dílo s Hanou a není fér čekat od Hotýlku něco jí podobného. Sám za sebe je román vydařený a mně se autorka strašně příjemně čte... Rozhodně nezaměnitelný styl! Doporučuji.

6 31.10.2018

Ještě nedočteno, mám jen puzení tady sdělit, že mi ještě nikdy nebylo fyzicky špatně při čtení knihy. Některé pasáže jsem četla letmo a odvracela zrak, případně jsem pro slzy neviděla. Nevím, jestli seberu sílu a dočtu. Nemohla jsem spát a i dneska se cítím pod psa... Jako matka mám opravdu problém... Nebudu srab, dočtu to, ale je to velká zkouška. Všichni, kteří to peklo přežili, mají můj hluboký obdiv, že byli schopni dál žít...

6 29.10.2018