Koka
přečtené 1589
O mrtvých jen dobře
2002,
Božena Šimková
Obdivuhodné! Toto nebyla obyčejná "detektivka". Ano, je zde kriminální čin, jeho podrobné vyšetřování orgány Veřejné bezpečnosti a odhalení pachatele. Ale zejména je to úžasně živé, věrohodné vykreslení mikrosvěta české vesnice na začátku 60. let, kdy všechna svinstva nastrádaná v duších lidí za období protektorátu, za dobu odsunu obyvatel s nevhodnou národností, za léta politických a ideologických bojů a zejména za ta strašlivá 50. léta - roky násilné kolektivizace, združstevňování, ožebračování, likvidace celých rodů způsobily takový rozvrat v morálce, že hlavní roli ve vztazích hrály jen ty nejhorší, nejnebezpečnější, nejhnusnější lidské vlastnosti. O rozsahu té devastace svědčí, že následky trvají dodnes. Autorka ryze literárními prostředky dokázala i v mikropříbězích, odvyprávěných na půl stránky jako výpovědi svědků nebo drby sousedek, podat svědectví o zvrácenosti tehdejšího politického systému a jeho hlasatelů při využívání údajně pokrokových ideologických hesel k získávání osobního prospěchu nebo vyřizovaní osobních účtů s osobními nepřáteli či soky. K vykreslení dobového koloritu výrazně přspěly i drobné ale hodně výřečné poukazy na způsob práce tehdejší kriminálky (zapojení "osožáků" do výslechu vzdálených svědků, uvalení "podnikové kontroly" na hospodu, kde se čin odehrál). Více než detektivku tuto knihu vnímám jako závažný sociálně-kritický román a důležitý příběh z české historie. Doporučuji.... celý text
Žena v červenom kabáte
1994,
Charlotte Kerr
Mám akúsi podvedomú averziu k spomienkovým knihám, ktoré napíšu slávne vdovy o rokoch prežitých s ešte slávnejšími umelcami. Avšak táto kniha ma nečakane veľmi zaujala a prekvapila. Pozoruhodná je už jej štruktúra - útržkovité, chronologicky poprehádzané spomienky na epizódy zoznámenia a spolužiatia s Friedrichom Dürrenmattom, ale aj na roky "pred ním" a "po ňom" sa striedajú s textami praktických odkazov a ľúbostných vyznaní, ktoré jej F. D. písal a ktorých kópie tvoria zásadnú časť ilustrácií. Podrobne vykreslené scény autorkiných únikov a návratov z/do dosahu hviezdnej príťažlivosti veľkého umelca, oficiálne uznávaného ako "švajčiarsky národný poklad", sa striedajú s dôverným vykreslením procesu jeho i jej tvorby a vzájomného ovplyvňovania. Prekvapujúce boli i významné a vysoko oceňujúce zmienky o slovenskom kameramanovi Igorovi Lutherovi, ktorý s pani Kerrovou-Dürrenmattovou spolupracoval na niekoľkých jej dokumentárnych projektoch, ako aj slová najvyššieho profesionálneho uznania na adresu českého scénografa Josefa Svobodu, ktorý sa zasa podieľal na inscenáciách Dürrenmattových hier vo švajčiarskych divadlách. Ak sa niekto zaoberá Dürrenmattovou literárnou, divadelnou či výtvarnou tvorbou, určite by nemal túto knihu opomenúť.... celý text
Náhrdelník a kalabasa
2005,
Robert van Gulik
Vynikajúce! Kombinácia taoizmu s kriminalistikou a nevtieravým opisom špecifík života v stredovekom čínskom posádkovom meste, zaujímavosti o spôsobe obliekania, stravovania, prevádzkovaní hostinca, motivačných opatreniach pre zvýšenie cestovného ruchu, o administratívnom riadení spoločnosti :=)). Ale aj opis neuveriteľne krutých spôsobov mučenia, úskočnosti a zločineckých praktík, ktoré sú - zdá sa - večné. Nemenia sa ani intrigy vo vládnych kruhoch. A "pán Tekvica" nebol až taký dutý, ako by sa zdalo.... celý text
Celá Frusaglia
1941,
Fabio Tombari
Umělecké beletrii se kdysi říkalo "krásná literatura". Tato kniha plně odpovídá takovému označení. Je to čtenářské blaho! Malé, drobné epizody, významné i nevýznamné události v životě přímořského městečka a jeho obyvatel, anekdotické příhody - ale jaká krása! Krása slov, myšlenek, obrazů, i těch, které líčí drsný kraj, krutý život, nehezké vztahy. Velmi překvapující byl doslova moderní styl myšlení i psaní autora, který vtipnými postřehy i sarkastickými šlehy dovedl vykreslit atmosféru, postavy, situace, aniž byste dnes vnímali jejich tematickou archaickost jako nestravitelnou. Kniha měla štěstí i na překladatele, a tak jsem si tento poklad vychutnávala, sice až tři čtvrtě století po jejím vzniku poprvé, ale zřejmě ne naposled.... celý text
Tu bola kedysi ulica ...
1995,
Leo Kohút
Ani dvadsať ročníkov školskej dochádzky mi o histórii Slovenska a Československa v 20. storočí nepovedalo toľko, ako táto kniha. Autor s mimoriadnou (i keď iste nie s bezbrehou) otvorenosťou píše o okolnostiach a dôvodoch nadpriemerného príklonu slovenských židov, zvlášť mladých, ku komunizmu v 30. rokoch, o nevysvetliteľných náhodách, ktoré ho i pri putovaní niekoľkými nacistickými koncentrákmi uchovali pri živote, o ideách, s ktorými vstupoval do života, i o tých, ktoré neskôr nadobudol a ešte neskôr zavrhol. Píše o pražskej i bratislavskej atmosfére v rokoch mladého Československa a neskôr slovenského štátu a tiež o strašnej degenerácii myšlienok a ľudí, ktorým veril a ktoré či ktorí sa po roku 1968 neuveriteľne zvrtli. Nepopiera vlastnú naivitu, ideologickú zaslepenosť až hlúposť a - prekvapujúco - bez trpkosti vykresľuje svoje draho zaplatené vytriezvenie. Našťastie, neobmedzil sa iba na vykreslenie politických a celospoločenských udalostí, a tak som zvedavo hltala i obsiahle odstavce o budovaní čs. polygrafického priemyslu, o problematike grafickej úpravy kníh, kterej sa ako jeden z prvých teroretikov venoval, i - z dnešného pohľadu mimoriadne naivných - názoroch na život "na západe". Veľkým kazom knihy bola jej odfláknutá jazyková korektúra (čítala som I. vydanie z roku 1995), ktorá snáď - dúfam - bola v ďalších reedíciách napravená. Záujemcom o poznanie toho "ako to len bolo možné?!" veľmi naliehavo odporúčam.... celý text
Vážne zločiny
1992,
Laurence Gough
Dlho sa to tvári pomerne unylo, ale koniec dosť prekvapí. Najlepší na tejto knihe je jej formát - doslova vhodný do vrecka. Inak - nič moc.
Včelař
2006,
Maxence Fermine
Naivní prvoplánová moralitka na téma "všude dobře, doma nejlíp". Oduševnělé nápady jsou občas prokládány ekonomickými kalkulacemi, což působí hrozně uměle, nenáležitě až směšně. Provozní překážky na své cestě kontinenty nemá hrdina téměř žádné, a ty, které se objeví, vždy někdo za něj vyřeší. Jediné, co mě zaujalo, jsou pasáže, naznačující setkání s malířem Vincentem van Goghem. Chuť levandulového medu z kraje Provance již zřejmě nikdy neochutnám, a přitom to je to jediné, co ve mě čtení této knihy vzbudilo.... celý text
Neberte stopárov
1983,
Ellis Peters (p)
Vynikajúca detektívka z čias, kedy ešte nebolo treba v knihách vŕšiť rituálne zohavené telá a predháňať sa v úchylkách páchateľov či obetí, a predsa našli svojho čitateľa. Príbeh je takmer uveriteľný, postavy sú vynikajúco spracované - ich fyzická i mentálna charakteristika je výstižná, plastická. Dej chvíľami pripomína americkú grotesku (sledovaný prenasledovateľ, policajti hluchí k banálnym, no kľúčovým informáciám, orientačné body stratené v dôsledku búrania domov a pod.), predsa však dodržiava povestnú britskú "úroveň" uprednostňujúcu dôvtip a kombinačné schopnosti pred strelnými zbraňami. Slovenskej prekladateľke autorka vyslovene "sadla", vďaka čomu sa kniha číta bez jediného zádrheľa.... celý text
Veľmi ľahká smrť
2000,
Simone de Beauvoir
Na napísanie takejto "reportáže" asi treba mať poriadne silný žalúdok a schopnosť nielen sa odosobniť a dokázať sa pozrieť na seba i svoju rodinu neľútostne, ale potrebná je i veľká dávka istého exhibicionizmu, prekračujúceho pravidlá bežnej rodinnej diskrétnosti a ochrany súkromia. Veď kto už len opíše - a predhodí verejnosti ako literatúru - detaily z osobného života a zo smrteľnej diagnózy vlastnej matky, z nechutných biologických procesov, ktoré chorobu sprevádzajú, z "prevádzkových" ťažkostí spojených s prácou lekárov a prítomnosťou príbuzných pri umierajúcej. Za pozoruhodný detail považujem pasáž, v ktorej Simone d. B. píše o svojej ceste do Prahy, na ktorej sprevádzala svojho životného partnera Sartra v dňoch, kedy matka zomierala. Keď z Prahy telefonovala sestre do Paríža, aby zistila, či sa už koniec blíži, a má sa teda vrátiť, alebo ešte môže zostať pár dní v Prahe, sestra bola prekvapená, ako dobre ju v telefóne (z Československa!!!) počuje. Túto kratučkú novelu som prečítala s akýmsi studom, dosť zaskočená, Jediné, čo ma zaujalo, sú zmienky o citovom a mentálnom vývoji Simone de Beauvoir v puberte a mladosti, keď sa potrebovala vymaniť z matkinej myšlienkovej obmedzenosti a náboženského vplyvu, no dokázala to len za cenu odcudzenia voči tej, ktorej smrť tu tak podrobne a vecne opisuje.... celý text
Travnická kronika
1958,
Ivo Andrić
Je třeba uznat, že na dnešní vkus je kniha psána dost rozvlekle, podrobně a málo "akčně". Ale také je zapotřebí ocenit, že autor si tu dobu, reálie, události, modely myšlení opravdu nastudoval a vykreslil velmi věrohodně. Pro nestranné zájemce může být kniha odpovědí, proč se nám Bosna a Bosňané zdají být tak "divocí", neevropští, jiní. Střet muslimských a ne-muslimských hodnot, střet tradicionalizmu zaostalé výspy Evropy a revolučních napoleonských myšlenek je zde zobrazený velmi plasticky a může být v mnohém poučný i pro dnešek. Zdejší hodnocení knihu dle mého trochu podceňuje, a tak já ji zas "nadcením", protože jí považuji za velmi originální, ojedinělou co do tématu, o němž píše, regionu, v němž se odehrává, důkladnosti autora, s jakou k historickým událostem přistoupil.... celý text
Žena v bílém
1977,
Wilkie Collins
Nevím, kdo a kdy přišel jako první na nápad vyprávět jeden příběh "ústy" různých postav a tím mu dát délku a dynamiku, kterou by v podání jediného vypravěče nikdy nedosáhl. Pravděpodobně je tato kniha jedním z prvních případů, kdy autor použil takové, dnes již velmi frekventované, řešení. Škrobené dialogy, kterými tato kniha hýří, samozřejmě patří k době vzniku knihy a časům, v nichž se příběh odehrává - to chápu, ale přesto mi zde hrozně lezly na nervy ta "hnutí mysle a citů", to blednutí a trhaný dech postav. Rozhodně však uznávám, že pro současníky musela být tato kniha opravdovým trhákem, neboť jednak nastolovala ožehavé spoločenské téma, ale také přinášela napětí, závan zločinu, intrik a lží, jaké v jistých společenských kruzích té doby nebyly otevřeně diskutovány.... celý text
Ale já se tu narodil
2004,
Gregor Sander
Malinko mi to připomnělo Šabacha a jeho texty o dětství či mládí v socializmu. Ovšem Sanderovy postavy jsou spíše ukotvené ve vesnici či zapadlém regionu a jeho příběhy postrádají alespoň náznak humoru nebo optimismu. Deziluze, prostřednost, nezájem - to jsou základní postoje jeho postav. Jako reflexe vytřízlivění z kocoviny po sjednocení - ano, jako čtenářský zážitek - spíše ne.... celý text
Hřebík v třešni a jiné povídky
1998,
Kjell Askildsen
Skvělé, vynikající! Minimalistické, vybroušené, sarkastické, ironické, výstižné. Lapidární postřehy, vítězné i neúspěšné pokusy o stařeckou důstojnost, žití do posledního dechu. Jako ze života - i když končícího.... celý text
Sean na mušce
2008,
Colin Bateman
Jako kriminální příběh mě to moc nezaujalo. Ale přesto jsem to dočetla, neboť mnohé hlášky, které autor vložil do úst vypravěči příběhu, byly vtipné, trefné a zabývaly se tématy, které mě zajímají: krvácení či zacelování ran po irsko-irském krvavém příběhu, a pohled na současnou evropskou a americkou filmovou tvorbu. Za všechny alespoň malá ukázka: „Cannes je to pravé místo, kde se film musí předvést. Tam za černobílý film dokonce získáš body navíc a když je hudba jazzová, považují tě za intelektuála. A když rezolutně odmítneš znehodnotit svůj umělecký film titulky s překladem, takže nikdo nemá ponětí, o čem si tam ti herci sakra povídají, můžeš vzít jed na to, že si odneseš hlavní cenu.“... celý text
Kuba
2016,
kolektiv autorů
Další důkaz, že tání pokračuje a nakladatelství, které tuto knihu vydává, je opravdu "trendy". Když jsem se včera dozvěděla, že na Kubě budou dnes koncertovat Rolling Stones, hned mi napadlo - Kubu čekají radostné časy a pak, jak jsme to zažili i my, kruté probuzení. Doporučuji tuto knihu a následnou návštěvu Kuby dřív, než dojde k tomu druhému.... celý text
Francouzova milenka
1976,
John Fowles
Fowles si tímto dílem s čtenáři pořádně pohrál, a ne vždy úplně fair. Že mnozí tu hru neznají nebo hrát s ním nechtějí - o tom svědčí i mnohé zdejší komentáře. Nelze se ani divit. Kniha totiž klame tělem, a začíná to už u názvu, který je lživý „až na půdu". Příběh se chvílemi tváří jako standardní román o bolestném milostném vztahu ve viktoriánské době, a tak čtenáři, kteří čekají jenom na rozuzlení typu "zda se ti dva vezmou", musejí být hrozně zklamaní a cítit se podvedení. A co teprve někteří „znalci“ moderní dialektiky, když zjistí, že autor jako výmluvný úvod k mnoha kapitolám použil citáty z děl Karla Marxe! Fowles na půdorysu příběhu mladého šlechtice, který se zmítá mezi mnoha protichůdnými silami, jaké představují čest, povinnosti, konvence, vášně, naděje, tradice, vzdělání atd., chtěl vykreslit naprostou zvrácenost "zlaté doby" viktoriánství (léta kolem 1850), kdy na jedné straně se Británie stávala předním tahounem světového průmyslového vývoje a peněžnictví, no v mezilidských vtazích byla hluboce uvízlá v bahně pokryteckých konvencí, nepřirozených svazků a závazků, přičemž přední vrstvy společnosti se plácaly v životech plných banalit a umělých omezení. Více, než románový příběh, je to sociologická sonda do tehdejší atmosféry britské společnosti, přičemž autor s románovými postavami nakládá jako s figurkami na šachovnici a vůbec nezastírá, že mu všechny slouží jenom jako ilustrativní loutky, kterými demonstruje své historické, sociologické a psychologické náhledy na to vzývané a neoprávněně velebené, idealizované viktoriánství.... celý text