Koka
přečtené 1585
Robí sa to trikom
1968,
Agatha Christie
Po dlhšom čase, asi tak po 40 rokoch som sa vrátila k tejto knihe, ktorá patrí k mojim obľúbeným "christiovkám", a zrazu som zistila, že tá kniha má veľkú slabinu, takú typickú pre všetky detektívky, v ktorých vyšetrovateľmi zločinu nie sú ani profesionálni kriminalisti, ani súkromné očká. Tou slabinou je autorov problém, ako laického "detektíva" dostať na miesto zločinu a previazať vzťahy medzi ním a obeťou, podozrivými či svedkami, a to naviac opakovane, v niekoľkých nesúvisiacich knihách. Pretože - pochopiteľne - nebolo možné nechať postupne vyvraždiť celú dedinu, v ktorej slečna Marplová bývala a ktorej život z okien pozorovala, siahla autorka k tomu, že občas Mrs. Jane vyslala niekam preč, na návštevu. Tak je tomu i v tomto prípade, ale ten impulz, pre ktorý tam išla, je tak neskutočne neuveriteľný, účelový, umelý, že mi to dosť uberalo z hodnovernosti príbehu. Ale inak to bolo rozohrané i vyriešené zaujímavo. Zaujali ma i dobové názory na prácu s narušenou mládežou.... celý text
Sheila Levinová zemřela a žije v New Yorku
1992,
Gail Parent
Kdyby náhodou někoho zajímalo, kam autorky knih Sex ve městě a Deníků Bridget Jonesové chodily na ty nápady, motivy a hlášky, tak doporučuji nakouknout do této veselo zoufalé knížky, která už v 70. letech zřejmě předznamenala tu následnou smršť sarkastických a sebeironických příběhů žen - obyvatelek světových metropolí, které by se i vdaly, jen kdyby si je někdo vzal. Zoufalé a sebemrskačské hledání partnera provázené vtipnými postřehy o životě v odcizeném velkoměstě mě vždy spolehlivě pobaví. Konec už je trochu nezvládnutý, ale přesto doporučuji (a nejen svobodným třicátnicím, ale zejména jejich příbuzným a kamarádkám :=))... celý text
Rodinná kronika
1977,
Natalia Ginzburg
Ještě nikdy jsem nečetla tak chladný, studený, odporný a údajně plně autobiografický (!) pohled uznávané autorky na vlastní vyšinutou rodinu - otce, který byl významný vědec, ale jako otec a manžel naprosté hovado, slabošskou a nepraktickou matku, necitlivé, hašteřivé a odcizené sourozence. Že život v takové rodině musel tu Natalii hrozně poznamenat, a ona taktéž neoplývala žádnými milými a sympatickými vlastnostmi, je jasné. A proto se možná těch vzpomínek chtěla zbavit či alespoň nějak je analyzovat a tím "překonat" - to bych brala. Ale takto?! Bylo mi odporné to číst, ale současně jsem se nemohla od knihy odtrhnout, což dokazuje, že i když není ani hezká, ani pochopitelná, je tedy alespoň přitažlivá.... celý text
Lásky královské
1973,
Miloš Václav Kratochvíl
Jak málo postačí: několik historicky doložených faktů plus několik historicky nedoložených předpokladů a dobových souvislostí plus nadprůměrná mužská empatie do myšlení ženy, a je z toho přitažlivé čtení, jemuž uvěříte. Ano, ty příběhy se tak opravdu mohly stát, ty dívky si opravdu to a to mohly pomyslet. Ano, i vladaři a jejich chtěné či vnucené partnerky měli své pochybnosti, touhy, lidské slabosti, jenomže ta tíha koruny, ta tlačila na míchu někdy víc, než bylo zdrávo ....... celý text
Jako stébla trav
2004,
Lewis DeSoto
Kniha měla téměř všechno, co od dobré moderní beletrie čekám: exotické prostředí, výrazný sociální a rasový motiv, střet soukromého života s velkými dějinami, komorní rozsah s malým počtem postav a krátkou dobou trvání příběhu. Jediné, co chybělo, je alespoň náznak humoru a záblesk naděje. Hrdinkou je vlastně taková Betty McDonald naopak - farmářka, která o farmaření, fyzické práci, povinnostech sezonních dělníků, zákonitostech úrody a života neví vůbec, ale vůbec nic. Ta postava byla docela nepřesvědčivá, ale vždy, kdy mě štvala její zabedněnost, neschopnost předvídat i ty nejlogičtější nevyhnutné děje, které nastanou, vždy jsem si uvědomila - aha, to jsou ty "jiné kulturní vzorce". Jakoby ani nežila v segregované společnosti, resp. jakoby se až časem, v dospělosti, kdy už je pozdě, dozvídala, co taková rasová segregace v její zemi vlastně obnáší. Příběh je pro nás nepochopitelný, ale protože víme, že toto všechno a mnohé podobné se v JAR běžně dělo (a zřejmě ještě v různých formách i děje), o to více fascinuje nepatetická samozřejmost, se kterou autor vykresluje i nejsilnější scény.... celý text
Falešný kupón
1969,
* antologie
Téma zločinu a trestu bylo mezi ruskými literáty 19. století vysloveně "oblíbené". Frenkvence motivů těžkých hrdelních zločinů je v jejich dílech opravdu nadstandardní a zjevně odráží jejich frekvenci v reálném životě. A to ve všech společenských vrstvách: od negramotných mužiků s vychlastanými mozky, kteří se od zvířat lišili jenom chůzí po dvou, přes tupé a znuděné kupcové bez morálky, svědomí, budoucnosti, až po oficíry, kteří už jako desetiletí kluci museli houfně nastupovat do kadetních škol a místo houpacích koní a dřevěných šavliček byli od dětství vedeni k údajné hrdosti, která přikazovala zabíjet pro každou "urážku" ,a k bezuzdnému hýření v předem ztraceném životě. Když chce někdo pochopit tu tajemnou a nepochopitelnou "ruskou duši", to stigma alkoholem a staletími despotizmu zdegenerových generací, měl by si tyto krátké ukázky morální bídy přečíst. Tvoří totiž jenom lehkou ouvertúru k tomu, co se pak dělo ve 20. století.... celý text
Jozef Bednárik
2014,
Andrea Coddington
Túto knihu som si od rodiny želala k Vianociam a žiaľ – aj sa mi to splnilo. V čom je problém? Kniha je veľmi povrchná - taký typický produkt posmrtnej monografie, ktorú treba rýchlo vydať, kým ešte pamiatka na slávneho zosnulého nevychladla a dosť čitateľov si pamätá jeho pominuteľnú, nehmotnú tvorbu. Treba priznať, že napísané, či lepšie povedané „zostavené“, je to šikovne, profesionálne. Citácie slov protagonistu sa striedajú s výpoveďami jeho umeleckých spolupracovníkov, príbuzných a priateľov, život a dielo sú radené chronologicky, súkromné pikantérie sa pravidelne striedajú s faktografickými údajmi o inscenáciách. Bednárikova častá neznesiteľnosť, príšerná, v živote bežných ľudí nevídaná vulgárnosť, urážky voči spolupracovníkom, nervozita až hystéria sú bagatelizované ako malé epizódy, ktorými síce mnohým ublížil, no ale keď to bolo v záujme umeleckého výsledku, tak čo .. ? To všetko by som ešte knihe odpustila, pretože verím, že zanedlho vznikne o ňom komplexné dielo a na skutočných teatrologických základoch opíše, analyzuje a vyhodnotí tvorbu tohto nepochybne originálneho a neopakovateľného režiséra, ktorý ako ľudské „dynamo“ poháňal nielen celé stohlavé umelecké tímy, ale aj vlastný nenásytný štýl života. Druhým a pre mňa veľmi zásadným problémom je však skutočnosť, že som knihu dostala v českom preklade, z ktorého som doslova „na mŕtvicu“. Chápem, že prekladateľka to nemala ľahké: trnavsko-linčianske nárečie, slovenčina spisovná i vysoko nespisovná - vulgarizmy, poézia, írečité riekanky, široké spektrum názvov a odbornej terminológie z oblasti literatúry, divadla, filmu, opery, divadelnej prevádzky … , dať to všetko do zrozumiteľnej češtiny a nestratiť cestou kolorit tých slov, to dá zabrať. Redakčná kontrola asi neprebehla žiadna, a tak na mňa z textu vyskakovali šokujúce „údaje“ : slávny hochštapler Thomasa Manna Felix Krull je tu nazvaný Felix Krupka, slávny spisovateľ Bashevish Singer sa tu volá Bashevish Winter, no a „najlepšie nakoniec“ - v smútočnej reči, prednesenej nad rakvou mŕtveho Bednárika v Slovenskom národnom divadle, sa spomína Shakespearova postava z Rómea a Júlie – Júliina dojka. Po česky by to mala byť „kojná“, no v preklade je – dojička! To už som zavýjala od smiechu. Béďo by sa bol na tom iste zasmial, i keď vzápätí by realizačný tím tejto knihy iste poslal do toho kosoštvorca, kam posielal aj onakvejšie hviezdy. Najviac si preto na knihe cením ilustrácií – fotografie z inscenácií, súkromia, stránky jeho diára, tie o J. B. vypovedajú najlepšie.... celý text
Zatímco plyne noc
1997,
Fríða Á. Sigurðardóttir
Naprosto nechtěně a neplánovaně jsem se v poslední době setkala hned s několika knihami, jejichž tématem je loučení s umírajíci či zemřelou blízkou osobou a u té příležitosti bilance vzájemných vztahů, která se rozroste do bilance vlastního života pozůstalé postavy. Byly to nejdřív knihy http://www.databazeknih.cz/knihy/kratsi-nez-vzdech-86743 , http://www.databazeknih.cz/knihy/pet-hodin-s-mariem-92559 a teď, jako bych to přivolávala, zas tahle. Na rozdíl od předchozích dvou zmíněných knih, které jsou poznamenané jižanskou zemí původu, a tedy i jiným, vášnivějším, extrovertnějším přístupem k vztahům s mrtvým a k souvisejícím rituálům, tato je hodně typickým plodem studeného Islandu. Dcera sedí u lůžka umírající matky a jakoby poznala, že odchodem mámy zmizí i příběhy dávnějších předků, vybavuje si vše, co kdy slyšela o její rodině, co kdy zažila s příbuznými, jak se jejich životy podepsaly na tom jejím. Islandská zima, tma, věčný boj s mořem a izolovaností, surovost těžkého života s dopadem na surovost ve vztazích. Působivé a nesnadné čtení. Vypíchnu citaci, která se hodí na mnohé situace: "To, co se děje, nemůžeme moc ovlivnit, ale jedno ovlivnit můžeme: jak se zachováme."... celý text
Kratší než vzdech
1965,
Anne Philipe
Jímavé, hezké, smutné. Docela mi tentokrát vadilo, že jsem ze zdejšího komentáře věděla, o jaký slavný pár jde, jakoby tato informace vrhla na tu knihu stín bulvárnosti.... celý text
Nulté číslo
2015,
Umberto Eco
Říkám to jenom vám a věřím, že to zůstane mezi námi - nejde o žádný román pana Eca, ale o jasnou (i když hodně zamlženou) zprávu o konspiraci, jíž je tento pán obětí i aktérem. Jednoduše výkřik ze soumraku kariéry "skončili jsme, jasná zpráva". Nenechme se opít rohlíkem ani činzánem: U.E. potřeboval sdělit světu, jaký byl skutečný důvod, proč mu vloni slovutná pražská univerzita neudělila titul dr.h.c. Připravil o tom podrobnou zprávu, ale nejdřív si potřeboval otestovat, jak bude přijata, a tak její koncept světu podhodil pod krycím názvem "nulté číslo". Místo aby rovnou, jako chlap, přiznal, že dochtorát mu nedali, neboť pod rouškou údajných návštěv pražských hřbitovů v předchozích letech sem chodil vykrádat nauhau české žurnalistiky a u té příležitosti se mu povedlo z rukou zaprodanců získat i interní manuály českých deníků, z nichž mnohé prý, údajně, asi pocházejí rovnou z fakulty pisálků, kde slouží jako výukové listy. Cituje z nich v knize celé dlouhé odstavce a vydává je za údajné proslovy - pracovní návody zaprodaného šéfredaktora neexistujícího italského plátku adresované jeho přisluhovačům, kteří jsou za jidášský peníz ochotni psát, vyšťárat, zatloukat, očerňovat i vybílit vše, co jen je majiteli listu zapotřebí . Phe, kdo mu na to skočí? Ještě i překladatelka s ním jede v tom komplotu a do příběhu - údajně z roku 1992 (ha, ha - dobře víme, jak vypadala československá, česká a zejména slovenská žurnalistika v tom roce a na čem se podílela !!!) zakomponovala narážku na tehdy neexistující YouTube, do níž však ještě zakomponovala narážku na Hamletovo "or not tu be". Je to jasné: celé je to tak zamotané a je v tom schválně tolik jmen a údajů a čísel a jiných fyzikálních hodnot, že o normální knihu nejde, nemůže jít, ale o hříčku, možná i zápalnou, výbušnou - o tu snad jde. Nebo ... ?... celý text
Kouzelné dobrodružství
1974,
Henri-Alban Fournier
V podstatě banální, běžný příběh, ale napsaný tak poeticky snivě, jak by jej už dnes nikdo napsat nedovedl. Atmosférou prostředí, obrazmi přírody a popisem citů mi to připomnělo atmosféru starých českých filmů Řeka čaruje a Romance pro křídlovku. Jakési jemné chvění, zdlouhavé táhlé napětí, minimum "akce" , a přesto drama, velký příběh. Často se vyjmenovává, jak I. světová válka změnila tvář světa. Tato kniha je jeden z velikých příkladů té devastační změny - změnila jej tak, že mladičký autor, který dovedl tak úžasně svět vidět, cítit a o něm psát, hned na začátku války u Verdunu zahynul a s ním i vše, co by byl ještě vytvořil.... celý text
Byla pak sobota ...
1985,
Dina Kalinovskaja
Anotace na přebalu ani text na záložce mě nijak nepřipravily na to překvapení, kterým mě tato kniha doslova zaskočila. Pokud tohle mohlo v roce 1980 (!) v Sovětském svazu vyjít, pak to tedy značí, že ani ten pověstný sovětský anitisemitizmus a ani ten pověstný sovětský cenzorský dohled nad potenciálně "ideově závadnými díly kritizujícími budovatelské úspěchy" buď neexistovaly, nebo úplně zaspaly. Tato mistrovská novela je útlá rozsahem (220 stran malého formátu) i obsahem - 6 hlavních postav plus asi 10 epizodních, téměř celý děj se odehraje v jediném měsíci. Komorní, sevřená forma a přitom velké drama několika lidských osudů. Osobitost tématu je zřejmá hned při uvedení jmen protagonistů - vesměs starozákonních: Gerše, Rebeka, Saul, Solomon. Přitom nic moc "typicky" židovského se tam ani neodehraje, kromě pár specialit židovské kuchyně při velkém pohoštění a ojedinělé návštěvy zničené, zaneřáděné synagogy přežívající kdesi na okraji města. Přesto je zřejmé, že autorčin záměr ukázat život a myšlení sovětských židů v 60. letech nebyl náhodný. A nepochybně nebyly náhodné ani malé bodavé a opakující se epizody o srážce zdravého rozumu se socialistickou realitou tehdejšího Sovětského svazu. Ó, jak jen mi to bylo známé: každá významná historická či veřejná budova měla neprůchodný, trvale zavřený, někdy až zabedněný hlavní vchod a všude se chodilo přes dvůr, pamatujete? Objednat si v restauraci bylo možné vlastně cokoliv, ale sníst se muselo to, co číšník přinesl - pamatujete? Mít příbuzného "na Západě" - to měla pomalu každá rodina, ale uvést to do personálního dotazníku bylo krajně nebezpečné - pamatujete? Je to i příběh dávné lásky, která zůstala - tak jako mnoho snů mládí - nenaplněná. Je to i příběh emigrace, která původně byla klukovským dobrodružstvím, až historický vývoj z ní udělal "ideovou zradu". Je to příběh několika lidí, jejichž vztahy najednou provětrá nečekaná návštěva jednoho "odpadlíka" po mnoha desetiletích. Četlo se to hezky, doporučuji.... celý text
To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)
1991,
James Herriot (p)
Nevím, jak mi to mohlo celá léta unikat, ale o existenci tohoto spisovatele jsem neměla tušení. Asi je to tím, že nemám žádné domácí mazlíčky ani skot, a tak jsem v knihovně zřejmě nikdy ani okem nezavadila o nic, co má v nadpisu slovo zvěrolékař. Tato kniha si mě našla až předloni na dovolené u moře. Nějaký český návštěvník mezinárodního hotelu (budiž mu za to chvála) jí - po vzoru Angličanů a Němců a Rusů - zařadil do hotelové knihovničky u recepce, kde odjíždějící turisté ponechávají svá "lehátková čtení". Spolkla jsem jí za dvě noci a měla jsem dilema, zda tu knihu neukrást a ošidit tak o zážitek někoho dalšího. Protože jsem to neudělala, tak jí nemám, a proto mohu jenom ze vzpomínek lovit zážitky z velice příjemného, humorného čtení, ze kterého dýchala pohoda, klid a především obrovské zanícení pro práci, láska k vlastnímu povolání v té nejhezčí, nezprofanované podobě, a příkladný vztah k rodině. Utkvěla mě v paměti zejména scénka, jak poprvé uviděl svého prvorozeného a byl tak zděšen jeho "ošklivostí", že se musel podívat na jiné novorozeně, aby zjistil, že každé dítě chvíli po narození vypadá jak fialový skříteček .... celý text