Koka
přečtené 1585
Na večírku
2015,
* antologie
Naprostá většina povídek mě nezaujala, ani tématem ani zpracováním. Pobavilo mě pouze Dědictví od Hany Lasicové j.h., (to hostování zahraniční autorky velice oceňuji) . Její povídka jde v šlépějích kvality povídek Ruda Slobody a náznakem tam cítím i vliv Dušana Mitany - hodně povedené. Přitažlivý námět a skvělá místa má i povídka J. Moníka Hledání domova. Tyhle "sběrné nádoby" povídek různých autorů jedné generace jsou skvělý nápad - při srovnání jednotlivých položek se snadno ukáže tematická monotónost a mělkost nápadů, a tedy i dobře vynikne jakékoliv vybočení z jinak obecně pěstované nálady znechucenosti, typické pro tuto tvůrčí generaci. Počet mnou přidělených hvězdiček je tedy kompromisní a odráží tu nevyváženost.... celý text
Horké peníze
2011,
Dick Francis (p)
Příběh těží z britské tradice v oblasti dělby rodinného jmění a práva na dědictví, která říká, že pokud potomci od svých rodičů vůbec něco shrábnou, tak až po jejich smrti. Zatímco u nás se dospělý zaměstnaný, svépravný syn či dcera obyčejně snaží ze svých zestrálých rodičů vyždímat co se dá už za jejich života, a hodně mu záleží na tom, aby jen dlouho žili a vedle důchodu si i přivydělávali, anglické zvyklosti jsou jiné. A tedy i finanční důvody pro vraždu jsou v anglické rodině asi hodně frekventované - alespoň podle statistiky námětů anglických detektivek :=)). A když je navíc táta mnoha dětí a ex-manžel mnoha ex-manželek takový rozšafný milionář, jako ten pán v tomto příběhu - to už je o čem psát. Chvílemi to možná pan Francis až moc překombinoval a nafoukl (myslím, že ani multimilionáři nesnídají každý den kaviár a nenalévají se šampusem - ne žeby na něj neměli, ale není to zdravé!), ale četlo se to dobře - koně, dostihy, padoky a sázky v tom také jsou, tak co by mi mělo vadit?... celý text
Právo na smrt
1967,
Rex Stout
Kdo ví, co se v USA dělo v roce 1963 a jaký převrat ve veřejném životě znamenalo schválení slavného Civil Right Act v roce 1964, tomu je jasné, že takový spisovatel, jakým byl R. Stout, nemohl nereflektovat toto dění ve své tvorbě. Udělal to tímto příběhem - a brilantně!... celý text
Doktorka z domu Trubačů
1984,
Ilona Borská
Pozoruhodné! Mimořádně zajímavé a přínosné! Paní Borské patří můj - žel, opožděný - dík, že dovedla v původně jenom novinářsky zajímavé epizodě ze života jedné lékařky rozpoznat velký lidský příběh a dala si tu práci, že sehnala a zpracovala informace z mnoha zdrojů, a to v letech, kdy ještě žili aktéři a pamětníci. Četla jsem vydání z 80. let, z něhož je patrné, že mnohé, opravdu mnohé bylo, patrně "muselo být" ze života MUDr. Kálalové zamlčeno - čtenář tam úplně cítí ty zámlky. Je tedy štěstí, že to všechno autorka knihy sehnala a sepsala, ovšem lze předpokládat, že dnes by takový příběh byl zpracován úplně jinak a snad bychom se dozvěděli i to, co mi tam nejvíce chybělo: názorové, ideové, s prominutím občanské a politické zázemí myšlenkového světa odvážné lékařky. Její názory musely být v tomto směru jistě také velice vyhraněné.Paní Kálalová zřejmě pro své okolí působila jako naprostý exot, jistě nebyla nijak moc družná ani "v kolektivu oblíbená", protože její osobnost vysoce vyčnívala nebo se vymykala všem "standardům". Jednoduše - solitér. Jsem moc ráda, že jsem se k této knize dostala. Pozn.: Chtěla jsem o tomto příběhu vědět víc. Jenomže naprostá většina internetových zdrojů opisuje jeden od druhého, resp. všechny opisují z této knihy, přičemž docela trapně nepřesně opisuje Wikipédie :=) Jediný informační zdroj, který mi řekl něco navíc, jsou webové stránky rodné obce Dr. Kálalové - dnes už městyse Bernartice.... celý text
Vrah či obeť?
1968,
Josephine Tey (p)
V spleti všetkých tých anglických vrahov, intrigánov a zlodejov, tj. šľachtických adeptov na trón, som sa nevyznala, a vlastne ani neviem, ako to dopadlo. Len by ma veľmi zaujímalo, či písomné zdroje, z ktorých čerpal ten hrdina knihy, hospitalizovaný vyšetrovateľ Scotland Yardu, pri zostavovaní svojich dedukcií, sú autentické, a tedy či to naozaj bolo tak, ako on - vďaka analýze dobových textov - odhadol. Za mimoriadnu kuriozitu a úžasné svedectvo o dobe vydania tejto knihy (1968) považujem doslov, v ktorom vydavateľský redaktor zdĺhavo a krkolomne zdôvodňuje vydanie oficiálne takého nežiadúceho a pofidérneho literárneho žánru, ako je detektívka, a pomáha si pritom ešte aj odkazom na LaFontainové bájky. Ach, boli že to časy ...!... celý text
Dalo sa tak vôbec žiť?
2001,
Cécile Vaissié
Myslela som si, že keď som už toho toľko prečítala od Solženicyna, Šalamova, Ginzburgovej, Rybakova atď., tak ma už nič zo sovietskej absurdnej reality nemôže prekvapiť, vykolajiť, dojať ani zaskočiť. Táto kniha to však dokázala. Je to autentický záznam hrozného života, nie beletria, tak ju ani nebudem posudzovať ako literatúru. Len poznamenám, že tým, že ide o preklad francúzskeho prepisu Bogorazovej rozprávania, slovenský preklad niektorých ruských reálií cez francúzštinu dosť utrpel.... celý text
Dámska volenka
1990,
Georgi Mišev
Príjemné letné zábavné čítanie. Inštruktor autoškoly ako spovedník žien - adeptiek vodičáku, pričom v niektorých prípadoch nezostane len pri "spovedi". Mnohé ho zaťahujú do svojich životov i postelí, niekedy ho využívajú, inokedy pomáhajú. Nie je to žiaden búrlivý ani násilne vtipný príbeh, naviac je miestami poznamenaný pre dobu svojho vzniku typickými prvkami - "komunálnou satirou" a krotkou kritikou politického a hlavne nepružného ekonomického systému, čo ho z dnešného pohľadu robí zastaralým. Na niektorých miestach text stráca rytmus, hlavne vtedy, keď dlhé, celistvé rozprávanie niektorej postavy je akousi samostatnou, do hlavného príbehu implantovanou poviedkou. Tie časti sa mi však páčili najviac.... celý text
Slečny z Concarneau / Malempin
1985,
Georges Simenon
Hrozně tíživé čtení. Zločiny nejsou ústředním tématem těchto příběhů, ale slouží jenom jako startér, který zažehne sled událostí, myšlenek, vzpomínek dusících hlavní i okolní postavy. To napětí a inteligentní rozuzlení, které se mi v Simenonových detektivkách vždy tak líbilo, je zde nahrazeno těžkým příkrovem strachu, obav, neupřimnosti, pokrytectví. Moc jsem si "nepochutnala".... celý text
Pochod Radeckého
1974,
Joseph Roth
Byly chvíle, kdy jsem se jen nesnadno probíjela houštím slov a vět, které Roth i pro vykreslení prázdna, nudy, zahálky, bezradnosti houfně navršil. Stejně jsem nedovedla ty postavy "uchopit", jakoby všichni Trottové byly jen nemyslící loutky natažené na klíček. Autorovi se povedlo sugestivně zachytit tu totální vyčerpanost mocnáře i mocnářství, roky, kdy už oba mleli z posledního a jejich představitelé - vládní úředníci i oficíři - se odmítali podívat pravdě do očí, signály úpadku a hlasy národů se ignorovaly nebo potlačovaly jako vzpoura. Ten stát se opravdu musel zhroutit, byl podemletý a práchnivěl. Zřejmě jen díky tomu, že od té doby uplynulo už více než 100 let, se najdou lidé, kterým je teskno za tím obdobím. Těm přečtení této knihy obzvláště doporučuji.... celý text
Francouzská suita
2011,
Irène Némirovsky
Doufám, že to nevyzní - vzhledem k osudu autorky - cynicky, ale nejhodnotnějším na této knize je skutečnost, že byla napsána souběžně s dobou, v níž se děj odehrává, a že tedy spisovatelka nekalkulovala s vyzněním svých charakteristik (lidí, vztahů, společenské atmosféry) v kontextu toho, jak to nakonec v reálu dopadlo. Celý ten příběh okupace Francie před a po dobu II. světové války je vůbec nějak snad až v posledním desetiletí více literárně zobrazován, díky čemuž se dozvídáme, že to až taková legrace, jak nám celá léta podávaly filmy Kam se ztratila sedmá rota a Sedmá rota za úplňku, nebyla. Kolaborace místního obyvatelstva s nacisty byla většinově vzorně nadprůměrná, zvláště když bylo možné s nimi výhodně obchodovat. Navíc postoj vůči Němcům byl v různých společenských vrstvách výrazně odlišný a to proslavené maquistické hnutí až tak "celonárodní" rozhodně nebylo. Myslím, že vyznění knihy v očích čtenáře je silně ovlivněné příběhem jejího zrodu a vydání, a okolnostmi, proč nebyla dokončená. Možná, že bez poznání těchto fakt by to až taková literární událost nebyla, zvláště když přišla - až podezřele nepochopitelně - až 60 let po napsání příběhu.... celý text
Na vandru
1973,
Alois Beer
Kouzelné! Nečekaně zajímavé, objevné, přínosné zápisky a kresby českého řemeslníka - soustružníka, který po vyučení v rodné Dobrušce, ve věku 16 let, musel v polovině 19. století na vandr po městech a krajích mocnářství (Vídeň, Lublaň, Benátky, Verona, Padov, Linec, Salcburk, Praha …). Získal zkušenosti, dovednosti, poznal nové materiály a technologické postupy, cizí jídla a řeči, zakusil jízdu vlakem, vyspěl a zmužněl. Že po návratu domů dopadl špatně, neboť byl příliš znalý, náročný, podnikavý, asi není nutné ani zdůrazňovat. Nabízím dvě malé ukázky. První jsou autorovy dojmy z revolučního roku 1848: Vojsko uherské bylo po porážce u Vilagoše vyšetřované. Propuštění byli vřaděni míchaně do pluků. Důstojníci dle provinění uzavírání v pevnostech Josefov, Hradec, Terezín. Mnozí byli postřeleni neb pověšeni. Mnohým se trest smrti zmírnil – dvacet roků vězení. Tlupy, které dobrovolně ušly z jiných míst do své vlasti bojovati, byl každý desátý postřelen. Uhři-občané, ani se povstání nezúčastnili, byli též schytáni a do Vídně, Brna a Olomouce uzavírání. Císař uděloval milosti svobody roku 1850-52 při sňatku svém, 1854-55 že se princ narodil, roku 1856 při narození Gisely, při korunování v Pestě dostali všichni Uhři svobodu a volnost, roku 1868 propuštěn Rozsa Szandor, vodce loupežníků, byl to udatný honvéd-domobranec, an se nevzdal, nýbrž se svými branci po pádu u Vilagoš zdržoval se v lesích Bakonya, odkud vypadal nejvíce na cizáky bohaté. Samotní Uhři vyzývali mnozí v cizině žijící k návratu, že je amnestie od király Ferencz József, ale nikdo nepřišel. Druhá představuje postřehy návštěvníka, který kolem roku 1860 zavítal na náměstí sv. Marka v Benátkách a všiml si čističů bot: Množství holubů, jichž střediště náměstí jest, kde bývají stravováni od obce a denně po udeření druhé hodiny odpůldne je svobodné krmení, k němuž se moc lidí cizích nejvíce dostavují, jinak by tito v té době spali neb v stínu kavárny sobě hověli. Náměstí čisté a prachu se málo nadělá, ani větrem nezanese, spíše se zarosí, přece obcházejí cidiči obuje, il lustrajo, neb obuvníci, ciabattini, a hledí na obuje, dle ní sezná i pána. Zde se musí obuj třpytiti u procházejících, an se ví, kdo na Markusplatze prochází, že chudák není …... celý text
Ctihodná žena
1994,
Sveva Casati Modignani
Autorka iste pozorne a opakovane čítala knihy Ctihodní ľudia, Krstný Otec, Sicílčan a mnohé, mnohé vášnivé harlekýnky, v ktorých sa potomci starých šľachtických rodov ženia s tajomnými potvorami, aby sa nakoniec ukázalo, že tajomné potvory sú vlastne rehoľníčky (popíjajúce v refektári burbon!), kým baróni sú špinavci. A do toho sa ešte primiešajú návštevy na jachte pána Onasisa, a ako parfém sa používa výhradne Chanel a jediní charakterní chlapi sú tí zdanlivo ťarbaví medvedi, ktorí vedia obrovskými tlapami zovrieť ženy nežne v náručí, a ak mafiánska pastorkyňa niekde študuje, tak jedine na Yale, a do kresla newyorského starostu sa ani nedá kandidovať ináč, len s podporou mafie, a každé dieťa počaté z hriešnej lásky je kučeravý anjelik, a každý nočný klub na Broadway je plný herečiek a filmových producentov a podieľnikov kasín a ......a blábol nad blábol, a to všetko vynásobené stovkou. Tak mi treba! Chcela som čítať niečo "ľahšie" a teraz som kvôli tomu ustatá ako na spiatočnej ceste z Gerlachu. Aspoň si budem o to viac vážiť knihy, ktoré nie sú ani kompiláty, ani gýče. Ešteže som to sfúkla za dva dni!... celý text
O mrtvých jen dobře
2002,
Božena Šimková
Obdivuhodné! Toto nebyla obyčejná "detektivka". Ano, je zde kriminální čin, jeho podrobné vyšetřování orgány Veřejné bezpečnosti a odhalení pachatele. Ale zejména je to úžasně živé, věrohodné vykreslení mikrosvěta české vesnice na začátku 60. let, kdy všechna svinstva nastrádaná v duších lidí za období protektorátu, za dobu odsunu obyvatel s nevhodnou národností, za léta politických a ideologických bojů a zejména za ta strašlivá 50. léta - roky násilné kolektivizace, združstevňování, ožebračování, likvidace celých rodů způsobily takový rozvrat v morálce, že hlavní roli ve vztazích hrály jen ty nejhorší, nejnebezpečnější, nejhnusnější lidské vlastnosti. O rozsahu té devastace svědčí, že následky trvají dodnes. Autorka ryze literárními prostředky dokázala i v mikropříbězích, odvyprávěných na půl stránky jako výpovědi svědků nebo drby sousedek, podat svědectví o zvrácenosti tehdejšího politického systému a jeho hlasatelů při využívání údajně pokrokových ideologických hesel k získávání osobního prospěchu nebo vyřizovaní osobních účtů s osobními nepřáteli či soky. K vykreslení dobového koloritu výrazně přspěly i drobné ale hodně výřečné poukazy na způsob práce tehdejší kriminálky (zapojení "osožáků" do výslechu vzdálených svědků, uvalení "podnikové kontroly" na hospodu, kde se čin odehrál). Více než detektivku tuto knihu vnímám jako závažný sociálně-kritický román a důležitý příběh z české historie. Doporučuji.... celý text
Žena v červenom kabáte
1994,
Charlotte Kerr
Mám akúsi podvedomú averziu k spomienkovým knihám, ktoré napíšu slávne vdovy o rokoch prežitých s ešte slávnejšími umelcami. Avšak táto kniha ma nečakane veľmi zaujala a prekvapila. Pozoruhodná je už jej štruktúra - útržkovité, chronologicky poprehádzané spomienky na epizódy zoznámenia a spolužiatia s Friedrichom Dürrenmattom, ale aj na roky "pred ním" a "po ňom" sa striedajú s textami praktických odkazov a ľúbostných vyznaní, ktoré jej F. D. písal a ktorých kópie tvoria zásadnú časť ilustrácií. Podrobne vykreslené scény autorkiných únikov a návratov z/do dosahu hviezdnej príťažlivosti veľkého umelca, oficiálne uznávaného ako "švajčiarsky národný poklad", sa striedajú s dôverným vykreslením procesu jeho i jej tvorby a vzájomného ovplyvňovania. Prekvapujúce boli i významné a vysoko oceňujúce zmienky o slovenskom kameramanovi Igorovi Lutherovi, ktorý s pani Kerrovou-Dürrenmattovou spolupracoval na niekoľkých jej dokumentárnych projektoch, ako aj slová najvyššieho profesionálneho uznania na adresu českého scénografa Josefa Svobodu, ktorý sa zasa podieľal na inscenáciách Dürrenmattových hier vo švajčiarskych divadlách. Ak sa niekto zaoberá Dürrenmattovou literárnou, divadelnou či výtvarnou tvorbou, určite by nemal túto knihu opomenúť.... celý text
Náhrdelník a kalabasa
2005,
Robert van Gulik
Vynikajúce! Kombinácia taoizmu s kriminalistikou a nevtieravým opisom špecifík života v stredovekom čínskom posádkovom meste, zaujímavosti o spôsobe obliekania, stravovania, prevádzkovaní hostinca, motivačných opatreniach pre zvýšenie cestovného ruchu, o administratívnom riadení spoločnosti :=)). Ale aj opis neuveriteľne krutých spôsobov mučenia, úskočnosti a zločineckých praktík, ktoré sú - zdá sa - večné. Nemenia sa ani intrigy vo vládnych kruhoch. A "pán Tekvica" nebol až taký dutý, ako by sa zdalo.... celý text
