Koka přečtené 1589

Nulté číslo 2015, Umberto Eco

Říkám to jenom vám a věřím, že to zůstane mezi námi - nejde o žádný román pana Eca, ale o jasnou (i když hodně zamlženou) zprávu o konspiraci, jíž je tento pán obětí i aktérem. Jednoduše výkřik ze soumraku kariéry "skončili jsme, jasná zpráva". Nenechme se opít rohlíkem ani činzánem: U.E. potřeboval sdělit světu, jaký byl skutečný důvod, proč mu vloni slovutná pražská univerzita neudělila titul dr.h.c. Připravil o tom podrobnou zprávu, ale nejdřív si potřeboval otestovat, jak bude přijata, a tak její koncept světu podhodil pod krycím názvem "nulté číslo". Místo aby rovnou, jako chlap, přiznal, že dochtorát mu nedali, neboť pod rouškou údajných návštěv pražských hřbitovů v předchozích letech sem chodil vykrádat nauhau české žurnalistiky a u té příležitosti se mu povedlo z rukou zaprodanců získat i interní manuály českých deníků, z nichž mnohé prý, údajně, asi pocházejí rovnou z fakulty pisálků, kde slouží jako výukové listy. Cituje z nich v knize celé dlouhé odstavce a vydává je za údajné proslovy - pracovní návody zaprodaného šéfredaktora neexistujícího italského plátku adresované jeho přisluhovačům, kteří jsou za jidášský peníz ochotni psát, vyšťárat, zatloukat, očerňovat i vybílit vše, co jen je majiteli listu zapotřebí . Phe, kdo mu na to skočí? Ještě i překladatelka s ním jede v tom komplotu a do příběhu - údajně z roku 1992 (ha, ha - dobře víme, jak vypadala československá, česká a zejména slovenská žurnalistika v tom roce a na čem se podílela !!!) zakomponovala narážku na tehdy neexistující YouTube, do níž však ještě zakomponovala narážku na Hamletovo "or not tu be". Je to jasné: celé je to tak zamotané a je v tom schválně tolik jmen a údajů a čísel a jiných fyzikálních hodnot, že o normální knihu nejde, nemůže jít, ale o hříčku, možná i zápalnou, výbušnou - o tu snad jde. Nebo ... ?... celý text

Kouzelné dobrodružství 1974, Henri-Alban Fournier

V podstatě banální, běžný příběh, ale napsaný tak poeticky snivě, jak by jej už dnes nikdo napsat nedovedl. Atmosférou prostředí, obrazmi přírody a popisem citů mi to připomnělo atmosféru starých českých filmů Řeka čaruje a Romance pro křídlovku. Jakési jemné chvění, zdlouhavé táhlé napětí, minimum "akce" , a přesto drama, velký příběh. Často se vyjmenovává, jak I. světová válka změnila tvář světa. Tato kniha je jeden z velikých příkladů té devastační změny - změnila jej tak, že mladičký autor, který dovedl tak úžasně svět vidět, cítit a o něm psát, hned na začátku války u Verdunu zahynul a s ním i vše, co by byl ještě vytvořil.... celý text

Byla pak sobota ... 1985, Dina Kalinovskaja

Anotace na přebalu ani text na záložce mě nijak nepřipravily na to překvapení, kterým mě tato kniha doslova zaskočila. Pokud tohle mohlo v roce 1980 (!) v Sovětském svazu vyjít, pak to tedy značí, že ani ten pověstný sovětský anitisemitizmus a ani ten pověstný sovětský cenzorský dohled nad potenciálně "ideově závadnými díly kritizujícími budovatelské úspěchy" buď neexistovaly, nebo úplně zaspaly. Tato mistrovská novela je útlá rozsahem (220 stran malého formátu) i obsahem - 6 hlavních postav plus asi 10 epizodních, téměř celý děj se odehraje v jediném měsíci. Komorní, sevřená forma a přitom velké drama několika lidských osudů. Osobitost tématu je zřejmá hned při uvedení jmen protagonistů - vesměs starozákonních: Gerše, Rebeka, Saul, Solomon. Přitom nic moc "typicky" židovského se tam ani neodehraje, kromě pár specialit židovské kuchyně při velkém pohoštění a ojedinělé návštěvy zničené, zaneřáděné synagogy přežívající kdesi na okraji města. Přesto je zřejmé, že autorčin záměr ukázat život a myšlení sovětských židů v 60. letech nebyl náhodný. A nepochybně nebyly náhodné ani malé bodavé a opakující se epizody o srážce zdravého rozumu se socialistickou realitou tehdejšího Sovětského svazu. Ó, jak jen mi to bylo známé: každá významná historická či veřejná budova měla neprůchodný, trvale zavřený, někdy až zabedněný hlavní vchod a všude se chodilo přes dvůr, pamatujete? Objednat si v restauraci bylo možné vlastně cokoliv, ale sníst se muselo to, co číšník přinesl - pamatujete? Mít příbuzného "na Západě" - to měla pomalu každá rodina, ale uvést to do personálního dotazníku bylo krajně nebezpečné - pamatujete? Je to i příběh dávné lásky, která zůstala - tak jako mnoho snů mládí - nenaplněná. Je to i příběh emigrace, která původně byla klukovským dobrodružstvím, až historický vývoj z ní udělal "ideovou zradu". Je to příběh několika lidí, jejichž vztahy najednou provětrá nečekaná návštěva jednoho "odpadlíka" po mnoha desetiletích. Četlo se to hezky, doporučuji.... celý text

To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl) 1991, James Herriot (p)

Nevím, jak mi to mohlo celá léta unikat, ale o existenci tohoto spisovatele jsem neměla tušení. Asi je to tím, že nemám žádné domácí mazlíčky ani skot, a tak jsem v knihovně zřejmě nikdy ani okem nezavadila o nic, co má v nadpisu slovo zvěrolékař. Tato kniha si mě našla až předloni na dovolené u moře. Nějaký český návštěvník mezinárodního hotelu (budiž mu za to chvála) jí - po vzoru Angličanů a Němců a Rusů - zařadil do hotelové knihovničky u recepce, kde odjíždějící turisté ponechávají svá "lehátková čtení". Spolkla jsem jí za dvě noci a měla jsem dilema, zda tu knihu neukrást a ošidit tak o zážitek někoho dalšího. Protože jsem to neudělala, tak jí nemám, a proto mohu jenom ze vzpomínek lovit zážitky z velice příjemného, humorného čtení, ze kterého dýchala pohoda, klid a především obrovské zanícení pro práci, láska k vlastnímu povolání v té nejhezčí, nezprofanované podobě, a příkladný vztah k rodině. Utkvěla mě v paměti zejména scénka, jak poprvé uviděl svého prvorozeného a byl tak zděšen jeho "ošklivostí", že se musel podívat na jiné novorozeně, aby zjistil, že každé dítě chvíli po narození vypadá jak fialový skříteček .... celý text

Exodus. Kniha III.-V. 1991, Leon Uris

Znovu po letech jsem si to přečetla jen kvůli té "věcné" pasáži, v níž se vyjmenovávají příznaky psychóz a diagnozy těch dětí, které jako siroty, nalezenci, bezprizorné bytosti bloudící po bezdomoveckých táborech či cestách Evropy, ochuzené o rodinu a "obohacené" o otřesné zážitky, dostaly pomoc a domov. A připomělo mi to, že i po tolika letech se to opakuje a opět se tábory a evropskými městy potloukají vykořeněné děti bez rodičů. Co jen s nimi / z nich bude?!... celý text

Balzac 1976, Stefan Zweig

Škoda, že Zweig neměl možnost udělat s touto knihou to, co dělával objekt jeho zájmu, a sice opakovaně si po sobě vysázený text přečíst a opravit, upravit, změnit, pro případná další vydání přepracovat. Kvůli tomu působí text trošinku až hystericky, nadupaně, těžkým psychologizujícím dojmem, kdy Zweig obrovské množství zdrojových informací o HB nejen uvádí, ale i opakovaně vykládá, a to někdy docela protichůdně. Nutno však uznat, že toto horečnaté dílo je přiměřené svému námětu, jakoby Balzakova šílená jízda životem a světem přímo vybízela k takovému ztvárnění. Popis Balzakova života je zde plastickým obrazem jeho doby, ale životopiscův výklad jeho pohnutek, motivů, myšlenek - ten je zas výsledkem hodnotového systému a morálky, kterými se řídil Zweig sto let později. Pro dnešního čtenáře jsou tyto dvě roviny (jedna nebo druhá, často i obě najednou) místy naprosto nepochopitelné až nestravitelné. (Jako pikantní příklad uvedu, že Zweig nepovažoval za reálné, že by žena - vícenásobná matka mohla být po čtyřicítce vůbec ještě sexuálně aktivní, přitažlivá i žádoucí. Nebo - Ukrajinu považoval za vstupní bránu do Asie, a přiměřeně tomu jí i tak "hodnotil". A Balzac? Ten se - dle citovaných pramenů - choval tak, že byste měli chuť jej dát zbavit svéprávnosti. A o nějaké jeho finanční gramotnosti (jeho, který se hnal za penězi tak, jak o žádném jiném autorovi světa nikdo nikdy neslyšel!!!) nemůže být ani řeči. Chvílema mě to vážně dráždilo. Rozhodně je to však práce, která stojí za pozorné a hloubavé přečtení, i s rizikem, že pozdější balzakovské bádání mohlo přinést objevy, které mění Zweigův výklad jeho života a tvorby. Mám výtisk z roku 1964, který je druhým vydáním tohoto díla u nás, a žel - není to zrovna kniha hodná velkoleposti svého obsahu: paperback, nahuštěné malinkaté písmo, časté chyby v sazbě, překlad plný chyb a nedodělků. Nenašel by se současný nakladatel, který by toto úžasné dílo jednoho literárního giganta o jiném literárním gigantovi vydal znovu a lépe?... celý text

Pracka v láhvi 1975, James Hadley Chase (p)

Vynikající vykreslení charakterů, atmosféry doby, rozdílných hodnot, pro které stojí žít i umřít. A s morálním poučením v závěru, platným dodnes. Ale řídí se jím někdo?... celý text

Studio lásky k člověku 1979, Jefim Davidovič Zozulja

Tato kniha je v mé knihovničce jako "kniha s příběhem". A takové mám obzvláště ráda. Nejdřív někdo vložil na DK letošní slovenské vydání povídek tohoto autora, díky čemuž jsem se jednak dozvěděla o jeho existenci a druhak jsem zjistila, že v důsledku rozdílného přepisu jeho příjmení z azbuky do slovenštiny a do češtiny se zde autor pokaždé píše jinak. Proto jsem navrhla jeho sloučení a když už jsem si dala tu práci, tak jsem si sehnala i jeho knihu. Překvapení je to nesmírné! Autor doslovu dělal, co mohl, jen aby tohoto spisovatele a hlavně jeho neuvěřitelné jasnozřivé příběhy "správně" zasadil do doby bolševické revoluce, jako jejího obdivovatele a vyznavače. Dnešní čtení těch příběhů ale svědčí o něčem jiném. Např. hodně specifické sci-fi "Gramofon věků" je hrozící prst míříci na všechny, kteří si myslí, že minulost (jednotlivců i národů) lze zapomenout, popírat, odstřihnout se od ní, a bez následků. Dvě originální fantazie - Studio Lásky k Člověku a Živý nábytek - to jsou obžaloby sociálního inženýrství, jaké (to inženýrství i ty obžaloby) se do té doby v literatuře nevyskytly. A pokud by někdo jednou sestavoval knihu na téma "nejkrásnější povídky o koních", tak rozhodně, ale určitě by neměl zapomenout do ní včlenit překrásnou a dojímavou Limonádu Jefima Zozulji.... celý text

Jídlo se nevyhazuje 2012, Amir Gutfreund

Po desítkách či stovkách knih, dokladujících, jak jen byly nacistické zločiny potrestány, je tady konečně i jedna, která naplno a s prokazatelnými údaji říká: naprostá většina zvěrstev holocaustu zůstala nepotrestána, naprostá většina viníků vyvázla úplně nebo se směšnými tresty, mnohé tresty byly udělené jen pro bezprostřední zklidnění situace, ale za pár let byli pachatelé propuštěni a žili dál, jako by se nic nestalo. Je tedy zřejmé - neonacismus měl a má na čem stavět. Hodně mě překvapilo, že autor - při svém zaujetí problematikou holocaustu - vůbec neznal projekt Lebensborn, než jsem si uvědomila, že my jej známe jen díky té smutné a strašlivé události, jakou bylo vypálení Lidic a "zařazení" několika lidických dětí do tohoto zvráceného systému. Gutfreundovi patří obdiv za shromáždění informací a jejich přitažlivé literární zpracování.... celý text

K domovu pohleď, anděle! 1973, Thomas Wolfe

Několik desetiletí jsem tento titul vedla v hlavě jako případ mimořádně úžasné, no čtenářsky náročné literatury. Když jsem si to teď konečně přečetla, bublina splaskla. Autobiografický příběh kluka, který je nadmíru inteligentní, hyper-vnímavý, senzitivní a má tu smůlu, že se narodí do rodiny nevzdělaných a necitlivých primitivů, chamtivých tupců, sebezničujících sobců a navíc - jako nejmladší. Trvalá srážka těch dvou světů z něj udělá neurotika a všechno jeho nadání se soustředí do neukojitelného psaní. Psaní, které je místy dílem génia, místy se čte jako nezadržitelné výplody grafomana. Wolfe nevynechá ani jediný jev, zákmit světla či víček, pohyb spadaného listí či jedoucího vlaku, aby jej nepopsal s použitým stovek epitet, metafor, přívlastků. Slova vrší virtuózně, v obrovských dávkach, ale až tak, že nimi často zasypává sdílenou myšlenku, která se pak jen nesnadno klube napovrch. Čtení mi hodně otrávila i skutečnost, že překladatelé (kdo ví, proč byli dva?) zvolili používání českých variant anglických jmen, a tak v tomto typicky americkém příběhu vystupuje Štěpa, Evžen, Jindřich atd. Za zmínku stojí, že v jedné kratičké epizodě se píše o tom, jak v malém městě amerického jihu se o svátcích jde do českobratrského kostela, kde jsou tradice nejhezčí.... celý text

Chvíle oddechu 1967, Mario Benedetti

S naprostou samozřejmostí přijímáme existenci "žánru" ženská literatura, no mě se jaksi neplánovaně povedlo se v posledních měsících setkat s knihami, které bych nazvala "mužská literatura", a to v tom nejlepším smyslu a podání. Jde o tři knížky, jejichž autoři - muži zpracovávají námět "muž stárne, síly ubývají a životní bilance nevypadá nijak radostně". Nejdřív to byla útlá knížečka Pozdní léto od B. Tecchiho, pak Ještě jeden den od Mitche Alboma, až se mi nedávno dostala do rukou tato knížka se sympatickým názvem Chvíle oddechu uruguajského básníka a romanopisce s italským jménem. Uruguajských reálií či specifik není v knize mnoho, a tak příběh účetního v životní etapě pár měsíců před odchodem do důchodu a jeho pozdního vzplanutí k mladé kolegyni působí velmi, velmi "globálně" a pořád aktuálně, i když jde o dílo z poloviny minulého století. Jenom zmínka, že květen je podzimní měsíc, mě při čtení příběh zasadila na jinou polokouli, jinak jsem žádnou "exotičnost" této nám vzdálené literatury nepociťovala. Jediné, co je pro nás z příběhu naprosto neaktuální, je skutečnost, že ten hrdinův odchod do důchodu byl dán jeho blížící se padesátkou (!) . Styčných bodů s evropským stylem života a myšlení je však hodně. V úvahách hlavní postavy mě zaujala i opakovaná definice skrz naskrz demoralizované společnosti, prolezlé úplatkářstvím, když si hrdina několikrát posteskl nad dobře známým jevem: že úplatek je nutné dávat nejen když chceme dosáhnout něčeho nelegitimního, zvláštního, nestandardního, ale už i tehdy, když žádáme to, nač máme dle platných pravidel nárok. Jako příběh pozdní lásky a účetní bilance života jednoho "obyčejného chlapa" - doporučuji.... celý text

Přemožitelé času 01 1987, Milan Codr

Celá edice Přemožitelé času - to byla Wikipedie naší generace. Na rozdíl od té dnešní měla konkrétní (a erudované) autory a dodnes mi slouží jako encyklopedie, ve které hodně toho najdu nebo si v ní alespoň ráda listuji a pokaždé narazím na něco zajímavého.... celý text

Bratia Ricovci 1976, Georges Simenon

Malá epizóda zo života člena mafie, ktorý žije pokojný konvenčný život, ale keď šéf zavelí, musí okamžite dať najavo svoju nekonečnú loajalitu voči organizácii, ktorá je preň viac, než vlastná pokrvná rodina. Anatómia mafiánskeho zmýšľania. Pozoruhodné.... celý text

Všetko alebo nič - príbeh pokračuje 2009, Eva Urbaníková

Potrebovala som maličkú knižku do kabelky na dlhé prejazdy metrom, a tak som pri odchode z jednej návštevy dostala toto. Vraj že žiadna "hóchliteratúúúr", ale dobré. A musím potvrdiť, že áno. Veľmi, veľmi uveriteľné, také krásne blavácke (až sa mi zacnelo!), dialógy a vety akoby odpočuté z niektorého prúteného kresla pri kaviarni na Hviezdoslavovom námestí. Trochu prirýchly a podozrivo šťastný koniec to dosť zhodil, ale aj tak ma tá knižka bavila (a to dokáže len máloktorá!).... celý text

Paris - Bratislava alebo Prečo mám rád Francúzsko? 2002, Vladimír Valach

Příběh o lásce a tmě 2009, Amos Oz (p)

Tato kniha je z rodu těch, kvůli kterým vznikla literatura. Úchvatné!

Starosvětská Francie 1963, Roger Martin Du Gard

Docela často se na stránkách DK objevuje téma, zda díla nositelů Nobelovy ceny jsou opravdu tak výjimečná a jak je možné, že tvorba značného počtu laureátů je nám zcela neznámá nebo nezajímavá. Proto jsem sáhla po knížce jednoho z těch nobelistů, jejichž dílo tady nikoho nezajímá a k jehož knihám není na DK jediný komentář. Vybrala jsem si tu nejútlejší knížku a nejsem zklamaná. Ale že by to bylo něco nevídaného - to také ne. Knížka Starosvětská Francie (dost divný a ne moc výstižný název) je vlastně příběhem jediného dne v životě vesnického pošťáka, který špinavě využívá a zneužívá informace, které se o lidech dozví buď z jejich (tajně otevírané) korespondence, nebo z nevyhnutelných pravidelných návštěch jejich příbytků. Každá kapitola představuje jednu domácnost či rodinu obyvatel vesnice, z nichž všichni jsou podivíni, podvodníci, psychicky či morálně narušení lidé, nebo minimálně pleticháři a pokrytci, případně zdánlivě slušní lidé, které ničí jejich nevyplněné tužby. Du Gard tak v desítkách postav vytvořil jakýsi katalog lidských povah a charakterů, vykreslil je plasticky, výstižně a nelítostně. S jistou dávkou nadsázky lze říct, že knížka působí jako "příprava" na větší dílo, jako kdyby si autor cvičně zkoušel zpracování rychlé, stručné a hodnověrné charakterizace postav a jejich jednání. Rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Rozlúčka nadlho 1967, Raymond Chandler

Samotný kriminálny príbeh a jeho vyšetrovanie nie sú moc zaujímavé, nepôsobia hodnoverne ani neprinášajú dosť napätia. Pozoruhodné sú skôr akési spoločensko-kritické vsuvky, predstavujúce autorove občianske názory, ktoré vložil do úst buď samotnému Marlowovi (kde vyznievajú dosť neúprimne, umelo), alebo niektorým ďalším postavám. Viaceré z nich majú trvalú platnosť a účinkujú aj ako samostané sentencie, zralé na opakované citácie. Súčasťou prvého slovenského vydania z roku 1967, ktoré som čítala, je aj pozoruhodný doslov najväčšieho a asi aj jediného skutočného slovenského odborníka na detektívne a iné "úpadkové" žánre Kornela Földváriho, ktorý dokázal charakterizovať Chandlerov štýl a Marlowovu postavu v kontexte ďalších vtedy známych autorov detektíviek a ich postáv, a odmietol dovtedy pestované označenie takejto literatúry ako úpadkové, neumelecké, brakové. Napísal: "Nebyť vžitého predsudku voči detektívke, Raymond Chandler by mal už dávno mať miesto v učebniciach modernej americkej literatúry po boku zjavov prvej veľkosti." Iste sa to už dávno splnilo.... celý text

Smelý zajko v Afrike 1970, Jozef Cíger Hronský

Italské prázdniny 1963, Jan Werich

Hezká a paradoxně i smutná připomínka dob, kdy zajet si do Itálie bylo něco tak mimořádného, že si to zasloužilo napsat o tom knihu. Je mi jen líto, že protagonisté té jízdy a knihy se nedožili časů, kdy návštěva Mnichova, Říma, Sieny je běžně možná, dostupná až všední. Snad jediné myšlenky, které považuji za názory přesahující do našich dnů, jsou slova toho údajného australského televizního producenta, který jim skřížil cestu, o neblahé úloze televize a jejích dopadech na kreativitu lidského ducha.... celý text