Koka
přečtené 1585
Ruský román
2012,
Meir Šalev
Příběhy o průkopnících – pionýrech osídlujících a osévajících novou zemi – známe hlavně z amerických westernů. V Ruském románu však čtenář dostává úžasný košatý blízkovýchodní variant „dobývání chleba z půdy“, a musím zdůraznit, že jde o verzi mému srdci a myšlení mnohem bližší. Magický realizmus tohoto příběhu čtyř generací osídlenců se bohatě vyrovná latinskoamerické úrovni magična a propletenců vztahů a lidí, zde však v reálném a tvrdém světě totálně kolektivního hospodaření, myšlení, žití zaznívají soudružské proslovy nadšených úderníků, přičemž přes střechy domů létají postavy a tvorové jak ze Chagallových obrazů. Autor nezapomněl ani na příběh o babičce a jejím americkém vysavači, který později rozvinul do samostatné knížky; úsměvný hold vzdal i Michailu Bulgakovovi a jeho Mistrovi a Markétce. Četné groteskní prvky příběhu jen potvrzují jedinečnost židovského humoru. I nezasvěcenému čtenáři podává kniha hodně plastický obraz podstatného úseku vzniku a existence Izraele, přičemž světodějné události se v příběhu mihnou jenom jako kratičké zmínky bez většího dopadu na postavy příběhu. (Škoda, že vydavatel nedoplnil autorův text zasvěceným doslovem, kterým by čtenáři neznalému historických souvislostí vysvětlil, jak to bylo s vykupováním palestinské půdy pro první čtyři předválečné alije (přistěhovalecké vlny), co to je kibuc, o jaké ideové pozadí jde v některých nám ne zcela jasných myšlenkách a názorech hrdinů.) Románu dominuje krásné a přitažlivé téma, již tolikrát v literatuře zpracované a nikdy neobehrané: vztah dědy a vnuka. A právě díky vztahu vnuka – vypravěče k dědovi a jeho kamarádům – souputníkům je kniha plná prvků, jaké ze západní literatury už téměř vymizely: lásky, obdivu a úcty k starcům, stařenám, stárnutí, stáří. V tom je kniha naprosto jedinečná. Smůla je, že pro český a slovenský knižní trh má naprosto nevhodný, nepřitažlivý název, což má asi za následek, že tak čtivý, hluboký, zajímavý, veselý i smutný, poučný i zábavný příběh zde má tak málo čtenářů. Moc, moc doporučuji.... celý text
Smutek andělů
2014,
Jón Kalman Stefánsson
Jakákoliv slova na komentář k této knize jsou krátká, proto jenom několik věcných doporučení a postřehů: - Nebojte se výskytu andělů v názvu knihy. Nejde o žádné andělsko-esoterické významy; tím produktem pláče andělů jsou sněhové vločky, kterých v této knize napadá mnohem více, než napadalo ve všech knihách, které jsem v životě četla. Žádné sugestivnější literární vykreslení zimy, větru, vichru, vánice, mrazu, sněhové a mořské bouře než v této knize snad ani nemůže existovat. - Jednoznačně doporučuji přečíst až bezprostředně po přečtení první část trilogie, nazvané Ráj a peklo, protože nejen pár postav, ale zejména jejich myšlenkový a citový vývoj, mají v Ráji a peklu svou významnou "základnu", bez níž by pochopení této knihy nebylo tak úplné, jak si zaslouží. - Autor knihu zakončil chytře a v duchu současných módních tendencií psát trilogie a vůbec větší série - pokud napíše třetí díl, tak má nač navazovat, pokud nenapíše, tak osud postav byl ukončen, tak, jak se uvádí v poslední větě :"V tu chvíli svět zhasl." Naštěstí jsem se dozvěděla, že třetí část je už na cestě - i do češtiny. - Posledním vzkazem je zásadní kopnutí do textu zdejší anotace. Tvrzení, že tato kniha "... popisuje život rybářské obce devatenáctého století nacházející se ve fjordu poblíž severního pólu." je naprostá pitomost. Jednak proto, že děj knihy se v obci odehrává maximálně tak na čtvrtině počtu stran, ale všechno další a podstatné se už děje "na cestě", a to na fascinující cestě, která je nepodobná žádné jiné na světě. A nesmysl je to zejména proto, že - opravdu, věřte mi, vážně - nejde tu o žádný "fjord u severního pólu". Na to postačí snad obyčejný školní atlas, abyste viděli, že i ty nejsevernější výběžky Islandu se pouze přibližují k severnímu polárnímu kruhu, a i od něj je to k severnímu pólu ještě mnoho, mnoho set kilometrů. U severního pólu opravdu žádné fjordy nejsou :=)) Protože je počet hvězdiček zde, na DK omezený, dávám jich pouze pět, ale v mé čtenářské dušičce jich kniha dostala pětadvacet (a nebylo to "na holou".).... celý text
Letmý sneh
2014,
Pavel Vilikovský
Veľký, ťažký, zúfalý príbeh, stvárnený placho, minimalisticky. Žiadne veľké slová a prudké gestá, ale úžasné vykreslenie atmosféry, dokonca miestami vtipne. Tichý zosun do "krajiny za zrkadlom", strašný svojou nezvratnosťou, nebýval veru témou pre beletriu, no v poslednej dobe sa tento námet stal veľmi frekventovaným, možno aj preto, že téma už prestala byť rodinným či spoločenským tabu a podobný príbeh zažíva čoraz viac ľudí. Knihu mi nesmierne "zútulnili" v nej zakomponované reálie - Heydukova, kde som bývala, Šafko, kde som v Kazačku (blahej pamäti) oslavovala niekoľko promócií, Michalská, po ktorej som roky rokúce chodila do práce. Akoby i tieto detaily prispeli k porozumeniu príbehu a súzneniu s postavami. Len jediná pochybnosť: početné epizódy príbehu venované slovenskej lexike sa môžu stať prekážkou, že kniha nebude tak prekladaná a v cudzine vydávaná, ako by si zaslúžila.... celý text
Zákon
1959,
Roger Vailland
Nikde, ani v doslovu překladatelky, jsem nenašla zdůvodnění či vysvětlení, proč si francouzský autor zvolil za místo děje Itálii, konkrétně italský, hodně zaostalý a svérázný venkov s postavami typickými výhradně pro dané prostředí a se spoustou údajů, vážících se jenom k danému regionu. Každopádně na mne jako čtenáře "z třetí země" působí jeho vykreslení tamějšího prostředí, charakterů, reálií velmi autenticky, přesvědčivě a opravdu hodně zajímavě. Trvalo pár desítek stran než jsem zjistila, že název románu "zákon" je vlastně jméno jakési divné hospodské hry, kterou nám spisovatel jednou zahrál přímo, v hospodě, aby pak v intencích jejích nelítostných pravidel rozehrál různé příběhy lásky, nenávisti, msty, které vyvrcholí jediným vele-podrazem, který je opravdu velkolepý. Knihu doporučuji zájemcům o italské prostředí a reálie, rybářům (popis stroje na lov ryb "trabucco" je tak obsáhlý, sugestivní a zajímavý, že jsem pak trávila nastudováním zobrazení "trabucca" a jeho funkcí dlouhé chvíle na wiki!) a všem, které dovede zaujmout epický příběh plný zvratů a dramatických i komických momentů, zvláště když pochází z pokryteckého prostředí italského venkova v polovině minulého století, zmítaného vášněmi a svíraného předsudky.... celý text
Pstruh
1966,
Roger Vailland
Toto bylo naprosto nečekané. Nepovšimnutá kniha, která je dost tenká na to, abych to s ní riskla, mi nabídla zajímavý zážitek. Čím více jsem se nořila do příběhu, tím intenzivnější jsem měla pocit, jakoby postavy a atmosféra doby vypadly Francoise Saganové z poznámkového bloku a svým odtažitým způsobem, charakteristickým pro tvorbu z 90. let 20. století, s okem chladného pozorovatele, je uvedl v život Milan Kundera. Jenomže tato kniha je z roku 1964! Jak to, že všichni nečteme Rogera Vaillanda, vždyť Pstruh u nás vyšel krátce po vydání ve Francii, už v roce 1966 v nákladu 135 tisíc výtisků?! Jenom několik málo postřehů: nevěřte zdejší anotaci – vyvolává dojem, jakoby šlo o banální příběh prodejné zlatokopky; není tomu tak, tohle je vyšší hra. Fascinující byla profesní prostředí, v nichž se děj odehrává, a jejichž terminologie dokládá nejen autorův ponor do tématu, ale i virtuozitu české překladatelky: bowlingová herna, chov pstruhů, kovoobráběcí dílna, papírenský průmysl, velkopodnikatelské prostředí nadnárodních korporací. A tam probíhá divný příběh jakési Frederiky, vdané panny, kterou všichni chtějí - pomilovat nebo využít pro své choutky, či obchodní cíle, použít jako nástroj osobní msty či vlastní prestiže. Ale ona uniká, proplouvá jako pstruh, který nemyslí a necítí, jenom animálně plave za kyslíkem. Konfrontace vztahů malé skupiny přátel či párů k této divné, neuchopitelné Frederice je katalyzátorem, který spouští zajímavé reakce. Příběh – jeho jazyk i děj, nenesou známky stáří, a proto knihu doporučuji i těm, kteří ke knihám z minulého století říkají „nebrat“.... celý text
Strach v hrsti prachu
1983,
John Ives
Jeden z mnoha příběhů, kterými americká literatura zareagovala na deformující dopady vietnamské války na celou generaci mladých mužů, z nichž hrůzné zážitky z vietnamské džungle vyformovaly zabijácké zrůdy. Napínavé, poučné, i když příběh obsahoval trochu moc šťastných náhod. No ale bez nich nejde přežít ani v životě, natož v knize, že?... celý text
Je čas metat kamení
1977,
Jean Anglade
Neprávem opomíjená kniha! Příběh mě velmi překvapil, neboť nabídl mnohem více, než slibuje zdejší nepřesná anotace. Doporučuji všem, kteří v literatuře vyhledávají široké epické vykreslení všedního života všedních lidí, kterým do života vstupují dějinné události. Doporučuji i těm, které by mohlo zajímat, jak mnichovská zrada na Československu byla vnímána v jedné ze zemí, které nás zradily - tomuto tématu je věnovaná velmi hezká část textu. Doporučuji i těm, které obecně zajímají dějiny Francie 20. století a jejich reflexe v hlavách prostých Francouzů. Knihu nedoporučuji jedině vegetariánům, neboť naturalistické popisy porážky prasat a kůzlat by je mohly opravdu znechucovat. Hrůzu z nich mi však vynahradily nečekaně vtipné epizody a průpovídky, na kterých si dala překladatelka opravdu záležet.... celý text
U štěstí dam
1969,
Émile Zola
Kniha mi nečekaně připomněla epizodu starou něco přes 20 let - jak jsem poprvé v životě bloumala pařížským obchoďákem Samaritaine a nemohla jsem se vynadívat, nabažit, šla jsem si tam nohy uchodit. Od Zolou tak sugestivně popsaného nakupovacího šílenství mě tehdy spolehlivě uchránil natolik omezený počet franků v peněžence, že postačili jenom na nákup jediného památečního hadříku (účtenku mám dodnes :=)) Díky tomu zážitku jsem však hodně z tohoto literárního příběhu pochopila. Jinak mě Zolův román docela zklamal. V popisu obchodního ruchu, obchodních praktik a stavů mysle prodavačů i kupujících příšerně, neuvěřitelně přeháněl, zveličoval, stupňoval až do absurdna; vykreslení milostné romance a postoje Denisy ke vztahům zas natolik přesladil a zamotal, že i nejčervenější knihovna se vedle této knihy musí červenat za nedostatek sladidla. Ocenila jsem však autorovu schopnost úžasně detailně a výstižně slovně popsat architekturu tak, že čtenář jí opravdu "vidí". Úžasný je výkon překladatele, který v této knize již navždy v češtině „zakonzervoval“ názvy textílií, o kterých si my, co oblékáme PES, PAD, AC a podobné materiály, si můžeme nechat jenom zdát.... celý text
Los králem lesa
2013,
Ulf Stark
Tato kniha zaznamenala u naší malé (3 a půl roku) obrovský úspěch, a to z naprosto nečekaných důvodů: První - přední dvojstrana knihy, stejně jako poslední - zadní obsahuje vyobrazení hovínek různých zvířátek - myšky, ježka, divočáka, netopýra, losa a dalších. Na začátku knihy jsou jenom ty obrázky bez popisku, vzadu, u stejných vyobrazení, je u každé "kupičky" i jméno příslušného pachatele. Naše Beky kašle na pohádku o losovi a na morální poselství hezkého příběhu. Místo toho celou rodinu a všechny návštěvy zkouší ze znalosti "bobků". Bavíme se dokonale! Moc doporučuji.... celý text
Hezké ilustrace, netradiční text, jenomže jména těch dvou princátek - Klára a Karel - se 3-letým dětem ještě nesnadno vyslovují. Ale houpání na lustru - to se líbí moc!... celý text
Nejbližší
2005,
Kateřina Janouchová
Už nevěřím ve "výchovnou" sílu literatury, protože dějiny - ty velké, světové, i životy jednotlivců - ukazují, že literatura - krásná i naučná - si může psát co jen chce, ale chlast je chlast. Tuto knihu by měly číst hlavně ty dívky a ženy, které jí číst stejně nebudou, protože v době potenciálně určené ke čtení raději - stejně jako vypravěčka příběhu - sedí se svým chlapem někde v hospodě něbo na diskotéce, nasávají s ním nebo se dívají, jak on chlastá. A stejně jako autorka si myslí, že jednou, až on si jí vezme, až tu budou děti, až přijdou vážné životní krize, až ..., až..., tak on mávnutím kouzelného proutku chlastat přestane, ovládne se, bude se léčit, a to jistě jenom proto, že je miluje, k dětem má vztah, bla bla bla.. Nepřestane. Tisíckrát omílané varování je v této knize na sto způsobů vyslovené, až by si člověk myslel, že když už to je jednou takto vyřčené, napsané, vytištěné, distribuované, tak se to už nemůže nikdy nikomu stát. Protože jenom naprosté krávy by něco takového mohly znovu udělat a s někým takovým se zahazovat a plodit děti, když se ví a veřejně přetřásá, jak to končí!!! A přesto se totéž, némlich to samé, stává denně. Na zdraví!... celý text
Vyšetřovací komise
1977,
Dick Francis (p)
Pan Francis patřil k těm šťastným autorům, kteří si hned při zahájení své spisovatelské kariéry našli svou parketu, té se drželi a byli v tom dobří a pořád lepší. Ani jeho tzv. slabší kusy nikdy neklesly pod jistou hodně vysoce nastavenou laťku. Prostředí dostihů a všechno kolem závodní dráhy a technického zákulisí znal dokonale. Včetně všech reálných i potenciálních leváren, které se - když jde o peníze, slávu a prestiž - u každého sportu vyskytnou. Proto jsou jeho knihy tak přesvědčivé a působí jako autentické záznamy reálných příběhů. Ve Vyšetřovací komisi však kromě jezdeckého sportu a sázení naťukl i téma jiných, mnohem méně důstojných vášní, což působilo malinko účelově. Ale detektivka - příběh i jeho podání - je skvělá a zaslouží v rámci žánru nejvyšší ocenění.... celý text
Dáma v jezeře
1965,
Raymond Chandler
Skvělá a nejen napínavá, ale místy doslova zábavná kniha. Když už je níže polemika ohledně překladu: Četla jsem to v překladu Josefa Škvoreckého ze šedestátého pátého a byla jsem moc spokojena a vysmátá - je to jazyk a hlášky mé generace. Je ovšem pravdou, že překladatel si v případě ženské kozmetiky neporadil s výrazem coldcream - asi tehdejší naše realita neznala žádný takový krášlící výrobek. Ale kniha je to i po těch mnoha letech pořád výborná a ke čtení.... celý text
Cesta do Indie
2006,
Edward Morgan Forster
Uplynulo už alespoň 30 let, co naše televize dávala britský seriál Perla v koruně, ale dosud na něj vzpomínám jako na něco velmi, velmi zajímavého, zvláště proto, že soumrak britské koloniální nadvlády nad indickým subkontinentem v něm – snad i docela věrně - zobrazili samotní kolonizátoři. A najednou ke svému obrovskému překvapení zjišťuji, že již dávno předtím jeden Angličan dovedl úžasně vyhmátnout tu dlouhodobou neudržitelnost anglické správy nad obrovskou a nevyzpytatelnou Indií a žasnu nadšením, jak dokázal z banální epizody vystavět velký příběh fatální konfrontace nejen několika postav, ale rovnou několika národních mentalit a světových ideologií. Nevím, zda v době vzniku této knihy (20. léta 20. století) byly již na světě pojmy kulturní šok, střet a dialog kultur, mezináboženský dialog apod. Rozhodně však to, co pro nás tato slova dnes znamenají, Forster do knihy již téměř před sto lety vložil. Je obdivuhodné, jak dokázal porozumět indické nátuře, jak dovedl na banálních životních situacích vykreslit to rozdílné vnímání téhož ze strany Evropanů a Indů a konflikty z toho pramenící, jak uměl zobrazit své britské spoluobčany ve službách koloniální správy jako ubohé karikatury stvrzující si svou údajnou nadřazenost nad domorodci trapnou namyšleností a hranou shovívavostí, jak nenásilně konfrontoval indický historicky daný kastovní systém s kastovnictvím vetřelců, kteří hluboce pohrdali zemí, jejíž bohatství ždímali a odváželi pryč. Samotný klíčový příběh románu o tom, jak jedna citově, sexuálně a mentálně deprivovaná hlupačka zamíchá životy desítek, až stovek lidí, by nestál ani za pozornost, kdyby jej autor nedovedl zasadit do své doby a místa natolik přitažlivě, uvěřitelně a napínavě, jak se to povedlo v případě Cesty do Indie. Skvělé, skvělé, vynikající! Dávám pět hvězd na druhou. (Čím víc knih čtu, tím častěji mě přepadá podezření, že „tohle jsem už někde viděla“. Tak tomu bylo i na mé cestě do Indie - některé pasáže mi připadaly jako z knihy Pí a jeho život Y. Martela. Ale pohled na datum, kdy vznikly tyto dvě „názorově si blízké“ knihy, snadno odpoví na případnou otázku, kdo koho inspiroval :=))... celý text
