Koka
přečtené 1585
Naši hoši na Kypru
1983,
Robert Alftan
Ze všech zemí, které jsem kdy navštívila, byl Kypr mým nejčastějším cílem a pokaždé jsem byla nějak konfrontována s místními názory na kypersko-turecký konflikt a důsledky násilného rozdělení ostrova. Odhodlala jsem se zajet i do severní, Turky okupované části, a byl to otřesný zážitek, na jaké se nezapomíná. Od té chvíle jsem se pídila po nějakém beletristicky zpracovaném příběhu zobrazujícím kyperskou realitu, která už mnohá desetiletí pálí místní obyvatele víc, než to žhavé slunce. Až teď jsem narazila na tuto knihu a nevěřícně u ní žasnu - literárně to má snad nulovou hodnotu a jako pokus o satiru á la Hlava 22 to taktéž neobstojí. Co je na knize ale nesmírně cenného, je skutečnost, že byla napsána záhy po nasazení vojsk OSN na demarkační čáru, tzv. Zelenou linii, a že je psána poměrně otevřeným publicistickým stylem, vysmívajícím vlastnosti typické pro Finy a zejména pro profesionální vojáky. Vůbec jsem netušila, že „modré barety“ tam měly (nebo ještě pořád mají?) i finský prapor, který je mentalitou, zájmy, přehledem o místní situaci na Kypru asi tak „doma“, jako lední medvědi na Sahaře (budování finské sauny na demarkační čáře v Nikósii je jedna z nezapomenutelných epizod této knihy). Rovněž jsem neměla tušení, že finská armáda ještě v 70. letech měla ve svém důstojnickém sboru bývalé příslušníky finských složek SS, kteří své nacistické smýšlení dovedli zdařile vnést i do „mírových sborů“ OSN. Autorovy pokusy o vtipné podání vyznívají hluše, jisté pousmání mohou vyvolat jenom frekventované zmínky o zálibě v alkoholu celého finského důstojnického sboru ve službách OSN, ústící do poznání, že „po kořalce ztrácejí glanc jak lidi, tak nábytek“. O Finech jsem se tedy dozvěděla více, než o Kypru, což vlastně odpovídá názvu knihy.... celý text
Co život dal a vzal
1992,
Betty MacDonald
Z knihy jasně vidět, že B.MD. byla spisovatelkou jediného tématu - vlastního života. Její setkání s TBC bylo pro ní skvělým námětem k opravdu sugestivnímu zpracování, ale v reálu jí dost nevarovalo a ani její rodina - jak se ukázalo ve třetí části - jí nešetřila. Zejména třetí část tohoto souboru je důkazem, jak autorka dokázala čtenářsky přitažlivě zpracovat ty nejběžnější a nejbanálnější životní situace. Celé dlouhé pasáže místy vyznívají jako poradenský sloupek v barevném žurnálu pro americké hospodyňky, a přesto to nepůsobí lacině ani banálně. Nepotřebovala upíry, sadismus, setkání s anděly či ďábly, jako témata jí stačily vlastní dcery, manžel, sestry, starosti s prací, domem a zahradou, a přesto byla čtená a ctěná. Komu se to dnes povede?... celý text
Rukojemník: Lokomotívy v daždi
2014,
Peter Pišťanek
Veľké sklamanie, rozčarovanie a hlavne ľútosť nad tým, že P. P. tento jasný prešľap, krotký a štýlovo rozháraný príbeh už nenapraví a už nikdy nič lepšie nenapíše, lebo už nikdy nič nenapíše. Obálka je geniálna, ale rozumie jej tiež iba generácia, ktorej evokuje predmet, aký si ešte z vlastnej skúsenosti pamätá. Rivers teda naďalej zostávajú neprekonateľné.... celý text
Gottland
2007,
Mariusz Szczygieł
Držím v ruce výtisk ověnčený papírovou páskou s pyšným textem: 18. dotisk! Panečku, to už musí být vážně pecka, když za těch pár let od prvního kontaktu českých čtenářů s tímto sousedským pohledem na naší společnost byla kniha tolikrát dotištěna, jen aby se na každého dostalo. A pak to čtu a nevěřím vlastním očím, a čtu dál a dál a najednou mi to dojde: no jasně, v zemi, kde je Blesk nejčtenějším deníkem, musí kniha, která je vlastně literárním zpracováním zpráv, epizod a drbů z dobových "blesků", rozhodně uspět . Velké, spletité, nejednoznačné osudy několika historických českých celebrit a "stars" jsou zde zpracované ve zkratce, pomocí populárních a omílaných epizod, vtipně a účelově. Nebudu to odsuzovat ani knihu zpochybňovat. Považuji ji vlastně za dobrý vzkaz současným velkopodnikatelům a dnešním celebritám: dobře, pozorně si to přečtěte, abyste viděli, že pravděpodobně i z vás zbyde v paměti národa možná jenom několik málo z kontextu vytržených epizod, veselých či dramatických příhod a hlavně pomluv současníků. Nebojíte se?... celý text
Proměny
1989,
Liv Ullmann
Pozoruhodné. Od slavných hereček se obyčejně nečekají hluboké životní úvahy, politologické postřehy, schopnost reflexe vlastního nitra a tvůrčích postupů. Liv je výjimkou. Nenapsala žádný "autobiografický román", ale skládanku postřehů, nápadů, zážitků, vzpomínek ryze privátních i profesních, klepů ze zákulisí filmového průmyslu a hlavně - vypsala se ze své bolesti nad tím, že její vytoužená a vydřená kariéra jí odváděla od mateřských povinností či radostí. Nejen filmovým fanouškům, ale i mámám, které nemají čas pro své dcery, může četba této knihy hodně dát.... celý text
Nekonečná noc
1973,
Agatha Christie
Na příběhu už hodně poznat, že je z pozdního tvůrčího období autorky: vypsaný styl, ich-forma vyprávění, zmínky o zkoumání vesmíru, o pozemkových machinacích při hromadné výstavbě atd. - to všechno prozrazuje, že A.CH. i ve svých pozdních dílech reflektovala přítomné skutečnosti a dovedla je umně zakomponovat do tíživého příběhu. Ten dlouho plyne lehce, jenom pořád jsem cítila jakýsi spodní proud, jakoby "odezvy" díla Daphne du Maurier (Mrtvá a živá, neboli Rebeka se mi pořád připomínala) a taky že jo - rozuzlení hezky až na závěr a podrobně vysvětlené! Výborné!... celý text
Žena, která se podobala Gretě Garbo
1992,
Maj Sjöwall
Vysloveně dobré, uvěřitelné, zasazené do autentických reálií a dané doby, jako vždy od této autorky - i s postřehy z politického a veřejného života. Vtipně a výstižně vyobrazený život obchodníků - účastníků každoročního autosalonu, novinářů na volné noze, mladých dívek hledajících obživu v "rychloobrátkovém" oboru. Je jistým způsobem povzbuzující se dozvědět, že i v tom vynikajícím Švédsku se už v polovině minulého století mohl novinář kritizující ministra stát předmětem profesní a policejní šikany, octnout se na dlažbě, že háklivé případy mohly být zameteny pod koberec, že obchodní partneři se dovedli navzájem podrážet a existenčně ničit. Kdo hledá brutální vraždy a detailní popisy zohavených mrtvol, ten je tedy nenajde, ale koho by zajímal případ, který dlouho nevypadá nijak zločinecky, spíše jako lidské, soukromé drama, které se až ke konci vyvrbí, tomu tuto knihu doporučuji.... celý text
Belasé kladivko
1983,
Ross Macdonald
Minulosť všetkých dobehla a nezlomný Lew Archer znova zabodoval. Ale boli chvíle, kedy som sa strácala v tom množstve postáv, nevlastných otcov, súrodencov, hraných či skutočných manželiek.... celý text
Rabín v pátek zaspal
1969,
Harry Kemelman
Taková kuriozitka: kriminální vyšetřování jako záminka pro možnost seznámit čtenáře s duchovní náplní judaizmu, principy talmudu, odlišnostmi židovské a křesťanské víry s jejich rozdílným vnímáním hříchu a trestu. Docela mě to zaujalo, i když místy z toho opravdu moc čouhalo, jak velmi jde autorovi o výklad židovské moudrosti a jen málo o popis a šetření zločinu. Ale vlastně - vyčítat mu to nebudu, protože to byly pasáže, které mě nejvíce zaujaly. Práce překladatelky byla opravdu hodně povrchní a když se v jedné epizodě předseda místní židovské náboženské obce obořil na rabína slovy "Prokristapána, přestaňte už!", to jsem i já - nežidovka a nepřekladatelka - poznala, že něco je špatně.... celý text
Poprava a jiné povídky
2004,
Ed McBain
Od EMB zřejmě všichni čekali "standardní" kriminální případy a tak jsou možná zaskočeni, že psal i něco jiného, než o vyšetřování vražd, práci detektivů, úsilí pátraček. To alespoň soudím z nepochopitelně nízkého procentuálního hodnocení této knihy, jaké tady zoufale svítí v modré barvě - pouze 73 %. Mě totiž ty příběhy příjemně překvapily. Kuličky strýčka Jimba považuji za poctu Goldingovu Pánovi much; První záznam v rejstříku je výstižná psychologická miniatura mladého pachatele, který ještě netuší, co ho jedna frajeřina bude stát; Poprava zavádí čtenáře do zákulisí broadwayské divadelní mašinérie; při čtení povídky Zbořit zeď se mi vybavil Sharpův Henry Wilt a jeho studenti, ovšem v mnohem brutálnějším podání. Atd. Jednoduše - dobré.... celý text
Rozhovory s andělem
2001,
Nick Hornby
Z předmětného výběru jsem v jedné promo-knížečce četla pouze tři příspěvky, a všechny byly výborné nebo minimálně dobré, každý jinak. Hornbyho povídka Prsoježíš je jedna z nejlepších, jaké jsem vůbec kdy četla! Vynikající, skvělá, vtipná, hluboká. Monolog hlídače v galerii soudobého umění - to jsem ještě v literatuře nezaznamenala, až u tohoto klenotu. Doporučuji. Čára od Z. Smithové mi připadala jako takový soudobý pokus o "chytání v žitě". Dobrý, ale nijak ohromující. Pozoruhodná je Šťastná to mrcha od Helen Fieldingové. Pokud jste přežil/a mrtvici, bude to to pravé pravé čtení pro vás. A pokud zatím ne, jako přípravu doporučuji.... celý text
Ještě jeden den
2007,
Mitch Albom
Asi každého kolem padesátky chytnou sklony k privátní citové inventuře a stává se, že tato odhalí veliké manko, které už nijak nejde zahladit. Některým lidem, až když "se zatmí", se vlastně rozsvítí. Je to krátké, hutné, moc dobré čtení, ale doporučuji až pro věkovou kategorii 50+. A nenechte se odradit duchařinou ani epizodami z nesrozumitelných baseballových zápasů, obé je zde v zájmu vyššího cíle.... celý text