Kozel
přečtené 801
Život našeho Pána
1935,
Charles Dickens
Jakkoli jsem velký fanoušek Dickense, s touto knihou budu mít patrně vždycky tak trochu "problém". Literárně je to pochopitelně pouze převyprávěný příběh života ústřední křesťanské postavy, který známe všichni, ať už věřící nebo bezvěrci. Jelikož sám patřím do té kategorie bezvěrců kacířů, nemohu z Života našeho Pána nějak zvlášť těžit. A věděl to i Dickens, proto knihu nechtěl publikovat. Ono totiž, tahle knížka je vskutku spíš takovou sběratelskou specialitkou, než čímkoli jiným. Protože vyprávěno je to typicky hřejivým dickensovským stylem. Domáčtějším než v jinak známých autorových dílech. Život našeho Pána sloužil pro domácí rodinné čtení a vyprávění při oslavě Vánoc. A to je Dickens, jakého si představuju - jak stojí v obývacím pokoji a tento morální příběh svým dětem vypráví a především divadelně pronáší. Kdo je Dickensovým fanouškem, pak snadno pozná ty jeho "vsuvky" a "komentáře". O tom, že u nás je spousta bezvěrců, může svědčit i skutečnost, že českého překladu se knížka dočkala v roce 1935. Tedy hned(!) rok po vydání originálu (který naopak vyšel 63 let po Dickensově smrti). I to může svědčit o změně náboženského vnímání v naší společnosti a o tom, že v současnosti by nové vydání tak trochu ztrácelo jakýkoli smysl. Ono české vydání je ovšem graficky krásným kouskem. Už proto, že jej doprovází obrazy Gustava Dorého. Dva velikáni společnými silami vypráví základní křesťanský příběh dětem. Shrnuto podtrženo. Život našeho Pána zůstane z několika důvodů mým nejméně oblíbenějším dílem Charlese Dickense. Objektivně však má svoje kouzlo a dovedu si představit, že nábožensky laděné rodiny mohou tuto knížku využít pro domácí výuku. Ba dokonce bych i kvitoval, kdyby si jako průvodce vybrali právě Dickense.... celý text
Dracula
2004,
Bram Stoker
Úchvatné opětovné setkání po víc jak deseti letech. Tenhle nádherný, romantický, dramatický, temný příběh nestárne a neomrzí. Stokerův styl pomocí dopisů, deníků a dalších dokumentů se čte na výbornou a stylem trochu připomíná Collinse. A jelikož je to příběh vampírský, samozřejmě nechybí ani jemný nádech erotična, byť ne tak silného jako v Carmille. Ani nevím, co mě uchvátilo víc - zda vyprávění Harkera z jeho pobytu na hradě Dracula, naprosto okouzlující charakter jeho milé Miny, která z lehké puťky vyrostla v neochvějnou osobnost, tragický příběh Lucy, Van Helsingova zaujatost pro boj s Draculou nebo pak samotný Dracula, démon mezi démony. Mnoho scén z příběhu je hodno opakování i pozornosti a psal bych dlouho. Namátkou snad jen zmíním nebohou Lucy či příjezd hraběte do Whitby. Dracula zcela zaslouženě patří mezi klasiku a jeho pozice je naprosto neohrožená a vzbudí vaši vlastní fantazii a rozechvěje nejrůznější emoce. Nic lepšího autor nemohl splnit. P.S.: Všimli jste si, že Stoker nikdy nezmínil, co přesně se stalo ženě Van Helsinga? Zajímalo by mě, zda jeho snaha vyhnout se popisovat detaily při osvobození duší Nemrtvých milenek Draculy a předání "privilegia" Harkerovi i Holmwooodovi má souvislost.... celý text
Mandragora / Belfagor
1956,
Niccolò Machiavelli
Renesanční politický teoretik Machiavelli je spojován spíše s machiavellismem (který s jeho osobou moc společného nemá) a nebo knihou Vladař. Mandragora je však příjemnou renesanční komedií, která satirou útočí na podlý klérus, hloupost národních elit, poblouzněnce lásky a cynické praktiky oportunistů. Nicméně zábavná kniha má mnohé spojení s dnešní dobou. Belfagor je pak prózověji podaná příhoda o ďáblu, který šel na svět zjišťovat jaké (ne)štěstí je mít doma ženu aneb "Kam ďábel nemůže..."=o)... celý text
Vladař
2007,
Niccolò Machiavelli
Je zajímavý, že nic z toho, co si ze školy pamatujete o Machiavellim a jeho knize Vladař, v samotný knize není zmíněný jediným slovem. Útlou knížku daroval nastupujícímu vládci s naději na lepší budoucnost Itálie. Ze zkoumání historie Niccoló složil návod jak být dobrým vládcem. Žádný kodex tyranie, nýbrž upřímná, logická a střízlivá filozofie. Navíc člověku, který je zhnusen povahou současníků dodává mírnou útěchu faktem, že před mnoha stoletími to bylo stejné. Ale ještě jednou na závěr....Vladař není ten, kterého znáte z výkladu učitelů na základce, střední a v mnoha případech i vysokoškolských... celý text
Mafie
1991,
Václav Pavel Borovička
Bugsy Siegel, Lucky Luciano, Meyer Lansky a mnoho dalších. V podstatě můžu říct jedinou věc: neznám víc fascinující příběhy, než ty z prostředí mafie.
Ferdinand Maxmilián Habsburský
2008,
Gabriele Praschl-Bichler
Opravdu zajmavě a čtivě sepsané soukromé dopisy z velmi významné rodiny, díky nimž se vysvětlí několik historických polopravd a omylů a především nabídne pohled do císařské rodiny mimo oficiální události. Jedna z věcí, co mě zaujala byla, že se v knize objevují dopisy jen adresované jen dvěma osobám, což je poměrně zvláštní. Ale abych jen nechválil, velkou skvrnou na knize jsou poměrně často vynechávána (možná pro autorku špatně čitelná) jména a názvy, čímž dané úseky dopisů často ztrácejí pointu... celý text
