kralika přečtené 457
Pád do temnot
2014,
Vilma Kadlečková
Stále velmi dobré, ovšem tentokrát si dám asi větší pauzu před dalším dílem, protože mám neodbytný pocit přejedení...
Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky
1989,
Ira Levin
Levin je mistr napětí, které dávkuje tak akorát po kapičkách, pak kapkách a nakonec čtenáře úplně utopí. Oproti celkem předvídatelné Rosemary (film jsem neviděl), jsou však Paničky majstrštykem, který nedovolí vydechnout a dle mého názoru zamotá čtenáři hlavu právě tak, jak autor zamýšlel. Ty samotné jsou bez debat na pět bodů...... celý text
Složte zbraně!
2019,
Bertha von Suttner
Poměrně neutěšeně laděný román s výrazným apelem na společnost (co také čekat od knihy, kde je celé její poslání shrnuto již v názvu – a s vykřičníkem). Postoj k militarismu je tu proprán snad ve všech polohách, jak hlavní hrdinka mění svůj pohled na věc: od obdivem zastřeného romantického dobrodružství, po destruktivní šílenství zachvacující davy. Je to silná obžaloba války, politiků bezohledně posílajících vojáky vstříc masakru i vojáků, kteří v boji vidí možnost zapsat se do seznamu národních hrdinů a ke strašné bídě umírajících jsou hluší. Proto za sebe mohu říci, že jsem nejvíce podnětných názorů, které by mě více oslovilo, našel v prostřední části, kde není ještě válka vnímána tak extrémně, respektive není nic s ní spojené tolik černě. Důvodem je konečný autorčin skluz k oblíbenému oxymóronu „Boj za mír“, se kterým se prostě nejsem schopen se ztotožnit. Vše se láme na bojišti u Hradce Králové, které je vylíčeno snad až zbytečně expresivně, avšak nutno dodat, že do konceptu tohoto důležitého díla zapadá. A docela by mě zajímalo, jak by autorka reflektovala vznik Společnosti národů, či vůbec druhou světovou válku – zda by neuhnula k Čapkovskému „Matkovskému“ pacifismu, který je ve své podstatě realistický a v zásadě humánní. Konečně je nutno ocenit vydání této knihy jako Počin, a mohu překladatelskému týmu jen tleskat a doufat, že podobným stylem spatří světlo světa nejedna kniha, jejíž komerční potenciál se blíží absolutní nule. "Autorem“ následujících citací je Friedrich von Tilling, voják: „Jestliže platí, že nasazujete vlastní život před jiným střelcem, pak osobní odpovědnost za zabití pomíjí. Válka je často a přiléhavě nazývána masovým vražděním, ale jednotlivec se necítí jako vrah. Že se mi boj příčí a že je mi z té vřavy těžko a zle, to je pravda. Trpím při tom, velice při tom trpím… ale leckterý námořník také trpí při bouři mořskou nemocí, přesto, je-li aspoň trochu odvážný, zůstane na palubě, a je-li to nutné, na moře zase vyrazí.“ „Jsme zde proto, abychom v případě, že nás ohrožuje nepřítel, chránili svoji zemi. Stejně jako hasiči chrání naše domy, když vypukne požár. Voják tím však nezískává oprávnění toužit po válce, stejně jako si hasič nesmí přát požár. Obojí znamená neštěstí, hluboké neštěstí a žádný člověk se nesmí radovat z neštěstí jiného člověka.“ „To tedy znamená, že kdybychom bývali měli více materiálu, byl by nepříteli ten jeho k ničemu. Ergo, když bude zeměbrana zavedena všude, nebude už pro nikoho představovat výhodu. Bude se hrát s více figurkami, ale partie přeci jen opět záleží na štěstí a zručnosti hráčů. V případě, že všechny evropské země zavedou povinnou vojenskou službu, rozložení moci zůstane stejné s tím rozdílem, že k docílení výsledku padnou miliony namísto statisíců.“... celý text
Led pod kůží
2013,
Vilma Kadlečková
Göaerghüelürr! Teď mám celkem výčitky, že jsem s výjimkou Algoru českou fantastiku trestuhodně zanedbával. Je to tak, jsem chycen - asi nějaká myceliální vlákna, či co... "Legenda stejně nikdy není důležitá sama o sobě; pokaždé záleží hlavně na tom, jakou váhu jí přikládá společnost."... celý text
Barva z kosmu a jiné horrory
1990,
Howard Phillips Lovecraft
Zhruba polovina povídek se váže do snového cyklu a poněkud se tak vymykají Lovecraftově tvorbě, jak ji vnímá většina. Za mě však byly nejlepší Prokletý dům a titulní Barva z kosmu, kde ovšem musím dodat, že novější Žáčkův překlad je citlivější i údernější.... celý text
Santiago: Mýtus daleké budoucnosti
1994,
Mike Resnick
Brutálně přímočaný, trochu předvídatelný děj bez jakýchkoli kudrlinek, prost popisu a plný řečí. To vše s westernovým nádechem, plný (anti)hrdinů, od kterých tak nějak víte co čekat. Je to ale po čertech zábavné!... celý text
Růže pro Algernon
2016,
Daniel Keyes
Oblíbený blbec, nebo nesnesitelný intelektuál? To je to, oč tu běží! "Teď chápu, že jedním z důležitých důvodů, proč je třeba chodit na vysokou a získat vzdělání, je, aby se člověk naučil, že všechny věci, kterým věřil celý život, nemusejí být pravdivé - a že nic není takové jaké se to zdá." "...výjimečný - to je demokratický termín, jehož se užívá, když se chceme vyhnout ocejchování slovy nadaní a nenadaní (což zase znamenávalo chytří a opoždění), a jakmile výjimečný začne komukoli dávat jakýkoli význam, bude vyměněno i tohle slovo. Jak se zdá, panuje zásada: výraz je možné používat, jen dokud nezačne pro kohokoli cokoli znamenat." "Příliš často hledání pravdy vytlačí hledání lásky."... celý text
Jantarové oči
2013,
Vilma Kadlečková
Rë Akkütlix! To byla jízda! Autorka velmi zdařile dávkuje čtenáři informace o svém světě tak, že nikdy není přehlcením zmaten a když něco nechápe, tak se potřebné indicie dozví poměrně rychle - je-li trpělivý. Občas skousnout nějaký ten jazykolam a hurá na další díl, protože tohle byl vlastně jen prolog... A skutečně na mě zapůsobila učebnice össeistiky: "Tato dívka je studentka. Jmenuje se Anna. Tento chlapec je tekutý kov ve tmě. Jeho jméno není."... celý text
Nedělejte poplach
1968,
Farley Mowat
Ano, pohádka o červené Karkulce je prostě laciná protivlčí agitka. Tak. "Sob a vlk jedno jsou; neboť sob krmí vlka, ale vlk udržuje soba při síle."
S Bohem za císaře a vlasť!: Čeští důstojníci ve válkách let 1848–1849
2018,
Milan Hlavačka
Hvězda za první ucelené zpracování válek let 1848-49. Hvězda za první zevrubnější popis bojů v Uhrách v češtině. Hvězda za biografie osobností, těchto bojů se zúčastnivších (krom Radeckého to jsou vesměs také novinky). Hvězda za edici vzpomínek Emanuela Friedberga na tažení 28. pěšího pluku. Hvězda za přehled všech bitev a šarvátek těchto bojů. Hvězda za fantastické zpracování, které z knihy činí vizuální požitek. Přiložené přehledové mapky jsou jen dnes nevídaným bonusem, podtrhující poctivost zpracování. Avšak jednu hvězdu musím ubrat za to, že vzhledem k velikosti a váze knihy to není úplně čtení do vlaku a člověk si na to musí najít čas doma... Suma sumárum - pět poctivých černožlutých hvězdiček!... celý text
Obléhání Krišnapuru
1990,
James Gordon Farrell
„Když se generál strnulým krokem blížil k portiku, všimli si oba muži s neblahým tušením, že místo vycházkové hole drží kriketovou pálku. Generál si uvědomoval, že mu paměť neslouží tak jako kdysi, proto často nosil nějaký předmět místo uzlu na kapesníku; tak například kdyby se chystal mluvit o koních, měl by v ruce jezdecký bičík, a kdyby byla na programu střelba, zřejmě by si v kapse pohrával s několika náboji do muškety.“ Tedy, tohle byl skutečně koncert. První housle hrála neskutečně (anglická) suchá ironie s přečastými sóly bizarního černého humoru. Celkově mimořádně barevný portrét zvláštně pokřivené reality koloniální Indie, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Do paměti se mi vpálil především učený spor doktorů o původ a léčbu cholery, vedoucí doslova až za hrob. A snad nejabsurdnější absurdita (je těžké vybírat) byla patrně teologická disputace mezi Fleurym a Padrem během sipáhíjského útoku a obsluhování děla, jejíž mimóznost vystihl vlastně i sám autor slovy: „Připadalo jim to, jako kdyby se vás někdo neustále dotazoval, kolik je hodin, když vám hoří střecha nad hlavou.“ „Všechny naše činy a úmysly jsou zbytečné, nejsou-li živeny teplem citů. Kde není láska, zbývá jen poušť. To platí i pro Spravedlnost, Vědu a Počestnost.“ „Já říkám, že vyspělá kultura je velice pochybený termín…“... celý text
Tulák po hvězdách
1972,
Jack London
Je až s podivem jaký pozitivní nadhled a kolik naděje se dá vepsat mezi řádky téhle mizérie a opakovaného utrpení... "Život je ohnivé vlákno, prostupující všechny formy hmoty."... celý text
Houby z Yuggothu
2019,
Howard Phillips Lovecraft
"Do mrtvé tváře pod kápí jsem zřel, ztrativ naději - neb jsem se upomněl." Lovecraft básník? Proč ne? Limitován rozsahem zde musel opustit své tradiční rozkošatělé vyjadřování a jít přímo na dřeň. A že to funguje, na to můžete vzít jed. Osobně mě potěšila i forma českého vydání, kde si člověk může přečíst i originál a plně tak ocenit roli překladatele.... celý text
Dobře utajené housle
1969,
Miroslav Horníček
Milé, laskavé, pomalu plynoucí - to jsou kapitoly této krásné knížky. "Muž napsané čte a posuzuje, žena prožívá a přejímá." "Soudy se mění, svatost bývá tu přidělována, tu odnímána, a lidé občas odstraňují nejen své ukvapené názory na sochy, ale ukvapené sochy vůbec."... celý text
Rozpoznání vzorů
2011,
William Gibson
Sice asi nejpřístupnější Gibson, se kterým jsem měl tu čest, ale zároveň ten nejméně působivý... Čtení jeho složitého textu však bylo opět požitkem, který Vám jen tak nějaký autor nenabídne. "Dějiny nejsou nic než momentálně nejvěrohodnější vyprávění o tom, co se stalo a kdy. Kdo komu co provedl. Jak to provedl. Kdo zvítězil. Kdo prohrál. Kdo zmutoval. Kdo vyhynul." "Vždycky musí zbýt místo pro náhodu."... celý text
Žert
2016,
Milan Kundera
Člověk versus Osud; malé dějiny člověka versus velké dějiny lidstva; vnitřní svět člověka versus vnitřní svět jiných, respektive vnější svět; touha po pomstě versus prahnutí po vykoupení a odpuštění... „Mladí lidé přece za to nemohou, že hrají; jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí v něm jako hotoví jednat.“ „…zeptal jsem se ho, jestli by nebyl účinnější způsob, jak odnaučit lidi církevním obřadům, dát jim naopak plnou možnost vyhnout se jakémukoli obřadu. Zeptal jsem se ho, zda si nemyslí, že podstatou moderního člověka je právě nechuť k ceremoniím a obřadnictví a že má-li se už něco podporovat, tedy snad právě ta nechuť.“ „Žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykoupitelní, to je totéž jako žít v pekle.“ „Už dnes jsou dějiny jako tenká šňůrka pamatovaného nad oceánem zapomenutého, ale čas kráčí a přijde doba vysokých letopočtů, jež nezvětšená paměť jednotlivcova nebude vůbec s to pojmout; celá staletí a tisíciletí budou z ní naprosto vypadávat, staletí obrazů a hudby, staletí objevů, bitev, knih, a bude to zlé, protože člověk ztratí ponětí o sobě samém a jeho historie, nepojmutelná, neobsáhnutelná, se scvrkne do několika schematických smyslu zbavených zkratek.“... celý text