krevetinka
přečtené 216
Sněhová královna
2015,
Michael Cunningham
Zatímco autorův styl psaní dominoval celé knize, jak je u něj zvykem, příběh za ním bohužel tragicky pokulhával, jak to u něj zvykem není. To mě u Cunninghama, jakožto mého oblíbence, mrzelo. Asi příběh potřebuju nechat v hlavě odležet, abych přišla na to, co jím vlastně chtěl autor říci.... celý text
Sbohem, armádo
1974,
Ernest Hemingway
Ani nevím, jak tohle dílo ohodnotit. Četlo se to sice snadno, ale dialogy byly spíše k smíchu, postavy úplně bez charakteru, u čtení jsem často usínala... velké zklamání. Taky mám výhradu k výtisku z roku 1965, kde se vyskytovalo více chyb, než je zdrávo - často chyběla interpuknce, někdy písmeno, taky jsem narazila na chybějící uvozovky, či na malé písmeno na začátku věty. (Což nezahrnuji do hodnocení, neboť chápu, že to nemá co dočinění se samotným příběhem).... celý text
Nahý oběd
2003,
William Seward Burroughs
Zapomeňte na vaše veškeré vize o literatuře, zapomeňte na rozum a v neposlední řadě i na typickou strukturu příběhu. Tohle je totiž Nahý oběd. Šílenost, střídající se s nechutností, která je tím, čím je a není ničím víc, než by být měla. Jak sám autor na začátku uvedl: ,,Nahý oběd - zmrazená chvíle, kdy každý vidí, co je na konci každé vidličky.", nebo jak uvedl A. Ginsberg: ,,Nahý oběd pro nás není nic neobvyklého, pojídáme sendviče reality." Kniha na mě rozhodně zapůsobila tak, jak měla, ostatně jako na každého, kdo umí číst mezi řádky. Při čtení jsem se taky někdy cítila jako sjetá, připadala jsem si zmatená a dezorientovaná, což byl myslím hlavní záměr - přivodit čtenáře do pocitu užívání drog. Pokud je závislost taková, jak jí líčí autor, vlastně se ani nevidím, že se feťáci nechtějí drog vzdát. Opravdu jsem si přála, abych tuhle knihu mohla číst celý svůj život. Byl to nepopsatelný zážitek. ,,...Vy byste to neudělali?..."... celý text
Na východ od ráje
2006,
John Steinbeck
Asi nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy četla. Má v sobě sílu a nese velké poselství, a přitom je tak prostá a lidská.
Šelma
2018,
Andrew Mayne
Parádní thriller! Hned od začátku vtáhne do děje, kniha je čtivá a čte se jedním dechem díky krátkým kapitolám. Hvězdičku ubírám za jakousi nedokončenost, kterou jsem na konci pociťovala. Chtělo by to ještě epilog, nebo pár kapitol.... celý text
Na cestě
2005,
Jack Kerouac
Tak tohle bylo něco úžasnýho. Vzhledem k tomu, že se k této knize všeobecně objevují spíše negativní recenze, jsem neměla moc velká očekávání, nicméně nakonec jsem byla převelice překvapená. Musím říct, že naprosto chápu rozpolcené názory k této knize. Je jasné, že se kniha nemůže líbit všem - žádná kniha nemůže, taková kniha prostě neexistuje - ono spíš záleží na tom, co od této knihy očekáváte. Pokud je to příběh, který bude mít děj, gradaci a srdceryvný konec, pak je jasné, že budete zklamaní. Pokud ale čekáte to jediné, co kniha vlastně může nabídnout - cestu, pak si to zamilujete. Tato kniha totiž ani nevznikla proto, aby ji někdo pochopil, nebo miloval. Vznikla proto, aby vás stáhla s sebou. U mě se jí to podařilo - hned od samého začátku jsem měla pocit, jako by mě Jack chytil za ruku a já ho tak doprovázela po celou dobu. Šíleně moc mě pobavily veškeré historky ze života různých lidí, uvědomila jsem si, že každý člověk, bez ohledu na sociální třídu, národnost, zájmy, pohlaví (atd,atd) může mít taky vcelku zajímavej život, naplněnej spoustou historek a vzpomínek, které jsou někdy morbidní, někdy absurdní, ale na tom nesejde, protože důležitý je, že dokáží pobavit ostatní. Byla to úžasná cesta a já jsem ráda, že jsem jí mohla býti součástí. Už teď se cítím poněkud nostalgicky. Knihu si ráda někdy přečtu znova! ,,Všichni jsme byli nadšení, protože jsme si uvědomili, že za sebou necháváme zmatek a nesmysly a vykonáváme jedinou možnou vznešenou a smysluplnou činnost naší doby - frčíme."... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Přišlo mi to jako takový lepší John Green. Pořád jsem čekala, že přijde to něco, nějaký zlom, od kterého to začne být chytlavé a napínavé, ale nic takového bohužel nepřišlo a kniha se tak od začátku až do konce táhla v depresivním a melancholickém duchu bez nějakého většího zvratu. Nebavilo mě to. Netuším, jak se zrovna toto Murakamiho dílo mohlo stát přelomovým. Čím? Opravdu bych si něco takového znovu nepřečetla.... celý text
Tělo a krev
2014,
Michael Cunningham
Nádherné a smutné. Každá postava má svůj osobitý příběh a své místo v rodině.
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
2015,
Benjamin Alire Sáenz
Kniha, jejíž přebal není to jediné, co je na ní nádherného. Jednu hvězdu ubírám kvůli přímé řeči, jíž bych ubrala a spíše knihu naplnila popisy. Každopádně se jedná o milý a jednoduchý příběh, který mě donutil se zamyslet.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
Za mě tak 50 na 50. Nebylo to špatný, myšlenka jistě nadčasová (až děsivě), ale třeba takový Kaleidoskop mě prostě bavil daleko více...
Slezské písně
1951,
Petr Bezruč (p)
Básně, které jsem vesměs vůbec nepochopila. Okolí ostravska je mi vzdálené, stejně jako motivy vlastenectví, úpadku češtiny a chudoby, proto bohužel, ani přes moji snahu, nemohu na sbírce najít nic pozitivního. Znova bych si knihu určitě nepřečetla. Čteno v rámci povinné četby k výuce.... celý text
Hamlet
1981,
William Shakespeare
Tohle bylo parádní, několikrát jsem se i zasmála, bavilo mě to! Shakespeare to prostě uměl - barevnost a rozmanitost jazyka a filozofické úvahy o životě, to mu nikdo nezapře.... celý text
Kniha filozofie
2013,
Peter J. King
Kniha zjednodušeně představuje základní filozofické oblasti, navíc je doplněna krásnými ilustracemi, mohu jen doporučit.
Obraz Doriana Graye
2005,
Oscar Wilde
Děj na můj vkus ubíhal až příliš rychle, začátek velice podařený, prostředek aka Dorian a jeho vášně v drahých kamenech a látkách, či co to vlastně bylo - příšerná nuda, konec zase opět parádní. Nejlepší na celém příběhu je rozhodně psychologie a charakter hlavních postav, zejména tedy lorda Henryho, ten mne naprosto uchvátil a velmi se s ním ztotožňuji!... celý text
Vzorové dny
2006,
Michael Cunningham
Cunningham to zkrátka umí a to mu nelze odepřít. I přesto, že mi tohle dílo přišlo jako autorovo nejslabší, nemohu tvrdit, že nebylo výborné. Nahlížíme na tři zcela odlišné časoprostory, které pojí vždy tři stejné hlavní postavy, hledající své místo ve světě, potýkajícími se se smrtí (jak svojí, tak svého bližního), uvažujícími nad smyslem života, budoucností... Za mě nejslabší povídka byla první, nějak jsem se v ní ztrácela, postavy mi byly nesympatické, proto odebírám jednu hvězdičku. Zbylé dvě byly naprosto perfektní, druhá mi sedla hned, jelikož miluju thrillery, třetí jsem se trochu obávala, jelikož žánru scifi se záměrně vyhýbám, ale byla jsem velmi mile překvapena, bavila mě snad ze všech tří úplně nejvíce.... celý text
