Kudlanka03
přečtené 384
Málo času na život
2019,
Camille Pagán
Kniha je o ženě Libby, která v sobě nese plno smutných věcí. Práce stojí za pendrek, manžel už brzy nebude manžel a do toho ty zdravotní problémy. Zdá se, že na posranýho i záchod spadne. Jenže prý po každé noci přijde ráno. A tak se naše Libby dává dohromady napřed v Chicagu, potom si odjede k moři a tam se to začne dít. Ten život. To krásné a jednoduché žití. Příběh plyne, není třeba přeskakovat. Jen tento typ románu mi přijde nevytěžený. Na posledních třech stranách se pak dozvíme všechno najednou. Libby mě popravdě sere už od začátku. Jak je na Toma tak hnusná. Zato Silo, jak mu ve zkratce říkám mi sedl hned Prostě milé čtení, které není špatné na jeden dva večery nebo na cestu na dovolenou. Sice autorce nežeru ani slovo o tom jak to s tímto typem rakoviny bývá, ale budiž. Kniha snese všechno ... celý text
Žena mého života
2019,
Tim Weaver
Moje první setkání s Timem a jeho tvorbou. Právě jsem zjistila, že má dalších 11 knih. To je do budoucna moc moc čtení. Jsem na rozpacích, jestli si tohoto autora pustit do knihovny. Zabere dost místa. Ke knize jsem se dostala v rámci knižní štafety a přečteno jsem měla za dva dny. V tom nebyl problém. Spíš v tom, že s mírným odstupem mi vlastně dochází, že moje pocity po přečtení vyprchaly nějak brzy. Tim se nás snaží rozptylovat hned několika směry. Tak třeba už jen tou ženou. Potom tím, kdo píše o té ženě. Potom samotným vyšetřovatelem, kdy máme pochybovat nebo věřit tomu, že je snad blázen? Konec mě dostal, o tom nediskutuju. Jen bych potřebovala vědět, zda jsou další knihy podobného typu. Více linek a rozuzlení naprosto nečekané, dramatické, táhnoucí se na 10 stran. V rozhodování však pomůže styl psaní, tedy v přítomnosti, klasicky ichformou. Žádné patosy. Když něco začne, tak to dodělá. Dal si práci s lidmi navíc. To oceňuju. Třeba mi další kniha přijde odněkud sama. Případně se zeptám v knihovně. Poslední dobou to tak dělám. Půjčím, přečtu a když mě dostane, koupím si ji. Co vy a plodní autoři? Jste k nim skeptičtí, nebo vás naopak motivují k tomu, že stále mají cí říct?... celý text
Krysí ostrov a jiné povídky
2022,
Jo Nesbø
Začínáme tou, po které kniha nese jméno. Já jsem s tím, že Nesbo píše povídky, přišla do kontaktu až teď. Jdeme na ně. Krysí ostrov je nejdelší ze všech povídek. Proto je možná prozíravě na začátku :D Příběh o neopětované lásce, následcích a ironii osudu. Špatná rozhodnutí nás vedou po cestách, které ale zpátky vedou vždycky jen k naší podstatě. K tomu, na čem nám nejvíce záleží pak často neseme někde v hloubi, nahlas ale neřekneme nic a skutky? Ty mluví většinou v pravý opak. Ironie. To bych řekla, že je hlavní slovo pro tuto povídku. Asi nejvíc smutná mi vlastně příjde. Skartovačka Další verze na to, co by mohlo být. Jak vlastně zacházet se všemi vymoženostmi, na které lidstvo přijde. Věda je v tomto opravdu rychlá. Jaké by to asi bylo, nestárnout? Okolnostmi se dostává k odpovědi na tuto otázku. Výzkum plyne, ale někdy pracujete s okolím, kdy něco vědět, je vlastně životu nebezpečné. Svět je v tuto dobu tak daleko, že myšlenky se dají i posmrtně získat. Povídka s prvky luxusního thrilleru, která je napěchovaná akcí. Když něco ale víte, a víte, že by to bylo použito k hrozným věcem, radši to vědět nechcete. Nebo ano? Jak dopadne tato povídka si přečtěte, stojí to za to. Cikády Povídka sci-fi námět. Jde tu o lásku. I ve světě sci-fi. Když se něco má stát, stane se to, bez ohledu na dimenzi. Je to začarovaný kruh, kdy jediná cesta je zůstat na živu, ale jen v určitý úsek. Nemůžu prozradit víc, připravila bych vás o to, o čem v této povídce jde. První vau se mi začalo objevovat už na skládce, ale vy si to musíte přečíst. Sérum Krásná propletená povídka, kdy jsem nestačila zírat, co všechno vám může život připravit. A ať jsou rodiče jakkoliv nápomocní, stejně, pokud jste tragéd, jste tragéd. Promyšlená zápletka, konec naprosto vynikající, strhující. On ten syn mi byl nesympatický už na začátku, tak třeba budete se mnou s koncem spokojeni :) Černý jezdec Tohle jsem od začátku viděla jako film. Jste nájemný vrah. Ale ten druhý taky. A mezi vámi se odehrává něco jako šachová partie. Naprosto skvěle popsaná, napjatá jsem byla od začátku do konce. Bohužel někdy je třeba obětovat dámu. A na to, jak to někdy bývá vás šach mat může potkat naprosto nečekaně. Tohle si prostě musíte dát!! Prozradit nemůžu nic.... celý text
Až ji najdou
2021,
Lia Middleton
Tak tady se dostávám do situace, kdy je někdy méně – více. Asi už jsem přečetla moc detektivek. Asi jsem sama dost slušnej psychouš na to, abych odhadla a situaci a motivy nejen postav, ale i autorů a autorek. Není vždy dobré dát na slevu. Vlastně spíš nikdy. No, neodolala jsem. Dočítám se o ženě, která dostane na noc vlastní dceru. No už tohle je síla. Sama mám děti dvě a tohle, opravdu tohle je téma, který nezvládám. Cokoliv s motivem dětí. Ubližování, únosy, rodinné spory o děti, o péči o to je mít nebo nemít… No a tady samozřejmě jde o dítě. Což jsem si nepřečetla. Každopádně je to příběh o vině. O touze zůstat dobrou matkou. Ve všech fázích. Nevím, co jsem čekala, ale špatné to nebylo, jen bych si tam klidně dala o drama, dvě navíc. Nějaký fakt peprný věci, třeba něco s tím přítelem? Nějakou boční nedůležitou zápletečku. Kniha je ale tenká. Takže bych řekla, že pro fandy nekrváků by to mohla být dobrá volba. Styl psaní mi sedl. Ich forma v tomhle případě byla v přítomném čase a to mi pak krásně utíká. A obligátní otázka? Taky vás tak sere ten borec?... celý text
Vyděšená k smrti
2022,
Rachel Amphlett
První případ Kay Hunterové a doufám, že poslední. Bude to asi série, ale nebude určitě pro mě. Je to už třetí recenze, kterou píšu a u které si připadám, jako Anton Ego (Ratatouille, 2007). Přišlo mi to od začátku hrozně studený. Tvrdý. Nemastný a neslaný. Jako voda na pánvi. Bez ohně, bez soli, bez zeleniny. Kay nemá žádný emoce. Tak to na mě působilo hned od začátku. Moje poznámka u strany 64 – je to dost neosobní. Jen syrovost vyprávění a popisů. Z Eliho mám hrozně divnej pocit, ale zase si myslím, že v tom bude něco jiného. Že se tu budou dít dvě linky. Ale nějak to souvisí. Jsem skeptická. Poznámka na straně 102 – Pořád žádný posun. Proč je to napsaný tak nudně. A navíc, proč proboha píše v rozkroku cítil pnutí. Když tohle píše ženská, je v tom vždycky cosi, co vím, že by chlap nikdy neřekl. Tohle by nepoužil. Jako bych byla ve sterilní místnosti a zakázali mi emoce. A pak mě donutili psát detektivku. Od strany 102 jsem si řekla, že bych to ráda sfoukla a tak jsem si udělala kafe a dala jsem to až do konce. Po první vraždě tu pak máme intermezzo, kdy někdo další ovlivňuje děj. Děj a to, kdo se nahrává. Takže po ukončení života pana G. Jsem to tipla jinam. Vsuvka v podobě hada byla příjemným, ale malým zpestřením. Strohost je to, co mi na tom zkrátka vadí. Pevně budu věřit, že další případy dají Kay více pravomocí, nebude už obtěžkána kárným řízením, dá se dohromady i po psychické stránce, matku pošle do pr...do práce třeba a sestře to prostě nějak vysvětlí a budou v pohodě. Asi si další díl přečtu ze zvědavosti no a budu si přát, abych další recenzi psala s tím, že tu původní opravuju.... celý text
Prorokyně a hlupák
2022,
Jonas Jonasson
Šestá kniha Jonasse Jonasona je tu. Je žlutá, nezapadá do konceptu, což mě úplně vytáčí. A měla jsem to tak po celou dobu i se čtením. Napsat knihu je práce. Je to docela dlouhá a těžká práce, protože to musí mít hlavu a patu a to se dělá o to hůř, když se skončí a pak se musí navázat a pokračovat. Po mega úspěchu se stoletým staříkem se Jonas dostal i u nás do širšího povědomí. Já se k němu dostala díky Analfabetce. Ta jediná s celé tvorby mě oslovila. Ani stařík a ani fyzička Petra s Johanem mi nic nepředali. Jen touhu knihu hodit do kamen. Asi kvůli tomu, že je žlutá. Až moc jsem tu cítíla tu touhu po tom skloubit plno politických jmen, přiblížit post diplomata a taky všem nakonec dopřát šťastný konec, že to celé vlastně nedává smysl. Ani povrchní a ani hlubší. Není to vtipné. Není to poučné a není to ani vážné. Je to...Nemám na to slovo. Je to prostě jen moje touha mít celou sbírku od autora a tak jsem sáhla po této žluté obálce. Pokud se vám ale stařík líbil, pokud jste se u něj třeba i zasmáli, pak tuto recenzi berte jako ujištění, že se vám to líbit bude. Pokud jste si staříka přečetli jen kvůli vlně, která frčela, pak si vyberte nějakou jinou. A nebo ne. Nebo si ji dejte. A pak mi napište, jak se vám líbila.... celý text
Herečka: Múza první republiky
2022,
Jana Poncarová
Tuto spisovatelka už tu nějakou chvíli je. Vím o Cyklistce i Podbrdských ženách, ale až s Herečkou ke mně prostě našla cestu. Začínám číst. Je to jako zavřít oči. Otevřít je a jste najednou vedle ní. Vedle Jarinky. Vedle Frejky nebo Nezvala. Dokonce (trošku předbíhám) stojíte na prknech Národního Divadla a vedle vás stojí Vlasta Burian. Je to jako se ocitnout v nějakém oblíbeném černobílém filmu. Kde černobílý je jen obraz. Život v těchto letech, přesněji ve 20. letech, je všechno. Jen ne černobílý. Hlavní hrdinkou je tu naše Jarinka, Jarmila Horáková, která už opravdu od dětství zažívá to, co dokáže pojmenovat snad jen herec, snad jen umělec. Ta rozervanost duše umělkyně by tu snad byla ještě dlouho, nebýt toho, že ji v pouhých 23 letech postihl nádor na mozku. Tento příběh se nám autorka rozhodla vyprávět ve dvou dějových liniích. Příjde mi to zajímavé a krásně poplatné době. Tenkrát se sice více než dopředu dívali zpět, protože to, co bylo vepředu byla další válka. Koncentrační tábory. V první linii je sama Jarinka. Její sestra Milada a další sourozenci, ještě mladší na to, aby se o nich něco psalo. Myslím že i kvůli tomu, že Milada byla v životě Jarinky opravdu důležitá. Hrozně krásný mi přišlo, jak ji tatínek podporoval. Jak se staral, aby šla na tu školu, která ji opravdu zajímá a která jí něco dá. Ne jak třeba teď – půjdeš tam, kam chceme my a ve volném čase si dělej, co chceš ty. Opravdu měl zásluhu na tom, že byla až tam, kde byla. Slyším taky ten jazz a asi si i dokážu představit tu vůni kávy. A společnost Devětsil. Jak sedí vzadu ve Slávii a řeší existencionalismus. Druhá linie je o Olze, která Jarinku znala. Byla s ní. A protože je spisovatelka, píše o ní hru. Vrací se při tom nejen ve vzpomínkách, ale i na opravdová místa. Před její okna, do kaváren, kde si povídá s Nezvalem… Vlastně jen moc nechápu ten její vztah. Proč jí proboha vůbec někdo kdy řekl, že ona, jako žena může být buď herečka nebo matka. Oboje ne. Oboje se nedělalo. A přitom bych jí to tak přála. Psát o knize, která mě chytla za srdce, a celou její četbu mě provázel strach a lítost. Proč? Protože jsem věděla, jak skončí. A že to krásný konec mít nebude. A taky jsem brečela. Nestává se mi to. Ale teď ano. A taky si moc věcí z knih nehledám. Teď ano. Je to z naší země. Z doby, kterou já sice ještě nepamatuju, ale obličeje jsem si našla, abych se s nimi víc spojila. Aby dostaly podobu. Aby to nebyly jen postavy, ale lidé. Doporučuji všem romantickým duším, tragédkám a všem ženám. Je to příběh, který může být i náš. Je to příběh o tom, že není důležité, kolik času máme, ale jak s ním naložíme.... celý text
Vlk
2022,
Samuel Bjørk (p)
Píše se rok 2001. Novopečený šéf zvláštní vyšetřovací jednotky Holger Munch má za úkol vyřešit vraždu dvou jedenáctiletých chlapců. Nedostatek důkazů ho přivede na nápad angažovat talentovanou studentku policejní akademie Miu Krügerovou. Ani s pomocí její intuice se však nevyhnou všem falešným stopám, které jim zanechává pomatený vrah posedlý vizuální dokonalostí. Podaří se nakonec dopadnout muže, jenž má hrůzné činy na svědomí? Takto zní anotace. Ale kniha na mě působila úplně jinak. Hodně prostoru se věnovalo chlapcům a jejich rodinám, Mie, Holgerovi (ikdyž ne po soukromé stránce) a taky Frederikovi. Ten mi byl sympatický hned. Ikdyž jsem nejdříve sázela na to, že ta žena je žena Holgera. Přivedla mě na to zmínka o tom, že není často doma a jak se o něj stará. Ale když se pak potkal s paní učitelkou, přála jsem mu, aby k sobě našli cestu. Druhá moje falešná stopa vedla k tomu psychologovi. Už jsem viděla Miu mrtvou a nakonec ne. Jen teda klobouček před tím, jak si dokázal všechno zjistit a tak ji docela dobře obelstít. Fascinující je, že samotný vrah dostal prakticky nejmíň, ze všech’těch, co se toho účastnili. Nějak mi v příběhu ovšem neseděla holčička s dědečkem. Pochopila jsem, proč ji tam dal, ale nechápu, proč dostali tolik prostoru. Jestli si autor chtěl do knihy trošku propašovat názory jeho nebo někoho jiného na dnešní dobu, jak jsme jako civilizace úplně skončili a je potřeba se na Nový věk připravit tím, že dítě odřízneme od okolního světa…Na druhou stranu, že má holčička dovednosti a znalosti, to všechna čest. To zas bylo zajímavý. Samotná Mia je kapitola sama pro sebe. Její sestra je kdovíkde, rodiče a rodina jásají, že má práci a dostává od babičky byt na zvučné adrese, to je jako oživení příběhu určitě fajn, nicméně mě to opět přivedlo na takovou myšlenku, že autor napsal příběh. Chlapci, vraždy, králík, liška….Dobře. Ale protože by takto byla kniha hrozně hubená (ostatní jsou tenčí), tak tam nasadil další problémy, čímž oddaluje samotný konec, na druhou stranu ale rozplítá tolik osudů a tolik se toho děje, že jsem se místy ztratila. Jak jsem svižně obracela stránky, protože samotné vyšetřování probíhalo zajímavě. Jako perqel chápu, že bylo potřeba vše vyjasnit, dovyprávět…Ale dát tu sestru na poslední stránku…Jestli on si tím pan Bjork nepřipravoval půdu pro něco dalšího. Nebo mě chtěl zkrátka naštvat a dal tam zas otevřenej konec. V knihovně mě čeká ještě Sova, Clona i V lese visí anděl a já si je samozřejmě přečtu, protože chci vědět co ajak. A od začátku. Z te lepsi stranky ale chválím za zajímavé pasáže, něco jsem se dozvěděla a místy jsem byla napnutá jak struna. Asi bych u téhle knihy sáhla po přečtení. Čas to zahozený určitě nebude :)... celý text
Štvanice
2021,
Lucy Foley
Už jen to... Jako kolik slov má naše mluva? A anglická? A jakákoliv jiná? Navíc bych to pojmenovala jinak. Tohle se k ději, výpravě ani postavám prostě nehodí. Jakoby se se Štvanicemi roztrhl pytel. Možná se jen zkrátka ke mně dostávají v čas, ve který mají. K obsahu bych řekla, že začátek byl slabej. I prostředek. Konec byl dobrej. Jenže kvůli tomu tu nemám 215 lidí, že... Brala jsem tuhle knihu jako posuzovací materiál k té Štvanici s červeným obalem a kterou napsal N. Lebel. Ale nejde to srovnávat. A nemělo by se to dělat nikdy u ničeho. Tak tedy žlutá Štvanice. Příběh nás odnáší do bohem zapomenuté krajiny, úplně prostě do prdele. Wifi špatná, dostupnost to samý a kdyby vás tu oddělali, už vás tu nikdo nikdy nenajde. Tohle ale na letáku nestálo. Když Emma vybírala, kam letos vezme tu svou partu, říkala si, dám těm snobům co proto a vezmu je nádherný místo, sníh, Silvestr, šáňo... Prdlajz! CO se tak asi může dít v bandě z vysoký? No samý zajímavý věci. Třeba že ten miluje tuhle, tenhle je posedlej touhle, tenhle zahýbá s touhle zase támhle tý... Nemůžu říkat jména. Protože pak bych vás připravila o tu nudu se tím prokousat. Od cca 280 strany už to začínalo nabírat lepší otáčky, víc pálivých papriček do tohohle lidskýho guláše osudů, minulosti ale i budoucnosti. Po pravdě, po celou dobu jsem si říkala, že je to Dough. Nebo že je do toho nějak víc zainteresovaná Heather. Není to špatný čtení. Jen jsem se místy fakt bála, kdo kdy na koho vyskočí, protože napružení byli všichni. Zápletka mě oslovila, překvapující a to oceňuju. Pokud na ni narazíte v knihovně. Pujčte si ji. Ale kupovat ji asi není úplně nutný ... celý text
Můj oxfordský rok
2018,
Julia Whelan
Podle začátku bych to označila za knihu k odložení. Podle konce bych to položila do sekce knih ala Než jsem tě poznala. Podobná tématika. Podobná, ne stejná. Je to zasazené do prostředí vzdělání, letopočtů, historie a politiky. Je to prostředí, ve kterém se plány zkrátka změní. Protože chceš-li rozesmát Pánaboha, řekni mu své plány. Takže se tu může prolínat i základ filmu Přátelé s výhodami. Je tam prostě všechno. Chvíli to je takové, jaké jsem potřebovala. Oddechové. Takové romanticko-roztomilé. No a pak zase není. Střet s reálnou vidinou smrti není pro nikoho lehké téma. Téma vlastní pomíjivosti existence. Zvlášť, když víte, jaký bude průběh, protože už jste to zažili. U bratra. S otcem jste na nože. Maminku zbožňujete. A nechcete vztah protože vite, co bude. Respektive nebude. No a do toho všeho se připlete Eleanor. (poznámka - jak si kdokoliv může myslet, že sex a kamarádství může fungovat? Nefunguje. Ani vztah bez sexu a ani sex bez vztahu). Je to zkrátka krásná oddechovka, nebudu už víc prozrazovat. Prostředí Anglie, piva, fish&chips, Oxfordu, to je základ slušné romance. Tak si ji dejte, pohladí vás.... celý text
Nalezení
2022,
Jiří Březina
Od strany 141 jsem se začala bát. A to mi vydrželo až do konce. Kde začít? Tak třeba u malého Tomáše Volfa. Čeká ho prázdninový mód. Jenže když jednoho rána objeví Lucku, respektive tělo, po který se pátrá, musí to nahlásit. A tím začíná dost temné období pro celou vesnici. Pro rodiče, kamarády, rodiče Lucky. Jenže tohle se nedozvídáme hned, jako by tomu tak prostě mělo být a Eva Černá, soukromá vyšetřovatelka mu zavolá a potřebuje někde složit hlavu, protože jede do Svinova. Tomášova rodného města. Ona tam jede řešit zmizení Lukáše a Elišky Šindelářových (prosímvás! já jsem původně Šindelářová, takže si umíte představit prvotní šok). Od teď až do konce se bude prolínat minulost a současnost. Musí. Tomáš i Eva se připojí z oficiálnímu vyšetřování a Tomáš dostane spis k tomu starému případu. A má možnost se začíst do toho všeho, co zjišťovali tenkrát i na něj. Bylo mu 14. Na to, že je to český autor se vůbec nedivím, že získal ceny. Byla jsem fakt napnutá od půlky až do konce. Už od půlky!!! U temné hry od A. Maslena byla tak zajímavá až ke konci, tady mě to chytlo brzo. Krásně brzo. Psaní ich formou s tím, že nám retrospektivně bere na místa, která měl jako kluk rád a o nich vypráví. Dost přímé řeči, dost všeho. Závěr strhující, zimou a nervama jsem se klepala, ale musela jsem to prostě dočíst. Moc se těším na další, spíš tedy předchozí knihy a budu i nadále vyhlížet další. Už teď se těším. A bráno Z_te_lepsi_stranky, tak ani 15 let starý případ není důvod to nezkusit vyřešit teď. Zvlášť, když se opakuje ta stejná situace. Jdu si koupit předešlé 4 díly. Tohle doma prostě chci!!!... celý text
Musím tě zradit
2022,
Ruta Sepetys
Právě jsem to dočetla. Hned jsem běžela na Google a hledala. Hrozně moc jsem toho chtěla hned vědět. Proč? Proč? Proč se o tomhle víc nemluví? Proč o tom není taky milion dokumentů, jako o NSDAP, o Hitlerovi, o Stalinovi, a dalších? A o Matce národa Eleně? Myslím, že tyhle ženy jsou…Jak to říct…Eva Braunová byla jiná, doufám v to, ale Elena? Ani to není Elena, jméno si změnila. Na Wiki má povolání Politička. Několik řádů. A pak dostala popravčí četou za vyučenou. Jediné, co jsem, tak feministka. Žádná jiná -itka nejsem. A proto tak hrozně odsuzuju to, co Rumunsku, rumunskému lidu prováděli. Kolik lidí do toho bylo namočených. Praktiky, z kterých tuhne krev v žilách, oči by radši osleply, uši by radši ohluchly a mozek by radši otupěl, než si připustit, že se tato zvěrstva odehrávala. v Rumunsku byla zakázána spousta věcí.Koneckonců deky zasmušilosti jsou tlusté a těžké. A leccos se jimi zakryje. Jaká cena je však za svobodu? Takto končí poslední věta anotace k této knize. A přesně tady začíná můj myšlenkový pochod. příběh nám Ruta vystavěla na mladíkovi, studentovi cristianovi, který má sny. Jako každý. Ale tajné sny. Nejsou povolené, nejsou schválené. totiž v Rumunsku v roce 1989 musí být schválené všechno. I třeba psací stroj nebo šicí stroj. Věci, které já používám dnes a denně. Začátek nás zavede přímo do školy, kde se mladík kamarádí s Lucou, který nakonec není takový, jaký si myslí. Ano, v Rumunsku v tomto roce není nikdo takový, jaký si myslíme, že je. Vezměme si třeba jen rodinu u Cristiana. Otec, co nemluví (ví proč), matka, co je ze všeho vyplašená, až přehnaně. Sestra, co potají opravuje na stroji kabáty a další nedostatkové zboží (i zde bylo oblečení na příděl, fronta..nedostatek). Děda (bunu) byl pro Cristiana velmi důležitý. Takový ten spojenec v rodině. Poslouchá rádia jako Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky. A právě na něj ho utáhli, aby začal donášet na americkou rodinu z ambasády. kdyby tak tušil, kdo je doopravdy přítel a komu naopak věřit nemá… Příběh na mě působil od začátku něčím jinak. Hned mě vcucnul, pohltil, dostal, omotal si mě kolem prstu. Skvěle se to četlo, ikdyž je to vyprávěné z pohledu Cristiana, tedy ich formou. Je to oddělené na krátké kapitoly, takže čtenář má pocit, že to svižně plyne. Což není pocit. Plyne to opravdu svižně. Hlavně když se do toho začne objevovat Lily, Cristianova vyvolená. Nejtěžší pro mě byla ta část, kdy je vzali po demonstracích do Jilavy. To nejhorší z nejhorších věznic. A jeli tam i děti. A to už jsem moc nedávala. ve finále, když se z tohoto dostanete s okousanými vlasy, místy hlavou vyholenou, vůbec to neřešíte. A tak se taky stalo. Strhující konec byl…strhující. Tak akorát otevřenej,k naštvání, ovšem to dovysvětlení!! Tohle chci u každý knihy!!!!!!! Skvělý, prostě skvělý. To cítíte i podle té recenze. Půjdu si najít její další knihy. Styl mi moc sedl. Bráno z té lepší stránky, dozvěděla jsem se toho hodně, fakt mě tato historie úplně minula.... celý text
Terapie
2022,
B. A. Paris (p)
Jestli jsem Zavřeným dveřím dala všechny hvězdy, pak tady musím dát půlku. já tu ženskou, tu Alici od začátku nesnášela. Zato jsem si oblíbila ty sousedy. Taková běžná záležitost, stěhování a ono se to vleče půl knihy. je to jak hodně špatný vtip, jsou spolu, chtějí spolu bydlet, ale ve finále mají každý nějaký tajemství a to mě prostě nebaví. Takže když už se tam začne něco dít, je konec. odhalení bylo pro mě docela překvapující, ale to jen proto, že jsem si dovolila nad tím nepřemýšlet. Prostě její knihy dávám na jeden zátah i kvůli tomu, abych neměla prostor dumat nad tím kdo kdy a jak. Zkrátka to byla z horších knih. Ale co si budu nalhávat, z té lepší stránky to beru v tom smyslu, že mám prostě její tvorbu podle první knihy ráda na tolik, že se nestydím ji mít v knihovně, v celé její tvorbě. Jak působí na vás, když je v knize od začátku mezi partnery nějaké tajemství?... celý text
Údolí
2021,
Bernard Minier
Tohle byl první díl, který jsem si koupila. Prostě byl v tý polici, kam už většina lidí nedosáhne a v té úrovni mám já oči :D Levnější jsem měla Noc, protože byl potrhaný obal. Takže to prostě chceš. O Noci jsem psala na svém IG Z_te_lepsi_stranky, takže tam si dočtěte zbytek. Co se týče Kruhu, byl hodně našlapanej. Líbí se mi víc dějových linií. Taky rozhovory s psycholožkou jsou super, jen moc nevidím záměr, že se s každou nějakou postavou Servaz vyspí, což mu samozřejmě mění úsudek, ale nejsem polda, neupouštím páru tímto způsobem, takže asi to tak prostě má. Ale o čem to teda je? Jedno městečko v Pyrenejích je odříznutý od světa. Zával. No a kdo tam neskončí, že? Náš drahý Martin. Takže to, k čemu se pak schyluje, prostě nemá kdo zbrzdit. Ale kdo ty kluky ponoukal? Tak to si prostě musíte přečíst v Údolí, kde je to zkrátka nebezpečný úplně všude. Díky této knize jsem se k Bernardovi dostala. A teď mám za sebou i Noc a Lov. Líbí se mi ty jednoslovné názvy a temné obálky. A taky to, že prostě něco o Martinovi víme, že nežijeme jen v terénu, že má i osobní život. Zrovna v jeho případě dost propletený osobní i pracovní život, ale to už je asi na další recenzi u jiné knihy. Kdo tvrdí, že je Minier zdlouhavý, nudný, že je zatěžkán situací v současné Francii, pak ano. Chápu, že řešit afroameričany, covid a další současný témata je vopruz v knihách, ale autoři zkrátka používají knihy k tomu, aby se z toho vypsali, aby z hlavy vyhnaly všechny ty myšlenky. Jako třeba Patrik Hartl, jeho knihy nejsou vůbec optimistický, až na moje oblíbený Okamžiky štěstí a proč? Protože píše o tom, čeho se nejvíc bojí. Tím se se svými strachy vyrovnává. Navíc oceňuju to, že tyto knihy nemají 300 stran, ale i 2x tolik. Nemám to pak jako půl sousta ke kávě, ale třeba na tři dny. A když to mě trvá tři dny přečíst, čest autorovi, který se s tím píše asi dýl, než tři dny, že? Závěrem prostě to, že na Miniera mi nesahejte :D Čau... celý text
Štvanice
2022,
Nicolas Lebel
Chenová. Ta mě dostala hned na začátku. Typovala jsem ji na takovou tvrdou, osamělou a pravidly svázanou a nakonec taková opravdu byla. Jenže člověk prostě nic nezmůže, když ho má někdo v hledáčku. Ze začátku se to trošku táhlo a už v bodě, kdy se ocitli u prvních ,,sebevražd,, jsem si říkala ajaj. To bude určitě bouda. Bylo to hodně obohacující, ve finále. Našla jsem si něco o Fúriích, o štvanici a o tom, kde působil. Sice jsem se dočetla, že Lebela přirovnávají k Bernardu Minierovi, ale já mám Miniera načteného. tahle kniha by musela být o dost propracovanější, hlubší, abych to dle mého názoru mohla potvrdit. Není přece třeba srovnávat. Napsal to Lebel, tak to pojďme brát čistě k němu. Chlóe de Talens na mě působila od začátku nějak zvláštně. prostě mi tam něco nesedělo, nevím proč. Skvělá pasáž je s tím, jak se baví Starski s Chenovou o zvířatech, vztazích…Vždycky je to o vztazích. A protože každý je ponořen do těch svých je prostě jasné, že nějaké argumenty o tom, že to celé může být jinak Starski odmítá. Vyprávění nebylo nudné, ale některé pasáže jakoby byly vytržené z momentálního flow psaní. Jakoby tam skončil, dal si jídlo, šel si zdřímnout a pak vstal a pokračoval v psaní. Jenže pak to mělo za výsledek takové pasáže, že jsem je přečetla jen k úcty k autorovi. Co mi tam vadilo, tak je neustále narážka na jeho jméno. Od fáze, kdy se k vyprávění dostane Chlóe je to pak ale o něčem jiném. Tam už jsem ani nedutala a dostane to úplně jiný rozměr. Nedýchala jsem. Fakt. Posledních 10 stran. Měla jsem se sejít s kamarádkou a protože mi chybělo asi 5 stran, vzala jsem si ji s sebou a dočetla ji v šíleném horku v kavárně. Stálo to za to ji s sebou tahat. Byla jsem nadšená a zárověn takový ten stav - coooo? takhle to skončí, neeee, já chci další. Není to sice na topku roku, na to mám jinou adeptku, víc na profilu Z_te_lepsi_stranky a nebo na databázi knih jako Kudlanka003 Beztak je to kniha, kterou mít doma chcete, budete se bát, i se zasmějete (já asi 2x) a každou oblast vás bude někdo štvát, ale nakonec to bude přesně to, co jste měli cítit. Kniha, která vyvolá emoce, je zkrátka splněnou misí.... celý text
