kuruteku přečtené 759

Šepot podzemí 2016, Ben Aaronovitch

Druhý díl byl a mne nějak roztěkany, možná jsem četl ledabyle a nepozorně. Ale tenhle díl mne zase uchvátil. Tolik drobných vtipných postřehů. Škoda, že nejsem znalcem Londýna, přidaná hodnota by byla ještě větší. Sérii jsem tím pádem nezavrhl a těším se na další díl.... celý text

Otec prasátek 1998, Terry Pratchett

První čtení byla jízda, druhé čtení a film hledání detailů. Ale teprve třetí čtení šlo pod povrch. První byla Zuzanka vychovávající malé děti, o které mi řekl kamarád. Druhý byl příběh, který jsem hltal. Ale třetí bylo objevování pravd, která jsou jen slovy? Anebo láska, přátelství, slušnost jsou něco více? I dnes? Nebo právě dnes? Měl pravdu Smrť, že je třeba nepřízni Auditorů vzdorovat a dodávat víře základ, nebo Zuzanka, která šla k jádru věci? Anebo se oba propojovali a doplňovali? Skončí to dobře, ale co si z toho opravdu vzít. A v tomhle je Pratchett mistr nad mistry. --- "TEN VÝRAZ NA TĚCH MALÝCH TVÁŘÍCH MI DĚLÁ MOC DOBŘE," prohlásil Otec prasátek. "Myslíte tu směs strachu a úžasu a tu nerozhodnost, jestli se mají smát, plakat, nebo si pustit do gatí?" "ANO. TO JE TO, ČEMU JÁ ŘÍKÁM VÍRA." --- "Jediné, co vím já, že kdyby nás táta o Prasečnicích chytil s pytlem hraček, hned by nás zflákal jako koně, protože si byl jsitej, že jsme je někde zčórovali." "ALE... TO JE NEFÉR." "To už je život, mistře." "ALE JÁ NE!" "Já tím myslím, že všeobecně se předpokládá, že to tak bude," řekl Alfréd. "NE, TY CHCEŠ ŘÍCT, ŽE TAK TO ZATÍM CHODILO." ... Bylo lepší nechat mistra, aby se těmihle věcmi prokousal sám a udělal si je po svém. Bylo to jako s těmi houslemi. Celé tři dny jen drnčení a praskot strun a pak už se té věci nikdy nedotkl. To byl ten skutečný Smrťův problém. Když si něco takového vzal do hlavy, bylo třeba dostatečně dlouho počkat, až se mu to z ní zase vykouří. --- HODNÍ A ZLÍ. ALE JE SNADNÉ BÝT HODNÝ, KDYŽ JSI BOHATÝ, JE TO SPRÁVNÉ? --- "Někdo vypije připravené sherry, na zemi se objeví otisky nohou ušpiněných od sazí, na střeše stopy sanic a váš povlak na polštář je plný dárku," zabručel děkan. "Ale, povlak na polštář!" vypravil ze sebe s temným pohrdáním starší pAsák. "Pch. Tak to bych skoro odhadoval, že jste byli taková ta fajnová rodina, kde se dárky rozbalují až po večeři, co? Co mívá takový obrovský prasátkovský stromek v hale, co?" --- "To by nebyly žádné Prasečnice, kdyby všichni neseděli v jedné místnosti a každý z nich mlčky nezíral na jinou stěnu." --- "SLUNCE BY BYLO NEVYŠLO." "Opravdu? Tak mi teda řekni, co by se stalo?" "SVĚT BY OZÁŘILA POUHOPOUHÁ KOULE ŽHAVÝCH PLYNŮ." ... MUSÍŠ ZAČÍT S TÍM, ŽE SE NAUČÍŠ VĚŘIT MALÝM LŽÍM. "Abychom pak uvěřili i těm velkým?" "JISTĚ. SPRAVEDLNOST, MILOSRDENSTVÍ, POVINNOST A TAKOVÉ TY VĚCI." "Ale to je přece něco úplně jiného." "MYSLÍŠ? TAK VEZMI VESMÍR, ROZEMEL JEJ NA PRACH, TEN PŘESEJ PŘES TO NEJJEMNĚJŠÍ SÍTO A PAK MI UKAŽ JEDINÝ ATOM SPRAVEDLNOSTI, JEDINOU MOLEKULU MILOSRDENSTVÍ. A PŘESTO SE CHOVÁTE, JAKO KDYBY NA SVĚTĚ VLÁDL NĚJAKÝ IDEÁLNÍ ŘÁD, JAKO KDYBY VE VESMÍRU BYLA NĚJAKÁ... SLUŠNOST A POCTIVOST, PODLE NICHŽ BY MOHL BÝT POSUZOVÁN." --- ---... celý text

Morový testament 2022, Vlastimil Vondruška

Po předchozí knize malinko optimističtější a vnitřně docela soudržné. Zajímavé bylo rozdělení pátrání ještě před informací o zločinu a setkání Oty s katem. Jasně, že to dopadlo, jak má, ale znečišťující moment osvěžil.... celý text

Záhada Modrého vlaku 2009, Agatha Christie

Klasika. A přitom můj první Hercule Poirot v knižní podobě. Televizního Davida Souchetta jsem si oblíbil. A v knižním jsem neviděl nikoho jiného. Bohužel jako detektivka to bylo slabší. Dorothy Sayersová má lepší psychologii postav, A. C. Doyle lepší zápletku. Ale oproti Wallaceovi má Poirot své kouzlo lidské. Takže nakonec vlastně spokojen.... celý text

Ropný kolaps 2008, Andreas Eschbach

Nádhera. Tři knihy v jedné plus ten obrovský nadhled a informace. Thriler (až jsem se bál), postapo (a v dnešní válečné době mi zatrnulo podruhé) a grande finále optimistické až hrůza. Krásných čtrnáct dní četby. A teď ještě dohledávat, co byla/je realita a co nadsázka.... celý text

Alias Grace 2018, Margaret Atwood

Proč já se té klasické literatury v podobě tlusté knihy tak bojím a oddaluji četbu, jak to jen jde? A - klasika - stačí deset procent knihy a mám jasno, že na týden, dva mám o zábavu a přemýšlení postaráno. Občas mne do toho napadne, proč to autor vlastně napsal. Tak tady jsem jásal nad proniknutím do zkušenosti přistěhovalců/vystěhovalců do Ameriky, resp. Kanady. A zkoumání duševního zdraví před stopadesáti lety. Samotný příběh vražednice tak vlastně za ta léta ztratil na své přitažlivosti. Navíc v době Roubalů a Kajínků vlastně až skoro tuctový. Ale střední vrstva v Kanadě před mnoha lety, to už bylo něco.... celý text

Dvacet snů 1992, Jan Křesadlo (p)

Oddechovka, ale vtipná a zajímavá zároveň. Takové sny v menším mám také, jen si je nejsem schopen zapsat. Teda ten poslední, ani nevím, zda pod vlivem knihy nebo ne, si ještě pamatuji - jel jsem s nějakou grupou přes poušť, ale teď už přes bláto posypané malými zelenými lístky a kdosi se na nás pověsil. Shodil jsem ho z auta a došlo i na nože, jeho parťáka jsem škrábl na břiše, když jsem mu obrátil nůž namířený proti mně, a on si jej vrazil do srdce a divil se, že umřel. Tak děkuji, pane Křesadlo, budu hledat další Vaše práce.... celý text

Poslední stanice Hamburk 2021, Martin Vopěnka

Nějak jsem to nečekal. Po předchozích knihách autora taková ťafka za uši. A ještě s takovým koncem. Rozhodně zajímavé, i když jsem nenašel nikoho, s kým aspoň trochu sympatizovat. A v podstatě v duchu autorově klasicky tezovité, naznačené a na závěr bez konce. Až to skoro vypadá, jakoby si autor řešil své mindráky. Jak může někdo toužící po ekologické proměně světa projet tolika benzínu na cestách sám autem? A živit se spekulací s kryptoměnou, která ke svému životu potřebuje vlastně propálenou energii? Ale asi ano, takový je život. To už byl Černák s Veronikou uveřitelnější, i když jsem se taky s nikým takovým nesetkal. Takže vlastně jediné "normální" postavy byli ti loseři Eva, Pavel, táta Katky. A teď babo raď, byla to dobrá nebo špatná kniha, dala mi něco nebo vzala jen čas při čtení? Vlastně ani nevím.... celý text

Pravomil aneb Ohlušující promlčení 2021, Petr Stančík

Páně Stančíkovy knihy považuji za svátky obžerství. V tom nejlepším slova smyslu. I tahle tak začala. Než mi došlo, že má setsakra hodně blízko k realitě samotné. A to mi úsměv ztuhl na líci. Takhle popsat třicátá, čtyřicátá, padesátá léta a skončit v dnešním nevypořádání se s minulostí. To mi neměl dělat. Určitě si budu muset doplnit řadu vědomostí. A mám zase popsaný papírek všemi nápady, které se mi v hlavě objevily při čtení.... celý text

Neviditelní 2021, Vlastimil Vondruška

Ano, jedna skupina bude spokojená, jak to pan Vondruška nandal všem "dobroserům" a nosičům čipů z vakcín, druhá skupina bude litovat, že spisovatel historických detektivek a zajímavých historických knih zahazuje svůj talent. I když mám blíže k druhé skupině, poctivě (občas i bolestivě) jsem si knihu přečetl a dočetl. Jádro snažící se říci, že by měl zvítězit "zdravý rozum" a ne fanatici z jakéhokoliv břehu je sice přítomno, ale šance pokusit se přimět oba břehy příkopu k přemýšlení přesto zůstala nevyužita. Kniha je prvoplánová, dialogy i samotný příběh ani zdaleka nedosahují i slabších Vondruškových detektivek. Škoda. Zvlášť teď.... celý text

Doupě 2017, Jakuba Katalpa (p)

Čtivé, zajímavé. Ale rozhodně ne lehce stravitelné, uchopitelné a záživné. Tři příběhy v jednom. Pořád jsem si říkal: Proč? Co je jednotícím prvkem? Pochopení, přijetí, odpouštění, odcházení? Stockholmský syndrom vietnamské babičky, amerického programátora japonského původu a českého pošťáka? Teď koukám, že tu je štítek psychologický thriller, ale ten v tom vůbec nevidím. Naopak, je to vlastně velice poklidný příběh, kdy jediným "drsným" prvkem je krádež fotoaparátu a nenabitý revolver. Trochu mi to připomnělo Annu Bolavou. Asi je (a asi ještě více bude) doba plná potřeby odpovědět na nevyslovené a nevyslovitelné otázky.... celý text

Malé sci-fi povídky 2016, Jaroslav Smola

Někdo musí být první. A někdy i to je nepříjemné. Tak jo. --- V každé povídce, i dohromady, bylo něco zajímavého. Ale zároveň tomu moc chybělo - proškrtat, prodloužit, napsat znovu, znovu proškrtat, znovu prodloužit a znovu napsat. Oproti různým "vzpomínkám", kde se nic zlepšit nedá, a mají jen tu výpovědní hodnotu, autor má velikou fantazii. Zároveň neví, zda chce psát sci-fi, fantasy nebo detektivku. Snad s výjimkou Cesty mezi meči jsem měl vždy chuť knihu zavřít a odložit. Mnoho tomu chybělo, děj se vlekl, ALE - ty nápady: NANO lidí (jako Kobercové od Pratchetta, ale jinak), Já Chumrachtipán mi zase připomněl Kučerova Gilgameše (ale zase jinak), prostě v těch povídkách nositelný nápad je Jenže k tomu, aby byl sdělen, nestačí knihu napsat a vydat. Škoda, že o autorovi nevím více, zda jde o prvotinu mladého autora, který se vypíše, shrnující dílo pábitele, který naživo dokáže daleko více, těžce sestavené povídky malého českého úředníčka, ... Nevím.... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Tak další vrchol zdolán, další díl do skládanky přiložen. Nevím, proč jsem si vsugeroval, že poslední, když je prostřední. Ilan přestala být jedním a stává se jinou. Víc bych prozradil moc. Je toho mnoho, jako v detektivkách nic nevíme a najednou hlavní hrdinka letí z akce do akce a je jí všechno jasné, zatímco nám moc ne. Přiznám se, že nelogičnosti nehledám a tak mne do nosu netrkají, jen si užívám ten prapodivný svět, co nás možná čeká, neb je to psáno retrospektivně o mnoho let později, co jsou ještě před námi. Dostaneme se přes reteu, tedy spíše za reteu, dozvíme se něco o madam Podfortové, o historii pětadvacítky, o Karimu Amarijském, o nastereách toho moc víc nevíme, i když se tak kniha jmenuje a setkáme se s nimi v dostatečné míře. No a teď čekat a čekat a čekat na další díl.... celý text

Město zrady 2020, Martina Čekalová

Na první dílo v mladém věku to bylo dobré. Nápad s viditelnou duší výborný, stejně jako s jejím dočasným vyřešením, ať nic neprozradím. Bohužel po víkendovém shlédnutí Labyrintu a po a před dočtením série sklenaři od p. Stehlíkové mi to trochu pocitově splývá. Ale pořád z hlediska vnitřní logiky je to lepší než ten Labyrint. Jenom tomu něco chybí. Ale zase mi to pomohlo pochopit, proč je tolik literatury pro mladé, ve které nic nevypadá, jak je, motivy se odhalují až na konci, dobrá a zlá se střídají a protínají. Prostě svět jako celek je složitý a nic není černobílé, tak je potřeba to těm mladým nějak citlivě podat. Nicméně se v tom ztrácí ta radost ze života i objevování jako takového.... celý text

Lesní poutník 2004, Adalbert Stifter

Hansové a Honzíci, Wenzlové a Vašíci, Georgové a Jiříci, ... ti všichni vedle sebe žili. A jen v několika málo dílech se objevuje, že nikdo neřešil žádný "národnostní" problém, ale "drobné starosti života". A proč to připomínám? Protože právě Vojtěch Stifter, a po něm Karel Klostermann, nejlépe popisovali život před více jak sty lety v českých "Alpách" - na Šumavě a v Novohradkách. Dnešní jazyk to není. Ale o to cennější je to svědectví - ti lidé před námi byli stejní jako my. Stejné touhy po spokojenosti, po štěstí. Stejná láska k přírodě a lidem. A stejná obětavost. V půlce jsem si myslel, že Georgova manželka toužila po štěstí více, ale ono se na konci ukázalo, že naopak více milovala a více štěstí chtěla dát. A že až po létech i Georg pochopil. A aspoň svým pozdním životem dával ven aspoň zlomek toho, co dostal. Zvláštní a krásná kniha.... celý text

Zuzanin dech 2020, Jakuba Katalpa (p)

Jo, jo. Dech beroucí. A dech dávající. Velmi smutné, ale pořád potřebné čtení. Byl Hanuš hajzlem, nebo se z něj až časem stal? Má Zuzana šanci na štěstí? Trochu se mi pletlo to jméno obce, ale zřejmě byla vymyšlená, protože Holašovice jsou na jihu klasickou vesnicí. A zajímavý je i ten motiv cukrovaru, snad tam moc věcných chyb nebylo. Zajímavý je i ten velmi úsporný styl, bez přímých řečí a bez odboček. Nicméně: projít gestapem, notabene po heydrichiádě, na udání a po přechovávání židovské rodiny, a vrátit se z vězení domů? To už je přitažené - moji příbuzní si prošli koncentrákem za udání o poslechu cizího rozhlasu. Nicméně, po Němcích další zajímavá kniha a autorku si řadím mezi ty hodné sledování.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Ta nádherná jízda započatá Naslouchačem pokračuje dál. Opět se dozvíme další díly skládanky, jiné si Ilan najde sam/a. A zjišťuje, že přítelem může být i někdo, kdo vypadá jako největší škůdce. Nic není černobílé. Ani Nasterey, jak už naznačil první díl. Tady se ukáží jako velmi chytré, ale také velmi kruté. Ano, je to pro náctileté, takže Ilan se nic krutého neděje přes míru, ale setkání s hotuly už šlo skoro na hranu, kdy se zdálo, že nemusí být jen dobře a že pětadvacítka není neporazitelná. A konec už předchází poslednímu dílu. Tak pár dní či týdnů a už se těším.... celý text

Zkáza Ďáblova akru 2021, Ransom Riggs

Ale i takové dětské knihy jsou potřeba - dobro vyhrálo, i když to dalo fušku a z hlavních postav to "odnesly" jen ty méně hlavní. Občas mi selhávala představivost, občas jsem se ztrácel v ulicích, v domech, něco velkého se vešlo někam, kam se snad ani vejít nemohlo, ale proč ne. I to k tomu patří. Nakonec to beru jako inspiraci pro celotáborovku. A to se cení.... celý text

Třikrát zločin 2018, Jan Klíma

Jako absolvent stejné školy jsem si tuto hříčku nenechal ujít. Chvíli mi trvalo, než jsem začetl, ale jo, šlo to. Není to nic světoborného, ale budiž. Oproti Velinskému je tu jenom jedno prostředí, navíc jen lehce načrtnuté, Ota Fink svým soustružničením, zvukařením, trampováním toho měl na výběr více, ona padesátá a šedesátá léta byla i pestřejší, než Nedbalova osmdesátá léta. Ale i tak mne to vlastně pobavilo a potěšilo. Možná až tak, že si najdu i zbytek.... celý text

Měsíc nad Soho 2016, Ben Aaronovitch

Po Řekách Londýna jsem rád a na začátku nadšen začal číst Měsíc nad Soho - dokonce jsem začal hledat varianty Body and Soul (znám ji jen z bluegrassového pojetí, teď ponenáhlu zjišťuji, jak moc se liší). Ve dvou třetinách jsem začal váhat - zase dva případy propletené do sebe, tentokrát ale Peter dost velkou část času proskotačil (všechna jiná synonyma jsou pod 15 let nevhodná) se Simone a rozuzlení v podobě odhalení mne až otrávilo. Ale závěrečná scéna - záchrana ne-osob, muž bez tváře a rozuzlení vrátily téhle sérii lákavou tvář. A závěr naznačuje, že je na co se těšit. Takže stále zůstávám v očekávání, i když ve světě fantasy jsou i lepší díla.... celý text