"Kolkolem se vynořovali tuleni. Obrovský tuleň náhle vyskočil a ulehl k odpočinku na kru těsně vedle mé kry. Zavolal jsem na něj, a tu se leknutím vymrštil. Když mne spatřil, byl zcela ochromen hrůzou, ale po chvíli asi seznal, že nikdo nezemře od toho, že na něj někdo volá, ulehl k spánku, jen po mně chvílemi zvědavě pokukoval. Když se konečně potopil, cítil jsem se opět velmi osamělý." (s.163)
Drsný život v nehostinném Grónsku popisuje Peter Freuchen s mírnou ironií a značnou otrlostí (co také čekat od muže, který stráví celou polární zimu s jedinou knihou, a to Poměr avignonských papežů k Dánsku). Některé historky ze života Inuitů mě sice budou ještě dlouho strašit ve snech, ale krásy ledových pustin, svéráz jejích obyvatel a Freuchenovo vtipné vyprávění mě naprosto okouzlilo.... celý text