Lacie přečtené 191

Finále 2022, Dmitrij Rus

Gleb se snaží napravit průšvih, který způsobil svou bezbřehou pitomostí. Otevírá teleport na Zemi, spojuje se s Rudou armádou, paralelně vysílá raid do Inferna, který boří, ničí, likviduje – to vše s cílem nalákat Asmodea zpět ke konečnému střetu. Těším, těším... marně. Všechno se odehrává někde jinde, než jsme my. Průzkumný tým Gleb + 4 se ocitne na Aljašce, kde už boje proběhly a démoni se odsunuli jinam, prochází troskami a drancuje. Vydá se pěšky k Rusku, cestou zničí čerstvě postavený hrad Inferna – první a poslední bitka v knize. Kontaktuje ho vojsko, jen tak mezi řečí se dozvíme, že za tu chvíli lidstvo v podstatě vymřelo, brání se zbytky silných armád, amíci a rusové (peklo polyká Zemi a přesto amíci mrhají drahocennou vojenskou technikou a hlídkují na nejodlehlejší výspě Aljašky, aby mohli zkusit sestřelit ruský vrtulník, co jim štrejchl o hranici... to jako fakt?). Gleb odskočí velet raidu do Inferna stylem šli jsme kolem, všechno zvládli... Skočí zpět na Zemi, Rusko, doladí plán, všechno vychází, hupne do pekla, všechno vychází, utká se s Asmodeem... a šlus. Co všechny ty otevřené linky, nezbyla kapacita? Nechá se Jiný Svět sežrat ostřílenými politiky ze Země, kteří si tam budou jezdit pro zdraví a sílu a unikátní vlastnosti a pak doma dobývat a ničit? Nebo Gleb zavře brány a dokáže odolávat pokušení nostalgie a nářků příbuzných? Jak se vyřeší problémy s přesilou nepřátelsky naladěných NPC? A co přesila asijských klastrů, triády? Co syn Bezejmenného, co božstva všeobecně, to se jako Lolth s Eilistraee budou navěky mydlit v astrálu? Jak se srovnaly pantheony? Jak se Gleb vyrovná se svým postavením v magickém světě? Dokáže si vrátit Táňu, když po ní tak kňučí? Co? Nic! :( Aspoň že se tentokrát autor omezil se svými fanatickými výlevy. Bylo jich málo a byly mírné. A v knize se (po bůhvíkolika dílech) objevil jeden vtip! Pokud by tohle byl jen mezidíl a bude to mít pokračování, zlepším to o jednu, v tuto chvíli zklamání, 2 hvězdy.... celý text

Válka 2021, Dmitrij Rus

Kniha se mi rozdělila na část před odtržením Jiného Světa od Země a po odtržení. Ta část PŘED je super. Dlouhá bitva, ale celé mě to bavilo. Obránci Velechrámu proti obří přesile světloušů, do boje se dává všechno, nečekané strategie, geniální nápady, posila od agenta MU, zapojují se i bazilišci, dočkáme se slušného božího masakru, další obří zrady a té poslední kapky, po které se realita utrhne. PO navnadí bojem s Lolth o oltář Světlolícího, ale jinak nic moc. Herní mechaniky JS přestávají fungovat, vše se přizpůsobuje novým zákonům, obyčejní hráči jsou vykopnuti, zůstávají vtažení a NPC postavy... v přesile... kterou si uvědomí a rozhodnou se pomstít za ty tisícovky smrtí. Gleb dlabe na globální katastrofu, věnuje se soukromým záležitostem a hnán svým nenasytným křečkem nakonec dá dohromady rabovací družinu zaměřenou na základnu strakáčů, kde se mu věci totálně vymknou z ruky a zradou intergalaktických rozměrů vypustí apokalypsu na rodnou Zemi. Čiň čertu dobře... Když jsem se pustila do opakovaného čtení tohoto dílu, hned v úvodu jsem se zarazila o větu o bitevním droidovi ze Stanice č. 11 (totálně bez šťávy, samá díra, demontované moduly, ucpávky z hadrů) "Ještě babskej šátek na hlavu a bude vypadat jako Západoevropan v zimě roku 2022, když se zavřel kohoutek plynovodu z Ruska..." A další: Nata (strakačka osvobozená z čínského klastru) popisuje, jak se v USA chovají k ruským imigrantům a jejich dětem – integrují je do táborů, kde jim vymývají mozky a násilně je demokratizují pouštěním gay porna... A další: státy na Zemi – Rusko, USA, Německo a Čína, ostatní jsou totálně chudé nebo dárcovské státy, například Afrika nebo pidistáty východní Evropy a jiné prdele... Knížka byla poprvé vydaná 2014 a autor je dokonce mladší, než já... člověk by čekal nějaké osvícenější názory, jsem z něj fakt zklamaná. Tohle není žádná láska k vlasti, to je nechutný fanatismus. Hodnocení: část před 5 hvězd, po je za 3 hvězdy, autorovy kecy za mínus bambilión. Celkem dám 4, protože LitRPG je to povedené.... celý text

Bitva 2021, Dmitrij Rus

Gleb dělá psí kusy, burcuje spojence, hledá výhody, vymýšlí strategie – přesto je to všechno takové příštipkaření a i když odtikávají poslední sekundy imunity Velechrámu a na konci minulého dílu pořádně nakrkli Světlolícího, je celá partička kolem něj naprosto nepřipravená, když Světlouši převezmou iniciativu a nakopou jim zadele. Díky časové výhodě pak Glebovci vývoj zvrátí, ale to jsou všechno jen takové bojůvky, ta pořádná teprve přijde. Co mě tady moc bavilo byly všechny bitky. Některým se věnovalo prostoru víc, jiné byly hop sem, hop tam, ale užila jsem si je. Gleb zatím pořád tahá z klobouku neotřelá řešení, i když i jemu už začíná téct do bot. Nepřítel užívá jeho teleportovou strategii bitev a zrádce z vlastních řad také slušně podkopne nohy. Ale měl by se nad sebou zamyslet – na jednu stranu se vysmívá Šuej-fangovcům, že stojí na osobnosti vůdce a bez něj se zhroutí – a sám má to samé. Jakmile je Gleb nedostupný, nikdo si ani nezaváže tkaničku. Pak se vrátí a oddychne si, že ostatní nestihli nic pokazit? Kam se poděli všichni ti Stasové a Krunýřové, kteří do té doby úspěšně veleli svým lidem? Politika a ženy. To se v sérii zvrtlo a je to horší a horší. Ruský medvěd, ruská duše, bezostyšné debaty na téma poprav nepohodlných čínských spojenců v reálných válkách v době, kdy už nebyli třeba, masakr a následný projev prezidenta, medaile, slzičky. Ženy s plným poprsím neustále nosí jídlo a pití, uklízí a roztomile se červenají, když je kdokoliv osloví a odlifruje do postele. Ultra boss Ruata, která v prvních dílech zmákla úplně všechno, povodila si Gleba, přivolala božstvo, vytáhla manžela z Nicoty... se tu ustrašeně tiskne k jeho boku a on jí pohladí a políbí do sametových vlasů... Proč? Tři hvězdy se mi dát nechtějí, protože ty bitky byly bezva, ale čtyři jsou moc. Takže 3,5, zaokrouhleno nahoru.... celý text

Inferno 2020, Dmitrij Rus

Stejně jako Jiný Svět ožívá a trhá se od reality Země, Glebova veselá pařmenská část visí na vlásku a zůstává nám zvážnělý a nabušený Rytíř Smrti, kníže, Velekněz, druhý po Bezejmenném... mě je ho ale celkem líto, vidím v něm zoufalce podpírajícího ze všech sil uvolněný vrcholový klenák, jakmile se špatně pohne, všechno se sesype. Akce nevycházejí přesně tak, jak by bylo potřeba, zatím ale ze všeho dokázal vybruslit. Co se týče děje, tak si nemám na co stěžovat, mně se líbí i uvažování nad situací klanu a spojenců, možnostmi nového světa, líbí se mi "nepřipravenost" záchrany Anunacha, tím spíš pak raid do Inferna. Nějaký ten fórek se také občas najde, selanka rodinného setkání je upgradována Tavorem a na závěr nás pro tentokrát nečeká infarkt, ale třešnička na dortík. Co mi ale leze na nervy je skokový nárůst popisů široké a ukřivděné ruské duše, která hrdinsky brání slabé, zatímco všichni ostatní jsou na ně zlí, jak pravil soudruh Lenin nebo Stalin, kdo se zrovna víc hodí. Hotoví Jánošíci křížení s Robinem Hoodem (a ani jednoho nemám ráda). To kdyby tu nebylo, dala bych pátou hvězdu! Možná i rudou:) Navíc bez těch nacionalistických dělení klastrů by mnohem víc vynikl konflikt Světlolícího a Bezejmenného, takhle je to trapná propaganda. A pak ještě pindy typu chudáčci muži, alfa samci jsou zavření a zbytek pod pantoflem, je třeba je převychovat a ženy nakonfigurovat na sexuální dračice natěšené vždy vyhovět, avšak mimo sex koťátka sametová u sporáku stojící. Vždycky když tohle někde čtu, tak si říkám, jestli jsou chlapi doopravdy přesvědčeni, že známkou mužnosti je chovat se jako náš pes, který myslí jen na žrádlo, sex a rvačky, v libovolném pořadí. Stále doufám, že ne.... celý text

Dluh 2019, Dmitrij Rus

Třetím dílem opouštíme čistě radostnou notu, i ty questy se posunuly z úrovně "splň mě a dostaneš" na úroveň "splň mě, jinak dostaneš". Fronta čekajících úkolů a závazků roste, questy jsou náročnější na lidskou i finanční stránku a střet s jiným národem posunul sérii do nové dimenze, bohužel však na úkor hravosti, lehkosti děje. Otrokářství, únosy, mučení, válka... to vše v Jiném světě už bylo, ale Glebovy nápady a činy všechno umocnily, z pošťuchovačky se stává brutální masakr a jak řekl Erik, ze sekané už kotletu neuděláš. JIný svět se stále víc trhá ze spárů reality, ožívá – úžasná je Baghíra, Olaf, všehoschopné děti a štěňata. Naopak se nám po krátkém oddychu opět přihlásil Tavor, magor jeden. A katastrofa na závěr je v tomto dílu skutečně výživná.... celý text

Klan 2018, Dmitrij Rus

Druhý díl pořád šlape a baví, navíc v ději dost přituhuje – jak byl první díl pozvolný a rozjezdový, tady hned od začátku dostáváme jednu akci za druhou. Gleb (vskutku šikovné jméno, odvozené od starého severského Guðleifr, tedy dědic bohů :D) se zamotá snad do všeho, kam může, jeden malý kamínek spustí lavinu – plněním questů se odstartuje následné kupení dalších a závažnějších, nic se nedá vynechat, ale lavina se neúprosně valí a teď jen být stále před ní. Nebo na ní? Postavy vtažených hráčů jsou fajn, ale mnohem víc se mi líbí původní UI nebo NPC, ať už jde o Padlého, Pekelné psy, Lunga nebo figury zabydlující hrad. Osamostatňování Jiného světa od naší reality a jejich prolínání je v žánru ojedinělé, těším se, kam až nás to zavede. A tradiční čtenářské peklo na závěr – oproti prvnímu dílu zde po katastrofě nepřichází katarze, ta se nám plynule přesunula do trojky... a ano, Gleb se chová jako naivní trubka, ale nijak mě to nepřekvapilo, je to takový jeho povahový rys – skvělé nápady, ale lidem věří někdy až zbytečně moc. A navíc je ta naléhavost chvíle popsaná tak sugestivně, že bych se nejspíš zachovala stejně:)... celý text

Jiný svět 2017, Dmitrij Rus

Moje nejoblíbenější fantasy LitRPG série. Nemůžu říct, že by se v dalších pokračováních nezačalo objevovat něco, co mi vadí a uberu hvězdy, ale tyhle první díly – to je čirá radost. Pokud někomu vadí, že má hlavní hrdina kliku a dostává pěkné bonbónky – to je přeci podstata tohoto žánru a navíc je na rozdíl od jiných sérií (že, Chirurgu) nemá zadarmo, jsou mu nabídnuty jako mnoha dalším, ale on je svým nezvyklým přístupem sebere. Čím mě děj téhle série tak oslovil? Nakonec jsem dospěla k názoru, že je to samotnou postavou Gleba / Laitha, který nehraje pro prachy nebo za trest, ale s radostí, je vděčný za život, užívá si, nespěchá, prozkoumává, v něčem je naivní, nesobecký, zbrklý, ale celkově pohodář. Děj není nějaké drama na drama, ale prostě život – nuda střídá akci, úspěch potíže. Postupně Gleb zjišťuje, že to nebude zase taková procházka růžovým sadem a čekají ho skutečné výzvy, přátelé i nepřátelé. A že jich je, nejen ve hře, ale i v reálu, popis praktik oligarchů a zlaté mládeže je také docela ucházející. Co mě fakt baví je temná linka, která je tu jako v mnoha dalších knihách jen typem barvy a nevypovídá nic o praktikách a charakterech jejích stoupenců. Pro sérii je typické infarktové zakončení dílu, kdy nutně potřebujete další – a je skvělé, že je všechny už mám (i přečtené), hurá, infarkt zažehnán, jdu číst dál.... celý text

Vyvolený 2022, Benedict Jacka

Děj nabírá obrátky, Alexe dohnala minulost a veškeré techniky, které si osvojil a díky kterým poslední dobou žije klidně, získal přátele a spokojený život – jsou k ničemu. Nakonec se musí o sebe postarat způsobem, který se mu nelíbí, ale další možností je smrt. Okruh jeho přátel se díky tomu zúží, což mi tedy od nich přišlo dost pokrytecké a nespravedlivé. Uvidíme dále.... celý text

Zmizelí 2021, Benedict Jacka

Pro mě je tahle série zatím jako schody, po kterých stoupáme. První díl – Alex Verus a Splétač osudu – byl rozjezd rovnou s dost vražednou zápletkou, bitkami a intrikami. Druhý Alex Verus a Magičtí tvorové přidal na brutalitě "světlého" padoucha a s ním spojených postav, třetí – Alex Verus a Děsuplná barabizna – tak tady bych se bála. Při pátrání Alexe ve vnitřním domě jsem byla úplně zaťatá strachy, co tam na něj bafne. Nelez tam, jdi už zpátky!!! Nové postavy jsou skvělé a moc mě teď pro změnu těší Luna, že se snaží a že se jí daří. Ale mám potíže vypořádat se s dělením mágů na světlé a temné, ti temní jsou očekávatelní, zato u světlých zatím vidím snad jen dva v pohodě. I když možná jen Sondera, kdo ví, jaké má Thalisid celkové úmysly. Doufám, že tohle zlo a méně zjevné zlo se bude v průběhu dílů vyvíjet a směřovat k nějakému rozuzlení. A k té romantické lince... já bych to viděla na Anne :D... celý text

Prokletý 2020, Benedict Jacka

Prokletý se mi líbil ještě víc, než první díl. Nejspíš je to vytažením Alexe z ulity, přibyly postavy, které mají do děje co mluvit. Detektivní zápletka se mě velmi dotýkala, jsem opravdu ráda, že je Alex takovýto a "nelidé" mu nejsou u paty. Kdo mi tu opravdu vadil, byla Luna. Chápu ji, ovšem, přesto mě zklamala. Alex jí rok pomáhá jak může, cvičí ji, chrání, aby jí pak někdo zamával před nosem líbivými slovíčky a Luna totálně zblbne. Po první akci se spétačem osudu bych čekala, že už má o magii nějaké povědomí, stejně jako o mázích, však z toho nevyšla bezbolestně – ale ona naletí na "magické dary zadarmo", i když jí ALex varuje horem dolem, husa. Jestli má být Alex a Luna nějaká romantická linka, jak se tu v komentářích píše, tak to aby holka pořádně vyrostla.... celý text

Předurčený 2020, Benedict Jacka

Jak mě nutí má čtenářská obsese, vyšel další díl této série, a tak si jí dávám od začátku. Ale kdybych se kdysi před prvním čtením Předurčeného koukla na zdejší recenze, tak nevím, jestlil bych se do něj v záplavě dalších knih pustila – a to by byla škoda. V knížce mi nepřišlo nic zmateného, nevysvětleného a podobně, pro mě děj pěkně logicky plynul a dozvídala jsem se přesně to, co jsme já nebo Alex potřebovali v dané chvíli. Oceňuju druh magie, který (stejně jako u zmiňovaného Attica) je kombinací nadání a učení. Je to mnohem lepší než takové to "dneska ráno jsem se vzbudila a zjistila, že jsem největší husťačka ve vesmíru". Druhá skvělá věc pro mě je, že Alexova magie je v porovnání s ostatními na první pohled skoro na nic, ale svou chytrostí a šikovností s ní dokáže divy a ještě nám to pěkně podá. Stejně jako že na rozdíl od ostatních nabubřelých "silných" mágů nezanedbává takové prkotiny jako je osobní fyzická připravenost a užívání technických vymožeností. Líbí se mi i jeho postupné vtahování do normálního života, z osobních důvodů se držel mimo a s nikým se nestýkal, ale plíživě si k němu našli cestu přátelé, kteří mu na jednu stranu pomáhají, zároveň ho však činí zranitelným. První detektivní příběh byl hned z kraje testem jeho charakteru a pro mě obstál na jedničku, dostává tedy pětku :D... celý text

Tanec papírových draků 2022, Petr Brožovský

Kniha má dvě roviny, normální a paranormální, a ta "normální" je pecka. Svižná, vtipná, od první stránky šlape, paráda. Jak se do toho začalo montovat paranormálno, měla jsem nejdřív pocit, že to zabilo. Svižnost a vtipnost ustoupila, celá ta linka mi přišla úplně zbytečná, do jiné knihy – ale naštěstí jen přechodně. Závěr tomu celému dodá rámec, prostě by to jinak nefungovalo a máme nahozenou zápletku do dalšího dílu/ů.... celý text

Torpédoborec 2022, Joshua Dalzelle

Kapitán Wolfe a jeho lov na Přízrak. Já byla napnutá jak kšandy. Trochu mě mrzí, že lidstvo zase tahá za kratší konec, i když postaví loď nadupanou tím nejlepším, na co se vzmůžeme, je to málo. Ať se snaží sebevíc, Nemesis je pořád krok pozadu, kolem sedmdesáti procent knihy jsem pojala podezření, že emzáci ukradli amputovanou nohu JW a naklonovali si vlastního úžasného kapitána, který nám teď dává na frak:D Ale ne, je to úplně jinak :D Příběh je spletený z mnoha linek, které dohromady směřují k velkému odhalení a jak děj gradoval, očekávala jsem nějaký spektakulární závěr. Ale tohle v sérii moc nefunguje, konec byl takové plácnutí do vody, abychom to už měli za sebou a těšili se na další řadu.... celý text

Železo a krev 2021, Joshua Dalzelle

Železo a krev. Do druhého dílu Expanze jsem se pustila ukolébána předchozími stereotypy, začetla se do první stránky – to byl budíček! Něco podobného jsme tu ještě neměli, namísto poletování nekonečným vesmírem bitva o jedinou planetu, a to i na povrchu. Krev a železo – rozdělení na boj pěchoty proti přesile Daršiků, zoufalé čekání na orbitální podporu, pár vypíchnutých postav přibližuje situaci, nedostatek materiálu, komunikace a naději, kterou přináší kapitán Wolfe. Ten je posazen na trůn výsadkové lodi, žádný torpédoborec, žádné manévrovací a bojové vychytávky, prostě kocábka jak do vany s břichem plným raketoplánů a mariňáků čekajících na svůj okamžik, a k tomu další hromady klacků pod nohy, které musí překonávat. Kniha je nabitá od začátku do konce, přeskakování mezi pohledy na situaci z planety a nad planetou příběhu dodává na svižnosti a na konec nám autor narafičil vějičku do dalšího dílu. Tak držím palce, ať pokračujeme v nastoleném tempu!... celý text

Nové hranice 2020, Joshua Dalzelle

Protože vyšel třetí díl Expanze, čtu si celou sérii pro osvěžení paměti od úplného začátku, od Černé flotily. Když to mám takhle všechno pohromadě, nemůžu si pomoct, ale první díl – Válečná loď – je silný vývar a každý další je více či méně naředěný odvárek. Válka s Fágy skončila, terranská konfederace se rozpadla na nepřátelské enklávy a po minimálním čase na oddych nastupují noví mimozemšťané. Reakce lidstva je značně naivní, po zkušenostech s Fágy i Vruahny naprosto nepochopitelně. Slabomyslnost je po zásluze potrestána, naštěstí osobní zkušenosti a reakce jednotlivých kapitánů lodí flotilu zachrání před totálním výpraskem. Celá kniha je hodně pozvolný rozjezd, opatrné seznamování s novou situací. Setkáváme se starými známými, politici kují pikle, Celesta v roli rozkopávače vosích hnízd je fajn, ale nemá to ten Jacksonův říz, no a Wolfe i v předčasném důchodu dokáže prudit natolik, aby ho v čase nouze za trest znovu povolali do služby. Takže se máme v dalším díle na co těšit!... celý text

Protiúder 2017, Joshua Dalzelle

Na Protiúder jsem se těšila. Když už jsme vyfasovali obživlého Blakea s nadupanou mimozemskou technologíí, nabízel se velkolepý závěr – který se ovšem nekonal. Pacifističtí Vruahnové jsou arogantní náfukové, Blake nezmůže vlastně skoro nic a všechno tradičně zachaňuje Wolfe s Celestou a Pikem. A jejich lodě a posádky. Jako velké plus beru postoj kapitána k Vruahnům i jejich technologiím, nesedl si z nich na zadek a v rámci možností z nich vytřískal, co se dalo. Samozřejmě si prosadil svou i proti rozhodnutí nadřízených, ale to by jinak ani nebyl on. Obří mínus je závěr. To se ani nedá označit jako inspirace, to je normální vykrádačka Hvězdné pěchoty, prach a broky, jdem na brouky! Planeta s roklí, tunel, inteligentní beztvará hmota / mozek, který všechno ovládá. Ach, ach. Od teď má můj oblíbený agent Pike tvář Neila Patricka Harrise, což mě nijak netěší, protože jinak ho s dětmi vídávám v hraných Šmoulech, a to je prostě degradace:) Když si vzpomenu na první díl, sešlý Modrý kabát s kapitánem alkoholikem a jejich první střety s emzáky – tak ty dva následující jako by patřily do jiné série. Ale celkově vzato příjemné počtení, na Expanzi si čas najdu.... celý text

Volání do zbraně 2016, Joshua Dalzelle

Volání do zbraně je na můj vkus politické až moc. Mezilidské vztahy dostávají na frak a malost vesmírem vládne. Navnadila mě první bitka s Fágy, ale pak přišlo politikaření, politikaření, politikaření... a závěrečná bitka s Fágy, kde se formace rozpadají vlivem politikaření, aby situaci nakonec zachránila mrtvola veterána vesmírných letů. Kapitán, posádka i nová loď, vývoj Celesty... to mě všechno bavilo, ale musím říct, že jsem čekala na nějaký ten geniální nápad JW na závěr... a ono ne. Takže za mě je tenhle druhý díl lepší vycpávka, abych byla v obraze do třetího.... celý text

Válečná loď 2016, Joshua Dalzelle

Já mám tenhle outsidersko-hrdinský styl ráda. Kapitán na odpis, posádka na odpis, loď do šrotu – a přesto v sobě všichni dohromady najdou dost sil i rozumu, aby se vypořádali s nečekanou výzvou. Mě osobně vůbec nevadil styl fungování posádky, lehce nastíněné charaktery a jejich konverzace, která s postupujícím dějem opouštěla přísnou vojenskost a stávala se živější. O hlavních postavách máme dostatek informací, ať už jde o osazenstvo lodě, nebo byroktarickou mašinerii. Navíc mě chytl za srdce Modrý kabát, fakt jsem ho obdivovala, jak byl poctivě postavený, co všechno vydržel, jaké nabízel možnosti útoku, i když byl díky rozpočtovým škrtům téměř bezzubý :) A konec – mě se líbil, je jasné, že po takové vesmírné honičce potřebujeme nějakou tu třešinku, tím víc se těším na další díl. I když honičce – fyzikální zákony se zde dodržují, takže když si představím, že vystřelím a za pár hodin uvidím, jestli jsem se trefila – ukousala bych si nehty!... celý text

Nepřítel živých 2022, Pavel Korněv

Nepřítel živých do toho šlape o106, nevím proč jsem si myslela, že tohle bude závěr – na konci se opět dostáváme do pozice čekanek a můžeme jen doufat, že další díl vyjde. Korněv herní svět umí, nevadí mi jeho strohost, k postavě a místům, kde se John pohybuje, se to hodí. Opět je tu ovšem nulový výskyt hlášek či vtípků, což je škoda. John maká, bitky přitvrzují, byla jsem docela napnutá, jaká katastrofa se semele, ale něco podobného jsem v podstatě čekala a jsem fakt ráda, že tentokrát si John charakter nepošramotil. Korněv herní svět umí, jakmile ho ale opustí a je v "realitě", tak nic moc. Dávám 4 a koukám na ediční plán... a zatím nic v dohledu:(... celý text

Strážce mrtvých 2021, Pavel Korněv

Strážce mrtvých měl těžkou startovní pozici – minulý díl byl zklamání, John mě dost znechutil a admini to dorazili. A začátek Strážce tomu jen nasadil korunu, další nucené ponoření do další hry, Nekonečné říše, s úkolem "Jdi někam, nevíš kam, najdi někoho, nevíš koho". Jenže ono to funguje. John si v nové hře nechá staré jméno, ale jinak jsou tu odlišné principy, postavy a možnosti. Svou figuru se snaží co nejvíc připodobnit kostějovi z Věží moci, hraje, přemýšlí, plní questy... samozřejmě je tu jedno překvapení nakonec, ale nejlepší na tom všem je, že to má zase šťávu, jako by minulý díl byl jen nějaký úlet. Jdu na ten další a doufám, že si úroveň udrží!... celý text