Lacie přečtené 191

Družina mrtvého 2020, Pavel Korněv

Vím, že tohle není konec série, takže nejsem zaskočena závěrem. Budu ovšem frflat na jiná témata, kdo nestojí o spoilery, nečtěte. Kniha je ze dvou kraťounkých dílů. V prvním John plní podmínky pro použití Svitku vzkříšení a pro mě tím padla veškerá zábava, zůstala obyčejná vybíječka na nahnání levelů. To je samo o sobě nemilé, ale John nadějně sílí… aby nakonec všechny nehorázně podrazil, což jsem prostě nerozdýchala, to mě zklamal. Druhý díl to nespravil. Johnova naprostá bezradnost při jednání s adminy, jejich výhrůžky a vydírání, zažalujeme tě, nebo radši zaměstnáme… super postava je smazaná, tady máš Lotra číslo 9 a testuj dál za prachy. John se z Kostěje změní v ukňučeného srabíka, ukřivděného, že jsou na něj všichni naštvaní. Proti své vůli je dotlačen k jediné pořádné akci, aby na konci získal trvalý banán. A pak už jen jako divák zjišťuje, že ostatní měli vlastní plány a on byl vlastně takový hadřík na holi… takže z té skvělé figury zbyl naprostý ňouma. Jsem zvědavá, jak z tohohle Korněv v dalších dílech vybruslí...... celý text

Království mrtvých 2020, Pavel Korněv

Druhý díl nezklamal, John zahodil začátečnickou nejistotu a krosí si to knížkou za Svitkem vzkříšení. Ne vše jde podle plánu, do cesty se mu staví různé odbočky a nepřátelé, jeho postava však získává na síle. Mladší kostěj, to už je lepší, než smradlavý zombík. A pozor, utrousí i několik vtipů! Konec je trochu překvapivý, i když vlastně kdo by čekal, že to bude tak jednoduché, že? Já sice ano, ale už jsem poučena a jdu na další díl, více Johna, Strašáka, Nea, Isabelly i pana Lloyda!... celý text

Mrtvý lotr 2020, Pavel Korněv

LitRPG já můžu. Jako většina jsem se k tomuto žánru dostala přes Cestu šamana, z prvních dílů jsem byla úplně nadšená. Pak vycházely další díly a jiní autoři – a Šaman klesal stále hlouběji, šestý díl jsem dočetla s velkým sebezapřením, sedmý rozečetla a odložila na později (koukám, že jsou to už tři roky!), Mahan mi prostě začal lézt na nervy a nemám sílu se k němu vrátit. Korněva znám z Příhraničí, není to tak úplně moje srdcovka, ale Led byl fajn, takže na Pouť mrtvého jsem byla fakt zvědavá. V Mrtvém lotrovi se do toho pustil zostra, hrdinu Johna, začátečnického Lotra ve hře Věže moci, nechá po zásahu hackera nasoukat do NPC oživlé mrtvoly bez možnosti kontaktu s adminy. Nafouklé, smradlavé mrtvoly s boláky a puchýři. Když někoho kousl a vypadly mu zuby, myslela jsem, že to vzdám. Ale naštěstí nevzdala a John také ne, začal bojovat, postupovat v levlech, vylepšovat své vlastnosti a když se mu po dosažení původní Lotrovské úrovně obě postavy propojily, vznikla opravdu zajímavá figura. Také mu svitla naděje na opuštění hry, cíl, za kterým musí pospíchat. Korněv se zrovna moc neoddává popisům, je takový přímočarý, jdu tam, někoho potkám, majznu ho, zařvu já nebo on... ale mě ta strohost k Johnovi sedí, i když pár hlášek by mu slušelo. Jak postupuje v levlech, jeho mrtvola se mění k lepšímu a naštěstí méně a méně smrdí, s tímhle jsem se vypořádávala fakt nejhůř :) Nemá sice přátele, ale naváže spojenectví a jakési opatrovnictví a na konci mu ještě hra nadělí super mazlíčka. Jak tady tak všichni srovnávají jednotlivé LitRPG série, tak za mě je v rámci fantasy Pouť mrtvého 2. – 3. místo společně s Bylinkářem, první je Hraju, abych žil a čestnou bramborovou má Šaman. Kdybych do toho započítala ještě scifi, tak vede Obránce perimetru a Galaktogon drží partu s Mahanem. Jo a ještě dodávám, že tuto knihu čtu dobrovolně opakovaně, vyšel nový díl a já si jako pokaždé sjíždím celou sérii znovu.... celý text

Jak ti zmizet ze života 2019, Katherine Center

Tak tohle je jedna z oddychovek, které si klidně přečtu opakovaně. Charaktery hlavních postav jsou sice poněkud přehnaně zdůrazněné, budoucí bývalý je sebestředný blbeček toho nejhrubšího zrna, kterému je nakonec po právu naloženo (aspoň z pohledu mého a snad i hrdinky), budoucí budoucí je zhrzený extra mrzout, zlaté srdce, kterého láska hrdinky vyléčí, ale hrdinka je prostě fajn a sympatická, navíc okolní postavy zažívají vlastní dramata, která do knížky vlévají další život. Velkým kladem je, že i když kniha skončí happy endem, není to bez mráčků a přeslazené.... celý text

Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy) 2014, Astrid Lindgren

Jako malá jsem Pipi viděla ve filmu, plula po moři hledat svého ztraceného tatínka. Pamatuji si, že se mi to tenkrát moc líbilo a vždycky mě mrzelo, že už jsem se k tomu podruhé nedostala. Pak byl v televizi seriál, to mě nebralo a ke knížce jsem se dostala až teď s dětmi. A ono to nešlo. Asi jsem na to moc stará nebo mám moc dětí a vidím tam všechny ty špatnosti... nedokážu se do Pipi vcítit. Je mi jí napůl líto, napůl mi leze na nervy. Pokud nelítá s kamarády, je pořád sama, to bych nad ní brečela. Zároveň se vůbec neobtěžuje chovat aspoň minimálně slušně, takový rozjívený fracek, který neřeší, že lidem kolem ubližuje (ti jsou podáváni jako zkostnatělí protivové, přesto si takové jednání nezaslouží). Dávám hvězdu za zvířecí kamarády a truhlu plnou pokladu, o který se aspoň štědře dělí.... celý text

Hora mezi námi 2017, Charles Martin

Tuto knihu jsem si přečetla hlavně proto, že se mi líbil film. Většinou to mívám naopak a většinou musím konstatovat, že je kniha lepší. Je několik výjimek, kdy kniha pro mě nedosahuje filmových kvalit, například Malý velký muž, Limonádový Joe, Hvězdný prach... a Hora mezi námi. Přitom je kniha opravdu hezká, vtáhne mě do sebe a prožívám a představuji si, jak by to vypadalo, kdybych se do podobné situace dostala – ale film celé téma zpracoval svižněji, nejen putování, ale i romantickou linku. Obě postavy trochu polidští, zreální a také zrovnoprávní, oseká Benovu dokonalost a trápení na únosnou mez. Takže za mě kniha 4 hvězdy a podívejte se na film.... celý text

Den Trifidů 1972, John Wyndham (p)

Můj otec byl naprosto necitlivý k mému věku, kdykoliv narazil na zajímavou knížku nebo film, který bych měla vidět. Nevím, jak přesně mě ovlivnilo, že jsem ve čtyřech letech viděla starou Zkázu Poseidonu (a pak měla noční můry) a v osmi četla Den Trifidů. A taky měla noční můry. Ale i denní, třeba projít nějakou vysokou travinou pro mě byl svého času vcelku problém. Knížka je prostě... strašná (a tím nemyslím knihu a jak je napsaná, ale když si představím, že by se to stalo nám). Stejně jako třeba Kmen Andromeda, Malevil nebo Kingovo Svědectví. I když tady je ta slepota a průlet komety... takže vlastně Andromeda a spol jsou asi pravděpodobnější. Boj o přežití lidstva v obklopení obřích chodících nebezpečných rostlin... to se na vás podepíše. Navíc boj lidí mezi sebou, omezené zdroje, starost posledních vidících o slepce, ale děti se rodí v pořádku! Zdroje docházejí, Trifidi se stahují blíž a blíž...... celý text

S láskou Luisa 2018, Barbara Metzger

Je mi líto, ale s touto knihou jsme se na stejné vlně nesetkaly. Zápletka je klasická, hrdinka přijde o partnera, práci a domov, aby povstala jako fénix, našla sebevědomí, přátele, smysluplné místo v životě, práci a prince na bílém koni. Od podobných oddychovek nic jiného nečekám, kromě toho, že alespoň jeden z rodícího se páru mi musí být sympatický – a to se tu nepovedlo. Dante – namakaný krasavec, manuálně zručný, pracant. Potud vše OK. Jenže celou knihu působí jako hloupý Honza, co si navíc sedí na vedení, možná ho má i zkratované. Posléze s Luisou zjistíme, že je zazobaný a úspěšný a jako ošuntělý ňouma vystupuje jen proto, že je skromný – ani to mu body nepřidává, prostě to k němu nesedí. Jako hloupý Honza byl snad lepší. Luisa. Ze začátku to šlo, praštěná holka, co tropí hlouposti. Skřípat to začalo při její naprosté nepraktičnosti v polorozpadlém domku a dorazila mě tím, že si koupila psa, kterého okamžitě zmrzačila po fyzické i osobnostní stránce, a pak byla celá spokojená, jak to ošéfovala. Mě tahle lidská bohorovnost štve, pokud chtěla polštář na gauč, měla jít do ScanQuiltu. Ty dvě hvězdy si zasloužily okolní postavy, aby jim to nebylo líto.... celý text

Malevil 1974, Robert Merle

Je vrcholem štěstí, když lidé po katastrofě ve svém středu najdou následováníhodného vůdce. K tomu pár sklepení, zásob a přeživších hospodářských zvířat – a život dostane opět zelenou. Kniha nebyla vlastně ničím objevná, lidstvo se klasicky rozdělilo na ty schopné, kteří se starají o obživu civilizovaných skupin, na ty zlé, co se je snaží okrást, a na smolaře, postupně se měnící v divou zvěř. Přesto byl celý příběh napsaný poutavě, postavy byly živé a řešily pro nás nepředstavitelné problémy, včetně morálních. Například konflikt monogamie a potřeby rozmnožování, kam v takové situaci patří láska? Ke konci mi to však začalo pokulhávat. Možná příchod Evelyny a podivný vztah k Emanuelovi, možná postupné narůstání pocitu neomylnosti samotného Emanuela, ještěže nakonec příhodně zemře na v dnešní době banální záležitost a vůdcovství se ujme pragmatický Tomáš.... celý text

Duna 2006, Frank Herbert

V době mého dospívání bylo naprostou nutností vidět recenzenty ztrhanou, přesto kultovní Dunu, a pak o ní nekonečně debatovat. Mě dvě hodiny hučení a Olgoj Chorchoj nijak neoslovili, ovšem mohla jsem zasvěceně žvanit na téma Kyle MacLachlan aka patnáctiletý jinoch. V této době dospívají moje děti a Duna je tu zase. Tak si říkám, že jí dám ještě jednu šanci, možná jsem na to byla moc mladá, neznalá předlohy – a půjdu na to od lesa, koupím si knížku! Miluju tlusté bichle. Dává mi to naději, že když se mi bude příběh líbit, hodně si ho užiju. A příběh Arrakisu – kdyby to byl křehký předmět a my ho dostali poštou, vybalili a odstranili veškeré ty plastové vycpávky – by mohl být skvělý. Rod klaďouchů proti rodu padouchů, záludný Imperátor i dopravní Gilda, domorodci snažící se zachránit svou planetu, prachy kontra ekologie... Jenže on to balík není. Plastik v podobě nekonečných a opakujících se zadumaných úvah na libovolné téma se odstranit nedá. Už po několika málo stránkách mám chuť knihu odložit, když zas a znovu čtu o úžasné benegesseritské výchově/výcviku. Cokoliv Paul nebo Jessica vidí/slyší/cítí, díky své benegesseritské úžasnosti vidí/slyší/cítí mnohem lépe, než ostatní... I ten nejtupější čtenář to pochopí maximálně na desátý popis, tak proč to pořád dokola musíme číst od začátku do konce knihy? K tomu se přidávají i Paulovy vize. Čekala jsem nějaké zúročení benegesseritského a mentantského potenciálu, prolínání bylo, je a bude, cesty v cestách, košaté větvení, koneckonců Paul se k vizím obrací poměrně často. Jenže jejich popis ve mě vzbuzuje spíš pocit, že autor neví, jak to celé uchopit, případně že to přehnal s kořením a brzy mu hrábne, pokud se tak už nestalo. Co mi ale vadilo nejvíc, byla ta nábožensko fanatická stránka. Chovná stanice Bene Gesseritu, fanaticky nadšení Atreidové, jdoucí s úsměvem na líci na jatka, fanatičtí fremeni, kteří z ekologického boje o svou zemi dokázali udělat děsuplné poslání. Aspoň ti Harkonneni jsou tak fanaticky hnusní, jak se na padouchy sluší, ničeho se neštítí a jde jim o prachy a moc, za to jim děkuji. Chápu, že autor psal knihu v jiné době, ale džihád, šaríja, prorok... To si nemohl vymyslet nějaká nová slova i pro tuto potřebu? I když takoví sardaukaři, kdykoliv se objevili na scéně, můj mozek je tvrdošíjně četl jako srandakaury, nemohla jsem se toho zbavit. Přestože jsem vždy poctivě zastavila a přečetla to pořádně, pokaždé mě to donutilo k uchechtnutí a jejich bojové jednotky jsem nedokázala cítit jako hrozbu, spíš komický prvek, což mi vydrželo i do filmu. Ale jako povzbuzení pro čtenáře to ušlo, asi jsem potřebovala nějakou odlehčenou linku v tomto moři beznaděje – od začátku víte, že to se všemi těmi fajn Atreidy špatně dopadne, víte, kdo je zrádce a proč, víte, že zradil nadarmo, víte, co bude dál. Zůstane Paul, kterého jako syna vévody docela můžu obdivovat, ale jakmile povýší, sympatie rychle ztrácí. Celkově vzato za to dám dvě hvězdy a další díly si nechám asi na dlouhé zimní večery. A tohle tedy nepatří ke knize, ale k filmu – nová Duna je koukatelná, i když do dvou a půl hodiny zatím nacpali jen první 2 části z knihy. Nový Paul je uvěřitelnější, ovšem že z planetárního ekologa Kynese udělají ženskou... vážně to muselo být?... celý text

Muž se srdcem kovboje 1970, Jack Schaefer

Naprosto nádherná knížka. Dostala jsem ji k desátým narozeninám od otce a navíc jsem milovala koně – takže něco pro mě. Ale od té doby jsem ji četla tolikrát, že jí znám skoro nazpaměť. Jednotlivé kapitoly jsou uzavřené příběhy v rámci života ranče /Y. Monty a Chet, nerozluční přátelé, parta okolo, koně, krávy... Konec je takový, jak to v životě bývá – party se rozpadnou, zestárnou, zemřou... ale Monty zůstává svůj – do frasa, vždyť je to jenom kůň!... celý text

Vyhlídka na věčnost 2011, Jiří Kulhánek

Kdybych si měla vybrat jednu knihu s sebou na pustý ostrov, tak to bude tahle! Pana Mluvčího žeru, Leoparda a Devlina taky, a ten úplný konec nejvíc. A taky Kocoura :)

Sněžný měsíc 2019, Michaela Klevisová

Bergman číslo 6... s hodnocením váhám, bude to tak půl na půl, tedy 3 hvězdy. Kniha se četla dobře, vtáhla mě a opět jsem se bála, komu a co se stane. Zápletka se klikatí a košatí a padoucha jsem netipovala. Nicméně – celý děj se točí v podstatě kolem jedné rodiny, sousedky a místního zbohatlíka. Co všechno se těm pár lidem v životě stalo za dramata, to by vydalo na několik dílů vražd v Midsomeru. Čím víc jsem se dozvídala o jejich minulosti, tím víc mě napadalo – to snad není pravda, tohle? A ještě tohle? A co ještě? Tohle? No to snad neee... Nakonec jsem se sebou bojovala, abych tak poslední čtvrtinu nepřeskočila a nepřečetla si až rozuzlení. Za to jedna hvězda dolů. Druhá hvězda dolů je za detektivní vyšetřování: to takhle přijedou policisté z Prahy do dědiny, kde si všichni vidí do talíře, a každý jim na první dobrou vyklopí největší tajemství svého života. A když ne na první, tak na druhou – však už to tajili dost dlouho a zpovědí Bergmanovi se jim uleví... Tak jako se mi líbil Bergman vyšetřující na vlastní pěst na dovče na severu, tak tady se to vrátilo k prvním dílům, vyšetřování stylem jdu tamhle a vracím se plně informován... mě vcelku zklamalo.... celý text

Sherwood 2019, Meagan Spooner

Já mám tuhle knihu mnohem radši, než Na lovu. Vzájemné poznávání postav a ten konec – to je pro mě krásná romantika. Robina jsem nikdy moc ráda neměla, takže mi nevadí, že hned umřel. Zato jsem ocenila, že si Marian dokáže přiznat, že to zase tak žhavá láska nebyla a je otevřená budoucnosti, neužírá se někde v koutku ztracenými nadějemi. Pozvolnost děje mi pasuje k době, kdy se vše odehrává. Je tak lépe zdůrazněna postupnost myšlenek, změn chování, vše směřuje k té chvíli, kdy si Gisborn uvědomí pravdu a jak s ní naloží... asi si to jdu ještě jednou přečíst, jak to tu píšu :)... celý text

Zmizela v mlze 2017, Michaela Klevisová

Severská krimi v českém kabátě... a mě se líbí víc, než ta klasická. Vražda sice nechybí, ale obejde se bez zbytečné brutality. Rybář Bergman jakožto svědek neodolá profesní deformaci a začně šťourat na vlastní pěst. Je možná trochu s podivem, že s ním všichni opět tak ochotně mluví – ale ani dedukce mu není cizí. Tentokrát pro změnu ubírám jednu hvězdu za to jeho věčné váhání kolem soukromého života, už by si to mohl vyřešit, ať máme klid.... celý text

Řeky Londýna 2015, Ben Aaronovitch

Ostrov šedých mnichů 2018, Michaela Klevisová

Tak tohle se mi líbilo. Dramatické tajemství z minulosti holt budu muset vzít jako základní stavební kámen detektivek MK, ale Bergman mimo svou zemi a bez pravomocí konečně ukázal onen detektivní čuch. Bylo to složité a zamotané, přitom velmi obyčejně lidské. Jsem zvědavá na další díl.... celý text

Dům na samotě 2017, Michaela Klevisová

Do třetice všeho dobrého a detektivního – říkala jsem si, že jestli tohle bude potřetí to samé v bledě modré, tak už dál nečtu. A ejhle, posun k lepšímu. + jsou tu sice dost nesympatické postavy, ale konečně jsou doplněny těmi sympatickými + sympatické postavy mě zaujaly natolik, že jsem se bála, aby nakonec právě někdo z nich nebyl ten padouch + kromě hlavní vražedné linky tam bylo několik nevražedných, které byly uspokojivě uzavřeny + opět jsem neodhadla rozuzlení Ale jedna hvězda dolů za to, co mi v téhle sérii chybí/přebývá (ale od dalšího dílu mě to neodradí): - opakuje se tu zase motiv dramatického tajemství z minulosti - na Bergmanovi pořád nevidím nic charismatického ani supervyšetřovacího... celý text

Zlodějka příběhů 2020, Michaela Klevisová

Druhá kniha této série a opět se dobře četla. Trochu mě mrzí jistá šablona, která byla i v prvním případu – dlouhé seznamování s postavami, které jsou opět podivín na podivína a až na jednu výjimku všichni nesympatičtí, dramatické tajemství z minulosti. Milá mrtvola může být ráda, že se vůbec dožila tolika let. Trochu tu postrádám onu charismatičnost a případně i geniálnost inspektora Bergmana, ale do třetího dílu se pustím neprodleně.... celý text

Kroky vraha 2018, Michaela Klevisová

Detektivka plná lidí ze sousedství – na to, že mi vlastně vůbec nikdo v knize nebyl sympatický, se to četlo vcelku dobře a zápletku jsem nerozuzlila předčasně. Znovu to nejspíš číst nebudu, ale další díl série rozhodně zkusím.... celý text