Lacie přečtené 191

Dvůr stříbrných plamenů 2022, Sarah J. Maas

Na tuhle knížku jsem se moc těšila, protože Dvory miluju. Když už jsem ji měla koupenou, ještě jsem si znovu přečetla předcházející díly včetně novely, abych si osvěžila všechny linky tohoto spletitého děje. Pak jsem se pustila do Stříbrných plamenů, přečetla jsem je i s poděkováním a můj pocit je... zklamání. Obrovské zklamání snad ve všech směrech. Zklamal mě děj, kniha je opět tlustá bichle, ale devadesát pět procent se věnuje Nestě, vývoj a hrozby okolního světa jsou odbyté pár slovy. Něco významného se odehraje bleskově na konci a tím to hasne. Naznačená zápletka s Ilyrijci, kteří se bouří? Nic, vyřízeno. Zápletka s královnami? Nic – pokud na konci knížky mrknete, tak tu část, kdy bude o jednu míň, minete. Zklamala mě Nesta. Celé tři čtvrtiny knihy se chová jako malicherná vztahovačná slepice, co neumí nic než klovat do všech kolem sebe. Zklamal mě důvod, proč se tak chová, pořád jsem na něj čekala a do poslední chvíle se mi nechtělo věřit, že prostě NENÍ! Stalo se jí asi jedno promile toho, co přežila Feyre a dejme tomu pětina v porovnání s Elain. I všichni ostatní mají svá traumata, skutečné hrůzy, se kterými se vypořádali – Nesta o útrapách ostatních nechce ani slyšet, zato se nekonečně rochní v představě, že všechno na světě je její vina a tudíž tím musí týrat sebe i všechny okolo. V jedné pasáži Nesta popisuje, že kdyby Feyre nezačala lovit, nechala by rodinu pomřít hlady, aby otci dokázala, jak je k ničemu. A s takovým člověkem mám soucítit? Ne, děkuji! Nejdřív zuby nehty ochraňuje Elain, aby ji následně obvinila ze zrady, když se konečně vzpamatovala a začala se zapojovat do života. K tomu poznámky, že rodinu si člověk tvoří, nemusí se do ní narodit... jako by jí sestry nějak škodily, něco dlužily... a na to plynule navazuje další zklamání – dvě přítelkyně, které si Nesta našla, zařadila do svého života, uznala je za hodné své pozornosti, protože si prožily těžké časy, zatímco vlastní rodinu mučí vesele dál. Zklamalo mě, že tu ostatní postavy téměř vůbec nejsou, nepohly se za celou dobu z místa. Dějem se mihnou jen aby Nesta nežila ve vzduchoprázdnu a měla koho urážet. Nijak se neposunula Elain a Lucien, Mor, která na konci třetího dílu cítila nějakou hrozbu, Azriel jen stojí a kouká, sem tam něco řekne Eris, jednou zavrčí Tamlin. Něco se děje kolem Rhyse a Feyre, ale text se tomu věnuje opravdu maličko. Zklamal mě Cassian, který někde poztrácel vyšší nervové fukce a zbyly z něj jen kalhoty, v podstatě neustále se vzdouvající. Zklamala mě i erotika, v předchozích dílech byla jemnější, postupně narůstala, lákala, sváděla, jiskřila. Tady máme tupé porno, stereotypně a nenápaditě popsané a pořád dokola. Už jsem to pak jen přelétala pohledem, zda už jsou hotoví a vrátí se aspoň nějaký děj. A když už se konec rozjede a něco se začne dít, zase je to zklamání. Tři buchty cvičící půl roku na terase porazí bandu Ilyrijců, kteří jsou zrozeni k boji a ničemu jinému se od mala nevěnují. A i kdybych nad "obyčejnými" Ilyrijci přimhouřila oči, tak prostě NE a NE a NE – poslední kdo dokázal to samé byli Rhys a Azriel a Cassian, kteří prošli nejdrsnějším výcvikem na světě a zabili nepočítaně nepřátel. Takže se jim ty holky jako vyrovnají? To snad ne! V poděkování SJM píše, že si touto knihou vyřídila nějaké vlastní rokle a hory duševního zdraví. To je jistě fajn, ale já se těšila na Dvory, na celý ten pestrý komplexní svět. Kdybych chtěla psychologický rozbor sebestředné fňukny, koupím si jinou knihu. Až za nějaký ten roček vyjde další díl, Stříbrné plameny si znovu pro osvěžení paměti nepřečtu – nebo maximálně poslední desetinu – a budu doufat, že už se SJM navrátí i ke zbytku Prythianu.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Dvory mám ráda. Rozhodně radši než Trůny, kde mi je hlavní hrdinka dost nesympatická, a zatím i radši než Rody, i když tam je jen jeden díl a Bryce je fajn. Mám přečtené komplet vše, ale teď si čtu Dvory znovu, abych si užila i nový čtvrtý díl. První díl Dvorů je takový rozjezdový, přesto mě vůbec nenudil. Ani začátek – prostě musíme poznat osobnost Feyre, proč je taková, jaká je, jaké má komplexy, co umí, neumí, že jako nejmladší z rodiny všechny musí vlastníma rukama živit (sestry a otce – komplet všichni budižkničemu neschopní vypořádat se s životními komplikacemi). Náhodným činem se zaplete do vyšších her vílího světa a musí se s tím nějak vypořádat. Když jsem to četla, bylo mi vážně líto, že s Tamlinem nakonec nezůstane, nedokázala jsem si představit PROČ. Vždyť byl úžasný, cítila jsem spolu s Feyre, jak na něj pomalu začíná nahlížet jinak, zamilovává se... Postupně během děje jsem se od toho ovšem oprostila a ke konci knihy už jsem ho viděla jen jako cholerického sebestředného zbabělce. Naopak postava padoucha Rhyse se rozvíjí velmi zajímavým směrem. A k té hádance... nebyla bych na Feyre tak tvrdá, vždyť prožila těžký život plný strádání a hladu, strachu ze smrti – je logické, že jí napadaly samé katastrofy, nemoci, navíc na takovém místě – dovedu si představit, že bych měla v hlavě úplně vymeteno:)... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

Tohle je takový vánočně doplňkový díl – mě se líbil, a předpokládám, že je to odrazový můstek pro čtvrtý díl Dvorů. Vzhledem k tomu, že bude o Nestě, tak tady byla opravdu skvostně vykreslena. Tohle prostě umí SJM skvěle, vzbudit ve čtenáři sympatie nebo antipatie. Nesta mi byla nesympatická v podstatě od začátku, ale po téhle knize pro ní mám jediné označení, a to je kráva. Nejsem si jistá, jestli bylo opravdu nutné, aby chlastala, chrápala a stýkala se s těmi nejhoršími lidmi ve městě – možná to má vyznačit její startovní pozici v nové trilogii... ale být Cassianem, tak si o ní neopřu ani shnilou ohořelou větev! Což mě přivádí k tomu, co mi na těchto knížkách, nejen od SJM, vadí – chlapi jsou tu něco jako civilizovaná zvířata, mají ty pudy a instinkty, které je ženou k DRUŽCE – a i kdyby byli sebevíce rozdílní, vůbec se k sobě nehodili, on byl magor, ona káča a podobně, tak spolu prostě budou až za hrob a basta. A ve chvíli, kdy se tedy spojí, tak je posedne sexuální šílenství, kdy se před nimi všichni ostatní třesou... je to vážně nutné? Nemůžou se najít prostě jen tak? Musí si být předurčení a osudem svázaní a bla, bla, bla... a na jejich povahách a pocitech fakt nezáleží? Ale jinak se to tu celé zamotává, vypadá to, jako by Azriel a Elain byli stvořeni přímo pro sebe, stejně jako Lucien a Vassa... ale pravda bude někde jinde a na to jsem opravdu ohromně zvědavá.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Mě se líbil i třetí díl, bylo to opravdové vyvrcholení, i když je tu dost věcí, co mi skřípaly. Síly Hybernu se daly do pohybu a tématem knihy je válka, přípravy na ni, spojenectví i jak to všechno dopadlo. Líbily se mi linky, kdy se Feyre sama snažila najít nějakou pomoc – starodávné bytosti, včetně Suriela. Líbil se mi Lucien, který se s novou a fakt podivnou situací, do které byl vržen, snažil nějak s grácií vypořádat. Jsem moc a moc zvědavá na Erise, čichám tam nějaký příběh, ze kterého nakonec doufám vyleze jako klaďas. Líbilo se mi spojenectví a otevřenost mezi vladaři, i když se hádají jak děti na pískovišti, líbil se mi nakonec i ten Tamlin a dokonce i Nesta. Co mi trochu skřípalo, je fakt, že je Feyre 20 nebo 21, ostatním cca 500 let – a všichni se chovají, jako by byla naprosto rovnoprávně zkušená v dohadování spojenectví i v bojích. Už na začátku, na Jarním dvoře, jsem si říkala, kde se v ní vzala taková prohnanost a plánování. A opět tu pokračuje ta podivná věc, jak se drsoň Rhys, který děsí svým pohledem celý Dvůr nočních můr a Ilyrijce, chová jako přešlechtěný pudlíček, jakmile Feyre zatne prsty na nohou... hm, chybí mi nějaké to chlapáctví asi :( Pomalu se nám z toho stal emancipační román a na to tak nějak nejsem zvědavá. Každopádně tato trilogie se uzavřela, Hybern byl poražen, základní hrdinové přežili – a teď je čeká navazující třídílné vypořádání s královnami, Kostějem a doufám, že i Azriel, Lucien a Elain najdou to, co potřebují.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Moc se mi líbí, jak je kniha obsáhlá, kolik linek, děje, zvratů, situací... do ní dokáže SJM dostat. A nepůsobí to nijak uměle ani násilně, prostě to vyplývá ze situace. Na začátku by se Feyre měla radovat, že všechno dobře dopadlo a může být šťastná se svým princem. Ale ona šťastná není, trápí jí výčitky svědomí, co udělala i co se jí stalo a Tamlin jí to nijak nezjednodušuje, šťastný jak blecha si jí zavře do zlaté klece a nepustí na krok. Nakonec jí život, nebo alespoň zdravý rozum, zachrání dohoda s Rhysem, který se jí snaží podpořit. A protože Tamlin nedokáže překročit vlastní stín, Feyre od něj odejde a najde svůj život jinde. Postupně se dokáže vypořádat se svými nočními můrami a zjistit, co všechno se svým oživením získala. Seznámí se s Nočním dvorem, získá přátele, sebevědomí, lásku i štěstí – aby se všechno nakonec zvrtlo. Na scénu vstoupí nová hrozba, proti které se všichni snaží spojit, prověří se vazby mezi vílami a lidmi a ani Tamlin neřekl poslední slovo. Co mi na knize trochu skřípe je jakási komunikační nereálnost. Nemyslím tím víly, kouzla a podobně, ale to, že někdo něco řekne a všichni to berou jako fakt, každý si pamatuje pětset let, co kdy kým bylo řečeno, nikdo nic nepopírá, nevyvrací, nehádá se... k tomu zde chlapi (ti kladní) ženy v podstatě zbožšťují, nechají si všechno líbit, jsou neotřesitelně vstřícní, chápající, podporující... já osobně bych byla pro větší ROVNOST, nebo aspoň v tomhle směru, i když je to fantasy, REÁLNOST.... celý text

Sny andělů a chimér 2017, Laini Taylor

Já jsem se třetím dílem úplně spokojená. Je pravda, že jsem knihy četla hned po sobě, takže jsem nemusela lovit v paměti spojitosti, ale ani tak mi úvodní rozšiřování informací, které byly shrnuté na konci druhého dílu, nijak nevadily, ráda jsem si to pročetla v detailech. Karou a Akiva mají před sebou dlouhou cestu zpátky k sobě, pochopení, odpuštění – nejen jejich, ale i všech okolo. Nadbytečná mi nepřišla ani linka Steliánů a Eliza – koneckonců těžko očekávat, že staletí trvající nenávist a boje mezi národy by šly skončit jen tak, lusknutím prstů. Takhle po válce vyvstaly nové problémy, mnohem děsivější, než zdlouhavá obnova zničené země – a nic nespojuje tak dobře, jako společný nepřítel. Jsem spokojená s tím, že autorka stihla uzavřít všechny linky, nevynechala ani pomsty, které v měřítku války vypadají drobně – myslím tím "babičku" Esther a Razguta i Morgana Totha. A oceňuju, že jako lidstvo jsme se tu projevili poměrně rozumně, nesplnili jsme požadavky návštevníků na první žádost, ale klasicky o tom pindali:)... celý text

Dny krve a hvězdného třpytu 2014, Laini Taylor

Karou polapená povinostmi ve společnosti, která ji nenávidí tím víc, čím víc ji potřebuje. Sžírá jí vlastní vina a výčitky svědomí, nechává sebou manipulovat a trvá dlouho, než pochopí, komu věřit může a komu ne. Akiva se nevzdává a přátelé jí přinesou víc, než by kdy mohla čekat. Druhý díl není samá akce, ale odhaluje osobnosti a cíle jednotlivých aktérů, přerod snílků v muže (a ženy) činu, kteří už vědí, že nic není zadarmo. Závěr knihy mě navnadil na díl třetí a jsem zvědavá, jak (a kdo všechno) z celé situace dokáže vybruslit. Ale ta obálka zase... jak tohle s čímkoliv z knihy souvisí?... celý text

Dcera kostí a dýmu 2012, Laini Taylor

Tuhle knížku jsem si přečetla jen díky komentářům níže a jsem moc ráda, že jsem se nedala odradit ani plytkou synopsí, ani obálkou jak z padesáti odstínů fialové. Střet dobra a zla (démonů a andělů, zde chimér a serafů) není nijak novátorský, včetně toho, kdo je ten zlý, ale rozhodně je originálně pojatý. Líbí se mi i popis Prahy z hlediska umělecky založeného mladého cizince, i když u jmen, která autorka zvolila jako typicky česká, jsem se docela zasmála. Kazimír, Světlana, Mik :D Aspoň ta Zuzana to zachraňuje. Karou je sympatická a i když se příběh postupně zamotává, mě se to líbí, odhalení KDO vlastně je, po kterém pátrá celý svůj život, je překvapivé.... celý text

Ztracené město 2019, Natalja Ščerba

Třetí díl je nejlepší. Táňa/Kavé v Čarodolu konečně našla kamarádku, co jí pro změnu nepodrazila a díky tomu, že jí tu celou dobu vodí za ručičku Morfar, podaří se jí všechno, co je potřeba. Velké plus knihy je, že se konečně objevilo to dobré – opravdoví padouši zemřeli a ti sympatičtější padouši prohlédli a stali se normálními. Líbila se mi romantická linka (linečka) mezi Taj a panem Chřadem, škoda, že to nebylo víc rozepsané, to mě bavilo a chtěla bych vědět, co se s nimi stane. Velké mínus knihy je, že když už se Táňa chová rozumně, naopak Alexej jako by zešílel. Co se stal knížetem, je jak mimino, vzteká se a dupe, div kolem nehází hračkami – nějaká diplomacie, prozíravost, umírněnost... nebo aspoň poslechnout si rady zkušeného strejčka... no a jak zase sedne na lep Kristě – auvaj, auvaj. V první knize to mezi Táňou a Alexejem jiskřilo a vypadalo to prima, po přečtení dílu třetího bych si rozhodně z těch dvou nápadníků vybrala jinak. A co mě velmi zklamalo – celá kniha je o chystání na velký závěrečný turnaj – abychom si pak v podstatě přečetli, že proběhl a má svého vítěze.... celý text

Karpatský kníže 2019, Natalja Ščerba

Druhý díl mě zklamal. U prvního dílu mi vadily dvě věci – že je Táňa naivní trubka a že je čarodějný svět vlastně komplet zlý, ale zatímco první kniha mě vtáhla a přečetla jsem ji jedním dechem, tady jsem se v půlce už musela nutit. Karpatský kníže přitom začal slibně, v Anglii Táňa s čarodějným jménem Kavé dostala i trochu rozumu a vypadalo to, že se poučila a už se sebou nenechá tak orat. Přidaly se nové zajímavé postavy a mise v utajení. Ovšem po návratu do Karpat jsme zase tam, kde jsme byli. Kdyby se to jmenovalo "Barbie v temném lese", tak to plně vystihne. Obklopena smrtelně nebezpečnými nepřáteli se Táňa/Kavé chová jako husa, nedokáže se snad ani minutu neprozradit a jen doufá, že si toho nikdo nevšiml... nechává se vláčet sem a tam a jen přijímá, co se jí děje. Na závěr (stejně jako u jedničky) to Táňa trochu spraví malou ukázkou sebevědomějšího chování, kdy všechny vyšplouchne – ale jinak žádný posun. Alexej je opět rozpolcený, ostatní postavy opět sledují jen své sobecké zájmy a něco dobrého opět stále v nedohlednu. Třetí díl si snad přečtu už jen proto, abych zjistila, CO na ní je, že jí všichni muži tak chtějí a že jí magické věci jdou vyloženě na ruku. Má nějaké opravdu dobře skryté klady, nebo je to jen tou pokrevní linií s prabábou Máňou – která je (jaké překvapení) také zlá?... celý text

Náš manžel 2019, Jo Jakeman

Tři různé ženy s jedním chlapem – exmanželem, manželem a budoucím manželem. Knížka začne velmi návodně pohřbem onoho chlápka a čím dál víc se do ní začítám, tím víc se divím, že byly všechny tři na pohřbu a žádná ve vězení. Mě osobně děj předvídatelný nepřišel, že se ženské přes různé neshody a zvraty spojily možná, ale samotný konec? Ten mě překvapil a bylo to jen dobře.... celý text

Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins

Třetí díl – 4 z 5 hvězd. Je opět napsaný poutavě a rozhodně mě finále překvapilo (a potěšilo), ale popis psychických potíží Katniss, její noční můry a běsy... jako jo, reálné a uvěřitelné, ale i tak bych to zkrátila, po několikáté už to bylo úmorné. Během čtení knihy ve mě spolu s hrdinkou sílil pocit (nebo jsem si tak aspoň připadala, že jsme na stejné vlně), že dril pod prezidentkou Coinovou ve 13. kraji není od Kapitolu zase tak odlišný. A ten konec! Super! Hurikán a Peeta – jeden postupně ztrácí lidskost a stává se zatvrzelým vojákem, pro kterého hromady lidských obětí nic neznamenají, druhý se potácí na hranici šílenství s nekontrolovatelnými ústřely tu na jednu, tu na druhou stranu. Naštěstí to má Katniss v hlavě srovnané a cítí, co je správné a co už se nedá omluvit ani "vyšším dobrem". Její rozhodnutí mě opravdu potěšilo, i když mě trochu mrzí, že se k němu odhodlala jen díky další tragédii.... celý text

Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins

Druhý díl má poněkud dlouhý rozjezd a naopak krátké finále, za to ubírám jednu hvězdu. Katniss se po návratu z Arény snaží znovu najít místo ve světě, ale není to jednoduché. Kapitol jí ze spárů jen tak nepustí. Vítěz Her se musí nadále ukazovat a být pod drobnohledem kamer, což jí nijak neusnadňuje řešení milostných patálií, ani běžný život doma, kde navíc začíná přituhovat. V Krajích sílí nespokojenost a Kapitol se odhodlá k nebývalému kroku – výroční 75. Hry budou mít účastníky vybrané z dřívějších vítězů. Katniss a Peeta jdou znovu do Arény a kolem nich se spřádá síť, o které nic neví, i když jsou jejím středobodem.... celý text

Aréna smrti 2010, Suzanne Collins

Katniss Everdeenová je vlastně docela nesympatická osoba, je sice velmi životaschopná, šikovná a chytrá, ale také vážná, hrubá a tak trochu studený čumák. Žije v nezáviděníhodné době v otroctví v jednom z 12 krajů pod nadvládou bohatého a zdegenerovaného Kapitolu. Ten svou moc každoročně připomíná Hladovými hrami, kde 24 dětí, kluk a dívka z každého kraje, soupeří nejen mezi sebou, ale i se sadistickými a zvrácenými nápady tvůrců her na život a na smrt. A přestože není Katniss na první pohled milá, nelze jí nefandit. Její cesta Kapitolem a Arénou je naprosto věrohodná, včetně jejích strachů a pocitů. Přestože je lovkyně, není to vražedkyně a zabíjení lidí nebere jako zábavu. Kromě toho je také nechtěně vržena do milostného boje – doma na ni dělá oči Gale / Hurikán (pro ni téměř starší bratr), v Aréně Peeta (na tuto dobu až příliš hodný a mírný).... celý text

Magický náramek 2018, Natalja Ščerba

Časoděje jsem nečetla, takže nemůžu srovnávat. Magický náramek je napsaný čtivě, děj mě vtáhl a zajímalo mě, co se stane dál. Dávám tři hvězdy z pěti a uvidím, jak se budou vyvíjet další díly. Jednu hvězdu jsem ubrala za hlavní hrdinku, Táňa je taková trubka, to se hned tak nevidí. Chápu, že má být čistá, naivní, hodná... ale na to, že byla ve svých 20 letech vržena do neznámého a nebezpečného světa, se chová jak na procházce mateřské školy. Každému cokoliv uvěří, naletí, nezištně pomůže a za to ji zase jen podrazí – ke konci už snad malinko prohlédla, uvidíme. Další hvězdu jsem dala dolů za ten čarodějný svět. Nečekám duhu a růžové obláčky, ale nějaké vyváženější dobro a zlo – tady jsou vlastně všichní zlí (kromě trubky Táni a u Alexeje je to jak na houpačce), intrikují, podvádějí, uzavírají dohody a spolky, které nijak nectí, jediné, o co všem jde, je ukrást někomu jeho moc a zvýšit svou vlastní. Dva konkurenční proudy civilů a divokých jsou jeden jak druhý schopni čehokoliv, aby dosáhli svého. Doufám, že s druhým dílem a novými postavami se zlepší i toto.... celý text

Šek na miliardu 2021, V. Mahaněnko (p)

Druhý díl mě natolik umořil, že jsem si před třetím musela přečíst něco jiného, protože se mi do něj nechtělo a nechtělo – a kniha opravdu hned naváže na zajetý systém, Chirurg získá vše, po čem jeho srdéčko zatouží... Ale konečně se aspoň trochu rozjel děj. Není to už trapné "veni, vidi, vici", ve třetím dílu se konečně postavy začínají chovat složitě, takže nevíme, kdo si za čím jde a jak to dopadne. Za rozvinutí děje proti minulým dílům (se dvěma hvězdami) přidávám hvězdu třetí. A za kakodémony čtvrtou, ty bych fakt chtěla:) Ale Mahaněnko stejně jako u Cesty šamana i tady nějak podivně zápasí s tou cizokrajnou entitou, které se říká žena. Snad to jako ženská můžu napsat, ale Eunice mě dost prudí. Že Chirurg zbouchne v opilosti holku, kterou viděl jedinkrát v životě, pak se bez výhrad vezmou a nastěhují k sobě, ona je čistě náhodou herní génius a vyjednavač a vůbec jim to všechno klape, do toho pár "legračních" vsuvek, jak s ní mlátí těhotenské hormony, ale jinak se milujou... Ona ho pak podrazí, ale on na ní nezanevře, jede dál ve velké lásce a nakonec ona si uvědomí svou chybu a společně jdou za vítězstvím... no, tak za to zase jednu hvězdu ubírám, takže nakonec jsou tři. Celkově vzato si tuhle sérii znovu pro radost nepřečtu.... celý text

Magie střelného prachu 2014, Ilona Andrews

Střelný prach patří za 5. knížku v sérii – Magie zabíjí. Jsou to dvě povídky a časově se částečně prolínají, ta druhá (kratší s Kate) je o chlup dřív, ale mě to takhle bavilo. První povídka je o Andree a je delší, čteme děj z jejího pohledu, včetně toho, že vlastně neví, co Kate mezitím dělá. A když se pak dostaneme k druhé povídce, je to fajn doplnění k věcem, které jsme četli z Andreiny strany. Opět je to detektivní zápletka – vražda členů smečky, zaměstnanců Rafaelovy recyklační společnosti, v trezoru spadlého mrakodrapu. K tomu zápletka milostná, Andrea se s Rafaelem v Magii krve ve zlém rozešli a on tomu tady nasadí korunu. Jejich bojůvky, k tomu Roman – toho mám moc ráda, škoda, že nepřipsali nějakou tu romanci i jemu. A také mě mrzí, že nikdo nevydal i ostatní knihy, Hugh a Bílá čarodějka, Julie, Dali a Jim... Budu doufat!... celý text

Magie vítězí 2019, Ilona Andrews

Poslední díl a ve velkém stylu – hned dva obrpadouši a spousta menších. Curran lítá po všech čertech i s Julií a Grendelem, zatímco se Kate stará o batole. Tedy Jo ji povolá k brutálnímu případu, dostane bednu popela s nožem a růží a řetězec akcí se spustí. Nick a rytíř podněcovatel, Conlan a sahanu, jeddimur... a kdo nám to přišel na Konkláve? Finále celé série je velkolepé, spojí se úplně všichni, aby porazili velké zlo a pak se ještě musí vypořádat s Rolandem, který jim prostě nedá a nedá pokoj. A zmáknou to bravurně, jeho obličej ve chvíli, kdy to celé pochopil, bych chtěla vidět. Mrzí mě jen úplný závěr s Julií (v epilogu), nepřišlo mi to jako taková věc, co by se nedala napravit.... celý text

Magie spojuje 2017, Ilona Andrews

Jojo, příliš moci škodí i takové drsňačce, jako je Kate. Ať se snaží sebevíc, šar ji postupně dostává. Je jen dobře, že věštírna čarodějek prorokuje smrtící boj s Rolandem a aby to s Curranem přežili, Kate musí najít nějaký ten Rubikon k překročení – nebo jak říká, co překročit – zapálit a vyhodit do povětří. Vymyslí a provede věc, kterou bych vůbec nečekala, že by mohla nastat. Kromě nové posily ve formě poradního nože se konečně a se vší parádou probere také Christopher. A i když k boji s Rolandem dojde, přesto jako hrdý otec dorazí i na Katinu svatbu – kdo by si nechal ujít oddávajícího černého volha Romana!... celý text

Magie změny 2016, Ilona Andrews

Nový padouch, tentokrát z Katiny domoviny, což jí řádně zamotá hlavu. S Curranem opustili smečku a stali se "obyčejnými lidmi" ze sousedství. Moc se mi líbí, jak se sousedství nenápadně mění v minismečku nejlepších přátel, takže se stále setkáváme s Derekem, Barabášem i Christopherem. Do popředí se tu dostává Mahonova dcera George a její přítel Eduardo. A také je tu více Luthera, ten je vždycky fajn. Curran teď místo Pevnosti zvelebuje Cech žoldáků a Kate konečně kývne na žádost o ruku.... celý text