Ladis777 přečtené 197

Tonda, Slávka a kouzelné světlo 2023, Jana Šrámková

Tak nevím. Nápady to má, o tom žádná. Nemá to styl. Respektive mi to připadá, jak když se na LA všichni naučili psát jedním modelem - hrdina něčím vyčnívá, má problémy, které neustále řeší, najde chápajícího kamaráda, píše se to z jeho pohledu a rádoby dětským jazykem... Nemůžu si pomoct, na každé stránce jsem si vzpomněl na Holubovu Matyldu, ta je ale dost výrazně vtipná. Takhle se to umění ale opravdu nikam neposune. Konec je tak zamotaný, že si sice můžu stokrát říct, že je na čtenáři, aby si závěry dotvořil, ale dětská literatura to takhle mít nemá.... celý text

Ve stínu lípy 1958, Svatopluk Čech

Po jiných dílech jsem se k Čechovi moc vracet nechtěl, prostě mě to nebavilo, ale teď jsem našel Ve stínu lípy v knihobudce a hodí se mi do výzvy, takže jsem se do ní pustil. A mírně Čecha přehodnocuji. Je to svižně napsaná knížka, pochopitelně s ohledem na to, že je to 19. století a poezie. Básnické povídky obstojí mezi jinými v rámci žánru a kromě toho oceňuji takové ty lehké špendlíky humoru, které v textu tu a tam zazní, a to i v těch vážnějších. Nebude to kniha pro každého, ale pokud by někdo chtěl něco z Čecha srozumitelnějšího, rozhodně je to vhodný adept.... celý text

Bylo nás pět 1984, Karel Poláček

Knihu nám kdysi četli v družině, pak jsem ji četl na základní škole jako povinnou četbu, znova na vysoké... po letech jsem se k ní vrátil a jsem pořád spokojený. Svižné a fantazijní dílko, ráz dokresluje záměrně zvláštní jazyk, snad jen ten závěr mě pořád úplně nebere.... celý text

Místo v srdci 1999, Jean Stone

Tak pozitivní je, že se to celkem dobře četlo, překlad byl kloudný, až na jedno "vyděl" to ani nervalo oči co do chyb. Horší byl obsah. Takový soubor neuvěřitelně neuvěřitelných příhod, většina dost předvídatelných, že si čtenář říká: "Proboha, že to tam nedá, že ne." Celý ten příběh o mrtvých utajených bratrech, matkách neschopných se vyznat ve svých dcerách a najít si k nim cestu, konzervativní atmosféře ostrova a já nevím, čeho všeho ještě, je prostě koláž neuvěřitelně zamotaných jednoduchých příběhů, že to člověka až mrzí. A když dosáhne konce, naskočí mu asi jediná otázka: "Co proboha bude ta ufňukaná ženská na tom ostrově dělat?" Překvapivě jsme ušetřeni velkého množství milostných scén a romantických vyznání, to je (opravdu překvapivě, protože to mě na začátku děsilo, že mě čeká) asi tak třetí čtvrtá kolej díla. Takže jsou sice mizerně napsané a nudné, ale aspoň krátké. Nebýt čtenářské výzvy, asi bych po téhle knize nesahal, ale zase musím říct, že pro rozšíření obzorů... budiž.... celý text

Obětní kámen 1987, Jana Štroblová

Název zní slibně, to ano, ale jinak nuda, nuda, nuda. Do romaneta to má asi tak daleko jako z Prahy na Aljašku, kniha má prezentovat rádoby tradiční vztahy na vesnici a tradičně se nakonec jeví, že jsou tam všichni vyšinutí. Do toho se ale motá tu a tam uměle a zjevně povinně napasované, jak se za toho socíku mají všichni dobře (naštěstí je tam toho málo, tu a tam věta) a jak ta církev je strašná. Úvod mi nějak nedával vůbec smysl, jak došlo k vraždě, taky ne. Ani mi není úplně jasné, jak by mohl vrah vraždu provést vzhledem ke své konstituci. Hlavní hrdina coby studující psychologii se jeví jako psychologický nekňuba. Prostě dočetl jsem to, ale celkem mi bylo líto takhle neumně zpracovaného tématu, které by mělo potenciál.... celý text

Zlaté stíny 1980, Adolf Branald

Na knihu jsem se chystal delší dobu, protože mě M. Zieglerová zajímala a hlavně mě zajímal Branald, protože jsem se mu nějak dlouho vyhýbal. Kniha je beletrizované životopisné vyprávění, dostatečně realistické, dostatečně romantické, jako zápor bych viděl takovou zbytečnou mnohomluvnost. Do hry vstupuje spousta skutečných osob, o jejichž existenci jsem nějak neměl ani páru, ale aspoň něco byť subjektivizované k operetě a konce století jsem se asi dozvěděl. Postavy jsou idealizované, takže tam asi nikdo kromě redaktora Kučery nevyvolává velkou antipatii, ale ani moc velkou sympatii.... celý text

Forrest Gump 1994, Winston Groom

Po mnoha letech jsem se ke knize vrátil a bavil jsem se dobře, některé příhody jsou absurdnější než ve filmu, leccos je tam naprosto jinak, ale to, že i ten, kdo je považován za blba, může mít v sobě kus filosofa a mít z pekla štěstí, stejně jako karikování amerického snu je něco, co mi tu knihu hází v hodnocení hodně vysoko.... celý text

Tajné kouzlo 2022, Linda Chapman

Další přečtený díl. Jen se obávám, jestli to dál už nezačne být moc na jedno brdo.

Třináctý příběh 2007, Diane Setterfield

Kniha hodně předčila mé očekávání, sebral jsem ji z hromady nepřečtených knih jako rychlovku na silvestrovský týden. Hlavní postava Margaret miluje viktoriánské romány a tohle je vlastně velice zdařilý pokus o viktoriánský román s prvky tajemna a temnoty, jak to má být. Opakovaně se opakují skuteční knižní favorité Margaret a autorka je také náležitě využívá - někde jen motivy, někde nechá ožít a aktualizovaně prožít celou pasáž z Jany Eyrové, Větrné hůrky, Ženy v bílém a podobně. Nechybí tu pochmurné ovzduší starého domu, zamotaná rodinná tajemství, prvky paralelních světů, sirotci, neznámé, ztracené a znovunalezené příbuzenstvo, prostě to, co viktoriánský román běžně využíval. Fascinující je rovněž určité bezčasí, lámu si hlavu, kdy se vlastně odehrává - identifikuji druhou polovinu dvacátého století - v domech jsou telefony, jezdí se autem a autobusem, na stavbě jsou jeřáby, minimálně poslední pohřeb probíhá v krematoriu, ale zároveň guvernantka má před nějakými šedesáti lety pocit, že by ji jako ženu nepřijala vědecká obec v Evropě, ale v Americe nakonec získá jméno. Bez těchhle drobných detailů by mohl být příběh zasazen plus minus kamkoliv. I závěr je v duchu viktoriánském - rozuzlí se nejen hlavní dějová linie, ale i všechny ostatní a všichni "dobří" nakonec dojdou svého klidu a štěstí - ať už v životě, nebo ve smrti. Na začátku mě odrazovalo označení "romantika", ale není to ukňučená romantika červené knihovny, spíš se kniha blíží pojetí romantismu jako techniky využívající emocionálnost a sugestivnost.... celý text

Tutanchamon - Poslední tajemství 2009, Christian Jacq

Tak nevím. Chvílemi se mi to četlo pěkně a svižně, chvílemi jsem se příšerně nudil a nemohl jsem se začíst. Co pro mě bylo zajímavé, byla linie historických událostí - ať už kontext 50. let, nebo informace o vykopávkách a objevení hrobky (před týdnem jsme byli na výstavě Tutanchamona, tak se mi to krásně propojovalo). Samotný příběh je takový plytký a překombinovaný, alternativní závěr osudu hlavní postavy neuspokojivý, v linii religiozní jsem se ztrácel. Za mě tedy horší průměr.... celý text

Ze staré Prahy 2017, Jan Honsa

Krásně udělaná práce.

Cejch 2023, Zdeněk Šmíd

Do knihy se mi moc nechtělo, Šmíd mi přišel skvělý, když psal vesele a lehce o mládí na vodě a na túrách, s postupným stárnutím už humoru ubývalo a vlastně už mě moc nebavil. Tady jsem nakonec celkem spokojený. Vypořádává se s "prokletím" své domoviny, sleduje plynutí času a století očima rodu, usazeného na jednom místě v pohraničí, který drtí osudové okamžiky, ale příslušníci rodu většinou politiku a dějinné události neřeší, jen chtějí být blízko svého domu a svého Poledního kamene... Je v tom vidět Šmídův styl - vtipná zkratka, paralely nebo nečekaný detail. Celkem je to čtení smutné, ale mnohé vysvětlující. Snad až závěr je takový ne úplně povedený, i když má nádech určité katarze - poslední příslušník rodu se vrací na rodové místo a zakládá "nový", opět smíšený rod.... celý text

Sedmá pohroma 2017, James Paul Czajkowski

Knihu mi někdo věnoval, jinak bych po ní asi nesáhl, ale potěšila. Žádná velká intelektuálština, na druhou stranu to má nápad, neštve to zásadní nelogičností děje, je to napínavé, ale svižné, musím říct, že proti očekávání jsem si to užil.... celý text

Přepadové komando 1979, Vladislav Štěpánek

To nešlo. Taková nuda ukazující bystrost socialistické policie, občas s posměchem vůči kriminálníkům. Jestli to mělo být napsáno podle skutečnosti, budiž, ale ty příběhy jsou prostě o ničem, vyprávění je tak na úrovni osmáka. Škoda papíru.... celý text

Odvážná školačka 1960, Jevgenij Lvovič Švarc

Jaké se má chovat správné socialistické dítě. Kdysi jsem to četl na základce, nějak mě to nevadilo, hlavně jsme té propagandy i Marušky v učebnicích měli dost a dost, abych si ji tolik neuvědomoval. Teď mi z toho bylo až zle, hlavně z chování dospělých - pokud by v tomhle Maruška vyrůstala, musela by z ní být psychopatka. Příšerně napsané, hloupé příhody, k tomu ta otrocká ruská syntax v českých větách a šílený společenský background, fakt je mi z toho úzko.... celý text

Elmer Gantry 1963, Sinclair Lewis

Jako obvykle jsem měl na začátku problém, že americké literatuře úplně nerozumím, pak jsem se ale nějak tak ponořil do děje, přečetl to a proti původnímu předsevzetí tomu nakonec dávám vyšší hodnocení. Musím říct, že satiričnost a sarkastičnost se v románu stupňuje, takže poslední třetina už plní svůj účel. Jinak ale je těžké se smířit s hlavní postavou - vidíme proměnu Elmera, na začátku prostého buranského studenta, který studuje, protože to chce jeho máma, a jediné, co ho zajímá, je pití, sex a cigára, na konci tvrdě manipulativního chladně kalkulujícího duchovního, který sice v Boha nevěří, ale opájí se pocitem moci nad lidmi, poměrně snadným výdělkem a uznáním společnosti. Celou knihu jde tvrdě a vyčuraně za svým cílem, ta houževnatost by snad byla hodná obdivu (stejně jako klika, kterou každou chvíli má), ale postava je natolik nepříjemná, že obdivovat se mi ho nechce. Kniha by mohla být kratší, je americky mnohomluvná, příhody jsou chvílemi rozvleklé a nudné a rozhodně to není jednoduchá četba (i když i v doslovu se přiznává, že umělecká hodnota nijak vysoká není). Ale jsem celkem rád, že jsem to přečetl, což se o leckterých knihách říct nedá.... celý text

5 mrtvých starých dam 1970, Hans Gruhl

Tak nevím, proč tak vysoké hodnocení. Knížku jsem si přečetl v autobusu, na cestu dobré, ale nějak to postrádalo napětí a mozek k uvažování to moc nestimulovalo. Konec je trochu divný, spíš bych řekl, že takový zrychlený a nedomyšlený, otázka vlastně i je, jestli je to vlastně jediné možné řešení.... celý text

Čtvrtý jezdec Apokalypsy 2015, Hana Parkánová-Whitton

No, nevím, co napsat. Kniha mě rozčílila už během prvních dvou stran, překombinované, jednoduchý očekávatelný příběh, skoro mě udivuje, že chyběla tajná chodba z jednoho hradu na druhý. Otevřené a nedokončené linky, papírové postavy a dialogy, neuvěřitelné shody okolností a pochopitelně prastarý rodinný svár. Nic nového pod sluncem. Chybí tomu nápad, psychologické a historické nesrovnalosti otravují... Prostě slabota.... celý text

Hotýlek na Islandu 2020, Julie Caplin

Knihu nám někdo věnoval a popadl jsem ji, protože mi nějak přišla pod ruku před cestou na víkend. A už jsem ji nepustil, protože jsem si řekl, že bych se mohl podívat zase jednou na "ženské čtení" a uvidíme, co to přinese. Očekávání kniha předčila. Kromě asi dvou tří velmi nudně trapných milostných scén mi to přišlo jako dobrá oddychovka, s trochou nakouknutí do stereotypů Islandu, příběh je obyčejný, ale dobře vystavěný, konec víceméně předvídatelný, ale na druhou stranu je tam i dobrý vtip a celkově je to (bez teda toho milostného závěru) celkem uvěřitelné a jako oddechovka příjemné.... celý text

Šaty z igelitu 2011, Vratislav Maňák

Ale jo. Prvotina, nápad to má... jen mi vadí, že se chvílemi autor až moc snaží, aby byla kniha větší intelektuálština, než je, proto využívá prvky profláklých autorů, na druhou stranu bych tu samotu neviděl jako hlavní problém - spíš takové to odcizení, až člověk ztratí i tvář či srdce (to se opakuje hodně). To, co není úplná zkratka a je víc dějové, je lepší, leccos je předvídatelné, ale vlastně mě to ani neuráželo... Prostě hodinka docela spokojeného čtení.... celý text