Ladis777 přečtené 198

Šaty z igelitu 2011, Vratislav Maňák

Ale jo. Prvotina, nápad to má... jen mi vadí, že se chvílemi autor až moc snaží, aby byla kniha větší intelektuálština, než je, proto využívá prvky profláklých autorů, na druhou stranu bych tu samotu neviděl jako hlavní problém - spíš takové to odcizení, až člověk ztratí i tvář či srdce (to se opakuje hodně). To, co není úplná zkratka a je víc dějové, je lepší, leccos je předvídatelné, ale vlastně mě to ani neuráželo... Prostě hodinka docela spokojeného čtení.... celý text

Osudný příliv 2009, Iris Johansen

Prokousal jsem se tím, ale stálo mě to úsilí... To je tak, když se autorka ještě v půlce knihy nemůže rozhodnout, jestli to bude detektivka, milostný románek, akčňák či sociální próza. A tak tam dá všechno. Ale nesmí to být příliš nabobtnalé, to by nikdo nečetl. Takže do guláše dáme krásnou a chytrou dívku s hrozným tajemstvím, napraveného floutka a příležitostného zločince, pár brutálních vraždiček, dva delfíny a nějakou tu výbušninu. A sex! Na ten se nesmí zapomenout. Ty milostné scény jsou vyloženě trapné - ano, je tam všechno od funění jak tlupa bernardýnů přes pevné svaly, zmocňování se vzrušení, nejlepších milenců na světě a doplňte si sami jakýkoliv stereotyp, co vás napadne, ono to tam určitě bude. Příběh by ušel, kdyby nebyl tak nějak uměle nastavovaný a byl více uvěřitelný. Takhle nabývám dojmu, že se po světě hemží spousta lodí, které jen tak vyletí do povětří, aniž si toho kdokoliv všimne. Jo, a hlavní padouch musí být za a) magor, za b) opakovaně v klíčové scéně přežívat vlastní smrt, aby byla pomsta DOKONALÁ. Takže jediné, co tam snad působí trochu přirozeně, jsou ti delfíni. No, jdu poslat knihu dál, ať trpí i jiní.... celý text

Černá bedýnka 1960, Ludvík Aškenazy

Knihu mi doporučil a půjčil známý a musím říct, že jsem zíral. Aškenázyho znám, kromě Putování jsem ještě něco přečetl, ale tyhle texty některé jak lidová píseň, některé na hranici prózy a poezie, mě strašně bavily, zejména v kombinaci s černobílými fotografiemi. Skvělý nápad, dobře napsáno, výborné sémantické zkratky a paralely, pěkné obrazy, hra s detailem každodennosti, navíc prostoupeno vážnými existenciálními tématy.... celý text

Sekera 1982, Ed McBain

Hrozná nuda. Celé mi to přišlo strašně o ničem, zbytečně dlouhé, otravné, slepé linky a neuvěřitelné postavy. Tiše jsem doufal, že to není ten "McBain", ale zjevně byl. Dávám dvě hvězdičky, protože asi za úplný odpad to nepovažuju, ale doporučit to teda fakt nechci.... celý text

Safíroví ledňáčci a Glutaman 2020, Bogdan Trojak

Dobrodružství, nonsens, boj dobra se zlem, napětí. Kniha to všechno nabízí, nabízí i celkem zajímavé až surrealistické obrazy, ale něco mi v ní chybí. Závěr je rozhodně moc protahovaný a moc moralistní, ale jinak docela dobré.... celý text

Případ vypůjčené brunetky 1994, Erle Stanley Gardner

No, je to takové předvídatelné, přesně podle Garnerova mustru - hezká mladá dívka je obviněná z vraždy, ona sama nadělá víc průserů, než by mohla, k tomu se přimotá nechápavá obžaloba, Perry Mason začne kombinovat a vytvářet strašně složité dedukce a ve výsledku obviní bohatého muže, kterého odhalí na základě hromady náhod a nepochopitelných úvah. Když se k tomu připočte ještě dost odfláklý překlad, je to celkem nuda. Zábavná je tam snad jen postava Adély v její prostotě a primitivnosti. Dávám dvě ze šesti.... celý text

Zlatý úsměv 1971, Eduard Fiker

Scotland Yard, Londýn, neprůhledné mlhy, ve kterých nevidíte toho, kdo stojí metr od vás, milostný trojúhelník, nešikovný detektiv, starší pán toužící to ukázat policii, jak se má vyšetřovat, vraždy, tajemný vrah se zlatými zuby... A určitě jsem na pár stereotypů ještě zapomněl. Je to pokus o klasickou anglickou doylovskou detektivku s prvky tajemna a hororu, ale v zásadě je to dost nudné, chvílemi až nepřehledné, roli hraje spousta náhod, spousta záměn, spousta neskutečných dedukcí... No, páter Knox by za to o autora asi přerazil hůl.... celý text

Alenka z planety Země 1985, Kir Bulyčov (p)

Příběhy Alenky/Alisy jsem měl rád už v dětství, než vyšla kniha, vycházelo něco na pokračování v Ohníčku. Je to trochu naivní a trochu ideologické, ale bavím se dobře i teď a líbí se to i dceři, což mě těší - ne vždycky vytáhnu knihy, které ji potěší.... celý text

Naivní detektivka z knihovny 2014, Jana Chroustová

Kniha je roztomilá a naivní. Rozhodně nejde o velký detektivní příběh i jazyk občas pokulhává, ale text tak nějak neuráží. Asi spíš bude bližší pro lidi, kteří žijí v oblastech, kde jsou silnější sousedské vazby, prostě takový ten maloměstský způsob života. A do toho klidného stereotypního času se ozve výkřik a výstřel...... celý text

Hrůza na Šibeničním vrchu 2023, Darcy Coates

Už jsem jednu knihu četl, přišla mi lepší. Z hlediska žánru a očekávání je to v pohodě, dobré nápady, zajímavá postupná odkrývání, celkem napínavé rozuzlení, naznačená romantika, nakonec i nastolení té otázky, jak se postavit k zachování dobrého jména a majetku předků, když se nám ukáže, že to s tím dobrým jménem není až tak žhavé, spíš že nám začne hořet půda pod nohama... Když si ale člověk pořádně promýšlí příběh, spousta věcí je celkem úsměvná - ano, natahování textu je slabou stránkou knihy. Hlavně celkem běžná zápletka - mladá moderní dívka, která rozhodně nevěří na duchy, přijede do domu, kde se to duchy jen hemží, ba po generace její předky po domě pronásledují. Ji honí někdy od druhé kapitoly, ale další osazenstvo vrchu jí jako hrůzné tajemství sdělí, že tam strašá, až někdy po 250 stránkách. Duchové dokáží se sice dokáží dostat do domu nepochopitelnými způsoby, ale rozhodně vždycky zavadí o dráty od zvonků, aby na sebe upozornili. Rodiče v noci, kdy mají duchové hon, leží klidně v posteli, ačkoliv by měli pobíhat po domě celou noc a vyhýbat se jim. Malá dívenka, kterou duchové málem zabijí, poškrábou a zjizví, se mezi ně snaží vypravit znova a znova, ovšem po odchodu z domu na vše zapomene a nepamatuje si vůbec nic. A další a další. Ale musím říct, že jsem se nenudil, i když o sto stránek méně by vůbec nevadilo, ba naopak. Navíc i ta expoziční část by mohla mít spád. Jako oddechovka na prázdniny a kniha do výzvy je to ale celkem slušné čtení.... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Je to oddechovka, kniha, které jsem se chtěl původně vyhnout, ale pak jsem si ji vzal do výzvy. A neprohloupil jsem. Celý příběh je naprosto absurdní, takové ty paralelní dějiny. Při čtení se čtenář směje a zároveň kroutí hlavou nad autorovými nápady, a když už čeká, jak se bude děj dál vyvíjet, uzemní ho naprosto nejabsurdnější možné řešení. Naprosto apolitický Alan K. si přisedá k "hybatelům" dějin, politiky a humoru, jako je Švejk, Ernest Goodbody nebo Forrest Gump.... celý text

Šikmý kostel 3 2024, Karin Lednická

Začátek třetího dílu mě vyděsil, že si už nepamatuju postavy, ale postupně to zase naskočilo, mj. i díky rodokmenu na předsádce. Dvojka se mi asi líbila víc, ale i tak jsem byl spokojený. Projít těžkou dobou padesátých let a nevyvolat přitom ve čtenáři naprostou beznaděj, to už byl kumšt. Posiluje se faktografie, posiluje se zjevně přímé vyprávění pamětníků i autenticita. Vývoj postav k tomu, jak přežít dobu a přitom si zachovat tvář, je docela zajímavý, ať už je to vystřízlivění Vojtka ze stranických ideálů na pozadí procesů a likvidace průmyslu i hospodářství či drobné vzpoury Žeňky a její plné dospění k víře a církvi. Postavy stále narážejí na sny a cíle, ale něco se náhle plní a pokračuje, jak má, takže starý Ludwig má co vyprávět své ženě tam nahoře, když na konci umírá - dozvídá se o osudu Leona, Žeňka se nakonec zákonitě musí sejít se Štěpánem coby "přestárlým" pétépákem a budoucím horníkem a další a další. I tak ale je pro postavy štěstěna velmi vrtkavá. Nemohl-li Ludwig jít na studium kvůli finanční nouzi a nezabezpečení, musela-li Ženka z podobných důvodů zanechat gymnázia, dostává Julka možnost odmaturovat, ale pokračovat coby premiantka nemůže kvůli kádrovému profilu. A do toho všeho zasahuje postupná likvidace staré Karviné, starého sociálního systému, starých hodnot. To vše odchází s Ludwigem, protože ostatní generace už v Karviné nebudou - postupně se chystají odejít do paneláků do Havířova. Smrtí Ludwiga končí kniha, ale dodatky nás ještě provádějí osudy skutečných postav a faktografickou smrtí Karviné. Zbývá šikmý kostel a otázka, zda i teď odolá současným územním plánům.... celý text

Moře sladké vody 2017, Marek Šimíček

Čekal jsem hodně - reportáž, deníkové záznamy s pořádným přesahem, vyprávění zajímavých příhod, ale textová část je mizerné slohové cvičení pro deváťáka, vlastně se z toho nic moc nedozvíme kromě toho, že to bylo náročné (jak nečekané), že ruské úřady dokáží být velmi nepříjemné (jak nečekané), že po zkažené konzervě má člověk průjem (jak nečekané). Fotočást by byla mnohem lepší, kdybych z ní neměl dojem, že je to vysypaný foťák bez ladu a skladu. No, oceňuju autora, že se na takovou cestu vydá sám, rovněž oceňuji, že slibovanou třetí knihu zatím nevydal, tak snad už nevydá.... celý text

Případ zdráhavé modelky 2008, Erle Stanley Gardner

Jako jo, detektivka dobrá, P. Mason asi klasický, i když teda mi ty jeho závěrečné úvahy, kdo je vrah, přijdou tak nějak vymyšlené narychlo na konci. Deptalo mě vydání (MF v rámci edice Nejlepší detektivky 2008), občas haproval překlad, bylo vidět, že ekvialenty nejsou to pravé, navíc najednou bylo asi třicet stran totálně rozházených a neseřazených (to bylo počteníčko), ale jinak dobré. Tak jsem strhl hvězdu jenom jednu.... celý text

Krakonoš a pohádky z hor 2017, Radek Adamec

Hodně vysoko hodnotím ilustrace, ty se mi fakt líbí. Pak je plus, že nejde o klasické poudačky omleté stokrát dokola a prohnané i přes Anči, Kubu a hajného. Taky jsem si ale u některých po přečtení říkal: "A to je jako všechno?" Dotažení a domyšlení textů by to chtělo. Co se týče nářečí, spíš mě rušilo, že tu ho použije, tu ho nepoužije, rozhodně by ale kniha potřebovala pro dětského čtenáře slovníček, ten taky postrádám. Ale kniha se mi rozhodně spíš líbila.... celý text

Noční stíny 2024, Linda Chapman

Ale jo, v kontextu mnoha knih je to pořád dobré. Novou zápletku rozehrává autorka dobře, překlad se mi líbí. Je to pro děti, takže trochu předvídatelné, nicméně dávám i tak dost bodů.... celý text

Praha 1954, Marie Pujmanová

Když jsem na knihu narazil v knihobudce, řekl jsem si, proč ne, podívám se, co s Prahou Pujmanová vyvedla. No, je to mizerné, ale není to úplně strašné, to ne. Praha je básnířce jakousi životní souputnicí, takže se v básni prolíná život a zrání básnířky s událostmi v Praze. Počáteční básně, kde autorka reflektuje mládí a dětství, kde se dostáváme do Prahy počátku století a na začátek samostatné republiky, jsou lepší, některé obrazy se mi fakt líbily, třeba hned to Ať padá sníh na Týn i s rolničkami a mění Prahu v bílý negativ - proč ne. Jenom jak básnířka zraje a vybírá si očekávané události - krizi lidí za krize, protektorát, pronásledování, osvobození, nachází povinné verše pro Stalina a ideologizuje se, jsou texty horší a horší, obrazy nudnější a hloupější, verše kostrbatější a kostrbatější, někde si vypomáhá zařazením dobových hesel či cimrmanovským absolutním rýmem, vrcholem invence je Fučík - fučí. Zase je z textů vidět i její přehled, objevuje se dost aluzí na autory a díla mnohdy zapomenuté, je tu i pár autorských neologismů... Ty dvě hvězdičky si to asi může zasloužit.... celý text

Nultá hodina 1970, Agatha Christie

Musím říct, že knihu jsem četl asi po třiceti letech a že mě potěšila, na rozdíl od jiných. Sice ten prvek náhody je tam dost křečovitý, ale je to vyprávěno svižně. A oceňuju málo prvků červené knihovny, i když ani tady si ho neodpustila.... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Zajímavě napsaná kniha. Je tam jasně vidět inspirace různými antiutopiemi, ale i reportážemi z KLDR, a člověku dochází, že ta hranice, kudy se v 89. ubírat, byla velice tenká. Připomene to špiclování, všudypřítomný strach, nepřetržitou masáž ideologií, nedostatek, donášení, hony na čarodějnice, jak lehko se mohl člověk dostat do problémů, jak moc a rozhodnutí straníků byly nad spravedlnost. Myslím, že poslední část už ani nemusela v knize být. Sice je tam proměna myšlení dcera, které má být pointou, ale na druhou stranu je to celé už moc předvídatelné. Rozhodně nebudu tvrdit, že jsem to přečetl jedním dechem, to ne, ale čte se to dobře a celkem svižně. I když moc nemám rád beletrii v duchu "co by bylo, kdyby", tady se to fakt povedlo.... celý text

Flaubertův papoušek 1996, Julian Barnes

Jo, tak tuhle knížku jsem si užil. Román o tom, jak se sbírá materiál pro vědeckou práci, jak se píše vědecká práce včetně toho, jak dosáhnout nudy ve vědeckém textu. Vlastně krásná postmoderní mozaika všeho. Kde je umění a kde je život? Kde je skutečnost a kde je fikce? Kde je hranice faktů a výmyslu o životě Flauberta? A je vůbec třeba je poznat dokonale? Poznat povahu autora, jeho způsob života, jeho lásky, jeho vášně, jeho nemoci, jeho pohrdání, jeho pózy? Celým dílem se táhne jeden z ústředních motivů - který z vycpaných papoušků je pravý, ten, kterého měl na stole Flaubert při psaní jednoho z textů. A ve výsledku docházíme k tomu, že vlastně je to jedno. V románu se střídají i styly a žánry, ale rozhodně je to pro náročnějšího čtenáře. Vypravěč Geoffrey Braithwaite putující za fenoménem Flaubert je lékař, který vlastně svým osudem představuje určité alter ego Flauberta. Říká-li Flaubert, že Madame Bovary, c'est moi, může Braithwaite s klidem říct totéž o Flaubertovi (ale i o panu Bovarym) a vlastně jistým způsobem J. Barnes o Braithwaitovi (viz i shodné iniciály ve výslovnosti). Celá koláž působí dost přesvědčivě, i když asi zcela záměrně jsou tam místa velice svižná a vtipná, ale i místa velice statická, zamotaná a nudná. Jak říkám, užil jsem si to, určitě si to užije každý, kdo se nebojí náročnější četby. Zahleďte se do ní a ztraťte se v ní jako v očích Emy Bovaryové.... celý text