LadyKopřivA
přečtené 112
Příslib krve
2016,
Brian McClellan
Inu, co k tomu říct. Figur jako na orloji a vleče se to jako předválečný triky. Na s. 250 bichli zatím odkládám jako nedočtenou. Ne, že by mě děj nebavil. Svět je zajímavě vymyšlen, každá dějová linka má něco do sebe. Je tam dost živých momentů, akce je napsaná skvěle. Dokonce i nějaká ta vášeň tam je nazančena, i když málo. Něco mi na tom ale pořád chybělo. Četla jsem to déle než rok po kouskách a stalo se, že jsem mezitím vzala jinou knížku, kterou jsem "zhltla" během večera. Což asi mluví za vše. Snad je to stylem, snad rozkouskovanými dějovými linkami, kde když už mě nějaká část děje chtla, byla zase přerušena něčím, co mě tolik nebavilo. Snad tím, že mě žádná z postav až tolik nezaujala, jako je tomu u jiných knih, žádná mi nevynikla nad ostatní. Je tam dost málo místa věnováno emocím postav oproti tomu, kolik místa je věnováno akci a politice. Ale myslím, že se ke knížce někdy vrátím, není špatná, zatím hodnotím přečtenou polovinu čtyřmi hvězdičkami.... celý text
Šest procházek literárními lesy
1997,
Umberto Eco
Empirický a modelový autor a empirický a modelový čtenář na cestách v lese... Metafory zajímavé, jiskřičky humoru odlehčující, text je přehledný, ale bohužel mě vůbec nezaujal. Nedonutila jsem se to ani dočíst (respektive doposlouchat). Přinesl mi obrovský objem pro mě nadbytečných a nevyužitelných myšlenek, pohledů a interpretací. Určitě zajímavá kniha, možná se k ní v budoucnosti ještě vrátím, ale nyní nemohu hodnotit nijak.... celý text
Tráva
2021,
Anya Martin
Obří hvězdu za překlad, který je opravdu skvělý. A k ní hvězdu za několik níže zmíněných prvků v příběhu. Díky nakladatelství za zajímavý počin. Knížka má pěknou obálku, čtenáře neruší překlepy. Návrh playlistu je na konci knihy. U čtení hudbu neposlouchám, ale kdo ano, ten by na něj asi měl přijít dřív než po dočtení. Nebo všichni ostatní koukají nejdřív na konec, jen já čtu od začátku? Proč nedat zmínku např. na obálku? Obálku i první 3 stránky zabírá barvitá chvála na text novely - měla jsem proto nízká očekávání. Bohužel mi je příběh splnil. Podle mě by novele prospělo, kdyby byla o čtvrtinu kratší. Prvních 20 stran, kdy se řešila mrtvola exmanžela hlavní hrdinky Sheily a vzpomínky na jejich špatné manželství, které zničil démon alkohol, mě bavilo. Zajímavý start. Pak děj uvázl na mělčině a plahočil se stále podrobněji, podrobněji a podrobněji vzpomínkami na exmanžela a tím, jak se Sheile všechno vrací a vadí jí kondolující lidé, nekonečným zaléváním květin a hulením trávy. Tyhle stránky jsem přelétávala :( Pak přišlo monstrum plně na scénu. Bude to teď zajímavější? Co jsem se o Sheile dozvěděla, ukazovalo na její mírně patologickou mysl. Krom toho, jak zkoumá Daveovu mrtvolu, má doma oltář s popelem svého psa a smutečními oznámeními svých přátel... Ale nebylo to dost na to, abych uvěřila, že se po pár letmých kontaktech intimně oddá monstru. Je tu sice zmínka, že monstra milovala od dětství, ale je to tak málo - oproti těm nekonečným vzpomínkám na Davea a jejich vztah. Dave nebyl monstrum, ale člověk. Měla dřív psa, takže se už starala o živého tvora. Ale objeví se monstrum, začne s ní žít a ji ani nenapadne, že by mohlo něco potřebovat. Třeba jídlo, pití nebo cokoli krom sexu. Poté svůj přístup zpětně hodnotí jako sobecký, no, asi bych pro to měla jiné slovo. Mohla být v nějakém poblouznění nebo úplně mimo z hulení? O jiných věcech přitom ale uvažuje jasně. Sežrání kamarádky monstrem ji - tak torchu mrzí! Přemýšlí, zda by monstrum mohlo sežrat i všechny příchozí policisty. Co by tyto reakce mohlo způsobit? Nejspíš duševní porucha. V tomhle ohledu je její povaha po celou dobu příběhu konzistentní, což oceňuji. Další plus jsou vize a vzpomínky samotného monstra. Těchto pár věcí je na příběhu fajn. Stále jsem čekala, kdy začne něco hororového. Nic nenastalo. Odvezla monstrum, které jí jako jediné bylo blízké a s nímž se intimně sblížila, do bažiny - a nazdar bazar. To mě finálně utvrdilo v tom, že emoce hlavní postavy nejsou v pořádku. Inu, i takové postavy jsou zapotřebí. Pak ještě chvíli přemýšlí o životě a smrti, projede se k oceánu a konec. Celé je to o řešení si jen zdánlivě vyřešeného vztahu s exmanželem (i po jeho smrti) a o opuštěnosti člověka (ženy). Hororové to může být pro někoho, kdo čte pouze velmi pokojné knihy, kde nejsou žádné mrtvoly, a F&SF obchází obloukem. Po přečtení příběhu nenacházím žádný bod, ke kterému bych se chtěla vracet, nebo který by inspiroval. Dovolím si teda úplně subjektivní nízké hodnocení. Ale věřím, že si knížka svoje čtenáře najde, především je pro čtenáře, kteří se rádi probírají vztahy a řešením zdánlivě uspaných traumat. A pro ty, pro které platí, že inspirace reálným příběhem znamená, že je to automaticky perfektní.... celý text