Ladys přečtené 475

...a výstupy do údolí 2000, Jan Pelc

A bude hůř je asi kult, přes který vlak nejede. Četl jsem kdysi a tak jsem ocenil, že si můžu přečíst pokračování Olinových osudů Venku i Doma. S přibývajícími stránkami jsem si vzpomněl, že už při četbě A bude hůř jsem přemýšlel, jací až byly máničky rebelové a odkud už to byli jen flákači a ožralové. Tady je to bohužel už jasné. Olin je idiot, idiot, idiot a ochlasta, co si proleje budoucnost mezi prsty. Zajímavé je, jak Olin pendluje mezi Paříží a Prahou, tak se pro něj přelévá sem a zase zpět, kde je to Doma s velkým D a kde je vlastně na návštěvě. Druhá zajímavost je pohled na Česko optikou emigrantů, co tu léta nežili. S křížkem po funuse doporučuji přečíst.... celý text

Robokalypsa 2013, Daniel Howard Wilson

Kniha ležela přes dva roky u partnerky na stole. Chyba! Takovou už neudělám. Od první strany až po vcelku očekávaný závěr nabušená a vybroušená akční záležitost. Není to žádné literární veledílo, ale za to, že se mi po dlouhé době stalo, že jsem v napětí točil jednu stranu za druhou dám klidně 5/5. A řeknu vám jedno. Vůbec bych se nedivil, že mi jednou zazvoní mobil a v něm mi automatický hlas oznámí, že z důvodu havárie nevím na čem se mám dostavit tam a tam a čekat na to a to atd.... Přesvědčivá kniha. A ten jeden nenápadný odstavec v závěru knihy, kde je schovaná skulinka pro další možnou apokalypsu, co vlastně obrátí hepáč v nejasnou budoucnost. Sice trošku kalkul od autora, ale kdo má rád happy endy, co? Jak jsem psal. 5/5.... celý text

Vzdálené vrcholky hor 2 2005, Mary Margaret Kaye

Druhý díl se více věnuje politickým a vojenským událostem v Indii, Pákistánu a hlavně Afghánistánu. Těmito historickými událostmi tu více, tu méně prosakují osudy našich hrdinů. Rozumím, že autorka měla své důvody k rozepsání vývoje událostí v Afghánistánu, ale pro mě jako čtenáře to byl výklad zbytečně dlouhý. To samé při válečném konfliktu s Angličany. Několik set stran věnujících se převážně situaci v zemi zmítající se bouřemi proti všem cizincům a všemu cizímu (jak aktuální téma dnes) kdyby se zkrátilo na potřebné minimum, tak by to druhému dílu prospělo. To, že byl Afghánistán naladěn proti všemu cizímu se dá pochopit během pár stran a rozvláčné popisování konfliktu mě trochu nudilo. I přes tuto výtku ale druhý díl vážně stojí za přečtení a čtyři hvězdy si dle mého zaslouží.... celý text

Něžná fata morgána 2016, Dominik Dán

Pořád hodně slušné čtení, ale přiznávám, že už jsem knihu nečetl s takovým napětím, jako dřív. Ale možná je to tím. že je to už x-tá od D. Dána, co jsem četl. Případ z let před pádem komunismu byl ale dobrý tah. Připomenutí atmosféry doby, která stála za prd z jiného úhlu, než si pamatuji já stálo rozhodně za to. Přes to, že z Dána se stal rutinní autor, neztrácí nápady a já jako jeho fanoušek čtenář to vítám. Pořád je důvod sáhnout po jeho knize.... celý text

Vzdálené vrcholky hor 1 2005, Mary Margaret Kaye

Takže.... Včera jsem dočetl první díl a mám z něj smíšené pocity. Ale vypadá to, že to bude spíš můj problém, než příběhu. Měl jsem si uvědomit, že autorka psala knihu spíš pro ženy. Napínavé pasáže se střídají s pomalejšími, které mi nevadí, protože vykreslují atmosféru Indie té doby a nudnými, které bych klidně vynechal. A v těch nudných je právě zakopán můj pes. Myslel jsem, že jsem čtenář nezasažený dnešní zrychlenou dobou, že pomalé, atmosférou nasáklé příběhy jsou právě to, co mě baví. Jaké pak bylo pro mě překvapení, když jsem se přistihl při myšlence, že děj je sice vynikající, ale zasloužil by modernější převyprávění. Shrnutí. Příběh super, atmosféra taky, ale chtělo by to trošku oprášit. Chtěl jsem dát tak dva a půl hvězdy, ale závěr prvního dílu byl super, tak zvedám na solidní tři a jsem zvědav, jak budu hodnotit po dočtení druhého dílu.... celý text

Mariňáci 2000, Robert Fabian

Už chápu pojem Ultimátní. Přesto, že čeština to slovo vlastně nezná. Tohle je ultimátní nářez! Omlouvám se všem fandům knihy, že to vypadá, že jsem se tím nemohl prokousat. Já jen neměl čas. Tahle kniha je jízda od začátku do konce. Naprosto doporučuji všem, co mají rádi akci.... celý text

Punk Not Dead... dalších 25 let 2017, Radka Veverková

Někde jsem četl, že první Punk not dead z roku 1991 nemá ve srovnání s knihou Kytary a řev... bůh ví jakou hodnotu. Tak úplně nesouhlasím. První díl jsem v době vydání hltal, jako živou vodu. Dočíst se konečně něco o svých idolech a dokonce číst rozhovory s nimi! Když jsem si knihu loni po více jak dvaceti letech koupil a znovu přečetl, zařadil jsem si ji v hlavě do kolonky výpověď doby a na lesku jí to vlastně i po těch letech moc neubralo. Není to encyklopedie. Letošní pokračování s dodatkem .... dalších 25 let je pro mě přesně to, co jsem od knihy čekal. Setkání se starými známými. Letmý průběh jejich životy a kariérami. Spokojeně jsem obracel listy a kochal se, že někoho napadlo se podívat, co ikony punku dělaly v dalších dvou dekádách od vydání první knihy. Až na závěrečnou exhibici Johny Chaose plnou drog, drog a světe div se zase drog a nakonec vězení jsem byl upřímně spokojen. Kdyby se Johny víc soustředil na svoje roky v kapelách, které opravdu stály za to, na svůj hudební odkaz, bohatě by to stačilo. Protože je sice vážně škoda, že si tenhle velice talentovaný muzikant zmrvil život fetem, ale převažující vzpomínky na drogová léta si dokážu představit v jiné knize. Tady na mě působily poněkud nepatřičně (i když chápu, že fet byl součástí jeho života už od začátku devadesátých let). Ale to je jen drobná výtka. Jinak díky autorce za snahu nám přiblížit dění kolem kapel až do dnešních dnů.... celý text

Ztracený svět 1992, Arthur Conan Doyle

Nedávno (jaro 2014) jsem to oprášil v komiksové podobě od Tomana a stejně mě to bavilo jak malého kluka. A právě (11.9. 2017) jsem dočetl románovou předlohu a návrat do dětských let dopadl ku podivu dobře. Sice jsem se místy usmíval nad naivitou děje, ale jen trošku a spíš mě překvapilo, že i v dávno dospělém věku si můžu s radostí přečíst dobrodružnou sci-fi klasiku. Takže prostě 5/5... celý text

Nestydaté neviňátko 2017, Dominik Dán

D. Dán opět nezklamal. Parádní krimi s dobrou zápletkou, kde moc je nad zákonem a i když je třeba brát knihu s rezervou kvůli autorské licenci, stejně si člověk udělá obrázek o divokých časech devadesátých let na Slovensku. Určitě sáhnu po další knize tohoto autora.... celý text

Tajemný protivník 2011, Agatha Christie

Souhlasím se všemi, co tvrdí, že se to dobře čte. Kdo má rád parodii, ten si bude lebedit. Těšil jsem se na knihu a možná proto jsem trochu zklamaný. Rozumím, že to má být parodie na šestákové detektivky, ale přece jen jsem očekával díky jménu autorky víc. Ale uznávám, že vlastně omylem. Tu sérii náhod, pak plno dobrodružství, romantiky, tajemna a nebezpečí vlastně autorka vystihla přesně. Sérii rozhodně nezatracuji a doufám, že další příběhy této sympatické dvojice budou už jen lepší.... celý text

Bav se s volem o sobotě 2009, Vojtěch Lindaur

Nedávno jsem četl knihu Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně s rozhovorem s M. Ambrožem. Ta mě navnadila na tuto. A stálo to za to. J.I.W. musel být opravdu zajímavá pražská figurka. Už rozhovor s ním je radost číst a minirozhovory členů JP-HP v druhé půli knihy jen podtrhují předešlý obsah. Text odsejpal, kniha i přes cca 250 stran je díky atmosféře vlastně krátká. Pořádný úsměv, nebo občas smích, mě provázel po celou dobu čtení. K tomu přidám, že J.I.W. musel být také uznávaný člověk s nadhledem a přirozeným respektem. A když přičtu, s jakou láskou na něj vzpomínali ti, co ho dobře znali... Kniha je super a doporučuji každému, kdo má rád JP-HP, nebo každému, kdo má rád čtení ze života.... celý text

Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně 2012, Karel Haloun

Na knihu jsem byl dost natěšenej, ale přišlo mírné zklamání. Jen mírné. Ale... Kdyby spoluautoři nelpěli na chronologickém vyprávění a nechali M. Ambrože prostě jen vzpomínat, byl by výsledný dojem asi lepší. I přes tuto drobnou výtku se kniha dobře čte a jsem rád, že jsem ji koupil.... celý text

Bez ohňů je underground 1992, Jan Pelc

Co na to říct? PPU jsem poprvé viděl v roce 1992. A dostal jsem legendární palicí zásah přímo na komoru a jejich alby se léčím do dneška. Asi proto mám ke knize víc než kladný vztah a i když v doslovu Brabenec říká, že si Mejla něco i přibarvil, je mi to fuk. Aspoň má kniha kouzlo Mejlova daru kecání o životě, který místy díky soudruhům stál dost za prd. A jedno se musí máničkám uznat. Že se uměly vyhýbat budování socialismu a přežít s razítkem v občance třeba roznášením pošty, u zeměměřičů, popíjením pivka, balením holek a hraním. Vše s noblesou sobě vlastní. No tak dobře, no. Spíš o tom všem pak uměly krásně vyprávět.... celý text

Železný půlměsíc 2015, Juraj Červenák

Konečně zase parádní Báthory. Moc jsem se bavil. Rozmáchlý, spíš historický, než fantasy román se četl jedna báseň. Postavy nejsou tak černobílé, což prospělo věci, střetů, šarvátek a bitev máme v ději ažaž. Báthory se nám také povahově posouvá, což je zase plus. No prostě musím chválit. Už se těším na další díl.... celý text

Plástev v ohrožení 2014, Josef Pecinovský

Tak mám za sebou další díl Plástve. To, co jsem vytýkal předchozí dvojdílné části (dohromady cca 560 stran), zde bohužel stále platí. Sice se autor omezil na 330 stran, ale problém zůstal. Dobré a skvělé nápady rozmělňuje vata v podobě archaické češtiny šestákových westernů první republiky. Opět černobílé postavy bez nějakého posunu kamkoliv. A nebo jsem to celé nepochopil a pan Pecinovský píše pro mládež. Ale když nad tím přemýšlím, tak si říkám, jestli způsob psaní nebude úsměvný i pro dnešní mládež. Ta je odkojena internetem a když už se vůbec posadí ke knize, tak si nejsem autorovým stylem jist. Text je jinak celkem svižný a plný zvratů, takže co číst je, jen bych to viděl o cca sto stran kratší. A pan Pecinovský je mistr nápadů, takže další díl si opět koupím a s největší pravděpodobností budu příště psát něco o archaické češtině. Ale i tak mě Válka pláství nemine :-)... celý text

Vyvolený milenec 2011, J. R. Ward (p)

Je to už déle, co jsem sérii začal číst a dočetl až k tomuto dílu. Vzpomínám si, že už předešlý díl jsem byl lehce na rozpacích, že si dám pauzu, ale tenhle díl mě tvrdě přesvědčil. Sérii jsem tenkrát přerušil. No a možná nastává čas se k ní zas vrátit. Jsem zvědavý, jak se příběhy bratří budou vyvíjet dál.... celý text

Nespoutaný milenec 2011, J. R. Ward (p)

Tady to bylo poprvé, co mi vážně začal vadit všudypřítomný sex. Chápu, že autor je žena a série byla nejspíš myšlena jako taková upíří růžová knihovna, ale stejně. Bylo to už otravné. Když k tomu přidám ještě nekonečnou reklamu na super káry a super hadry, bylo toho moc. Vadilo mi to v každém dílu, ale asi proto, že jsem knihy četl hned po sobě, pohár přetekl. Nicméně bratrská partička mě baví, pudroví nepřátelé na rozdíl od jiných tady také, takže sérii rozhodně nezatracuji.... celý text

Milenec z věčnosti 2010, J. R. Ward (p)

Propast času 2015, Roman Bureš

Pět dávám za nápad. Za atmosféru. Za švih. Začátek byl vyloženě parádní. Pak už to sice bohužel sklouzlo spíše k akčňárně a i když se z tématu dalo vymačkat určitě víc, tak jsem se i tak skvěle bavil. Pět dávám i za to, že autor je Čech a nebál se použít i české reálie v příběhu. Těším se na pokračování.... celý text

Tři kroky do tmy 1985, Stanislav Šusta

Kniha bohužel silně zavání komunistickou propagandou. Píšu bohužel, protože jinak je to celkem napínavá četba. Ale to úmyslné zkreslení pohledu na věc je tak otravné, že to kazí dojem z knihy. Nevadí mi, že hlavními hrdiny jsou komunisté, to je poplatné době vzniku knihy, ale co mi vadí, že každý, kdo byl nekomunista, tak byl buď kolaborant, ignorant, nebo flákač. Nejvíce to bije do očí v prvním dílu, kde jediný hrdinný a účinný protifašistický odboj byl ten komunistický. Ostatní byli buď rovnou buržoazní kolaboranti, nebo rádoby vlastenci, až vyčůránci. Kdyby se autor vyvaroval politické objednávce, byla by to slušná a celkem i napínavá četba.... celý text