Ladys přečtené 475

Duch Llana Estacada 1989, Karl May

Tak knihu opět vlastním. Je jedna z nejlepších od Maye. Jako kluk jsem to četl několikrát. A jsem zvědavej, jak se bude tvářit můj kluk, až mu ji jednou podstrčím :-) 15.5. 2017 Knihu jsem opět přelousknul a něco vám povím. Je to balzám na duši. Klaďáci jsou kladní, že víc už to nejde a záporáci jsou tak krásně záporní. A k tomu ten Duch Llana Estacada! Já vím, že je to z nostalgie. Ale vážně i přes totální jednoduchost příběhu byla radost knížku číst a ze čtyř jsem přihodil na pět. :-) Po cca třiceti letech jsem zjistil, že kromě Ducha a pár kusých útržků děje jsem si už nic nepamatoval. Bál jsem se, že si pokazím vzpomínku, ale světe div se, nestalo se. Možná je to i volným překladem (z roku 1959) Vítězslava Kocourka (skrývajícího se pod pseudonymem Jan Bernard) a ilustracemi Zdeňka Buriana. A hlavně ty obrázky. Ty té knize také dodaly šťávu. Vlastním vydání nakladatelství Albatros z roku 1970.... celý text

Jdi a přines hlavu krále 1995, Jeremy Shackleton (p)

Možná je to tím, že jsem dal na chválu tady a moc jsem se na knihu těšil. Po dočtení jsem byl trošičku zklamán. Ale ani nevím proč. Dobře se to četlo, má to spád, postavy jsou fajn. A přeci jsem pořád čekal, kdy TO přijde. Kdy mě knížka posadí na zadek. Pocit se nedostavil. Druhý díl mám připraven a doufám, že bude alespoň stejně čtivý , nebo raději lepší.... celý text

Wirth versus stát 2010, Petr Ritter

Dobrá kniha. Všechny časové i dějové linky včetně partnerských jsou tak dobře napsány... Možná to je věkem autora, nebo co já vím. Ale popsat temnější zákoutí první republiky, zlo protektorátu, marasmus a hnus komunismu a bordel polistopadové demokracie s takovým citem, nadhledem, moudrostí a zdravým odstupem! Smekám. Dal bych za čtyři, ale za pana Wirtha nemůžu jinak, než jednu přihodit.... celý text

Císařovna 2016, Roman Bureš

Strhující akčňárna od začátku do konce! Sice je to takové jednodušší čtení, ale vůbec mi to nevadí. Co jsem chtěl, to jsem dostal a v míře nečekané. Byla to větší jízda než v prvním dílu. Super akce to sice je, ale na druhou stranu tu bohužel nezbyl čas a prostor pro nic jiného. Ale třeba si to autor šetří pro další pokračování. Prolínání časů, kultur, znalostí, náboženství, fanatismu a akce tvoří dohromady slušný kokteil zábavy. Sem s dalším dílem!... celý text

Zbabělci 1964, Josef Škvorecký

Tak tady přesně platí, že obsah převyšuje formu. Kniha mi skoro z třetiny lezla na nervy. I když jsem si to dokázal zdůvodnit věkem postavy a chápal jeho pohnutky, tak většinu textu mi vadilo floutkovství a ukecanost Smiřického. Někdo namítne, že to je právě TO, co knihu dělá výjimečnou. Kontrast mezi bezstarostností mládí a tragičností událostí, které se dějí okolo. Mě to místy rušilo. Ale až svatá trojice - ženy, hudba a zviditelnění se - to platí pro dospívající mladíky dodnes. A i když to píšu nerad, tak dělat revoluci, když už o nic nejde, napřed lidi odzbrojit aby náhodou nestříleli a nenaštvali Němce a pak je posílat na hlídky, nacvičovat nástupy a pochodování, když by bylo potřeba být v ulicích a pomáhat a nakonec tedy opravdu střílet, ale do už odcházejících Němců, aby jednotlivci měli historické alibi, to je bohužel tak typicky české, až je mi z toho smutno. Po bitvě je v Česku každý generálem. Moje první setkání se Škvoreckého tvorbou a i přes drobné výtky určitě ne poslední. Autor mě překvapil.... celý text

Excentrici v přízemí 1989, Vojtěch Lindaur

Vzpomínám si, jak jsem kdysi v knihkupectví tuto knihu měl v ruce a posmíval jsem se jí. Jako co že to tu zas vydali za výpotek!? Nevěříte, že si to pamatuji? Jsem totální hudební fanda a proto mi ta kniha utkvěla v paměti. Sice prachem zavátá a mechem a kapradím zarostlá vzpomínka, ale byla tam. Nedávno jsem knihu koupil tady na bazaru a okamžitě jsem si vzpomněl. A teď vysvětlím ten výpotek. Když jsem tenkrát prolistovával tuto knihu, narážel jsem na jména jako Abraxas, OK Band, Tango a už nevím, jaká ještě a tyto kapely v době vydání Excentriků v přízemí byly spíš až podbízivé. Ostatní jsem neznal a ve své hlouposti hodil do stejné nudné škatulky jako výše jmenované. Až na pár výjimek jako byli např. Visáči a Pražský výběr, co jsem tehdy znal z neoficiálních magnetofonových kazet. Ó, jak jsem se tenkrát v knize mýlil a dnes je pro mě inspirací v hledání zajímavé české tvorby. Text je poplatný době vzniku a čouhá z něj opatrnost na sto honů, ale kdo by se divil. Mocný komunistický cenzor fungoval do posledních chvil režimu a tak tu opatrnost chápu. Od autorů to byl při pohledu zpět úctyhodný výkon a jsem rád, že knihu vlastním. I s tím velkým zpožděním.... celý text

Kytary a řev aneb Co bylo za zdí 2002, Filip Fuchs

Díky čtenářovi Jackjelly!!!!!! Knížku jsem sháněl roky a díky němu ji konečně mám. Ač titul vypadá, že není k sehnání, v tuto chvíli je. Vydání z roku 2010. http://www.phr.cz/ Blaženě si knihu prolistovávám sem a tam, kochám se fotkama, textama písní a pročítám příběhy o kapelách, na kterých jsem vyrůstal a jsem nadšenej i množstvím údajů o kapelách, které mě minuly. Pro kluka, co vyrůstal na punku, je radost mít Kytary a řev doma. Pro ty ostatní, co jsou třeba jen zvědaví je to parádní sbírka informací o době, která stála za h..no, ale děly se i dobrý věci. 6.3. 2017 Tak jsem si knihu poctivě přečetl a má jedinou chybu. Je krátká. Byla radost to číst. Rozumím, že ve svý době musela kniha Punk not Dead způsobit poprask a že dnes je to kultovní záležitost, ale na Kytary a řev to prostě nemá ani omylem. Ať se na mě pan Svítivý nezlobí, protože on je pro mě jinak takový druhý Jiří Černý. Jenomže co předvedl F. Fuchs a jeho kamarádi je prostě dílo. Ale jednu malinkou vadu na kráse jsem zjistil. Na začátku autor nešetří informacemi a postupem stran se texty o kapelách bohužel zestručňují, což je trošku škoda. Trochu se vytratilo kouzlo popisu atmosféry doby. Buď autor zjistil, že si vzal velké sousto, nebo informací bylo míň. Těžko říct. A vlastně ještě jedna drobnost. Film o V.Z., o kterém Fuchs píše v kapitole věnované Visacímu zámku, je režisérský vtip pana Zelenky. Fuchs si v tom závalu informací neověřil o co jde a popisuje film jako věrný dokument z posbíraných dobových záběrů. Ale to autorovi s klidem odpouštím a knihu řadím k pokladům, co už v knihovně mám.... celý text

Punk not dead 1991, Eduard Svítivý

Čtěte,čtěte,čtěte... Vážně. Nečekejte ale žádnou encyklopedii. Jsou to spíš útržky vzpomínek a postřehů několika týpků, co pamatují, nebo sami prožili. Pro punkery jasná věc a pro ty ostatní je to autentický kontakt s dobou, která stála za hovno a kdy každý, kdo o to opravdu stál a chtěl se vymezit od šedivého socialistického stáda a dát najevo kdo je a co v něm opravdu je, musel jít s kůží na trh a dřív nebo později tvrdě narazit. A samozřejmě na vás taky trochu dýchne atmosféra začátku devadesátých let. V dobrém, i špatném... Punk not dead, vy volové, jak říká nejen Visací zámek :-D... celý text

Berlínská past 2015, Richard Birkefeld

Takže. Detektivka to rozhodně není, ale kniha je tak slušně napsaná, že stojí za přečtení. Nejzajímavější je vykreslení vybombardovaného Berlína a nálad obyvatelstva, které se z ryzího fanatismu probírá do reality. Další, co bych vypíchnul, je střídání nálad a poloh, cítění či myšlení konkrétních postav. Čtenář se lépe adaptuje na děj, má-li se s kým srovnávat. A pro mě asi stěžejní záležitost knihy. Uprchlý vězeň z koncentračního tábora se mstí za svůj osud a stává se z něj vrah. Toho pronásleduje bývalý kriminalista, v současnosti člen Gestapa. Mravní úhel zápletky. Kdo z nich je vlastně větší zločinec? Kdo byl k čemu dotlačen systémem? Tato nosná dvojice a k tomu rozbor situace, kdy vražedný režim křiví to dobré v každém z nás a posléze odhalování mravního dopadu (i na společnost jako takovou) barvitě vykresleného na konkrétních jednotlivcích. To je x důvodů, proč stojí za to knihu si přečíst. Nehledě na to, je čtivě napsaná.... celý text

Ze vzpomínek Josefiny Mutzenbacherové 2010, Felix Salten

Nedávno kniha znovu vyšla a tak jsem si ji půjčil. A světe div se, zklamání se nekonalo. Sice už jsem neprožíval takové erotické napětí, jako když mi bylo cca 14-15 (tenkrát mi to půjčila bráchova kamarádka a četl jsem to potají), ale čte se to dobře, tak nějak samo, děj se posouvá s věkem postavy taky celkem bez tlaku, erotika bude fungovat pořád a Josefina (myslím tím autora) umí vyprávět tak, že na vás dýchne atmosféra doby. Jediné, co mi dělalo problém, byl hned na začátku příběhu věk jedinců, spíš dětí, pokoušejících se o první sexuální krůčky. Nebo spíš skoky :-) Optikou současných hodnot a měřítek výchovy je ten nízký věk opravdu neuvěřitelný. Jinak prima čtení. A kdo by chtěl víc atmosféry doby a méně sexu, ať nečte erotické romány :-)... celý text

Pohádkář 2008, Barbara Nesvadbová

Kniha Haithabu 2004, Claus-Peter Lieckfeld

Nebylo to špatné. Sinuhet to sice není, ani Zrzavý Orm, ale číst se to rozhodně dá. A člověk se zas dozvěděl další střípky z evropské minulosti. Za tři dávám proto, že žádná z hlavních postav mi k srdci prostě nepřirostla. A já rád někomu fandím. Jinak skoro čtyři.... celý text

Hlas pro vraha 2015, Olina Táborská

Zklamání. Nijak tragické, knihu jsem dočetl, ale zklamání. Obal i s názvem je silně zavádějící, neboť kniha je spíš taková autobiografie, než krimi. Po celkem emočně silném a slibném začátku jsem se bez problémů smířil s tím, že čtu něco jiného než jsem čekal. Pak ale přijde zbytečně roztáhlý, rozvláčný, až nudný střed. Ale největší rozčarování přijde s koncem knihy. Celou knihu vám autorka připomíná, že se v minulosti něco stalo. Něco asi kriminálního. Něco s její maminkou. Celou knihu si říkáte, že autorka odbočuje od tématu, že se nedrží meritu věci. Celou knihu jí to promíjíte a čekáte na odhalení tajemství. A konec mi přijde o ničem????? Přežil jsem cca 150 zbytečných stran jen proto, abych nakonec byl zklamán? Skoro podveden? Kniha se ale přečíst dá, to ji zas nechci úplně hanět. Čtenář se trochu nadýchá atmosféry doby padesátých let, plných strachu z temných praktik soudruhů a jejich přisluhovačů. Dočteme se o dalším ohýbání hřbetů po příchodu bratrských vojsk. O připosránkovské normalizaci. A co asi autorce nejvíc slouží ke cti? Její sebereflexe. Zjištění, že i když celý život nenáviděla komunisty, že postupem let se plíživým a nenápadným odmazáváním vlastních hodnot propadla mezi klasické oběti tehdejšího režimu. Mezi přizpůsobenou, normalizovanou většinu národa. A ještě s rudou knížkou v kapse. Výsledný dojem? Klidně si knihu přečtěte, ale budete se divit stejně jako já, proč autorku někdo nekrotil. Kdyby text byl kratší, měl by větší výpovědní sílu... celý text

Cela číslo 17 2007, Dominik Dán

Hmmm. Tak tohle mě bavilo. A moc. Je vidět, že D. Dán nepotřebuje do každé knihy nacpat nějakou vražednou Bestii. Vystačí si i se smolnou vánoční vraždou a popis druhé dějové linie ve vězení byl také slušný. Život za mřížemi musí být pro někoho, kdo je nevinen a odsouzen velmi krutý a tvrdý. Teda pokud nevinný je, že? Ale kde je pravda? To se postupně dozvídáme při odhalování střípků minulosti odsouzeného. Solidní počteníčko a málem jsem dal pět.... celý text

Příchod bohů 2016, Vlastislav Toman

Být kluk, dám za pět. Povídky jsou čtivé, svižné, srozumitelné a jak o sobě pan Toman píše, je to stará škola. Žádné hektolitry krve, monstra, a nervy drásající šoky nečekejte. A to je vlastně dobře. I přesto kniha odsejpá a drobné nelogičnosti v některých povídkách autorovi odpustím. Protože on na to prostě má. Zaplňuje nejen dětský svět parádními příběhy. První část knihy mě minula v čase (ještě jsem nebyl na světě) a druhá zase v zájmech (tehdy mě bral rock a kluby, kde se hrál), takže o nějaké nostalgii nemůže být řeč. A než abych dával objektivní tři hvězdy a pak vysvětloval, že kniha je vlastně parádní, je lepší dát rovnou čtyři a s čistým svědomím mluvit o pěti a doporučit knihu každému klukovi, nebo tátovi, co v sobě pořád kus kluka má.... celý text

Krev není voda 2016, Dominik Dán

Bavil jsem se. Ostatně na to už jsem u Dána zvyklý. A i když tady v tom příběhu to cizokrajná rodina s rčením "krev není voda" přehnala, něco na tom je a Češi by se měli trošku učit, co je rodina! Ale ne až tak do krajností, jako v tomto románu, samozřejmě :-)... celý text

Maigret a Dlouhé Bidlo 1973, Georges Simenon

Komisař Maigret opět nezklamal. Simenon uměl psát tak, že při čtení o mokrých dlažkách po dešti jste cítili jejich vůni. Vážně. Atmosféra a živé ( kromě mrtvol, samozřejmě :-D ), uvěřitelné a dobře vykreslené postavy. To dělá Simenonovi knihy nezaměnitelnými a alespoň pro mě nesmrtelnými. Určitě si přečtu další.... celý text

Jméno větru 2012, Patrick Rothfuss

Byl jsem na straně 109, když mi došlo, že se kniha sice dobře čte, ale nic se v ní neděje a je to vlastně jedno velké okecávání ničeho. A bral bych něco, kde se Něco Děje. Cokoliv. Knihu odkládám. Původně jsem byl smířlivější, ale po všech těch superchválách jsem změnil názor a dávám odpad. Naprosto nechápu, proč vychvalovat do nebe knihu, která kromě rádoby mouder v sobě nemá nic. A to nic schovává do hábitu fantasy, protože nic jiného vlastně autorovi nezbylo. Kdo máte rádi existencionální drama, nebo filosofování o cestě či nejasnému bytí člověka, přečtěte si třeba Sofiinu volbu, nebo Sinuheta. A kdo rád vztahy, zkuste Danny, mistr světa. Je to kniha pro děti a je mi to jedno. Mám ji moc rád. A kdo máte chuť na pořádné fantasy, tuhle knihu klidně vynechte.... celý text

Popel všechny zarovná 2015, Dominik Dán

Moje šestá kniha od D. Dána. Nevím, jestli je to překladem, nebo tím, že je to autorova prvotina, ale nebylo to tak lehké a přímočaré čtení, na jaké jsem od něj zvyklý. Vlastně spíš od českých překladatelů. Dva případy v jednom románu je dobrý tah. Čtenáře udržuje v dvojím napětí. Kriminální zápletka standard Krauz a spol. A politicko-kriminální zápletka? I když autor vždy předem upozorňuje, že příběh se nezakládá na pravdě, tak klidně věřím, že si něčím podobným prošel. A už dávno nemám iluze o vlivu a provázanosti mafií a politiků v jakékoliv zemi na světě, která vás napadne.... celý text

Legenda o Rennardovi 2009, Jiří Mazurek

Kroužil jsem kolem toho pár let a udělal jsem chybu. Teda s tím zpožděním, myslím. Kniha se mi líbila. A to moc. To, že příběh mohl být víc rozmáchlý, je pravda. To, že na všech a na všem autor šetřil, je taky pravda. To, že je příběh rozbitý do malých obrazů a náznaků, je taky pravda. To, že bych uvítal větší počet stran, je taky pravda. A to, že všechny výše jmenované slabiny spláchne pokračování v podobě další knihy zvoucí se Legenda o Garonně, je taky pravda. Právě ji totiž čtu a dochází mi, že Legenda o Rennardovi je takový velmi slušný náznak toho, že to hlavní teprve přijde. Ale jedno bez druhého by nefungovalo.... celý text