Lamanai přečtené 441

Stará dáma vaří jed 2005, Arto Paasilinna

Padesát tisíc komických situací v příběhu vyprávěném suchopárnou formou. Finský humor? Kdysi už jsem jednu knihu od autora četl a nemohl si vybavit, proč jsem se nepustil do další. Už jsem si vzpomněl! Na to, jak je to tenounké, jsem druhou půlku už vyloženě přetrpěl. Mentorský tón mi lezl na nervy asi nejvíc. Zjednodušení na dřeň.... celý text

Selský baroko 2011, Jiří Hájíček

Důmyslně vystavěný příběh. Nejdříve jako klidně plynoucí, široká řeka. Pak někde zavadí o kmen trčící do proudu a roztočí vír událostí, strhává do sebe všechny ty křivdy, msty a následky sepnuté svorkou jednoho století. A taky hvězdičky hodnocení. U mě nakonec za plný počet a děkuju za skvělé zpracování tématu, do kterého se málokdo bojí šťouchnout. A i když je celková podoba knihy asi záměr vydavatele, obálka je pro mě odpudivá a bezpečně splňuje 15. téma letošní výzvy ????... celý text

Bestie 2015, Dominik Dán

Knížek od DD už jsem přečetl několik, autorův rukopis není těžké poznat. Případ ponožkového vraha se odehrává v době změn nejen společenských, ale také v době přijímání nových vyšetřovacích metod na základě nedávných vědeckých poznatků (zlom ve výzkumu jedinečnosti DNA) - za tohle díky, to je docela osvěžující. Zároveň je to období bez hyperkorektnosti. Jenže autor vyvažuje přehnanou korektnost mnohdy dost lacinými vtípky za každou cenu. Osobně se mi nelíbí ani jeden extrém, i když chápu, že jde o zachycení autentické atmosféry na stanici. A sem směřuje má další poznámka. Některé vztahy a drobné události jsou důležité pro děj, ale je tu i spousta takových, které už jsou svou bodrostí trochu otravné (tohle asi ocení reální chlapi ve službě). Navíc, postavy sice jednají každá jinak, ale vyjadřují se prakticky všechny stejně. Podle přímé řeči bez uvozovacích vět byste je od sebe nerozeznali. Další výtka: čtenář by poznal, že je na stanici družná a pospolitá atmosféra, i kdyby to autor stále neomílal dokolečka jako mantru. Navíc vzdychání po starých časech už je na mě dost přes čáru, což je ale spíš osobní pohled. Příběh samotný zajímavý, děsivý je chladnokrevný kalkul a nerozpoznání zla z pohledu vraha, které trochu připomínají mrazivé poválečné procesy s nacisty. Pak si člověk říká, jak by to dopadlo, kdyby nepřišly ty převratné novinky na poli forenzní kriminalistiky. Trochu to totiž působí, jako by policie byla předtím jen do počtu, což je samozřejmě nesmysl. A jinak by mě docela zajímalo, nakolik čerpá příběh ze skutečných případů. (Jo, a nešlo by knihu zadat jako knihu od DÁNského autora? :-D jen vtip, pro rejpaly.... celý text

Další příběhy nečekaných konců 2006, Roald Dahl

Dospělácké povídky Roalda Dahla jsou odzbrojující. Z větší části parádní pointy a nezaměnitelný rukopis. Hvězdu ubírám za to, že chvílemi už je znát starší datum napsání a povídkám nestačí dech, ale také za chybu ve slavné povídce Jed, kde překladatel použil ve své verzi krajtu, což je ovšem škrtič a správně mělo být "bungar" (angl. "krait"), případně aspoň "korálovec", aby nedošlo ke znehodnocení textu.... celý text

Hodinový strojek aneb Příběh na jedno natažení 2019, Philip Pullman

Kouzelná knížka. Pulmann je očividně mistr vypravěč (pro mě první z jeho příběhů, rozhodně ne poslední). Argo navíc odvedlo úžasnou práci (četl jsem jeho vydání z roku 2019), hlavně ilustrátor a grafik v jedné osobě. Mohu jen doporučit. Půvabná jednohubka.... celý text

Krajina supů 1996, Kerry Shawn Keys

Zrcadlové anglicko-české vydání. Přišlo mi, že přebásniteli (básník Petr Mikeš) uniklo pár drobností a že to bylo převedeno trošku moc přímočaře). Básně jsem si tedy pak přečetl v originále a hodně mě zaujaly. Ke sbírce jsem navíc přišel dost zajímavým způsobem, když jsem namátkou zašátral v jedné veřejné polici s knihami v plzeňské kavárně :-)... celý text

Pětinároží 2019, Mario Vargas Llosa

Chtěl jsem dát dvě hvězdy. Třetí je za to, že mě kniha přiměla, najít si zase pár informací o vcelku nedávné historii Peru. V Jižní Americe, včetně této země, jsem tři měsíce žil. Vždy jsem rád četl beletrii z Latinské Ameriky, včetně Llosy. Jenže tohle je z velké části jen porno (zrovna já rozhodně nejsem puritán) a vzhledem k tomu, že Vargas Llosa figuroval v prezidentských volbách proti Fujimorimu jako protikandidát, moc to titulu nepřidává na objektivitě. Nebo spíš autenticitě. Možná právě s ohledem na ty okolnosti se tu autor trošku bojí šlápnout vedle. Navíc míchá nesourodě spoustu stylů. V kontrastu s afektovaným "miláčkováním" některých postav vylíčil jiné velmi ploše, špatně se tomu věří a celé to cukrování smetánky, která neví, co roupama, je vyloženě otravné.... celý text

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

Četlo se to dobře, ale bylo to opravdu hodně přitažené za vlasy.

O smutném tygrovi 2012, Alois Mikulka

Četl jsem svým synům. Mikulku mám rád, ale tohle mi přišlo takové až moc prostinké. Ale jako taková jednohubka, proč ne.

Zeptej se táty 2010, Jan Balabán

Kniha s významnými myšlenkami, která svým rozjímavě sebezpytujícím stylem zkouší trpělivost a vytrvalost čtenáře. Bylo to jako hrabat poslepu rukama v bahnitém dně řeky, než vylovíš perlorodku. A pak se z toho postupně stane obsese. Po první přijde druhá, pak dvě najednou a zničehonic jich mám plné kapsy a cítím se jako zloděj, kterého nikdo nehledá. Po útrpné první třetině jsem v textu našel hodně cenných myšlenek, obrazů, příběhů, otázek. Zajímavé překlenutí časem přes několik zlomových období bolestných dějin konce 20. století, ale taky překlenutí různých pohledů na víru, absenci boha, vyprázdněnost doby a ducha. Velmi nečernobílý pohled na člověka jako studnici tajemství, osobních dilemat, selhání, nalézání opojných chvil života a jejich ztrácení navěky. Silné pojmenování témat jako oběť, zrada, ústupek, ohnutí hřbetu, donášení, sebeobrana a obrana rodiny, zanevření na svět, vytrácení sil. A smrt, v jejímž tupém světle vše nabývá přízračných kontur. Bylo to těžké čtení, ale nakonec jsem výzvě vděčný, že jsem v zoufalství a bezradnosti ohledně tématu "Ostrava" po titulu sáhl. Hvězda dolů je za to, že se to tak hrozně špatně čte a tudíž spousta moc pěkných a důležitých momentů v knize zůstane mnohým navždy skryta.... celý text

Dům za zdí 2016, David Mitchell

David Mitchell opět potvrdil svou genialitu. Baví mě šíře jeho záběru, hravost, bezbřehá fantazie, síla příběhu. Nečetl jsem Hodiny z kostí, ale cítím tam propojení. Paradoxně v něm vidím největší slabinu knihy, protože do té doby autor už skrze své postavy vysvětlil dost a přišlo mi, že sám malinko nevěděl, jak ze záhadného domu ven. I tak se jedná o laskominu a přitom paradoxně také odpočinkovku, kterou každému rád doporučím. P.S. Ten princip Trnkovy Zahrady, Alenky v říši divů, potterovských světů ve škvírách v realitě, to nakukování za oponu snu zkrátka funguje parádně, když se ho chopí mistr pera.... celý text

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Po prvních kapitolách jsem knihu málem zaklapl a odložil. Pak se to rozjelo a nebylo to zase tak špatný. Hodně si mě získal vztah dvou malých bratrů. Ale ta předvídatelnost některých zkraje načrtnutých linek! Naštěstí tam byly aspoň dva překvapivé momenty. Úplný konec pak hodně divný, překombinovaný a zároveň nedotažený. Od autora ale ještě něco zkusím, jako oddychovka to šlo.... celý text

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

Mělo mě hned napadnout, že když se někdo jmenuje Ladislav, nebude to špatný člověk :-D Ke knize mne přivedla výzva a já jí za to letos už po několikáté děkuji. Líbí se mi nejen proto, že je autor můj jmenovec. Svěží humor a mne hodně blízký přístup k cestování a lidem. Vlastně je to vůbec hlavně cestování po lidech. Nádhera. Hvězda dolů za to, že ke konci už mi to přišlo trochu osekané a uspěchané, jako by snad hořela uzávěrka. Mohu se mýlit, každopádně od pana Zibury si rád přečtu i další příběhy :-D P.S. Hned jsem kouknul na seznam přednášek u nás a ejhle, byl tu dnes! :-D Lokh lyava.... celý text

Příběh slasti 2013, Pavel Šrut

Říjnová země 2006, Ray Bradbury (p)

Většina povídek už někde vyšla, osobně doporučuji pro mě nedotknutelnou a nepřekonanou sbírku Kaleidoskop. Vydat X knih, do kterých se rozprostřou již kdysi vydané povídky a doplnit je jednou či dvěma novými kousky mi nedává smysl (jednoduše šlo vydat jednu knihu s povídkami, které ještě nebyly vydány). Možná, kdyby měly publikace nějaké ozvláštněné ilustrace nebo něco, pak bych to chápal. Ale s touto až hnusnou grafikou, ke které Baronet v "sérii" sáhl, to je děs. V rámci výzvy jsem se těšil na příběhy, které jsem ještě nečetl, což bylo zklamání. Tři hvězdy jsou pro Bradburyho a jeho neopakovatelnou lidskost a vynalézavost.... celý text

Mořská modlitba 2018, Khaled Hosseini

Ta knížka je krásná a taky tragická. Nádherné akvarelové ilustrace a srdcervoucí příběh. Možná by ani nemělo být možné ji hodnotit, protože je to jako fotka vyhublého afrického dítěte s mouchami kolem očí - pocit, že jsme trošku citově vydíráni. Jenže ten příběh je tak důležitej, že to tak asi má být. Na mnoho lidí by to ale mohlo mít opačný efekt. Asi dvakrát jsem tam šklobrtl o překlad. Na knihu si každopádně těch pár minut vyhraďte, stojí za to.... celý text

Jak malovat - Akvarel 1998, José M. Parramón

Vzdušné, celkem dobře strukturované, s několika zajímavými ukázkami a praktickými cvičeními. Za mě by mohly být detailněji zpracované praktické pasáže k malbě některých konkrétních prvků a zahrnuto více technik pro vyjádření daného subjektu. Líbí se mi naopak sekce věnovaná malbě s primárními barvami a praktická část na konci, jejíž jediný nedostatek je právě nízká podrobnost.... celý text

Aby se děti divily 1961, Alois Mikulka

To je nádhera. Úžasně nápadité a fantaskní, ale přitom nepřetažené, takové milé a jemné, jazykově hravé a něžné. Krásně se to čte dětem nahlas před spaním, i rodič se u toho vyřádí a kluci mi vždycky úplně visí na rtech. Příběhy jsou přitom kraťounké.... celý text

Malování akvarelem 2014, Keith Fenwick

Pohádky o ježibabách a divných věcech 2016, Alois Mikulka

Krásná knížka, která má několik částí. V první jsou obrázky různých scén (eskymácká osada, indiánská osada, hory, opuštěný ostrov atd.), jejichž jednotlivé výjevy jsou očíslované a taková popisovací, vtipná, hravá básnička je u toho. Ty jsme vždycky dávali na závěr, po jednom z "prozaičtějších" příběhů, které tvoří další část. Na konci je ještě jeden delší příběh. Vše je velmi hezky, jednoduše, dětsky ilustrované, má to vtip a moc pěkně se to čte nahlas.... celý text