Lamanai přečtené 440

Nevíš dne, nevíš hodiny 2020, Dominik Dán

Dominik Dán najel na trend ze severských, britských a dalších detektivek, nacpat do knihy minimálně dva souběžné případy. Vzhledem k rozsahu a díky mnoha dialogům i vzdušnosti knihy tak všechno musí hnát dost divokým tempem. Důsledkem je, že i přes zapeklitost případů vede každá sebemenší akce, výslech, šetření k minimálně jedné nové stopě a případ se jakoby řeší snadno a sám, jakkoli padají slova o jeho záhadnosti. Naštěstí je alespoň jeden z těch případů zajímavě vystavěný. Ten druhý je pak poučovací, tytyty!, nechlastej za zády rodičům a neodpaluj sám rakety, voe. Familiérní vhled do služebny kriminalistů je opět takový, že se s ním sžijí hlavně policisté, poznají se tam. Autor cpe pokusy o humor úplně všude (chápu, že při té práci jde o jistý pud sebezáchovy a zachování nadhledu, odstupu), někdy úspěšně (párkrát jsem se docela zasmál), někdy lacině a možná až moc křečovitě. Z mého pohledu i tak příjemné čtení, dá se přečíst v podstatě na jeden zátah, nic náročného. Líbila se mi část, objasňující některé postupy hasičů a taky vhled do toho, z čeho se skládá zábavní pyrotechnika.... celý text

Paní jezera 2003, Andrzej Sapkowski

Tohle už mi přišlo zbytečně natahovaný a vlastně pořád dokolečka stejný. Někdo musí bejt ten kverulant, na kterýho si ostatní budou ukazovat prstem, jakej je neznaboh ;-)... celý text

Muž s modrými kruhy 2006, Fred Vargas (p)

Chvílemi mi to připomínalo absurdní drama. Jako hříčka zajímavé, jako detektivka takové jalové.

Věž vlaštovky 2011, Andrzej Sapkowski

Ten konec je znovu cliffhanger jak prase, ale nejde jinak než za pět hvězd. Asi jsem pochopil, co na tom všichni mají :-)

Útěk 2016, Peter May

Odzbrojující! Ani jsem nedýchal. Od Petera Maye jsem předtím četl tři thrillery ze dvou proslulých sérií, ale tento příběh byl nejlepší. Autorův vypravěčský talent je nezměrný. Řada odkazů na nejen kulturní život šedesátých let v Londýně. A ten soundtrack! Srdce mi zaplesalo.... Vřele doporučuji k přečtení!... celý text

Čas opovržení 2007, Andrzej Sapkowski

Tahle část mi sedla. Jen si občas říkám, jestli je vůbec oprávněné Zaklínače od trojky dělit na díly, ty konce jsou prostě jasnou směrovkou k další knize, tentokrát ještě silněji než předtím :-)... celý text

Kroky vraha 2007, Michaela Klevisová

Tohle bylo velmi příjemné překvapení. Akorát jsem měl trošku pocit, že autorka hodně nasazuje na chlapy, což by mi bylo jedno, kdyby to pak už nebylo tak otravné :-) není tam žádná velká akce a já mám komornější spád u kriminálek rád. Zároveň kvůli tomu ale hvězdu i ubírám, protože v takovém případě se snažím rád případ "rozlousknout" a tady mi přišlo, že to moc nešlo. Hodně falešných stop a pro čtenáře nedostatek vodítek, takže může jen čistě střílet víceméně naslepo. Od autorky si ale určitě přečtu i další knížky ze série.... celý text

V temnotách 2020, Martin Stručovský

Na mě už moc Indiana Jones :-) v tom J. Hradci se tedy člověk nenudí. Nesedělo mi tentokrát pár věcí: výslechy byly nepřirozené a vyšetřovaní vždy pod "tlakem" policistů roztáli jak kostka másla na poledním slunci (a kromě odpovědí na otázky vyklopili celý svůj životopis), Matěj už přežije fakt úplně všechno, M+P na můj vkus moc cukrují. Čte se to opět dobře, ale přijde mi to uspěchanější, než předchozí knihy. Na druhou stranu je dobře, že kniha stihla ještě aspoň e-vydání, rád jsem podpořil.... celý text

Krev elfů 2006, Andrzej Sapkowski

První dvě knihy, které byly spíše povídkové, mě nadchly. Začátek samotné ságy je zřejmě taková příprava na pokračování, protože tady se nic zásadního nedělo. Tedy zásadního pro další části jo, ale to mi vzhledem k délce přijde trošku málo. Jsem ale taky asi ovlivněn tím, že jsem právě dočetl luxusního Naslouchače. Přesto se na další knihu těším, kvalita vyprávění samotného se pořád drží v lehkém nadprůměru.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Okouzlující kniha. Vůbec se nedivím takřka stoprocentnímu hodnocení čtenářů. Tohle je literatura na vrcholné úrovni, nejen v rámci ČR, ale celosvětově. I přes označení pro mě spíše sci-fi, než fantasy. Při četbě jsem prožíval omámení připomínající opojný koktejl Malého prince, Duny, Atlasu mraků, Dračího doupěte a zřejmě ještě něčeho navíc, něčeho originálního. Nejen poslední kapitola je velmi aktuální. Příběh se silně humanistickým podtextem. Uchvátilo mě také geografické zasazení a použití dosud nevysvětlené historické události. Dětský hrdina Ilan vám přiroste k srdci. Poutavé vyprávění se přitom může pochlubit tak skvěle zvládnutou češtinou, že to v dnešní době laciných bestsellerů až dojímá. Petra Stehlíková se tak pro mě v našich geografických šířkách kvalitou připojila k Aleně Mornštajnové (což je ovšem úplně odlišný žánr) a Slovence Ivetě Pačutové s jejím dechberoucím, leč u nás nedoceněným Vykupitelem duší.... celý text

Svědkyně ohně 2012, Lars Kepler

Sorry jako. Přišlo mi to vleklé a zbytečně dlouhé. Tisíc klišé, v čele s vyšetřovatelem, který nesmí vyšetřovat. Co to je za blbou módu? Pachatele jsem odhalil hned, ne díky svému důvtipu, ale spíš schopnosti vžít se do autora a jeho úmyslu zmást. Poslouchal jsem to jako audioknihu a to titulu ubírá další hvězdu - Pavel Rímský má ochraptělý hlas a když se vžívá do rozohněných dívek z Birgittina dvora (bohužel moc často) nebo šišlá jako dítě, bylo to nepřirozené, protivné a vůbec nešlo soustředit se na obsah. A ten závěr je přesně z té kategorie závěrů, kterou fakt nemám rád. Za mě přeceňovaný titul.... celý text

Zavátá sněhem 2019, Martin Stručovský

Budu v knihu hodnotit v kontextu žánru a neubírat jí kredit za to, že mi stránku před koncem zhatila jednu výzvu ;-) Hrdiny jsem si oblíbil už v prvním díle, v této knize mi trochu chyběl Roman, který se v příběhu jen mihl (tím snad nic neprozrazuji). Kéž bych neuhodl valnou část pointy hned při prvním vstupu hlavního padoucha na jeviště, ale to se mi stává i s většími kalibry žánru - ne, že bych byl tak chytrý, ale spíš asi dovedu přemýšlet, jako autoři :-D Na Zaváté sněhem se mi líbí, že nás přivádí do prostředí, kde bují problémy dneška (obchod s lidmi, například). Na nervy mi naopak leze prvoplánové moralizování, protože by to šlo i bez něj - čtenář nepotřebuje nápovědu, že je něco špatné a zvrácené, to si vyhodnotí z obrazu. Podobně mi vadilo, že některé postavy jsou buď černé, bílé, nebo se z černé na bílou jednoduše přeorientují. Mám raději komplikovanější figury, jsou realističtější. Některá klišé byla nastavena už v první knize a teď se z nich asi dost špatně vybrusluje (viz můj komentář ke knize Bez duše). Ale celkově vzato to má spád, řadu dobře plynoucích dialogů, děj je zasazen do nám dobře známého prostředí, protože každé město u nás má své Vlky a problémy s nezaměstnaností, drogami a tak dále. Těším se na třetí díl, snad bude e-book, abych přelstil koronu...... celý text

Meč osudu 2011, Andrzej Sapkowski

Nejvíc se mi líbí, že je to víc o nás lidech, než o nadpřirozených silách. Postavy mají své slabosti i slabiny, reagují přirozeně spíš než nadpřirozeně, do toho stíhají hlásit nesmrtelný štípy, prostě paráda. U četby se mi vybavuje podobný pocit jako u starších věcí Raye Bradburyho - okouzlení, pohlcení dobrodružstvím, pocit sounáležitosti, pochopení nějakých hlubších věcí, které jsou pojmenované s lehkostí. Čte se to samo.... celý text

Tatér z Osvětimi 2019, Heather Morris

Budu zase za remcala, ale mám ke knize několik výhrad. Ačkoli jsem rád, že se těmto důležitým tématům věnuje pozornost, nemohu si nevšímat rostoucího počtu bestsellerů s tématem holokaustu. Bestsellerů napsaných čtivě. Nekomplikovaně a líbivě. Výsledkem je, že například tatérovo vyprávění připomíná Forresta Gumpa, který se dostal do koncentračního tábora. Ten styl vyprávění téma jakoby odlehčuje, za mě asi trochu bagatelizuje. Je to jako by Lale prožíval zčásti letní tábor, působí to chvílemi jako hra. Autorka se nepouští do větších popisů zvěrstev, spokojí se s rychlou emoční reakcí postav na viděné či prožité. Možná trochu hřeší na to, že čtenář už má povědomí o hrůzách, které se tam děly. Stejně tak se paní spisovatelka asi bála neurazit Lalea nebo jeho stále žijícího syna a vykreslila Lalea dost nekriticky, jako rozverného, skoro bez výjimky optimistického chlapíka s rovnou páteří a silným odhodláním, který je vždy připraven pomoci a který si vždycky poradí. To samozřejmě vychází také z toho, jak se tatér sám vykreslil, když autorce vzpomínky svěřoval. Takže ano, kniha ve mně vzbudila trochu rozpaky. Ve srovnání s klasiky, kteří navíc ty hrůzy prošli sami a napsali o tom komplikovanější a hlubší svědectví, jako Lustig, Wiesel a další, je tohle prostě odvar, moderní "bestseller". Přitom se to téma dá uchopit i daleko vážněji a svědomitěji, jak ukazuje například skvělá Mornštajnová. A přitom ten příběh je sám o sobě samozřejmě silný a zajímavý.... celý text

Zabijáci 2012, Jussi Adler-Olsen

Podobně jako první kniha, i tato se podle mě řadí k průměru v rámci severské krimi. Záporné postavy mi tady ale připadaly hodně ploché, zjednodušené. Na relax ok.

Žena v kleci 2012, Jussi Adler-Olsen

Asi už jsem té severské krimi přečetl moc a přijde mi to vždy hodně předvídatelné. Nemyslím jen pachatele, ale celkovou zápletku, strukturu příběhu, chování postav. Není to vyloženě špatné, ale pro mě kniha nijak výrazně nevybočuje z průměru žánru. Jako odpočinkovka ale dobrý.... celý text

Kapesní zvěřinec 2017, Jiří Žáček

Na to, jak mám Žáčka rád, mi tyto verše přišly záhadně nepropracované. Pobavily mě tam všehovšudy tak dva nápady. Pralovzský nerozezná velrybu od žraloka, jinak jsou ilustrace nerušivé, ale ničím výjimečné :-)... celý text

Poslední přání 2007, Andrzej Sapkowski

Nemohu moc srovnávat se žánrovou literaturou, jsem jí políben jen velmi zlehka. Líbil se mi ale nadhled, sympatická nemělkost postav, živé a vtipné dialogy. Netuším, jestli psal autor první díl jako samostatné povídky a pak je pospojoval, ale pokud ano, není to nějak okatě lepené. A čte se to samo. Za mě překvapivě dobré a rád sáhnu po další části.... celý text

Bez duše 2018, Martin Stručovský

Nejdříve kladné stránky. Pěkně se to četlo. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí a je vám s nimi v tom příběhu dobře. Kniha má skvělý soundtrack, jestli v Jindřichově Hradci opravdu v každém podniku hrají tak dobrou hudbu a ne FM rádia jako v Plzni, asi se tam odstěhuju :-D Teď k tomu, co mě mrzelo. Nikterak originální kriminální zápletka. Nelogické jednání postav v některých situacích (nechci ale prozrazovat děj). Horší uvěřitelnost některých dialogů, zejména u dětských a teen postav. Převaha dialogů je skvělá z hlediska dynamiky, ale nepřítomnost popisnějších pasáží ubírá na geniu loci a také na hloubce emoce, na které by kniha chtěla hodně stát. Hlavní hrdina jako rozervaný alkoholik taky není moc originální. A zase ta všude omílaná neschopná policie a jeden vyděděný spasitel, to snad ani nemuselo být. Za mě ale přesto svěží vítr do současné, dosti zabahněné krimi scény. Podobných chyb se totiž nedokáží vyvarovat ani nositelé velkých jmen současné krimi literatury, a to hovořím i o těch zahraničních, světově uznávaných. Na druhý díl jsem slyšel samou chválu, tak od něj mám zvýšená očekávání, stejně jako se celkem těším na společnost některých postav :-)... celý text

Stará dáma vaří jed 2005, Arto Paasilinna

Padesát tisíc komických situací v příběhu vyprávěném suchopárnou formou. Finský humor? Kdysi už jsem jednu knihu od autora četl a nemohl si vybavit, proč jsem se nepustil do další. Už jsem si vzpomněl! Na to, jak je to tenounké, jsem druhou půlku už vyloženě přetrpěl. Mentorský tón mi lezl na nervy asi nejvíc. Zjednodušení na dřeň.... celý text