Lamanai
komentáře u knih
Hříchy otců
Martin Stručovský
Martinova čtvrtá kniha v této sérii mi pomohla prolomit čtenářský blok. Od léta se mi nedařilo nic dočíst, všude jsem se dostal zhruba na stou stranu (Márquez, Berniéres, G.R.R. Martin...) a pak knihu odložil, jakkoli se mi příběh líbil. Díky jejich přímočarosti jsem Hříchů otců zhltl prakticky na posezení. Autor se nepitvá v sáhodlouhých popisech a tentokrát ani nezatěžuje příběhovou linku podrobnostmi v akčnějších pasážích. Neumím se rozhodnout, jestli mi tam kvůli tomu nechybí trošku barvitější pouto k těm situacím, ale zase je ponecháno víc prostoru pro fantazii čtenáře. Malinko jsem klopýtal v jazyce, konkrétně ve využití spisovné a nespisovné řeči (někde je nespisovná část okatá a možná nadbytečná, jinde mluví náctiletý kluk jako kniha). Ale to jsou fakt drobnosti. Já jsem vděčný, že jsem se k této části série konečně dostal, i když se Martin s osudy mnohých svých hrdinů příliš nemaže :-)
Harry Potter a Ohnivý pohár
J. K. Rowling (p)
Byl jsem už na univerzitě, když vyšla první kniha s HP, ale moje děti s ním vyrůstají. Čteme před spaním. Líbí se mi, jak dospívají i samotné příběhy. Knihu od knihy jde o dospělejší příběh, v kouzelnickém světě se řeší problémy veskrze lidské. Skvělé je, že Rowlingová nezůstala u jednoho schématu, ale nebojí se hledat nové, originální zápletky (projevuje se to i v její detektivní sérii, její invenci jí kdekdo může tiše závidět). Harry Potter je také vděčný ke čtení nahlas, skýtá totiž řadu možností, jak se na tom vyřádit a dobrodružství si náležitě hlasově užít. V Ohnivém poháru je zase o něco přítomnější téma smrti, zrady, příklonu ke zlu. Postavy nejsou ploché a i starým známým se dostáváme hlouběji pod kůži.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Dost se mi to líbilo, ačkoli moje nebohá hlava nestačí na pochopení některých pokročilejších a abstraktnějších konceptů. Hned jsem se pustil do druhého dílu. Mimochodem, seriál jsem bohužel taky viděl a podle něj příběh rozhodně nehodnoťte!
J. R. R. Tolkien: Životopis
Humphrey Carpenter
Tady se prostě neubráním srovnání s biografií Terryho Pratchetta, kterou jsem poslouchal nedávno. Oproti ní je to méně zajímavé, a to jak náplní, tak stylisticky. V knize několikrát zazní jakýsi údiv, jak mohl člověk žijící tak zdánlivě obyčejný život stvořit tak nekonečná fantazijní univerza. To mi až tak zvláštní nepřipadá, ale je fakt, že Tolkienův život mě nezaujal tak, jak bych očekával. Nejpoutavější pro mne byla asi poslední pětina knihy, obsahující například pasáž o odrzlosti amerického nakladatelství. A pak, vzhledem k mému zaměření, lingvistická okénka. Těch jsem ale čekal víc, stejně jako informací ke smyšlenému jazyku. Tolkien je v knize vylíčen především jako akademik skrznaskrz. Asi proto je i vyprávění samotné akademicky suché. Některé informace mnohokrát opakují a chvílemi se zdá, jako by biografie byla napsána na etapy, mezi nimiž autor zapomněl, o čem už se zmínil. Co se týká interpretace audioknihy, pan Böhm se hodně snažil, ale paradoxně to některým částem přímé řeči, kde měnil hlas z pohledu Tolkienových přátel trochu uškodilo. Za to očividné úsilí ale interpretovi nechávám hvězdy tři. Myslím, že jsem se právě dotkl modly a už slyším svištět vzduchem první kameny letící mým směrem :-)
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Nejvíc se mi líbí Tolkienova posedlost svým světem. Bylo by nespravedlivé příběhu vyčítat to, že jsem z fantasy světů četl i poutavější příběhy, protože ty na něm ve většině případů staví a nezměrně z něj čerpají. Přesto jsem od knihy čekal trochu víc. I tak byla stokrát lepší než film.
Až zemře poslední ďábel
Richard Osman
Doposlechl jsem skoro na jeden zátah. S touhle partou je mi prostě dobře. Baví mě humor, obzvláště v některých absurdních pasážích. Zároveň je to i v bizarních situacích nádherně lidské, i slzu člověk sem tam kapesníčkem vysouší.
Muž naruby
Fred Vargas (p)
Nejlepší byly dialogy, které si nezadají s některými vydařenými kousky Dejvického divadla, podobně jako svérázné postavy. Ale ten příběh! Slaboučký, lepený, nezáživný. Navíc nepřekvapivé rozuzlení. Trochu škoda.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Ozzy je úkaz. Vyprávění své životní jízdy pojal s nadhledem a humorem. Chvílemi to vystřelovalo až do takových lehce vychloubačných poloh, které připomínají hecování v hospodě, kdo vypil víc piv nebo zničil víc hotelovýho vybavení. V některých chvílích jsem se přistihl, že knihu prokládám jinými čistě proto, abych ji nedokončil moc brzy. Ale pak přišly i pasáže, které jsem chtěl mít naopak rychle za sebou. Celkově fajn příběh tak trochu z jiný planety.
Smrtka
Neal Shusterman
Překvapivě vynalézavé, někdy nekompromisní, velmi čtivé, více o lidech než o nevšednostech a nových technologiích, přemítavé, nápadité, znepokojivé. Skvěle načtená audiokniha. A ten zvuk brousku o čepel kosy při přechodech vynikající!
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Anglická verze má, prosím pěkně, 1221 stran! Prvních asi 400 jsem docela protrpěl (spousta postav, nimrání se v nepřehledných emocích nejen dvou přecitlivělých, pubertálně uvažujících detektivů, formát souběžných chatů, u kterých jsem vůbec nevěděl, jak je smysluplně číst, i jejich malilinkaté písmo a v jedno momentě dokonce pasáž s tak miniaturním řezem, že pro mne dosáhl hranice čitelnosti), ale věřil, že vzhledem k vypravěčským kvalitám autorky se to zvedne. A ono... jo! Ve čtvrtině se to rozjelo, už jsem tolik netápal a příběh mě pohltil. Dokonce jsem tentokrát neodhalil pachatele, měl jsem jiné tipy. Téma je hodně zajímavé a troufnu si říct, že dnes je online prostředí ještě daleko toxičtější než kolem onoho roku 2015 v rámci děje knihy. Tahle série mě baví (zatím nejvíce části 3, 5, 6) a těším se na sedmičku, která nejenže opět slibuje velmi přitažlivé téma, ale taky, světe div se, těsně nedosahuje na tisícovku stran. A přestože jsem ČS četl v angličtině, doufám, že překladatel za tenhle kus špeku dostal pořádně zaplaceno (pomalu by to zasloužilo doživotní rentu).
Nebe
Mieko Kawakami
Ať se to někomu líbí nebo ne, děti dokáží být velmi zlé a šikana se hlavně na větších školách vyskytuje v nemalé míře, v různých formách. A někdy o ní představitelé škol nechtějí slyšet, záměrně ji ignorují a pod záštitou nejrůznějších rádobyprotišikanózních preventivních programů a přednášek se tváří, že u nich vše funguje. To je bohužel osobní zkušenost z mé rodiny. Naštěstí ne v tak drsné formě jako v knize, kde vize autorky chvílemi působí až surrealisticky. Dva různé přístupy, jak se k šikaně z pohledu oběti postavit, respektive spíše to, jakým způsobem ji přijmout či přetrpět. Možná i to, co v oběti může šikana nadobro rozbít. Není to hezké čtení, je to ale důležité čtení a zajímavá kniha.
Kopírák
Sam Holland
Reakce na audioknihu: Po první čtvrthodině jsem chtěl nahrávku vypnout. Vadil mi způsob vyprávění, vyjadřování postav, zejména v ženské interpretaci. Nejsem žádná citlivka, ale tohle mi přišlo přehnané - zápletka, nechutnost scén, dialogy, kontrast mezi přecitlivělostí některých postav a brutalitou jiných. Surovost líčení světa. A přitom kulisy byly až komorní, několik sterilních prostředí bez živějšího detailu. Pokus o šokující konec po vyčerpání všech myslitelných žánrových klišé. Poslední dvě hodiny už jsem zase poslouchal vyloženě na sílu, s velkým sebezapřením.
Pachatelé dobrých skutků 1: Puntíkáři
Miloš Kratochvíl
Audioknihu v podání Davida Prachaře jsme s dětmi zhltli na jeden zátah, respektive dvě jízdy autem. Bavili jsme se u ní všichni. Hvězdu ubírám jen za to, že to nemá až tak dějovou linku a hlavně konec byl takový, že jsme se v lastně s dětmi divili, že to nepokračuje. Ale hned jsme zakoupili dvojku. Jen nám tam nesedí ta interpretace, protože ji načetl někdo jiný.
Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
Pratchett je bezpečné útočiště plné nadsázky a humoru, pro který není nic svaté (hurá!). Hlídka má spíše neotřelé postavy, a zdá se mi, že i Sir Terry si je náramně užíval. Scénka s hesly mi málem utrhla bránici. Pár hlušších míst, jinak jízda jako vždy. Slyšel jsem jako audioknihu ve zdařené interpretaci Jana Zadražila.
Hra o přežití
David Urban
Hezky vymyšlený námět a zápletka. Je to ještě vystavené tak jako nevypsaným perem. První polovina mi přišla vyprávěná tak jako pro blbce trošku, konec je nevyváženě náhlý. Je to spíš thriller než kriminálka, kde by čtenář nějak tápal (nemusí uhádnout, kdo to dělá, ale má příliš indicií na to, aby věděl, kdo to nedělá). Líbí se mi myšlenka a poukázání na riziko číhající v místech, která jsou de facto nová a moc jim nerozumíme. Špatná knížka to určitě není. Drhly mi i některé dialogy, což bylo dáno i interpretací audioknihy, která mi ne úplně sedla. Lehce nad průměrem knihu drží i autorova odvaha v řešení některých míst příběhu.
Pod tlakem
Robert Pobi
Začíná to skvěle, ale pak je to takové tahání na vařené nudli. Z Lucase už se definitivně stává terminátor. Stále vidí věci, které jiní nevidí, ale přehlíží to, co je čtenáři zřejmé už celkem brzy - před pachatelem mu tančí slepá skvrna. Pořád se to dobře čte, na nudu není čas, i když chvílemi jsou už ohrané některé obraty, které autor používá častěji (např. "pojistná událost"). Za přečtení stojí, ale doufám, že příští příběh bude mít kvalitativně zase vzestupnou tendenci ;-)
Operace Banány
David Walliams
Děti to bavilo a vždy se těšily na pokračování poslechu v geniálním podání Jiřího Lábuse. Já bych asi ocenil víc humoru a klidně méně akce i černobílé karikaturnosti postav. Přiblížit příběhem některé reálie je dobrý nápad, ale to opěvování královské rodiny a bodrá strýčkovitost Churchilla byly dost přehnané.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Powered by Kleenex. Řvete smíchy, řvete dojetím, žasnete a to poslední, co chcete, je odložit tuhle knížku.
Děvčátko Momo a ukradený čas
Michael Ende
Poslouchal jsem s dětmi jako audioknihu v okouzlujícím podání mistra Javorského. Čirá nádhera. Jedná se o alegorický a vlastně hluboce smutný příběh, takže někdy jsem si říkal, jestli to na děti není moc. O času a jeho naplnění, o snech, fantazii, hře a o velikém přátelství. Velmi doporučuji, ačkoli při četbě či poslechu budete muset vystrčit hlavu z pohodlí líbivé pohádky.
Zatmění
Jo Nesbø
Harrymu podkluzuje písek pod nohama, když se snaží vyhrabat z dříve vykopaných jam. Originální zápletka je vykoupena nízkou uvěřitelností. Pachatel na vás od začátku mává, ale to je asi schválně. Přesto si další knížku rád přečtu, protože s Harrym je vždycky tak zvláštně, znepokojivě "bezpečno".
