Lamanai komentáře u knih

Ta knížka je krásná a taky tragická. Nádherné akvarelové ilustrace a srdcervoucí příběh. Možná by ani nemělo být možné ji hodnotit, protože je to jako fotka vyhublého afrického dítěte s mouchami kolem očí - pocit, že jsme trošku citově vydíráni. Jenže ten příběh je tak důležitej, že to tak asi má být. Na mnoho lidí by to ale mohlo mít opačný efekt. Asi dvakrát jsem tam šklobrtl o překlad. Na knihu si každopádně těch pár minut vyhraďte, stojí za to.

11 22.10.2019

Vzdušné, celkem dobře strukturované, s několika zajímavými ukázkami a praktickými cvičeními. Za mě by mohly být detailněji zpracované praktické pasáže k malbě některých konkrétních prvků a zahrnuto více technik pro vyjádření daného subjektu. Líbí se mi naopak sekce věnovaná malbě s primárními barvami a praktická část na konci, jejíž jediný nedostatek je právě nízká podrobnost.

19.10.2019

To je nádhera. Úžasně nápadité a fantaskní, ale přitom nepřetažené, takové milé a jemné, jazykově hravé a něžné. Krásně se to čte dětem nahlas před spaním, i rodič se u toho vyřádí a kluci mi vždycky úplně visí na rtech. Příběhy jsou přitom kraťounké.

1 17.10.2019

Krásná knížka, která má několik částí. V první jsou obrázky různých scén (eskymácká osada, indiánská osada, hory, opuštěný ostrov atd.), jejichž jednotlivé výjevy jsou očíslované a taková popisovací, vtipná, hravá básnička je u toho. Ty jsme vždycky dávali na závěr, po jednom z "prozaičtějších" příběhů, které tvoří další část. Na konci je ještě jeden delší příběh. Vše je velmi hezky, jednoduše, dětsky ilustrované, má to vtip a moc pěkně se to čte nahlas.

08.10.2019

Pěkná rozpočítávačka :-) Myslím, že se královna detektivních příběhů při psaní dobře bavila. Líbí se mi ten nadhled, vlastně je to celé trošku žert, nadsázka a takové spisovatelské dovršení spravedlnosti pomyslným potrestáním viníků, kteří trestu unikli.

14 03.10.2019

Četl jsem už asi před rokem, po vydání anglické verze, takže hodně lovím ze dna paměti. Pro mě ne až tak atraktivní prostředí, ale JKR se vypsala a dobře se to čte, nechybí solidní atmosféra. Jen se autorce moc nedaří čtenáře mást, nemám u ní nikdy problém odhalit pachatele. Zatím nejlepší kousek ze série Cormorana Strikea je dle mého názoru Ve službách zla, tento titul je v závěsu.

4 16.09.2019

Ještě něco málo přes sto stránek před koncem jsem věřil, že dám pět hvězd. Na konci jsem měl nutkání dát tři. Tak proč nakonec čtyři? Follett píše velmi čtivě, se spoustou přímé řeči, což knihám dodává živost. Vybírá atraktivní témata. A nejen to, má talent dotýkat se těch důležitých. Bohužel tíhne k několika neduhům. Prvním je propojování velkých příběhů, které v mnoha švech bohužel praskají a působí nedůvěryhodně. Buduje strach z okupačních sil a jejich nohsledů vykreslováním jejich absolutní důslednosti, ale pak nechává postavy jednat naivně tam, kde potřebuje dát hlavním představitelům prostor k úniku. Ta disproporce pedantnosti a do očí bijící hlouposti vnáší do napínavého vyprávění pochybnosti a nedůvěru čtenáře. Pak je tu úporná snaha neustále udržovat čtenáře v napětí, která ústí v křečovitosti, nikdy si neoddechnete a nakonec se dostaví únava z rutiny. Poslední věc, která mi vadila, je patos v dialozích a v jednoznačnosti mnoha postav. A některé scény působí až směšně, přestože by právě v tu chvíli měly tahat za druhý konec čtenářova kapesníku - kombinace Belmonda, X-menů a laciného románku z řady čtení pod lampou. Tak proč nakonec nechávám čtyři hvězdy? Knihu zhltnete jedním dechem, i když vám tep v poslední fázi vypadne z rytmu. Otevírá navíc příběhy, které by nikdy neměly zapadnout. Je mi moc smutno, když pak znám historický vývoj a s vědomím toho, kolik opravdových hrdinů (ani by je Follett nemusel vydávat téměř za Supermany) obětovalo život za svobodu, kterou jsme si pak nechali vzít a ještě hrdiny uvláčeli do potupných konců. A je mi o to smutněji, když vidím, že si ji zase necháváme brát a jsme schopni ji lacině prodat. Příběhy takřka zapomenutých hrdinů by nikdy neměl smazat čas. Jinak je s námi amen.

4 15.09.2019

Přestože Žízeň byla spíš zklamáním, Nůž je... V jednom rozhovoru pro The Guardian řekl Jø Nesbø, že psaní knížek pro děti je radostné a lehké, jako hrát s jeho kapelou, zatímco psaní literatury pro dospělé je pracné a je to, jako psát pro a řídit symfonický orchestr. Tak tahle symfonie za tu lopotu stála! Tu si rozhodně poslechněte!
Nůž není jen mělká kriminálka o vraždě vyšetřované charismatickým alkoholikem. Je o lásce přecházející v nenávist, o nenávisti přecházející v lásku, o balancování na tom zrádně tenkém hřebenu mezi tím. O tom, jak blízko je surová válka územím, které fungují v relativním míru a z jeho bezpečí a pohodlí zasahují do těch rozdrážděných míst, jako když se zdravé tělo potřebuje podrbat na zadku. O lidech, kteří tam odjedou a vrací se tolik jiní. A taky o traumatech, která procházejí ti, kdo žijí v mírové oblasti. O bolesti. Nechybí ani pár nezbytných vědomostních trivia třešniček :-) Pro mě jednoznačně NEJLEPŠÍ KNIHA OD NESBØHO.

18 09.09.2019

Samotná zápletka detektivky nás přivádí do zajímavého prostředí, dozvídáme se řadu fascinujících i děsivých faktů z historie Číny, a to jak starověké, tak té poválečné. Jenže je to takové odpolední čtení, v zimě k teplému čaji, v létě k osvěžující vodě. Způsobuje to styl psaní, který minimálně ve mně neprobouzí napětí a zvědavost, průhledná pointa a kombinace červeného románku, laciných hádanek, povrchně dobrodružných prvků ve stylu Indiana Jonese a tupých střípků z politického prostředí, které jsou psány tak, aby nikoho nepořezaly a nepodráždily. Postavy mi dost lezou na nervy. Přesto si o nějakém dalším odpoledni najdu cestu k pokračování, je to taková ta bezpečná "popolední" kriminálka na soukromé televizi, k zákusku a kafíčku :-D

3 09.09.2019

Tuto knihu hodnotím podle kategorie, do které je zařazena. Podle mě to jednoduše není detektivka. Mrtvé tělo je objeveno až v půlce svazku a ani potom se příběh netočí kolem něj, o nějaké deduktivní práci tu nemůže být řeč. Když se oprostím od žánru, je kniha zajímavým dramatem z dob socialismu, kdy jste nemohli věřit ani vlastnímu psovi, že vás neudá. A pokud pes utekl k sousedovi na zahradu, nastěhovali se vám do baráku tajní. Potud dobrý. Ale zdálo se mi, že příběh moc nelepí moc dohromady. Autor to navíc trochu přepálil s pokusem o humor, přišlo mi, že se chvílemi snaží být vtipný za každou cenu. V dialozích je pak slang místy dost přitažený za vlasy. Postavy mluví jedna jako druhá, používají stejný humor, stejný cynický tón, inteligenčně působí všichni rovně. Závěrečná akce je pak ve světle všech těch opatření a pečlivě vedeného špiclování podezřele jednoduchá. Je to má druhá kniha od autora, první mne nadchla, tahle sice překvapila, ale tolik mě nedržela (přestože téma emigrace mne hodně zajímá).

3 09.06.2019

Můj čtvrtý Murakami, z toho druhý v těsném sledu. Nemohu se zbavit dojmu klesající tendence, což je ale nesmysl, protože knihy nečtu chronologicky podle vydávání. Takže to přičítám spíše často se opakujícím motivům. Tomu, že se jeho styl trošku "očte". A to mám z knihovny ještě půjčený Hon na ovci. Dám si mezitím něco jiného, abych se na ni dokázal podívat s lepším odstupem. V příběhu ale byla moc pěkná nedlouhá pasáž manželského usmiřování, takovou jsem snad ještě nečetl. Motiv orálního sexu se u HM opakuje a našince překvapí hlavně nenucenost a jednoduchost, s jakou autor podobné scény líčí.

5 20.05.2019

Chvílemi geniální, občas se dost opakuje nebo se vztahuje k velmi specifickým, tehdy aktuálním problémům. Ale možná i to je zajímavé, vidět, jak se naše každodenní postoje a vnímání jen pramálo změnily. Moc mě baví "cortázarovské" rozpravy o obyčejných věcech dávno před Cortázarem. Pěkné paradoxy, ironie, satira. Občas jen trochu moc, leč celkem pochopitelně upjaté k hledisku z určitého bodu.

1 12.05.2019

Uhrančivý, melancholický Haruki. Bezbarvý, pestrobarevný Cukuru. A jako by těch nedořečených příběhů a toků, které nedosáhly svého moře nebylo v životě dost, také Murakami-san si novelou přilije svého doušku. Tazaki putuje, více v sobě samém, nežli fyzicky. A přesto je jeho pouť významná, plná vírů, hrázek, mělčin a veřejí, jako horská říčka. A skrz ní občas dohlédneme na dno budoucího, nebo spíše možného moře. Tak, že se srdce zalije slzami a oči se rozněžní vlastní introspekcí.

3 12.05.2019

Měl jsem chvílemi stavy, kdy jsem dokázal přečíst jen tři, čtyři stránky a vyčerpáním odpadl. Zhruba ve třetině se to zlomilo. A posledních sto stran jsem dočítal se slzami rozostřeným zrakem. Válka. Změní vás, zabije vás, zabije něco ve vás. Z hloubky vaší osobnosti vyškrábne nejtemnější, ale i nejkrásněji světélkující tvory. Odnese vás mimo realitu. Vyvrhele povýší do šlechtického stavu, dovolí jim v bizarním obrazu najít svůj výrazný tah štětcem. A pak přijde mír. Okénko světlé naděje, ke kterému se jste se po tolik let upínali, se rozevře v nehostinnou oslňující propast. Bude ještě možné, vrátit se k předválečnému životu? Lze zahojit zpřetrhané svazky? Lze zacelit v srdcích rány po těch, jež jsme ztratili? Je možné překonat odcizení? Půjde ještě vůbec, hýčkat si denní radosti a něžnou realitu mírového dne? S vědomím existence atomové bomby? S živoucí vzpomínkou na předobraz pekla, kterým jste si prošli? Duširvoucí příběh.

17 27.04.2019

Zatímco Dominik Dán vydává knihy jak na běžícím pásu, já čtu severskou, britskou a americkou krimi? Chyba! Řekl bych, že autor je něco jako slovenský národní poklad. Skvělé dialogy, uvěřitelné postavy s určitou hloubkou vlastního příběhu, vyprávění, které vás popadne za vlasy a táhne za sebou až k zadní předsádce, domácí prostředí. Můj první kus od DD a rozhodně ne poslední, zhltl jsem za dva dny. A teď tedy, proč ta hvězda dolů. Chvílemi mi z českého překladu čouhala slovenština (už existence překladu je na pováženou, slovensky snad všichni rozumíme a zajímalo by mě, jak pracuje překladatel, ale na druhou stranu uznávám, že po knize ve slovenštině bych asi přesto nesáhl). Odfláknutá redakce, v textu je řada překlepů a nedoklepů. Název písně mohl autor trochu víc vytěžit. I když se mi líbil humor v knížce, některé dialogy už to tahaly do nadsázky a vtipu za každou cenu, naštěstí ne moc často. Nechci prozrazovat, tak dodám, že mi přišla slabá jedna linka děje. A pak je tu ještě taková drobnost - název Naše Město ve mně chtě nechtě vzbuzoval úsměv. Tak či tak, těším se na další příběh, brzy si pro něj skočím do knihovny.

7 14.04.2019

Li Jen a Margaret mě vzali za ruku a přivedli do Pekingu. Nějakou chvíli s nimi v Číně zůstanu, protože mě zaujali a podle hodnocení navazujících částí se zdá, že jde jen o slibný rozjezd. Hvězdička dolů za některé scény a konec přitažené za vlasy a za příliš zdlouhavé, občas až otravné rozhoupávání hlavních aktérů k intimnímu činu. A mám pocit, že milostné scény nebudou autorovou silnou stránkou ;)

5 30.03.2019

Kniha měla vlastně jen dvě chyby. Prožíval jsem až fyzickou bolest, když jsem ji z nějakého důvodu musel byť jen na chvilinku odložit. A - bacha na to, obálka je zrádně strohá - včera jsem se nevyspal, protože jsem si nedokázal jít lehnout, dokud jsem přes zadní okraj knihy zase nepřepadl do své osobní reality :-D Bez přehánění jsem našel svou další bibli, která se zařadí do vzácné sbírky vedle takových nádherností, jako je například de Saint Exupéryho Citadela. Miluju svérázné, jedinečné osobnosti střihu Martina Rajniše. Takový střih samozřejmě neexistuje, protože fór je v právě originalitě a živočišné lásce k životu. Velmi inspirativní, opojné čtení. A paní Magdalena Šebestová dala knize báječný tvar. Děkuju oběma!

6 22.03.2019

Budu tu za vyvrhela, ale mně to přišlo vyloženě blbý. Zápletka s egyptologickou sbírkou, respektive hrobkou Senefa už to vlastně naznačovala ze začátku, postupně se mi pak vybavovala další díla, podle toho, s jakou nadsázkou či vážností téma zobrazovala: Pane, vy jste vdova, My z Kačerova, Indiana Jones a další. Možná je anachronismus v dialozích a chování postav záměr, ale působilo to křečovitě. Jako by se postavy ze starých románů z nějakého důvodu ocitly v naší době. Stejně mělké byly i motivace postav a prazvláštní naivní jednání. Vytvořit si s některými z nich hlubší pouto je nemožné, kloužou po povrchu. Zápletka plytká, ale hlavně naprosto předvídatelná, bez jediného překvapení. To vše by se dalo snést v krátkém sešitkovém dobrodružném románku, ale nikoli v příběhu klenoucím se přes takřka čtyři stovky stran. Přesto, že kniha postrádala sebemenší napětí a v mnoha scénách šla daleko za hranice patosu, paradoxně se velmi dobře a rychle četla, proto aspoň ty dvě hvězdy (a za novodobého Monte Christa ;-)

2 20.03.2019

Není to tak tvrdé, temné jako severská krimi - lehčí tón a přístupnější postavy. Rozhovory s praprapradědečkem naprosto boží, povolání a povaha Josse taky. Postavičky jsou vůbec takové hezky pábitelské. Mně se to líbí a od Fred Vargas si rád brzy přečtu něco dalšího. Fajn odpočinkovka.

3 08.03.2019

Je to, jako když si na nějakou dočasnou dobu vlezete do hlavy jinému člověku. Fiona nás nechává nahlédnout do zákulisí prostředí, které je většině lidí asi málo známé, zejména v takto lidské rovině. Navíc je hodně poutem přemýšlivá a nastoluje řadu hlubokých současných témat. Ale jedna z věcí, která mi vadila, byl právě pocit nahodilého cestujícího, který v jedné zastávce nastoupí do vlaku, v něm podebatuje s náhodným spolucestujícím a o pár stanic dál zase vystoupí. A v určitých místech se mi to špatně četlo, což bude sice autorův styl psaní, ale na tak malé ploše mi to přijde zarážející. Četbu přesto nepovažuji za zmarněný čas, dotkla se mnoha pro mě zejména nyní dost palčivých témat.

2 03.03.2019