Lamanai komentáře u knih

Nejvíc se mi líbí, že je to víc o nás lidech, než o nadpřirozených silách. Postavy mají své slabosti i slabiny, reagují přirozeně spíš než nadpřirozeně, do toho stíhají hlásit nesmrtelný štípy, prostě paráda. U četby se mi vybavuje podobný pocit jako u starších věcí Raye Bradburyho - okouzlení, pohlcení dobrodružstvím, pocit sounáležitosti, pochopení nějakých hlubších věcí, které jsou pojmenované s lehkostí. Čte se to samo.

8 05.03.2020

Budu zase za remcala, ale mám ke knize několik výhrad. Ačkoli jsem rád, že se těmto důležitým tématům věnuje pozornost, nemohu si nevšímat rostoucího počtu bestsellerů s tématem holokaustu. Bestsellerů napsaných čtivě. Nekomplikovaně a líbivě. Výsledkem je, že například tatérovo vyprávění připomíná Forresta Gumpa, který se dostal do koncentračního tábora. Ten styl vyprávění téma jakoby odlehčuje, za mě asi trochu bagatelizuje. Je to jako by Lale prožíval zčásti letní tábor, působí to chvílemi jako hra. Autorka se nepouští do větších popisů zvěrstev, spokojí se s rychlou emoční reakcí postav na viděné či prožité. Možná trochu hřeší na to, že čtenář už má povědomí o hrůzách, které se tam děly. Stejně tak se paní spisovatelka asi bála neurazit Lalea nebo jeho stále žijícího syna a vykreslila Lalea dost nekriticky, jako rozverného, skoro bez výjimky optimistického chlapíka s rovnou páteří a silným odhodláním, který je vždy připraven pomoci a který si vždycky poradí. To samozřejmě vychází také z toho, jak se tatér sám vykreslil, když autorce vzpomínky svěřoval. Takže ano, kniha ve mně vzbudila trochu rozpaky. Ve srovnání s klasiky, kteří navíc ty hrůzy prošli sami a napsali o tom komplikovanější a hlubší svědectví, jako Lustig, Wiesel a další, je tohle prostě odvar, moderní "bestseller". Přitom se to téma dá uchopit i daleko vážněji a svědomitěji, jak ukazuje například skvělá Mornštajnová. A přitom ten příběh je sám o sobě samozřejmě silný a zajímavý.

15 20.02.2020

Podobně jako první kniha, i tato se podle mě řadí k průměru v rámci severské krimi. Záporné postavy mi tady ale připadaly hodně ploché, zjednodušené. Na relax ok.

20.02.2020

Asi už jsem té severské krimi přečetl moc a přijde mi to vždy hodně předvídatelné. Nemyslím jen pachatele, ale celkovou zápletku, strukturu příběhu, chování postav. Není to vyloženě špatné, ale pro mě kniha nijak výrazně nevybočuje z průměru žánru. Jako odpočinkovka ale dobrý.

4 20.02.2020

Na to, jak mám Žáčka rád, mi tyto verše přišly záhadně nepropracované. Pobavily mě tam všehovšudy tak dva nápady. Pralovzský nerozezná velrybu od žraloka, jinak jsou ilustrace nerušivé, ale ničím výjimečné :-)

1 09.02.2020

Nemohu moc srovnávat se žánrovou literaturou, jsem jí políben jen velmi zlehka. Líbil se mi ale nadhled, sympatická nemělkost postav, živé a vtipné dialogy. Netuším, jestli psal autor první díl jako samostatné povídky a pak je pospojoval, ale pokud ano, není to nějak okatě lepené. A čte se to samo. Za mě překvapivě dobré a rád sáhnu po další části.

6 09.02.2020

Nejdříve kladné stránky. Pěkně se to četlo. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí a je vám s nimi v tom příběhu dobře. Kniha má skvělý soundtrack, jestli v Jindřichově Hradci opravdu v každém podniku hrají tak dobrou hudbu a ne FM rádia jako v Plzni, asi se tam odstěhuju :-D Teď k tomu, co mě mrzelo. Nikterak originální kriminální zápletka. Nelogické jednání postav v některých situacích (nechci ale prozrazovat děj). Horší uvěřitelnost některých dialogů, zejména u dětských a teen postav. Převaha dialogů je skvělá z hlediska dynamiky, ale nepřítomnost popisnějších pasáží ubírá na geniu loci a také na hloubce emoce, na které by kniha chtěla hodně stát. Hlavní hrdina jako rozervaný alkoholik taky není moc originální. A zase ta všude omílaná neschopná policie a jeden vyděděný spasitel, to snad ani nemuselo být. Za mě ale přesto svěží vítr do současné, dosti zabahněné krimi scény. Podobných chyb se totiž nedokáží vyvarovat ani nositelé velkých jmen současné krimi literatury, a to hovořím i o těch zahraničních, světově uznávaných. Na druhý díl jsem slyšel samou chválu, tak od něj mám zvýšená očekávání, stejně jako se celkem těším na společnost některých postav :-)

8 28.01.2020

Padesát tisíc komických situací v příběhu vyprávěném suchopárnou formou. Finský humor? Kdysi už jsem jednu knihu od autora četl a nemohl si vybavit, proč jsem se nepustil do další. Už jsem si vzpomněl! Na to, jak je to tenounké, jsem druhou půlku už vyloženě přetrpěl. Mentorský tón mi lezl na nervy asi nejvíc. Zjednodušení na dřeň.

4 26.01.2020

Důmyslně vystavěný příběh. Nejdříve jako klidně plynoucí, široká řeka. Pak někde zavadí o kmen trčící do proudu a roztočí vír událostí, strhává do sebe všechny ty křivdy, msty a následky sepnuté svorkou jednoho století. A taky hvězdičky hodnocení. U mě nakonec za plný počet a děkuju za skvělé zpracování tématu, do kterého se málokdo bojí šťouchnout. A i když je celková podoba knihy asi záměr vydavatele, obálka je pro mě odpudivá a bezpečně splňuje 15. téma letošní výzvy ????

10 16.01.2020

Knížek od DD už jsem přečetl několik, autorův rukopis není těžké poznat. Případ ponožkového vraha se odehrává v době změn nejen společenských, ale také v době přijímání nových vyšetřovacích metod na základě nedávných vědeckých poznatků (zlom ve výzkumu jedinečnosti DNA) - za tohle díky, to je docela osvěžující. Zároveň je to období bez hyperkorektnosti. Jenže autor vyvažuje přehnanou korektnost mnohdy dost lacinými vtípky za každou cenu. Osobně se mi nelíbí ani jeden extrém, i když chápu, že jde o zachycení autentické atmosféry na stanici. A sem směřuje má další poznámka. Některé vztahy a drobné události jsou důležité pro děj, ale je tu i spousta takových, které už jsou svou bodrostí trochu otravné (tohle asi ocení reální chlapi ve službě). Navíc, postavy sice jednají každá jinak, ale vyjadřují se prakticky všechny stejně. Podle přímé řeči bez uvozovacích vět byste je od sebe nerozeznali. Další výtka: čtenář by poznal, že je na stanici družná a pospolitá atmosféra, i kdyby to autor stále neomílal dokolečka jako mantru. Navíc vzdychání po starých časech už je na mě dost přes čáru, což je ale spíš osobní pohled. Příběh samotný zajímavý, děsivý je chladnokrevný kalkul a nerozpoznání zla z pohledu vraha, které trochu připomínají mrazivé poválečné procesy s nacisty. Pak si člověk říká, jak by to dopadlo, kdyby nepřišly ty převratné novinky na poli forenzní kriminalistiky. Trochu to totiž působí, jako by policie byla předtím jen do počtu, což je samozřejmě nesmysl. A jinak by mě docela zajímalo, nakolik čerpá příběh ze skutečných případů. (Jo, a nešlo by knihu zadat jako knihu od DÁNského autora? :-D jen vtip, pro rejpaly.

4 14.01.2020

Dospělácké povídky Roalda Dahla jsou odzbrojující. Z větší části parádní pointy a nezaměnitelný rukopis. Hvězdu ubírám za to, že chvílemi už je znát starší datum napsání a povídkám nestačí dech, ale také za chybu ve slavné povídce Jed, kde překladatel použil ve své verzi krajtu, což je ovšem škrtič a správně mělo být "bungar" (angl. "krait"), případně aspoň "korálovec", aby nedošlo ke znehodnocení textu.

2 11.01.2020

Kouzelná knížka. Pulmann je očividně mistr vypravěč (pro mě první z jeho příběhů, rozhodně ne poslední). Argo navíc odvedlo úžasnou práci (četl jsem jeho vydání z roku 2019), hlavně ilustrátor a grafik v jedné osobě. Mohu jen doporučit. Půvabná jednohubka.

2 11.01.2020

Zrcadlové anglicko-české vydání. Přišlo mi, že přebásniteli (básník Petr Mikeš) uniklo pár drobností a že to bylo převedeno trošku moc přímočaře). Básně jsem si tedy pak přečetl v originále a hodně mě zaujaly. Ke sbírce jsem navíc přišel dost zajímavým způsobem, když jsem namátkou zašátral v jedné veřejné polici s knihami v plzeňské kavárně :-)

1 11.01.2020

Chtěl jsem dát dvě hvězdy. Třetí je za to, že mě kniha přiměla, najít si zase pár informací o vcelku nedávné historii Peru. V Jižní Americe, včetně této země, jsem tři měsíce žil. Vždy jsem rád četl beletrii z Latinské Ameriky, včetně Llosy. Jenže tohle je z velké části jen porno (zrovna já rozhodně nejsem puritán) a vzhledem k tomu, že Vargas Llosa figuroval v prezidentských volbách proti Fujimorimu jako protikandidát, moc to titulu nepřidává na objektivitě. Nebo spíš autenticitě. Možná právě s ohledem na ty okolnosti se tu autor trošku bojí šlápnout vedle. Navíc míchá nesourodě spoustu stylů. V kontrastu s afektovaným "miláčkováním" některých postav vylíčil jiné velmi ploše, špatně se tomu věří a celé to cukrování smetánky, která neví, co roupama, je vyloženě otravné.

5 21.12.2019

Četlo se to dobře, ale bylo to opravdu hodně přitažené za vlasy.

5 10.12.2019

Četl jsem svým synům. Mikulku mám rád, ale tohle mi přišlo takové až moc prostinké. Ale jako taková jednohubka, proč ne.

1 03.12.2019

Kniha s významnými myšlenkami, která svým rozjímavě sebezpytujícím stylem zkouší trpělivost a vytrvalost čtenáře. Bylo to jako hrabat poslepu rukama v bahnitém dně řeky, než vylovíš perlorodku. A pak se z toho postupně stane obsese. Po první přijde druhá, pak dvě najednou a zničehonic jich mám plné kapsy a cítím se jako zloděj, kterého nikdo nehledá. Po útrpné první třetině jsem v textu našel hodně cenných myšlenek, obrazů, příběhů, otázek. Zajímavé překlenutí časem přes několik zlomových období bolestných dějin konce 20. století, ale taky překlenutí různých pohledů na víru, absenci boha, vyprázdněnost doby a ducha. Velmi nečernobílý pohled na člověka jako studnici tajemství, osobních dilemat, selhání, nalézání opojných chvil života a jejich ztrácení navěky. Silné pojmenování témat jako oběť, zrada, ústupek, ohnutí hřbetu, donášení, sebeobrana a obrana rodiny, zanevření na svět, vytrácení sil. A smrt, v jejímž tupém světle vše nabývá přízračných kontur. Bylo to těžké čtení, ale nakonec jsem výzvě vděčný, že jsem v zoufalství a bezradnosti ohledně tématu "Ostrava" po titulu sáhl. Hvězda dolů je za to, že se to tak hrozně špatně čte a tudíž spousta moc pěkných a důležitých momentů v knize zůstane mnohým navždy skryta.

6 02.12.2019

David Mitchell opět potvrdil svou genialitu. Baví mě šíře jeho záběru, hravost, bezbřehá fantazie, síla příběhu. Nečetl jsem Hodiny z kostí, ale cítím tam propojení. Paradoxně v něm vidím největší slabinu knihy, protože do té doby autor už skrze své postavy vysvětlil dost a přišlo mi, že sám malinko nevěděl, jak ze záhadného domu ven. I tak se jedná o laskominu a přitom paradoxně také odpočinkovku, kterou každému rád doporučím. P.S. Ten princip Trnkovy Zahrady, Alenky v říši divů, potterovských světů ve škvírách v realitě, to nakukování za oponu snu zkrátka funguje parádně, když se ho chopí mistr pera.

6 27.11.2019

Po prvních kapitolách jsem knihu málem zaklapl a odložil. Pak se to rozjelo a nebylo to zase tak špatný. Hodně si mě získal vztah dvou malých bratrů. Ale ta předvídatelnost některých zkraje načrtnutých linek! Naštěstí tam byly aspoň dva překvapivé momenty. Úplný konec pak hodně divný, překombinovaný a zároveň nedotažený. Od autora ale ještě něco zkusím, jako oddychovka to šlo.

4 21.11.2019

Mělo mě hned napadnout, že když se někdo jmenuje Ladislav, nebude to špatný člověk :-D Ke knize mne přivedla výzva a já jí za to letos už po několikáté děkuji. Líbí se mi nejen proto, že je autor můj jmenovec. Svěží humor a mne hodně blízký přístup k cestování a lidem. Vlastně je to vůbec hlavně cestování po lidech. Nádhera. Hvězda dolů za to, že ke konci už mi to přišlo trochu osekané a uspěchané, jako by snad hořela uzávěrka. Mohu se mýlit, každopádně od pana Zibury si rád přečtu i další příběhy :-D P.S. Hned jsem kouknul na seznam přednášek u nás a ejhle, byl tu dnes! :-D Lokh lyava.

3 04.11.2019