Lamanai komentáře u knih
Filozoficko-společenská debata v duchu absurdního dramatu. Je tam pár zajímavých myšlenek. Je to odtažité, studeně odvyprávěné, což je asi účel. Po nedávných lockdownech a politické komedii by příběh možná měl nabýt nového významu, jenže se mu to nedaří. Možná nám Juli Zeh naznačuje, že jisti si můžeme být jedině tím, že si nemůžeme být ničím jisti. Hodně zvláštní kniha.
Zatímco k o dvě knihy pozdější Zlovůli jsem měl nějaké připomínky, tomuto příběhu dám rád plný počet hvězd. Neobvyklý příběh, skvělé napsané, výborný překlad, žádná nadbytečná akce. A bavil mě Stiller se svým netradičním přístupem k řešení případu.
Hodně se to opakuje. Míchání pohledu postav nakonec nabere na obrátkách, je to akční, dynamické, ale taky občas matoucí. Nejzajímavější je asi téma, na které kniha poukazuje, protože samotný příběh není postaven nijak extra dobře. Jemná se o takovou naivní "stopovačku".
I druhý díl ságy je silným příběhem zasazeným do pohnutých dějin v oblasti, kde byl život vždy složitý. Dějiny dobře známe, proto se mnohé, co se v knize přihodí, dá očekávat. Zajímavé je tak především vidět tehdejší život z úhlu běžných lidí a očima různých postav, které nám umožňují nahlédnout do více společenských prostředí. Mně na knize přijde nejzajímavější její regionální aspekt. Poslouchal jsem v audio verzi.
Když na mě z prvních stran vykoukl "dokonale odhlučněný sklep", chtěl jsem knížku zahodit do kouta. Nějak už mě tohle profláklé prostředí přestává bavit, navíc jsem právě dočetl severský kriminálku, kde taková kobka opět nechyběla. Ale Martin Goffa je pašák. Klidně si napíše takovou jakože nenápadnou historku a vy ji prostě zhltnete jak jednohubku. Zase dobrý.
Jo, tohle se četlo samo. Nebýt několika do očí bijících momentů policejní naivity, jedné dle mého názoru nedořečené linky a pasáže, kam to od začátku směřovalo a která už je v krimi žánru dost obehraná, dal bych hvězd i pět. A ještě to má pramálo společného s odloženými případy, tohle o ně jen tak zavadí.
Je to nádherná knížka, zase jsem se smál i brečel a Hendrik mi bude chybět. Děkuju za tuhle úžasnou sérii.
Četl jsem ji hned, jakmile vyšla v angličtině a ještě sem nebylo možné zadávat hodnocení, takže už si pamatuju jen to, že mě hodně bavila. Následná debata o TG komunitě už mi připadá hodně bizarní, nic problematického jsem tam neshledal. Těším se na šestku, The Ink Black Heart (mimochodem, mnoho čtenářů už v komentářích začalo šířit hejty kvůli předchozí aféře kolem TG a odrazují od knihy, aniž by ji sami četli).
Tenhle díl byl slabší. Detektivové tentokrát byli poněkud natvrdlí, Krauz dokonce na více frontách. Zápletka byla dost přitažená za vlasy.
Chtěl jsem dát 3 hvězdy, protože samotný detektivní příběh je spíš vyprávění než detektivka. Tahle knížka je hodně o vztazích na oddělení vražd, atmosférou něco jako novodobé Četnické historky, s nadsázkou, samozřejmě. Jenže přidávám ještě jednu frčku za lidský rozměr - poklona hasičům, empatie k lidem bez domova, silný příběh Hanzela a pro Dána dost netypický, až poetický závěr.
Bavilo mě to. Lucas je svéráz a hledá neotřelá řešení, a to neobvyklým způsobem, který staví na jeho pozoruhodných schopnostech. Kniha se dost napřímo vysmívá některým jevům v americké společnosti, pokrytectví a degeneraci myšlení obecně. Vyzdvihuje lidskost a empatii. Děj je svižný a poutavý. Humor až cynický, místy možná za každou cenu. Hvězdu strhávám za to, že i když autor po celou dobu neskrývaně opovrhujé klišé, na konci si vystřihne jedno jak z partesu.
Nejdřív jsem se hůře začítal, ale pak to šlo dost rychle. Líbí se mi autorčin styl a baví mě většina jejích postav. Až na ty, které zploští na sílu potravinové fólie, jako von Posta, který je jednou z hlavních postav. Pochopím to u Jenny, která se příběhem jen mihne. Tak pouze za tohle a za to, že pachatel byl pro čtenáře dost průhledný, hvězda dolů. Paradoxně mě pobavil doslov, respektive autorčino poděkování. Rád si přečtu další příběhy.
Výborné. Pro mě bylo tedy dost těžké chápat všechny ty technické rozbory, takže po čase už to tak jako prošumělo skrz, abych se posunul dále v příběhu. Konec jsem čekal jiný a to se mi už dlouho nestalo. O síle neobvyklého přátelství i pevnosti ducha. A se smyslem pro humor, k tomu všemu.
Hm. Nějaké slabé. Téma domácího násilí zajímavé a důležité, jinak to bylo plytké a ani ten humor tady nesvištěl tak hladce jako v jiných dánovkách. Mimochodem, výraz "cvrnknout si" asi nepotřebuju nějakou chvíli slyšet :-D
Chaboučký pokus o nápodobu Agathy Christie. Bohužel absolutně bez charismatu. Dočetl jsem proto, abych se přesvědčil, jestli jsem uhodl pointu, což se stalo. Ale o to ani nejde. Kniha mi připomíná nějaké slohové cvičení z dílny tvůrčího psaní. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby tak byla vznikla.
Slyšel jsem zdařilou audio verzi na Českém rozhlase. Narozdíl od mnou oblíbené O myších a lidech mi Plechárna hodně připomněla Hrabala.
Tohle fakt jo! Dominik Dán si mě získal zpět už minulou knihou, na kterou tato zčásti příběhově navazuje. Oddělení vražd zdánlivě bez mrtvoly, ale pak. To téma, tak důležité a skvěle zpracované. Žádná zbytečná akce, poctivá policejní práce, lidské pochyby, cynický humor pomáhající týmu zvládnout náporna psychiku, citlivé momenty. Vynikající.
Asi doposud nejlepší kus z celé série. Nebylo v něm zbytečně moc akce. Jen to nebylo moc překvapivé, Margaret zase věčně s něčím nespokojená, ale aspoň už má aspoň občas dobrý hlášky. Li nevinnej a čistej jak lílium. Doják a hollywoodská prozření zapšklých konzervativců. Poslední věta ale vrátila příběhu korunu.
Nó, tak tohle je paráda. Už jsem Dána pro sebe skoro odepsal, ve štosu knížek z knihovny byla úplně vespod a nijak jsem se do ní nehrnul. Jenže po začátku, kde jsem si říkal, že snad ani není možný, aby tak zkušený autor propálil všechny pointy hned na startu, to nabralo pořádný obrátky. Překvapivé pointy, přiměřená porce humoru vyvážená solidní dávkou lidskosti, spousta zajímavých informací. Tleskám!
Wow. V dnes již kanonickém díle Dolů k zemi stvořil Robert Silverberg již v roce 1969 planetu s tak pestrým ekosystémem, že to bere dech. A přesto nám tím ukazuje především vzácnost a úžasnou biodiverzitu naší domovské planety.
Chápu tuto knihu jako modlitbu. Jakési fiktivní znovunastolení rovnováhy, kterou jsme coby zástupci západní civilizace porušili vražděním a zotročováním ve jménu pokroku a vlastních ideálů. Autor se odvolává na Kiplinga a klade otázky. Jaké je to, být člověk? Co je to, být člověk?
Vše klidně plyne v meditativním tempu a i když lze pointu odhadnout poměrně záhy, ten zážitek rozhodně stojí za to. Stejně tak i poselství o respektu k přírodě a jejím zákonitostem, k druhému životu, k odlišnosti, ale třeba i právu zemřít. Jak stále aktuální!
Četl jsem vydání v novém překladu z roku 2020, velmi doporučuji a před překladatelem smekám.