laura přečtené 1168

My děti ze stanice ZOO 2005, Christiane Vera Felscherinow

Nářez. Drsná, syrová, otevřená zpověď bez příkras - o to mrazivější, že jde o zpověď dítěte... Příběh o tom, kam až je člověk schopný klesnout, co je schopný obětovat a že závislost nezná hranic. Příběh o tom, co člověk může ztratit a že cesta ven je těžká, zdlouhavá a ne vždy korunovaná úspěchem. Bolestivé, do živa obnažené emoce a zároveň jejich absence, ponurá atmosféra berlínského metra, nuda, která vás spolehlivě zavede do náruče zapomnění a pomalého umírání - protože i když tohle přežijete, stejně jste tak trochu umřeli...... celý text

Jedeme za tátou 1984, Lilo Hardel

Až po mnoha letech jsem v knihovně narazila na volné pokračování knihy Veselá Zuzanka. S nadšením jsem se do příběhu ponořila - a zjistila jsem, že už to zkrátka nějak nebylo ono... Možná za to může věk nebo prostě jen to, že některé příběhy by pokračování mít neměly. Každopádně to pro mě bylo velké zklamání...... celý text

Veselá Zuzanka 1977, Lilo Hardel

Příběh mého dětství. Četla jsem opakovaně a všechny jsem je milovala. Zuzanku, jejího malého brášku, maminku i věčně zaneprázdněného otce, a samozřejmě dědečka a Bellu! Ještě teď se při vzpomínce na tuhle knížku neubráním dojetí. Četla jsem ji svým dětem a budu ji číst i jejich dětem - jednou, možná, snad ;)... celý text

Květy v poušti 2013, Elizabeth Haran

Oddechová kniha, ale v rámci tohoto žánru patří k těm lepším. Trošku se dalo čekat, jak to dopadne, ale mě to vážně bavilo. Barvitý příběh rozmazlené anglické dívky, která se ocitne v poušti jen krůček od smrti. Poznává, že všechno zlé je pro něco dobré a že bychom nikdy neměli odsuzovat lidi a život, který neznáme. Četlo se to samo. Láska, intriky, boj o přežití, každodenní dřina, písek, horko, velbloudi - člověk nahlédne pod pokličku života, o kterém toho moc neví. Nahlédne do srdcí těch, kteří si každý kousek štěstí musí tvrdě zasloužit - a stejně ho nakonec třeba nedostanou. Do srdcí všech, kteří celý život bojují s nesmiřitelnou přírodou o pouhé přežití... O každý nádech, o každý další den. A přece by neměnili... Jen ten konec - ten to teda zabil. Přesto dávám pět hvězdiček, protože jinak kniha patří k těm nej od této autorky...... celý text

Za rudým obzorem 2014, Elizabeth Haran

Čtivý příběh jednoho osudového setkání na sklonku války... Bylo to maličko předvídatelné, ale to autorce ráda odpustím. Člověk musí umět snít, musí věřit síle naděje, musí nějakou tu naději někde v hloubi srdce uchovávat... Čtivé, plné osudových setkání, plné vášně, bolesti a těžké dřiny. Plné naděje, lásky, viny i odpuštění. Přečteno během dvou dní. Líbilo se mi to...... celý text

Večerní vánek 2012, Elizabeth Haran

Čtivé, plné dusného slunce, intrik, překvapivých setkání a stejně tak překvapivých přátelství... Někdy těch šťastných náhod bylo víc než mi přišlo uvěřitelné, ale co už. Oddechový příběh, který se dobře čte a který vás možná ničím nepřekvapí, ale i tak nebudete litovat, že jste si ho přečetli...... celý text

Němé oběti 2017, Tim Weaver

Začátek opět vleklý, ale jakmile se děj rozjede - už se nezastavíte. Řítíte se kupředu mílovými skoky a prostě to už chcete vědět. Chvílema jsem se v ději ztrácela. Nic, nic, nic - a najednou tu máme hned tři podezřelé. Občas zmatené, občas překombinované, nicméně stále velmi čtivé, hodně napínavé, drsné, bolavé a o překvapivé zvraty není nouze ani v tomto díle... A občas, občas mi ta brada spadla fakt až na zem :)... celý text

Bez slitování 2016, Tim Weaver

Tak tohle byl mazec. Než se to rozjede, chvíli to trvá, ale začínám si zvykat :) Autor vás vodí na provázku jako loutky a vy se necháte, vy mu to "žerete"... Tohle se mi moc líbilo. A když už jsem si myslela, že vím, jak to klubko rozmotat, hopla - a zase to bylo jinak :) Někdy holt člověk nenajde, co hledal, někdy se dozví, co by raději nevěděl... Každá postava něco skrývala, každá si nechávala nějakého toho žolíka v rukávu...... celý text

Není cesty zpět 2016, Tim Weaver

Poměrně dlouho mi trvalo se začíst, zbytečně moc postav, roztříštěný děj, který zdánlivě nesouvisel s hlavní dějovou linkou (jasně, že nakonec to všechno zapadlo na svá místa, ale - no trvalo to...) Nicméně nakonec to byl mazec. Scény odehrávající se v Miln Cross byly mrazivé. Mlha, déšť, vlny narážející do skalisek, to strašidelné bum-bum... Skoro se ohlížíte přes rameno a čekáte, odkud přijde úder... Takže jo, nakonec to byla opět skvělá jízda - překvapivé zvraty, které mě nějak vždycky zaskočí, i když bych už je asi měla očekávat, napětí, které se dá skoro krájet, nebezpečí, číhající z každé strany, a adrenalin, ženoucí vás kupředu... Jako teda nachytat jsem se nechala hned několikrát. A to se mi moc nestává...... celý text

Amélie a duchové 2015, Petra Neomillnerová

Málokdo je opravdu zlý, ale spousta lidí je nešťastných a nešťastní lidé se často nechovají pěkně. Možná se jim staly zlé věci, možná se zlých věcí dopustili. Nevím. Zůstali tu jako někdo, za kým se jedny dveře zavřou a druhé se neotevřou... Příběh dospěl ke svému finále. Nemůžu říct, že překvapivému, protože jsem to tak nějak čekala. Jinak to asi skončit ani nemohlo. Krásné, napínavé, víc hororově laděné než předchozí díly. A zároveň hluboce lidské. Bolavé i krásné, plné naděje, vnitřní síly i odvěkého boje nevzdat se, nevzdat to... A tak bojujme, braňme se, doufejme a věřme. Žít někdy docela bolí. Ale necítit nic je mnohem, mnohem horší...... celý text

Amélie a barevný svět 2013, Petra Neomillnerová

Příběh vlastně pokračuje tam, kde předchozí díl skončil. Líbilo se mi to. Amélie poznává barevný svět a dům, který tolik let tonul v šeru a tmě, začíná ožívat... A pak jednoho dne potkává Jakuba... Je taky mrtvý, je víc než to. Dá se zachránit někdo, kdo o to nestojí? Příběh graduje, napětí stoupá a pak... to do sebe všechno zapadne... Protože i když jste mrtví, pořád můžete mít naději. Nebo ne?... celý text

Amélie a tma 2012, Petra Neomillnerová

Nádherné ilustrace. Ty mě ke knize přivábily. Už jen kvůli nim jsem si chtěla tenhle nevšední příběh o přátelství živé a mrtvé dívky přečíst. Příběh o jednom zapomenutém domě, o dívce, která v něm navždy uvízla a přesto si víc než cokoli jiného přeje být živá... A pak jednoho dne potká jinou dívku. A vznikne neobyčejné přátelství. Moc hezky se to četlo a to dávno nejsem cílová skupina. Něco mi tam nesedělo a občas mi děj přišel moc kostrbatý, tak jakoby násilně našroubovaný, ale jinak knize nemám co vytknout. Nadčasový, trošku pohádkový, trošku hororový příběh, kde nic není nemožné a tma je vlastně jen deka, kam se všichni schováváme - ti mrtví, i ti živí ...... celý text

Ak mi uveríš 2013, Katarína Gillerová

Přečteno během dvou dní... Příběh mě zaujal, místy rozplakal, prožívala jsem bolest, lásku, zklamání, stejně jako bych s Viki její příběh žila... Občas přišly nečekané zvraty, občas ty očekávané. I tuto knihu zařadím k těm oblíbeným...... celý text

Mansfieldské panství 2006, Jane Austen

Já nevím. Mě to nebavilo. Nudné, dlouhé, hlavní hrdinka taková nijaká. Vlastně mi asi bylo jedno, jak to dopadne. Chtěla jsem se jen prokousat příběhem, který mě nijak neuchvátil a to se mi nakonec povedlo. Dočetla jsem, ale po pár letech už si vlastně nevzpomínám, o čem to bylo...... celý text

Opatství Northanger 2007, Jane Austen

Líbilo se mi to víc než Rozum a cit. Vtipné, čtivé, zajímavé. Lehce romantické, snivé, s nádechem tajemství. Catherine byla sympatická a fandila jsem jí. Nenáročné čtení, které vám na rtech vyloudí úsměv a v srdci hřejivou vzpomínku.... celý text

Rozum a cit 2008, Jane Austen

Četla jsem jako první knihu od této autorky a ne a ne se jí prokousat. Začátek šíleně zdlouhavý. Příběh mě za srdce chytil až někde za půlkou. Příměr úžasný. Postavy dokonalé. Jen trošku nuda. Trošku víc než předvídatelné. Trošku obehrané. Ale i tak pěkný příběh, ke kterému se nejspíš už asi nevrátím (na rozdíl od předešlých dvou titulů)...... celý text

Emma 2007, Jane Austen

Hravé, úsměvné, skvělé. Mě se to líbilo. Chvíle, kdy Emma ještě netuší - a kdy tušit začíná. Kdy konečně ví... A pak ten okamžik, kdy neví, co s tím :) Ta odvěká hra mezi mužem a ženou. Tak stejná a přitom vždycky nová. Nevinnost, krása, čistota. Možná troška naivity, ale dá se odpustit. Vtipné dialogy, oba mě moc bavili. Tohle se zkrátka povedlo. Lepší než Rozum a cit, ostatní prominou ;)... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Kdo by je nemiloval? A tak je milujeme a nenávidíme, chápeme i nechápeme, obdivujeme i zatracujeme... A mezi tím vším doufáme, že stejný příběh, někde, někdy, prožijeme i my. Že jednou potkáme toho svého pana Darcyho... Krásné, něžné, romantické, plné mouder, obyčejné všednosti i křehké krásy. Četlo se to krásně. A já ty jemné doteky něhy a lásky cítím v srdci doteď.... celý text

Evženie Grandetová 1953, Honoré de Balzac

Asi jsem už mimo dosah, ale tohle mě nudilo. Děj mi v paměti neuvízl. Jen vím, že už jsem si přála, aby byl konec. A to jsem se na ni tak těšila...

Ztracené iluse 1955, Honoré de Balzac

Vy byste to řekli jednou větou, Balzac o tom napíše román :) Ano, bylo to mučivě nekonečné, ty jeho popisy, ale nebýt jich - nebyl by to Balzac. Líbilo se mi to. Vážně jo. Nevím, jestli bych na to měla stejný názor i teď, po všech těch letech, ale tomu příběhu se nedá nic vytknout. Syrové, hrubě obnažené až na kost, bez naděje, víry i lásky, prodejné a přesto tak hluboce lidské. Tápeme, chybujeme, ubližujeme, milujeme. A nepoučíme se. Nebo jo?... celý text