laura přečtené 1200

Prokletý rok 2020, Kim Liggett

Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš nic... Vlastně jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Zpočátku mi to hodně připomínalo knihu Pán much, kterou jsem četla před strašnou spoustou let... Pocity z obou knih jsem ale měla stejné. Pán much - na počátku je parta malých kluků, spořádaných, slušně vychovaných, vyděšených a ponechaných svému osudu. Na konci - co z nich zůstalo na konci? Prokletý rok - na počátku je 33 dívek, které věří tomu, co do nich odmalička hustí zvrácená společnost. Jsou taky vyděšené a ponechané svému osudu. A na konci? Co z nich zůstalo na konci? Za mě je tenhle příběh až mrazivě zvrhlý, krutý, plný surovosti, neklidu, hnusu, bídy, plný beznaděje i slaboulinké naděje, plný víry, že to takhle skončit nemůže - a plný smutku pro všechny ty dívky, zapomenuté v čase, obětované světu, který nemá s nikým slitování... Jako by se svět vydal zpátky proti proudu času do hluboké minulosti. Jako by jsme stáli zase na počátku a snažili se vybojovat si alespoň kousek zapomenuté podstaty člověka: lidskost, soucit, touhu po lásce, něze, prostém lidském pochopení, sounáležitost, pokoru... Tierney bojuje za všechny. Ale postav, které stojí za zmínku, je v tomhle příběhu víc. Její otec, její matka. Její sestry. Michael. Gertruda. Teta Linny. Paní Fallowová. Ryker. V téhle knize nejde ani tak o magii, fantasy svět nebo drsnou vyvražďovačku. Jde o touhu člověka změnit svět, učinit ho lepším, splnit si své sny - i sny těch druhých. Spousta věcí mě šokovala, spousta zaskočila, něco jsem čekala a něco zase vůbec. Autorka nám vlastně všechno předkládá, jenže ty kousky návnady snadno přehlédnete - jako já. Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš nic... A pak je tady konec. Konec, který nám neodpoví na naše otázky, který nám nedává nic, čeho bychom se mohli chytit, a zároveň nám vlastně dává všechno, co potřebujeme - naději... Oči mám otevřené dokořán - a teď už vidím všechno.... celý text

Prodám manžela... Zn. spěchá 2015, Alena Jakoubková

Za mě jedna z těch slabších. Děj nula nula nic, spousta vaření, všichni úžasní, láska na první pohled, a na ten druhý - no, to si raději přečtěte sami ;) Tohle je zkrátka mimo dosah reality :) Podruhé (kvůli hodnocení na databázi) a naposledy.... celý text

Kdo jinému jámu kopá... sám do manželství padá 2016, Alena Jakoubková

Svobodná, pětatřicetiletá Cora nemůže po krachu své firmy, kde pracovala, najít novou práci??? To jako vážně? To jsem teda asi četla úplně jinou knihu se stejnou obálkou od stejné autorky... A nevím, jestli je to spíš k smíchu nebo k pláči :) Ten, kdo psal tuhle anotaci asi na něčem frčel... Protože ta je zcela mimo mísu - snad až na tu seznamovací agenturu (ale internetovou?). Každopádně příběh Cory asi čtenářky knih Aleny Jakoubkové ničím nepřekvapí. Přesto se její obehrané šabloně maličko vymyká a možná právě proto se mi docela líbil. Když nad tím příliš nepřemýšlíte, baví vás to. Nesmíte v tom ale hledat logiku. Všechny příběhy této autorky (nebo alespoň většina z nich) mají takový zvláštní zrychlený děj. A tím bohužel přicházejí o tu věrohodnost. Postavy nemají šanci rozehrát uvěřitelný příběh, když se na deseti stránkách musí stihnout poznat, zamilovat se, sestěhovat, vzít, počít a nevím co ještě... Přesto je to čtivé. A tady mě bavilo prostředí seznamovací agentury. Bylo to zajímavé a jiné. Ale jinak to má do reality daleko...... celý text

Dobrý manžel... který nemlsá 2010, Alena Jakoubková

Nic moc. Příběh divně začíná - a divně i končí. Skoky v ději mi neseděly a připadalo mi, že při odevzdání rukopisu autorce pár listů někde vyklouzlo. Každopádně tohle nemělo vůbec žádnou šťávu a vlastně ani pořádný děj. Za mě příběh, který mě ničím extra neoslovil...... celý text

Můžeš-li se vdát dnes, neodkládej to na zítřek 2013, Alena Jakoubková

Trošku kýčovitá pohádka pro dospělé, které asi neuvěříte, ale co už. Proto to nečteme. Čtivé, ale obehrané téma, které už autorka použila mockrát. Jsem asi blbá, když to pořád čtu :) PS : Igora bych nejraději zadupala do země - a i když to bylo nepochopitelné, trošku jsem Alicii chápala. Někdy vás pavouk lapí do sítě a čím víc se snažíte utéct, tím víc se do ní zaplétáte - až je šance na únik téměř mizivá...... celý text

Všude manžel o dvou kůrkách 2010, Alena Jakoubková

Přemrštěné, nereálné, těžko uvěřitelné. Po patnácti letech fungujícího vztahu - tohle? Chápu, že jí ublížil - a že se pak nezachoval dobře. Ale ona se chovala stejně. Vlastně si pak neměli co vyčítat. Jako četlo se to dobře... Ale to je asi tak všechno :(... celý text

Na vlásku 2021, Lucy Score

Možná je to takhle jednoduché. Když někoho miluješ, odpouštíš mu... Ano, možná je to takhle jednoduché. A možná, že ne. Vtipné, milé, oddechové čtení, kde to jiskří humorem, sarkasmem, ironií a neskutečně trefnými slovními přestřelkami, což mě asi na příběhu bavilo úplně nejvíc. Ally a její prostořekost mi sedla a Dominic... byl prostě Dominic :) Věčně nabručený velký méďa, který byl občas na zabití a dost často k politování. Ach, ti chlapi :) Ano, možná je to takhle jednoduché ;) Když někoho miluješ, odpouštíš mu...... celý text

Nikdo není doma 2020, Tim Weaver

Nezáleží na tom, jak moc někoho milujete. Stejně ho nakonec musíte nechat odejít... Strašidelné, mrazivé, smutné. Nejistota, naděje, pochybnosti. A bolest. Co je horší - vědět, že milovaný člověk zemřel (a moci ho oplakat) nebo nevědět, doufat, nevzdávat se a trpět celý zbytek života marnými nadějemi? Nevím. Nechci to vědět. Příběh, který mě silně zasáhl. Příběh mnoha odstínů lásky, přátelství a pokory. A zároveň i příběh plný falše, přetvářky, úplatnosti a zvrácenosti. Co dokáže člověk udělat člověku... Kde se v nás bere ta touha ubližovat, vraždit, mučit? Na začátku jsme přece všichni byli děti. Nevinné, naivní, bezmocné děti... A někde uvnitř nás ty děti stále jsou - neumřely. Jen mlčí. Já tohle zkrátka nechápu. Jak s tím lidé dokážou žít? Dívat se každý den do zrcadla, vidět svou vlastní tvář - a vědět, čeho je schopná... Na konci jsem bulela jako dítě. Dítě, které ve mě zatím neumřelo...... celý text

Žena mého života 2019, Tim Weaver

Příběh o tom, jak snadné je člověka zlomit. Příběh o pochybnostech, bolesti, ztrátě, o krutosti, náhodách i neúprosnosti osudu. Příběh jedné velké lásky a smutku. Svým způsobem zvrhlé, drsné a drásavé. Chvilkama si autor pohrává nejen s hlavním hrdinou, ale i se čtenářem. Kdo mluví pravdu? Kdo lže? Spletité klubko polopravd a lží, zoufalá beznaděj i téměř neznatelná naděje, protože: Co když...? A bolest, laviny bolesti, zalévající vás od hlavy až k patě. Tohle bylo jiné. Přesto napínavé, čtivé a návykové. A tentokrát David nehledal nikoho cizího. Hledal sám sebe... Za mě hodně bolavé a emočně náročné. Přesto skvělé!... celý text

Muž bez minulosti 2019, Tim Weaver

Temné, zvrácené, strašidelné. Plné napětí, zmatků, záhadných zmizení, bolesti a touhy vědět. Když ztratíte vzpomínky, jako byste ztratili všechno - i svůj život. Už vlastně nežijete, jen přežíváte. Kdo je muž, kterého vyplavilo moře? Proč se k němu nikdo nehlásí? Muž bez minulosti nemá nic. Nemá jméno, domov ani rodinu. Jako by nikdy neexistoval. Chybíš mi... Odpusť... Mrzí mě to... Zajímavý, neotřelý námět. Příběh nabitý emocemi, překvapivými zvraty i bolavou tíhou viny. Příběh, který nás zavede nejen hluboko do minulosti, ale také do světa obestřeného mystickými bájemi, strachem, do městečka na úpatí hor, kde se zastavil čas... Bolestný příběh muže, který se snaží zjistit, kým byl, ale zjišťuje, že někdy je lepší zapomenout - a nikdy se nedozvědět, co se skrývá za zavřenými dveřmi minulosti...... celý text

Zlomené srdce 2017, Tim Weaver

Nevíš, kdo jsi... Tak pravdivé, tak burcující... Klubko polopravd, lží, intrik - to vše vás vede do hlubin času, kde, pohřbené mnoha lety, spoustou bolesti, viny, křivdy, zášti i nespoutané vášně dříme tajemství. Jak moc známe sami sebe? Jak moc známe své nejbližší? Za mě skvělé jako vždy. Čtivé, poutavé, napínavé, jako byste zvolna loupali cibuli. A pod každou vrstvou slupky jste nacházeli něco nového. Něco, co vás zaskočí, omráčí, udiví, překvapí - a zasáhne. Čas toho spoustu bere - ale nezapomíná. A jednou to vše vychrlí jako sopka lávu - a pak už není úniku. To, že zapomeneme neznamená, že jsme odpustili. A to, že odpustíme neznamená, že jsme zapomněli... Bolavý příběh krutosti, zloby, vášně, nenávisti i lásky...... celý text

Černé lekníny 2017, Michel Bussi

Tak teda! Tenhle autor mě dostává... Nečte se snadno, to připouštím. Člověk se v tom tak nějak plácá a říká si, proč se na to nevykašle. Střípky zdánlivě spolu nesouvisejících skutečností, spousta náznaků, ale vlastně nic není řečeno přímo, spousta skrytých tajemství, které se před vámi vinou jak pavučinkové bludiště, do kterého se víc a víc zamotáváte... Zpočátku jsem se v informacích o malířích zcela ztrácela, ale nakonec to začalo dávat smysl. A jakmile pochopíte, oč jde, jakmile vás příběh vtáhne do sebe a vy se stanete jeho součástí, už vás nepustí. Posledních sto stran jsem doslova zhltla... Ale teda ten konec? Tak ten mě dostal. Čelist mi spadla bezmála až na zem. Existuje jen pár knih, které mě až takhle zaskočí - a tohle je jedna z nich. Tohle snad nemohl předpokládat nikdo. Takže za mě naprosto skvělý nápad, úžasná myšlenka a výborné zpracování. Jen si člověk musí zvyknout na autorův styl psaní - a pak už to jede jako po másle. Krásné, smutné, bolavé - a plné hořké pravdy, zklamání, nenaplněné lásky i naděje. A ta přece neumírá ;) Umím se ještě usmívat? Bylo to tak dávno... Snažím se. Projdu zrcadlem. Můj Bože. Můj Bože... Jenže Bůh nás nezachrání. To musíme udělat my sami...... celý text

Vážka 2014, Michel Bussi

Kniha se nečte lehce. Musela jsem si zvyknout na autorův styl vyprávění, ale když to do sebe konečně začne zapadat, je to mazec. Zajímavý, neotřelý příběh o hledání sebe sama, o odkrývání minulosti, o chybách, omylech, bolesti i o naději. Příběh, který přináší spoustu otázek a jen málo odpovědí. Které dítě přežilo havárii letadla - Lyle Rose nebo Emílie? Komu miminko, zázračně nalezené na úpatí hory, vlastně patří? Příběh o tom, co všechno můžeme ztratit, i o tom, co můžeme získat. Všechny odpovědi máme v sobě - jen je musíme umět hledat. Někdy to trvá jen chvíli a někdy celá léta, než najdeme uspokojivé odpovědi na otázku: Proč? A někdy je nenajdeme nikdy. Některé otázky mají prostě zůstat nezodpovězeny...... celý text

Manžel nikdy nespí 2017, Alena Jakoubková

A tak jako jo - nakonec to nebylo až tak zlé ;) Příběh jedné nenaplněné lásky a mnoha životních zklamání. Trošku naivní, ne tak snadno uvěřitelné, nicméně jako většina knih této autorky, čtivé. Příběh u kterého nemusíte až tak přemýšlet. Místy úsměvné vyprávění o životních peripetiích mladičké Eriky. Její příběh je spíchnutý horkou jehlou, ale když to velkoryse přehlédnete, začne vás nakonec bavit. Nic, k čemu bych se v budoucnu chtěla vracet, ale jako odpočinková četba na léto, kdy člověk toho času na čtení pro jiné aktivity příliš nemá, to stačí... U těchto knih vám totiž nevadí, když ji na týden či dva odložíte... Zachránil to konec - i když... V životě by se vám to asi stát nemohlo ;)... celý text

Poslední tango s Carmen 2012, Alena Jakoubková

Oddechový, čtivý a místy vtipný příběh, kterak Carmen ke svému štěstí přišla :) Sice nereálné, ale tak nějak té bláznivé ženské fandíte. Protože kdo by nechtěl svého Vikinga ;) Příběh těžko uvěřitelný, nicméně vcelku milý. Pro toho, kdo se dokáže na tu chvíli odpoutat od reality a zapomenout, že svět píše daleko jiné scénáře...... celý text

Když ptáčka lapají, manželé mu zpívají 2021, Alena Jakoubková

Čtivé, zajímavý námět, ale tak nějak to v půlce vyšumělo. Téma tu už bylo mockrát a tenhle příběh nenabízí nic, co by ho ozvláštnilo. Přesto se to dobře čte a nic víc většinou od nenáročné oddechovky neočekáváte. Nebo jo? ;)... celý text

Manžel do domu... hůl do ruky 2019, Alena Jakoubková

Tak teda! Poprvé jsem při čtení knihy této autorky měla knedlík v krku. Krásné! To, čemu v jiných jejích knihách tak moc nevěříte, je tu snadno uvěřitelné, živé. Bolavé. Osud je někdy krutý. Ale vždy bývá i laskavý. Nabídne vám možnosti a je na vás, jestli je využijete... Ariana prožívá manželství bez lásky a čím dál víc se jí zajídá být poslušnou ženuškou. A pak přichází nečekaně možnost změnit svůj život. Ariana váhá jen okamžik. Vlastně nemá co ztratit... Nebo ano? Uvěřitelný, silný a hodně bolavý příběh lásky, která k člověku přichází vždy ve chvílích, kdy to nečekáte. Hodně vám toho dá, ale zároveň vám i něco vezme. Někdy zkrátka i láska bolí...... celý text

Odříkaného manžela největší krajíc 2020, Alena Jakoubková

Postavy nejdou do hloubky, vše je až příliš snadné, černobílé. Přesto se mi příběh Agáty líbil. Tak trošku jiný náhled do života jedné dívky a posléze ženy, které osud dává do rukou vlastně jen dobré karty - ačkoli to tak někdy nevypadá. Osud se nás neptá. Prostě přijde. A my ho buď přijmeme, nebo proti němu můžeme bojovat. Ale vlastně nikdy nezvítězíme. Osud už totiž od začátku ví, jak to vlastně dopadne. Takže je to marné. Ale proč to nezkusit? ;) Agáta se s osudem pere s odhodláním, které bychom jí na jednu stranu mohli závidět a na tu druhou ho tak úplně nechápeme. Proč se vlastně tak brání - když ani nechce? ;) Jo, tohle mě bavilo.... celý text

Hledám manžela…děti vítány 2019, Alena Jakoubková

Čtivé, vtipné, předvídatelné - ale já se bavila. Kovboj byl na zabití :) Ale Sandra občas taky. U takového příběhu prostě chcete ten šťastný konec, ať je jak chce sladký. No a co si budeme - všechny knihy této autorky jsou si podobné. Přesto, čas od času, po nich prostě sáhnete - ačkoli už dopředu víte, jak to dopadne. Ach jo :)... celý text

Čiň manželu dobře - peklem se ti odmění 2011, Alena Jakoubková

Ach jo... Chlapi jsou neřádi :) Teda, alespoň někteří. Ale my ženské jsme zase někdy tak pitomé :) A paličaté! A... Ale kdyby ne, nebylo by o čem psát ... Čtivé, oddechové čtení, které vám dá přesně to, co od takového příběhu očekáváte.... celý text