laura přečtené 1200

Zdání a manžel vždycky klamou 2021, Alena Jakoubková

Čtivé, oddechové, nenáročné čtení, když potřebujete vypnout a moc u čtení nepřemýšlet. Za chyby se platí - a vždycky to bolí. Jenže člověk chyby dělá a nikdy se nepoučí... Nebo jo? ;) Stella, zmítaná matčinou diktaturou, se nechá vmanévrovat do modelingu, ačkoli by mnohem raději pracovala s koňmi... Jenže srdci neporučíš - a tak se Stella poprvé vzepře matce. Najdou k sobě ještě někdy cestu? A stojí láska za všechny oběti, které jí člověk přináší?... celý text

Pod karmínovým nebem 2020, Elizabeth Haran

Příběh o hledání sebe sama, o zvratech osudu, náhodách, o bolesti i nečekaném štěstí. Za mě až moc předvídatelné, místy naivní, přesto čtivé a svým způsobem podmanivé. Líbilo se mi to, ale některé knihy této autorky se mi líbily o moc víc...... celý text

Opálová poušť 2016, Elizabeth Haran

O tom, že život vám někdy podrazí nohy v tu nejméně očekávanou chvíli. Že štěstí někdy čeká právě tam, kde byste ho nečekali. Že o něj leckdy musíte doslova zakopnout, abyste si uvědomili, že tohle je ono. To něco. To, co vám schází, aby váš život byl úplný... Krásné. Čtivé. Romantické. Plné intrik, vášně, zloby, ale i obětavosti, lásky a přátelství. Plné naděje, odvahy a odhodlání. Život, jak ho neznáme. Maličko předvídatelné, ale přesto příjemně milé. Jo, tohle se mi moc líbilo!... celý text

Statečné a zlomené srdce 2020, Brigid Kemmerer

A karty se obrátily - a to doslova. Myslíte si, že už ten svět dokonale znáte, že víte, co můžete čekat - a najednou je všechno zase jinak. Trošku mi to pokazilo dojem z předchozího dílu. Jako bych najednou četla úplně jiný příběh. A taky že jo. Nové postavy zamíchaly kartami stejně jako osud. A pak už to jelo. Napínavé, opět velmi čtivé, vůbec ne předvídatelné. Zhruba od poloviny jsem jela na jeden nádech. Překvapivé! Skvěle vygradované. Šokující. Jo, tohle se mi líbilo snad ještě víc než první díl... Ale do úplného ach tomu přece jen něco scházelo...... celý text

Temné a osamělé prokletí 2019, Brigid Kemmerer

Už jsem četla lepší, ale i horší. Čtivé, napínavé, trošku předvídatelné, ale vlastně vám to nevadí. Příběh, který už tady byl mockrát, přesto vás baví. Příběh o lásce, zradě, přátelství, o odvaze, bolesti i vině. O tom, že stojí za to bojovat, nevzdávat se a snít. O vášni, intrikách a zlobě. O lžích, které vám nakonec podrazí nohy. O pravdě, která zabolí. O rozhodnutích, která se nedají vzít zpátky, o jizvách, které se nikdy nezacelí. Jo, tenhle příběh měl v sobě velký potenciál. Jen mi přišlo, že ho autorka nevyužila...... celý text

A hory odpověděly 2013, Khaled Hosseini

Když už na třetí straně brečíte, víte, že to bude nářez. A taky byl. Přesto mi tahle kniha tak úplně nedala to, co jsem od ní očekávala - asi díky zavádějící anotaci. Protože tohle není kniha o sourozenecké lásce. Není to příběh Abdulláha a Parí. Tohle je příběh mnoha tváří lásky. Takový kaleidoskop osudů, které se různě přeskupují, vytvářejí zajímavé obrazce a pak zase mizí, aniž byste se dozvěděli to, po čem prahnete... A tak namísto odpovědí, které jsem očekávala, mi zůstalo spoustu nezodpovězených otázek. Jako by příběh neskončil. Jako by dál trval. Příběh utkaný z tenkých, neviditelných vláken, které dokáže narušit jediné fouknutí větru... Bylo to zajímavé, bylo to bolavé. Bylo to kruté. A hory mi neodpověděly a asi nikdy neodpoví. I tak to ale bylo - krásné... A ta obálka je nádherná. Abdulláh, sám s trýznivými vzpomínkami, a Parí, běžící za něčím, co jí v životě chybí... Proč?... celý text

Tisíce planoucích sluncí 2008, Khaled Hosseini

Drsné, surové, kruté. Bolavé. Vím, proč tohle nechci číst. A přece, jednou za čas, podlehnu. A čtu. A brečím a brečím. Beznaděj, bezútěšnost, neúprosnost osudu, bez možnosti odvolání. To je život žen v Afghánistánu. To je realita. Drsná, surová a krutá. Bolavá. A neměnná... Bohužel. Možná, že na začátku byla láska. A možná tam nikdy nebyla. Možná, že tam byla naděje. A spoustu víry, odhodlání a vnitřní síly. Na konci jsou jen slzy. Ztracené sny. Ztracená víra. Zbitá naděje. A přece se nevzdávají. Bojují. Věří. I po tom všem... Můžeme bojovat taky. I tím, že o takových příbězích budeme číst. Že o nich budeme mluvit. Že nám nebude lhostejné, že někde, někdo, právě teď... ...trpí... Emotivní, burcující, plné násilí, krve a válečných zmatků. Šokující. A někde v troskách lidské důstojnosti se narodí láska...... celý text

Lovec draků 2007, Khaled Hosseini

Děti nejsou omalovánky. Nemůžeš je vybarvit, jak se ti zlíbí... Příběh o lásce, o vině, o bolesti. Drsný a krutý - stejně jako život v Afghánistánu. Zároveň však i příběh o odvaze a věrnosti, o přátelství, o snech, které se nesplnily - i o těch, které se plní... Příběh neochvějné lásky, nepochopitelné zrady a nenávisti. O tom, že stejně neutečeme dost daleko, abychom dokázali zapomenout... O jizvách, které se nikdy nezahojí. O bolesti, která nikdy nepřebolí... O chybách, které nejdou napravit, o vině, které se nedokážeme podívat do očí, o klamání sebe sama, o osamění, nepochopení, touze a lásce. O lásce především. O nevyřčených citech, o nevyřčených slovech. Neobyčejný příběh, který ve vás zanechá spoustu bolesti, slz, ale i naděje. Dokud budou žít chlapci jako Hasan - pak ještě máme naději... Pro mě trýznivé a hodně bolavé. A přesto, svým způsobem, neopakovatelné a dojemné... ...pro tebe třeba tisíckrát...... celý text

Isabelina pomsta 2005, Mireille Calmel

Smutné, bolavé, drsné. Beznadějnost osudu, nesmiřitelná nenávist a někde mezi tím - láska... Zoufale bojující, nevzdávající se, doufající... Na mě už moc intrik a zbytečně moc vedlejších postav, ve kterých jsem se ztrácela. I když k dotvoření atmosféry příběhu by se bez nich autorka nejspíš neobešla...... celý text

Prokletá komnata 2005, Mireille Calmel

Příběh lásky, zrady a nenávisti. Promísený čáry a kouzly středověku, prosycený násilím, nespoutanou vášní, čirým zlem i čistou láskou a oddaností... Intriky, zášť, nemilosrdnost osudu i naděje, zcela zmatená, ubitá a na pokraji svých sil. Ale nevzdávající se. Příběh o tom, kam vás může zavést láska - a kam nenávist. Příběh jedné lásky a mnoha zbytečných smrtí. Příběh nenávisti, která sahá až za hrob... Kruté, drsné, bolavé. Nepředvídatelné a tím zajímavé. Postavy, které nejdřív nechápete a možná je odsuzujete, posléze chápat začnete. Nezapomenutelný příběh, který vás zaskočí až skoro hmatatelnou syrovou bolestí...... celý text

Probuzení 2008, Kate Chopin

Román o věčném hledání sebe sama. O nenaplněné touze, o nedostatku lásky, o zklamání, o snech, které se nikdy nesplnily. Příběh, který jste četli už mockrát a který vám nic moc nového nepřinese. Nejhlubší dojem, který ve mně kniha zanechala, byl pocit beznadějnosti a bezútěšnosti. To, že cesta z tohoto bludného kruhu vlastně nikam nevede... Nemyslím, že bych se k příběhu chtěla někdy vracet...... celý text

Chytrá žena pro manžela přes plot skočí 2011, Alena Jakoubková

Kdo chce kam, pomůže si sám :) Těžko soudit někoho, koho boty nenosíme, přesto... Nějak jsem nedokázala pochopit, co vlastně Klára hledala. Co měla, nechtěla, co neměla, chtěla. Možná hledala lásku, možná sama sebe. Hledala - a nenacházela... Čtivé, oddechové, nenáročné - a bolestně pravdivé: Srdci neporučíš...... celý text

Chceš-li s mužem býti... musíš s ním i výti...? 2014, Alena Jakoubková

Jedna z těch lepších. Poměrně zajímavý děj, čtivé, zabydlené spoustou rozmanitých postav. Je to sice jako většina knih této autorky předvídatelné, ale vlastně vám to nevadí. O tom, že někdy stačí málo a váš život se stane noční můrou, ze které se nedokážete probudit. O lásce, zradě, pomstě. O odmítnutí, osamělosti, i o touze vymanit se osudu, který vás svírá železnými okovy. O naději, křehkosti přátelství a zrazené důvěře. Jo, tohle se mi líbilo.... celý text

Mluvit o ex… není dobré pro sex 2018, Alena Jakoubková

...sice jsem čekala něco úplně jiného, ale co už :) Anotace je tu zcela mimo mísu... Příběh o první lásce, zklamání, vrtkavém osudu, o vůli žít a plnit si své sny, jakkoli je to těžké. Čtivý příběh, který přečtete za jedno odpoledne - a stejně tak rychle na něj zapomenete... Nakonec se mi to celkem líbilo...... celý text

Kam čert nemůže…nastrčí manžela 2018, Alena Jakoubková

Čtivé, oddechové, nenáročné. Kdo už pár knih od Aleny Jakoubkové přečetl, ví, že píše podle stejného, stále se opakujícího schématu. Ale vlastně vám to nevadí. Některé knihy jsou výborné, jiné už tolik ne - tahle je někde mezi tím. Průměrný, stokrát vyprávěný příběh o zlaté kleci, ve které se po čase začnete dusit a toužíte po jediném - uletět... U jejích knih nemusíte přemýšlet - a o to asi jde. Čtou se snadno a stejně snadno na ně za pár dní zapomenete. Jsou jako jemný dotek vánku, který právě teď cuchá vlasy někde jinde někomu jinému. Je to příjemné, ale když to skončí, nechybí vám to.... celý text

Rekonstrukce 2019, Viktorie Hanišová

O tom, že někdy je těžké prekročit svůj vlastní stín. Že minulost vás svírá jako okovy a nedovolí vám se vymanit a jít dál. Že přežít ještě neznamená, že žijete. Silný příběh, těžké téma, zpočátku adrenalinové tempo, které vás nutí číst a nepřestávat, ale... Je tu bohužel to ale. V druhé polovině příběh ztratil tempo a zaživa ho sžíraly emoce. Výčitky. Svědomí. Vina. Smrt. Podkopává vám to nohy a vy padáte a padáte. Až se jednou nezvednete... Na jednu stranu jsem to chápala. Když v sobě něco dusíte, jednou si to najde cestu ven. A už to potom nikdo nezastaví - ani vy. Smutný, bolavý příběh, který je navzdory temnotě v něm čtivý tak, že ho nebudete chtít odložit... Co mě však zklamalo, byl konec. Ačkoli i to chápu. Některé otázky prostě mají zůstat nezodpovězeny...... celý text

Anežka 2015, Viktorie Hanišová

Po Houbařce zklamání. Touto knihou jsem se těžce prokousávala. Příběh by byl úžasný (jestli se to vůbec o tomto tématu dá říct), ale to, jakým způsobem byl zpracovaný, mi nesedlo. Nedokázala jsem se začíst, dočetla jsem jen proto, že jsem to prostě nechtěla vzdát... Spousta nedorozumění, spousta nepochopení. Nevyslovená touha po lásce, po přijetí. Předsudky. Odsouzení. Jak málo by stačilo, aby všechno bylo jinak. Promluvit, vyslechnout. Naslouchat, dívat se. Nevidět jen sebe. Julie viděla jen Anežku - neviděla však Agnes. Měla spoustu možností, ale ve své zaslepenosti je nedokázala vnímat. Bolavé, kruté, bez příkras. Odhalené nitro nikdy nevypadá krásně. Nejspíš nikdy nepřestala čekat na Anežku. I když si přece jen myslím, že úplně na konci už čekala na Agnes. A přitom stačilo jen obejmout, naslouchat a milovat...... celý text

Oceán na konci cesty 2020, Neil Gaiman

Nádherná grafika, úžasné ilustrace. Kniha, která vás upoutá na první pohled. Mystické, tajemné, ponuré. Zpočátku takové nijaké a pak šmik - a z nic neříkajícího příběhu, který vás lehce nudí, skočíte rovnou do hororového, temnotou prosáklého světa. Trochu pohádka, trochu psycho. Z Uršuly mi vážně naskakovala husí kůže... To je ta potíž se živými tvory. Moc dlouho nevydrží. Jeden den to jsou děti, nazítří staří lidé. A pak už jen vzpomínky. A i ty pak vyblednou a splynou dohromady do jedné šmouhy... Zajímavý námět. Děj, který vás vede spletitými cestami někam, kde vlastně ani nechcete být. Krutá realita, která vás zaskočí v té nejméně očekávané chvíli. Žádné předpoklady, žádné domněnky. Neil Gaiman vás prostě hodí do vody a ta vás spolkne. Jako oceán ;) Nepředvídatelné, šokující, snové, kruté. Příběh o ztrátách, nevědomosti, přátelství... O hledání cest, o víře v sebe sama, o důvěře i o sebeobětování. O dětech, kterými vlastně nikdy nepřestáváme být. O tom, že někdy lžeme sami sobě, protože se bojíme pohlédnout pravdě do očí. Že svět má mnoho tváří. A je jen na nás, kterou z nich spatříme... Přesto se mi Nikdykde líbila víc. Snad pro tu hravost...... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Události jsou zbabělé: nikdy nechodí samy. Vždycky se jich nahrne celá řada a zasypou vás najednou... Neskutečné. Originální. Čtivé. Vtipné. Místama morbidní. Dva různé světy, spousta různorodých, svérázných postav, naprosto skvělý anglický humor. Podlondýn je město nestvůr i světců, svět plný temných čar a kouzel, vrahů i andělů, krys a temných zákoutí... A když tam spadnete, cesta zpátky už neexistuje. Už dlouho se mi nestalo, abych vůbec netušila, co mám od knihy čekat. Tajemné nikdykde vás spolkne, aniž si to uvědomíte, a až vás na konci vyplivne, stejně si budete myslet: Co to kruci bylo? Vím jen, že to bylo skvělé. Že mě to bavilo. Že jsem se smála. Možná jsem se i trošku bála :) Že jsem byla překvapená (a ne jednou). Že nic nebylo předvídatelné. A že mi bylo líto, že už je konec... A musím souhlasit, že záporácká dvojka pan Croup a pan Vandemar neměla chybu. Jejich dialogy byly skvěle groteskní a morbidně děsivé zároveň. "Máš rád kočku?" zeptala se. "Ano. Kočky jsou fajn." Anastázie se ulehčeně usmála. "Stehýnko?" zeptala se. "Nebo prsíčka?"... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Čas je prohnaný, jakmile vám jednou vyklouzne, může vám už unikat navěky... Křehký, něžný a bolavý příběh slepé dívky Marie-Laure a německého chlapce Wernera - ale i spousty dalších. Poněkud roztříštěný, rozemletý na spoustu maličkých kousků, které do sebe jen zvolna zapadají. Škoda těch časových skoků, plácala jsem se v tom. A ačkoli kniha nepatřila k těm, u kterých visíte na každém slovu, k níž se vrháte každou volnou chvíli, i tak mě hluboce zasáhla. Doteky lidskosti, něhy a krásy v době, která nebyla něžná ani krásná a ve které člověk ztrácel to, co ho činí člověkem... A přitom, vedle všech těch hrůz, Marie-Laure, Etienne, madame, Werner, Frederick... Nic takového jako kletby neexistuje. Možná existuje štěstí nebo smůla. Každý den se nachyluje buď k úspěchu nebo k selhání. Ale kletby neexistují... Hluboce lidský příběh, který se dotkne té neviditelné struny ve vašem nitru a rozechvěje ji. Copak nechcete žít, než umřete?... celý text