laura přečtené 1220

Všemi dary obdarovaná 2016, M.R. Carey (p)

Ne každý, kdo vypadá jako člověk, člověk je... Nevšední, drsné, krvavé, hrůzné... Ale také velmi překvapivé. Nabité emocemi, krutou pravdou, adrenalinem, odvahou i šílenstvím. Beznadějné a přece se špetkou naděje v jedné křehké, dětské duši... Hned v jedné z prvních kapitol jsem si myslela, že už vím, proč se kniha jmenuje Všemi dary obdarovaná. Ale vlastně jsem to skutečně pochopila až na konci. Proč tenhle název. Proč tahle dívka. Proč Melanie... Proč právě ona a ne někdo jiný. Dívka s duší dítěte, odhodláním ženy a odvahou a čestností vojáka. Příběh je zpočátku pomalejší, ale brzy nabere spád, napětí se dá krájet a čtenář do poslední chvíle netuší, jak to skončí. S nadějí - nebo bez naděje? Je to jako kdyby se Bůh nikdy ani neobtěžoval...... celý text

Priveľa tajomstiev 2020, Katarína Gillerová

Říkej tomu, jak chceš 2021, Brigid Kemmerer

Udělat správnou věc znamená pro každého něco jiného. Nic není jednoznačné a možná je to tak v pořádku... Krásné, silné, dech beroucí. Za mě možná nejlepší kniha této autorky. Úžasně zpracované bolestné téma, vnitřní monology pochybností, strachu, osamělosti, vykořenění ze společnosti, touhy pochopit nepochopitelné... ... o tom, co je správné, můžeme mít každý odlišnou představu... Smála jsem se, brečela, stránky mi letěly pod rukama, mělo to spád, spoustu nečekaných zvratů, výborně zpracované charaktery postav (obzvlášť Owen neměl chybu), svět vyvolených i svět vyvrženců, tak uvěřitelný, tak bolavý... Bylo to zkrátka skvělé. Hluboce lidské, smutné, drsné, ale zároveň i plné neobvyklé vnitřní síly a odhodlanosti... Když se snažíme chránit svoje nejbližší, někdy není snadné poznat, jestli přitom děláme správnou věc... Každý dělá chyby. Někdo malé, někdo větší, někdo i takové, jež nejdou odčinit. Každá chyba je však zároveň krok k tomu lepšímu v nás. A dokud jdeme, máme pořád naději... Nádherné!!!... celý text

Na co slova nestačí 2020, Brigid Kemmerer

Příběh o zradě, o traumatech, vrostlých do zjizvené kůže a nedovolujících zapomenout... Příběh o zranitelnosti, pochybnostech, strachu a bolesti. O tom, že je těžké věřit jiným, když nevěříme sami sobě. Že představy jsou někdy horší než realita. A že postavit se svým strachům vyžaduje tu největší odvahu vůbec... Drsný a smutný příběh, místy hodně předvídatelný, a někdy jsem nechápala ani Reva ani Emmu... Zbytečné střety, zbytečné hádky. Svět druhých je často nepochopitelný těm, kteří vidí jen to, co jim dovolíme. A někdy, někdy ani slova nestačí, abychom věřili, abychom odpustili, abychom dokázali vidět, co přes všechnu bolest nevidíme...... celý text

Dopisy ztraceným 2019, Brigid Kemmerer

...všichni v něčem chybujeme... Krásné, něžné, milé. Nabité emocemi, vnitřní rozervaností, hledáním sebe sama i úniku z bolesti, hledáním odpovědí, které vlastně nechceme znát... Jestli budu dál předstírat, uvěřím tomu nakonec? Trochu se bojím, že si budu tak dlouho na něco hrát, až úplně zapomenu, co je skutečné... Moc se mi to líbilo. Dva světy, tak odlišné a přece tolik stejné. Světy, které se protknou jednoho dne na hřbitově v dopisech ztraceným... Střípky roztříštěné bolesti, o které nemluvíme. Touha po pochopení, po lásce, po něze. Po někom, kdo bude prostě jen naslouchat a nebude nás soudit. Kdo tu zkrátka a jenom někde je... Tak tomu neříkej Bůh. Říkej tomu osud...... celý text

Soběstačný 2020, Zuzana Dostálová

Co má člověk dělat? Bůh mu dal ramena, dává mu i břemena... Neskutečně bolavé, hluboce lidské, drsné a krásné zároveň - příběh o dospívání, samotě, zmatku, bolesti i naději... I ve smutku je krása... Jen se jí nebát... Hodně emočně náročné, alespoň pro mne. Byly chvíle, kdy jsem prostě nedokázala číst dál, uvnitř mě to rvalo na maličké kousíčky a tak moc to bolelo... Každý střípek té utrápené naděje, každý nádech, každý záblesk slunce mezi stíny... Některé věci neovlivníme a člověk musí čekat jen na to, co mu život dovolí... Hořkost, bezmoc, stud. Nestěžujme si. Máme přece pořád dost. Máme víc, než bychom mohli doufat. Víc, než potřebujeme. A přece si toho nevážíme... Naše oči se na chvíli potkaly. Bylo ticho, a přesto si cosi řekly... Příběh jednoho života a zároveň příběh mnoha dalších. Příběh o radostech všedních dní, o maličkostech, které vás zvednou ze země a dají vám do dlaní naději. Křehkou, bolavou a přitom nevzdávající se... Na některá rozhodnutí musí být člověk sám, i když nechce... Štěpán to neměl lehké. A má můj obdiv. Skláním hlavu a doufám. Snad se mu budu moci jednou podívat do očí s hrdostí, že jsem také soběstačná... Co bys chtěl? Mámu...... celý text

Johana 2018, Pavla Horáková

Jsou chvíle, kdy si myslíme, že svět skončí právě v tu chvíli, že není fér, aby dál pokračoval, ale on neskončil, neskončí ani zítra a my dál budeme muset žít svoje každodenní životy, tak banální a tolik podobné jeden druhému... ten nekonečný dnešek už je přece jenom za námi a zítra budeme muset začít znovu, i kdybychom nechtěli... Láska přichází a odchází.... stejně jako dny... Ano, možná že novela o jednom životě jednoho dítěte, dívky a posléze ženy klouže po povrchu, jak mnozí zmiňují, ale možná je právě to důvod, proč je to tak dobré. Do životů ostatních nevidíme - vždycky vlastně kloužeme jen po povrchu. Johana je román o lidské zranitelnosti, o zradě, neustálých pádech (leckdy až na dno) a vzestupech. O křehkosti vztahů, síle vymanit se osudu i bolesti, když to přese všechno nedokážeme... O chybách, které dělá každý z nás i o tom, že někdy prostě nemůžeme jinak... Mně se to líbilo. Čtivé, drsné, smutné. Bez naděje na únik z každodennosti života, bez odvahy vymanit se ze všednosti, která ubíjí, až po okraj plné bolesti nad ztrátou možností, které jsme promarnili, a také touhy po lásce, která nepřichází... Však on přijde, jednou ano... Vážně?... celý text

Limea 2021, Lin Rina

Jestli jsem se v životě něco naučil, pak to, že by si člověk měl vážit věcí, které má. Protože žijeme dnes a zítra už tu nemusíme být... Příběh o střetu dvou kultur, o zažitých pravidlech, o vzpouře, lásce, odvaze a neobvyklé vnitřní síle. Příběh domorodé dívky a cizince, jejichž vnímání světa nemůže být odlišnější. Příběh o světě, kde se zastavil čas. O tichém světě v korunách stromů, o lovkyních, šplhajících po kastovním žebříku stále výš, o mužích, kteří zapomněli být muži :) Nenáročné, čtivé, předvídatelné, ale i vtipné. Ne tak skvělé jako Kroniky prachu, ale ani ne úplný propad.... celý text

Hostitel 2009, Stephenie Meyer

Krásné, silné, dech beroucí. Příběh o síle lidské duše a nejen té. O hloubce lásky člověka k člověku, o věrnosti, naději, odvaze i touze. O neustálých pochybnostech, o hledání sebe sama, o putování mezi světy, i o dlouhé cestě domů... Úžasný, hluboce lidský příběh o člověku, jenž není člověkem, ale v jistém ohledu je víc než to. O dobru, víře a odhodlání. O lásce, která nemá naději - a přesto se nevzdává. O bolesti, utrpení a zradě. Ale především o neskutečném zázraku, kterému se říká život... Nejdřív jsem viděla film - a uchvátil mě. O knize jsem věděla, ale do souvislosti jsem si to dala až někde v polovině filmu. Nelákalo mě přečíst si tenhle příběh - dokud jsem nepropadla filmové verzi :) A snad poprvé nedokážu říct, co bylo lepší. Tady to bylo totiž tak nějak nastejno. Film se drží knižní předlohy opravdu věrně. Těch víc jak 550 stran jsem přečetla za necelé tři dny. Tak moc mě příběh pohltil. A to, co ve mě zůstává, je krása, něha a naděje. Dějou se na tom světě divné věci, co? Ty nejdivnější...... celý text

Kouzla rodu Thornů 2021, Margaret Rogerson

Když padla noc, do veleknihovny v Summerhillu dorazila smrt. Přijela v kočáře. Originální, čtivé, vtipné, sarkastické, pohádkové, hravé. Svět veleknihoven, grimoárů, zlotvorů, čarodějů, strážců, démonů, i obyčejných lidí, který před vámi ožívá na stránkách knihy, vás bude bavit. Možná trošku předvídatelné, ale i tak krásné. Možná ne tak nabité zvraty, jak bych čekala, ale přitom pořád zajímavé. Romantika okořeněná špetkou ironie a humoru - za mě velké plus. Nathaniel mě bavil :) A Silas byl - prostě Silas... Škoda toho epilogu. Bez něj by pro mě měl příběh větší váhu. Takhle je to prostě... ...pohádka ;) A to chceme - nebo ne? Nádherná obálka!!!... celý text

Supernova 2020, Marissa Meyer

Dočteno... Ta divoká jízda plná adrenalinu, intrik, zvratů, bolesti, krutosti, lží, nečekaných odhalení i neustálého chaosu, kdy orientovat se v tom, kdo je superhrdina a kdo padouch dalo pořádně zabrat - je u konce. Jako by člověk hrál šachy - nikdy nevíš, s čím soupeř přijde v příštím tahu, co může zvrátit možnost vítězství. Tady to autorka bravurně dokázala přivést k dokonalosti - pochybnosti, zklamání, nevíra, šok a všechny předpoklady se rozplynou jako mlha, když náhle zasvítí slunce... Příběh zrady, lásky a pomsty, krutý, krvavý, bolavý a zároveň plný příslibu v lepší zítřky. Supernova byla zkrátka... SUPER :) Epilog mě nepřekvapil - čekala jsem to zhruba od poloviny 1 dílu. Nicméně jinak mě toho v knize překvapilo dost. Každá stránka si žila vlastním životem a bořila všechny domněnky, ke kterým jsem spěla :) Bude se mi po nich stýskat...... celý text

Renegáti 2018, Marissa Meyer

Trošku jiné než Měsíční kroniky, ale mně se to líbilo. Nejdřív jsem trošku plavala v ději, to, že každá postava měla dvě jména a jinou identitu (některá i víc) mi dalo řádně zabrat. Pořád jsem se vracela zpět a četla pasáže znovu, abych pochopila, kdo kde s kým a proč... Ale nakonec všechno zapadlo do sebe a dávalo to smysl a já jsem knihu přečetla v podstatě za dva dny volna... Byla napínavá, překvapivá, lehce romantická, čtivá tak, že se od ní člověku vůbec nechtělo odcházet. To si říkáte: Ještě tuhle kapitolu a pak už... Ne, tak ještě tuhle... a tuhle... a tuhle... Byla zkrátka návyková. A o tom dobré čtení je, ne? ;) Bála jsem se o ně o všechny. Protože je jasné, že tohle dobře skončit zřejmě nemůže. A ten konec? Upřímně, já to nečekala. To byl pro mě šok - a to se mi moc často u knih nestává, aby mě něco takhle zaskočilo... Každopádně jsem si několikrát říkala, jak z určité situace chce autorka vybruslit, aby postavy, jimž fandíte, neohrozila... Renegáti nebo Anarchisté? Spravedlnost nebo pomsta? Láska nebo nenávist? To se v téhle knize ještě nedozvíte. Rozhodně ale stojí za přečtení - a ta obálka? Nádhernáááá!... celý text

Protivníci 2019, Marissa Meyer

Příběh začíná tam, kde první díl končí, takže jsem měla dojem, že čtu jednu opravdu dlouuuuhou ságu o věčném boji dobra a zla, o lásce, nenávisti, pomstě až za hrob, o přesvědčení, že děláte dobrou věc, o pochybnostech, že nemusíte mít pravdu, o citech, které se skrývají hluboko pod povrchem, o bolestech, které se zdají být zapomenuty v propadlišti času - ale nejsou... I tady proti sobě stojí nepřátelé na život a na smrt - aniž by to tedy všichni aktéři tušili. I tady se vyrojí spousta nástrah, nebezpečí, spousta intrik, zloby, nenávisti, spousta zla a taky trošku toho dobra. Hodně nejistoty, trocha romantiky, a láska, které válka přistřihla křídla, sotva se odvážila vzlétnout. Všechna ta změť citů, potyček, bojů, bolestí a odvahy vás pohltí jako pavučina - a vy se jí prodíráte, dusí vás, brzdí vaše nadšení (protože se o ně bojíte) a zároveň vás pohání vpřed, abyste už věděli... Akorát, že to ani tentokrát nekončí...... celý text

Prostě na mě zapomněli 2015, Jiří Holub

Příběh osmileté Klárky, která se s rodinou krátce po válce nastěhuje do opuštěného, vybydleného domu ve Svatém Wolfgangu - vesnici v Sudetech. Očima dítěte před námi autor odkrývá příběh, ze kterého mrazí i po letech. Příběh o mnoha podobách lidství, o touze pochopit nepochopitelné, o krutosti, zlu a pokrytectví. O neskutečné křivdě, bolesti a vině. O lásce. O bezútěšnosti, o tom, kam až člověk dokáže zajít ve své zaslepenosti. A také o síle člověka, který už nemá pro co žít a přesto stále žije, přežívá, čeká... Bolestné, plné beznaděje, krutosti a hrůzy. Ale zároveň zaplněné nadějí, vírou a malými, nepatrnými zázraky. ...nechám v pokoji otevřené dveře, je krásně, tak aby léto mohlo přijít na návštěvu... Příběh Klárky a Helgy, nerovného přátelství malé holčičky a staré, životem uvláčené ženy. Příběh o naději, lásce i smíření. Lidi jsou stejně divná rasa. Pořád mezi sebou válčí, tu pro tohle, tam zas pro něco jiného, většinou vlastně ani nejde o to, pro co se válčí, ale jestli se válčí... Příběh, který by nás měl varovat, aby k něčemu takovému už nikdy nemohlo dojít. V dnešní době víc než dřív burcující a naléhavý. Jako křik trýzněného, který nikdy neutichne.... celý text

Můj svět v tobě 2019, Renata Šindelářová

Tak tohle se autorce moc povedlo! Čtivé, napínavé od začátku až do konce, plné lásky, skrytých šrámů, křehké naděje, hravosti, moudrosti, překvapivých zvratů i syrově obnažené bolesti. Osudy protagonistů jsou tak nenásilně provázané, že když se ten kaleidoskop osudů promíchá a odkryje skryté karty, nestačíte se divit. Opravdu skvělý příběh, který vás zavede do míst, kam se často nedíváme - do hlubin vlastní duše, kde všichni skrýváme to, čemu se bojíme pohlédnout do tváře... Krásné!... celý text

Kdo zachrání planetu? 2020, Renata Šindelářová

Knížka plná her a tajemství o dětech pro děti, ale nejen pro ně. I dospělí se u luštění hádanek pobaví a nejspíš se jim nejednou zavaří mozkové závity. Skvělé, nápadité, zajímavé a neotřelé. Spisovatelka, která tohle dokáže vymyslet, má můj obdiv! Příběh party dětí, kteří se snaží zachránit planetu a přitom plní různé úkoly. Hravou formou se tu děti učí poznávat přírodu a budovat si k ní vztah. A kdo by nemiloval Tapa? ;)... celý text

Slavnosti krokodýlů 2008, Alena Jakoubková

...a máme tu zase matinku. Ach jo. Tohle je parodie, ne román. Těmi cizími jmény to autorka dokonale pohřbila. Přečíst si jako první tuhle knihu, další už nečtu. Autorka vlastně vykrádá sama sebe - pořád dokola to samé, jen s mírnými obměnami. Ach jo.... celý text

Starým láskám nevolej 2009, Alena Jakoubková

Trošku nuda. Trošku kýč. Předvídatelné a tentokrát ne tak čtivé. Za mě bohužel ne...

Oko za oko, manžel za manžela 2020, Alena Jakoubková

Začátek mrazivě reálný, ale druhá polovina příběhu už značně nereálná. Jdete na kávu a servírka vám ve druhé větě nabídne nezištnou pomoc při osnování pomsty nevěrnému manželovi? Jako fakt? Nene :) Z čeho mrazí je fakt, že vás po třicetiletém manželství chlap odhodí jako špinavé ponožky a nejen, že nemá výčitky, ale ještě se cítí ukřivděný? Nějak jsem ho nedokázala litovat. Eleně šlo všechno na ruku až moc snadno, takhle to v životě bohužel nefunguje. Jinak pořád stejné schéma. Ale jako pohádka - proč ne?... celý text

Miluju tě... i s natáčkama 2016, Alena Jakoubková

Ach jo... Jedna z těch horších. Dělalo mi problém číst dál a čekat, až se Chiara vzpamatuje (a odejde). Její rozhodnutí setrvat a nechat si to líbit jsem nechápala. Kdyby s ním měla děti - to by se snad ještě pochopit dalo (ono se neodchází lehce, když nemáte práci, peníze ani zázemí, ale máte děti, o které se musíte postarat, a manžel vám hází klacky pod nohy), ale takhle? Ani minutu bych tam nezůstala! Mít s takovým člověkem dítě? Ach jo... Celkově takové neuchopitelně nezáživné. Ani konec to nezachránil.... celý text