laura přečtené 1200

Marta věří na zázrak 1974, Zdeňka Bezděková

Příběh, který už v mé paměti dávno zapadal prachem. Tehdy se mi ale docela líbil. Možná i proto, že i já v té době ještě věřila na zázraky...

Štěstí přijde zítra 1979, Zdeňka Bezděková

Před mnoha lety, když jsem tuhle knihu četla poprvé, bych nejspíš dala mnohem nižší hodnocení. Tehdy mě kniha nebavila, postavy si mě nezískaly a Alenin svět se mi zdál nepřístupný, cizí, zlý... Teď to však vidím jinak. První polovina příběhu mě vlastně docela bavila... ...tak by to bylo ve světě správné, kdyby vždy trpěl, kdo je vinen. Ale je to jen útěcha těm, kdo trpí bez viny. No a ta druhá polovina - škoda. Mohl to být krásný příběh. Ale nebyl. Pak už ne. ...že někteří byli strašně zlí a jiní byli dost hodní - ale že všichni už jenom byli - a že to bude vzpomínka, která bude blednout, hasnout, mizet... A tak stejně, jako si Leni získala místo v mém srdci, odkud mě jednou za čas chodí navštěvovat, Alena nezůstává, odchází, mizí... Ten konec to zabil :(... celý text

Říkali mi Leni 2001, Zdeňka Bezděková

Nevšední, dojemný a smutný příběh o křehké dětské duši, o bolestném poznání, o touze někam patřit, o lásce a prostém lidském pohlazení... Četla jsem mnohokrát, ať už jako dítě, dospívající či jako dospělý. Svět malé Leni byl všechno, jen ne dokonalý - a přesto, přesto jsem se do něj čas od času ráda vracela. Opustit jeden svět a vkročit do jiného, neznámého - to chce obrovskou odvahu. Je to hořké, to vybírání mezi Němcem a člověkem. Můj Raul nevybíral. On to spojoval. ...to by bylo nejkrásnější... Lenin svět je všechno, jen ne šťastný. A přece, přece se nevzdává. Bojuje. Ptá se. Naslouchá. ...protože to je nejhorší hoře, když jsi dítě a nejsi ničí... Teď, s odstupem let, jako matka, i jako dítě, jímž jsem bývala, mě to zlomilo nějak víc. A přesto vím, že jsem se k Leni nevrátila naposledy. Protože - ...až se mi bude chtít plakat a umřít - musím tomu utéci! A o tom to je. Naděje schovaná v neskutečně živém, nestárnoucím příběhu jednoho malého děvčátka. Naděje pro nás pro všechny...... celý text

Dopisy ze Sachsenhausenu 2020, James Moloney

Příběh, který vás rozseká. Příběh o křehké naději, o počínající lásce, o bolesti a krutém poznání... Příběh o tom, že i mrtví by měli vědět, že jsou milováni. A že by to měli vědět i ti živí... Příběh šestnáctileté Margot, která na sklonku války začne pracovat v poštovním oddělení koncentračního tábora a zjišťuje, že i Židé mají city... ...láska musí být určitý druh šílenství... Bylo to šílenství nebo odvaha? Bylo to zoufalství nebo naivita? ...nemáš ponětí, co s tebou udělá láska, jakmile se tě zmocní... ...to vzrušující na lásce je, že někomu druhému na světě na tobě záleží a pořád na tebe myslí... ...srdce potřebuje víc než vzpomínku, něco skutečného a hřejivého, něco k zulíbání... ...pohlédni dnes večer ke hvězdám a věz, že každá z nich jsem já a že jejich mihotání je náš smích, který lidé v naší blízkosti neslyší... Krutý a přesto dech beroucí příběh, který vás zmrazí, od kterého se nebudete moct odtrhnout, který vám srdce roztrhá na cáry, ale který neodložíte, dokud nepřečtete poslední stranu. A ačkoli tušíte, kam to spěje, stejně si myslím, že tak úplně všechno předpokládat nelze. Bolavé, drsné, tak jak už takové příběhy bývají. A přesto krásné. Plné té zpola ušlapané, ubité naděje, která se zvedá, bojuje a nechce se vzdát... ...jakmile už v člověku nevidíš člověka, můžeš si s ním nakládat, jak se ti zlíbí... A přece se nevzdali. A přece bojovali. A přece - přežili... Všichni ti dnes už bezejmenní a ztracení... ...kam až moje paměť sahá, vždy jsem milovala tři věci: dlouhé letní prázdniny, svého bratra Walthera a Adolfa Hitlera... Margot, já miluju tebe...... celý text

Věc Makropulos 2008, Karel Čapek

Námět úžasný. Se začátkem jsem se trošku prala, unikaly mi souvislosti. Pak to ovšem do sebe začne zapadat a před vámi ožívá příběh ženy, která vlastně celý život utíká. Před láskou, před smrtí, před sebou samou. Kdysi možná uměla milovat. Uměla se radovat ze života. Uměla si život užít. Teď se z ní stala žena, kterou pohltila citová prázdnota, pohrdání, moc. Je slavná, ale vlastně ji to ani netěší. Je krásná, ale muži ji už nezajímají. Je bohatá - a přece jí chybí to, co je v životě nejdůležitější... Nadčasové, k zamyšlení. Byli by lidé šťastnější, kdyby tak dlouho žili? Vy máte víc než my! Nekonečně víc! Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko. Vždyť ani nemůžete chtít víc... A přesto stále chceme. Chceme víc a víc a víc - a pak nemáme ... nic :(... celý text

Loupežník 2005, Karel Čapek

Láska není lup, nedá se ukrást, nedá vynutit, nedá se mocí vzít... O lásce a milování, o žalu a vzpomínání. O tom, co život dává, o tom, co život bere. O touze uvěřit, o strachu, o věčném boji srdce s rozumem, o pochybnostech, o tom, že zůstat není snadné, ale odejít je někdy mnohem těžší... Láska je, co tě opustilo, láska je to, co pominulo, láska se nikdy nevrátí... A přece, kdybychom nevěřili, kdybychom nemilovali, o čem bychom snili? Akorát ten konec... Utekl? Vrátil se? Čekala? ...že nemá rozum, s cizím člověkem! Vyběhnout za ním, do řeči se dát, v noci ho čekat, nepřijde-li snad... -dělá to každá? ...kdo by to nedělal ;)... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Utopie? Tak úplně si to nemyslím... Člověk jde stále kupředu, domnívá se, že pokrokem lze mnohé získat, netuší ale, že lze i mnohé ztratit... Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé... Bohužel, tak to je. Ačkoli bychom se za to měli stydět, nestydíme se. Ačkoli bychom se nad sebou měli zamyslet, neděláme to. Nic není člověku cizejšího, než jeho vlastní obraz... Bohužel. Bojíme se pohlédnout do vlastní duše, protože bychom mohli spatřit to, co vidět nechceme... Bolavé, nadčasové, mrazivé - a přece na konci září naděje. Maličká, opuštěná, nevzdávající se, bojující... Naděje, že jednou to pochopíme... Byla to veliká věc, být člověkem... Bylo to něco nesmírného...... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

Kdysi jsem viděla inscenaci. A pak jsem hru četla. Takže jsem věděla, co mě čeká. Jenže tehdy jsem nebyla matka... Připadám si jako slepice, která vyseděla orly, sedím při zemi a kdákám strachy, když jeden po druhém vylétají. Někdy si říkám: to nesmíš, nesmíš jim překážet... Je hrozné, co se z člověka stane, když je mámou... Já jsem neměla žádné jiné poslání, než vás. Já vím, nebylo to nic velikého. Jen se starat a milovat... Ten konec mě rozsekal. Kdysi to byla možná jen hra. Teď, když matka čte o matce - to byla čistá rána přímo do srdce... Protože to chápu. Protože to nechci chápat. Protože to bolí. ...řekni mi, jak se mohou lidé tak strašně nenávidět? Nadčasové, jako všechny Čapkovy hry. Hluboce pravdivé. Bolestné. Burcující. ...já měla svůj domov - a to jste byli vy. Tak mně vyložte, proč zrovna já, proč jsem to vždycky já, proč po celé dějiny světa jsem to jenom já, já máma, já ženská, kdo musí tak hrozně platit za vaše veliké věci...... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Nadčasové, mrazivé a tak moc realistické, až vás to bolí číst. V Číně, pane, se skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba... Každý občan nad čtyřicet let se měsíčně podrobí povinné lékařské prohlídce... Svrchovaný čas uzavřít ty nemocné mezi ostnaté dráty - a nedovolit pak ani jedinou vyjímku... Ani jednu vyjímku... ...kdyby strach sám stačil ovládnout lidi, pak by už nikdy nemohla být válka - copak myslíte, že se jí většina lidí nebojí? A vidíte, přece bude... vždycky zase bude... Četla jsem krátce po maturitě a teď, po víc jak 30 letech znovu. Tehdy jsem četla jen příběh, který mě zas až tolik neoslovil. Teď ... mě z toho mrazí. Poučili jsme se? Ne. Bojíme se? Ano. ...ale pořád válčíme. Pořád se necháme ovládat strachem. Pořád tu s námi ta bílá nemoc je... ...ať žije maršál!... celý text

Hledej mě 2021, Lisa Gardner

Příběh kolísá - nahoru, dolů. Když už si myslíte, že víte, tak zjistíte, že zase vlastně nic nevíte. Napínavé, čtivé, mrazivé. Čtete - a téměř nedýcháte... ...A to je láska, že ano? Nebýt dokonalý, ale ze všech sil se snažit napravit vlastní chyby... Honba za Roxannou začíná a vír pochyb, neustálých dohadů, nečekaných odhalení i zvratů vás nenechá ani na chvíli vydechnout. Znovu se setkáváme s Florou a s D.D. Společně pátrají po zmizelé dívce. ...A to je láska, že ano? Člověk se nemusí neustále rozhodovat správně, ale být na pravém místě ve chvíli, kdy na tom záleží nejvíc... Je Roxy oběť nebo vrah? Možná to tušíte, možná to víte. Bolavý, krutý příběh dívky, které je v patách minulost - a před tou nelze utéct. Roxy utíká a vy prcháte s ní. Vstříc osudu, před kterým bohužel neutečete... ...A to je láska, že ano? Rozdávat štědře, nesobecky, neustále... Brečela jsem jako želva. Byla to dech beroucí, adrenalinová jízda, a i když už tušíte, nechcete tomu věřit. ... láska je nedokonalá a nejdůležitější ze všeho je se snažit... ... tak se snažme... celý text

Najdi ji 2018, Lisa Gardner

Tak tentokrát maličko zklamání. Příběh dobrý. Drsný, napínavý. Ale nesedlo mi, jak to bylo podané. Vleklo se to, chvílema se mi zdálo, že děj stojí na místě a nikam se neposouváme, ačkoli ke konci už to mělo spád a stránky se otáčely samy... Přesto ten obrovský náboj a potenciál, co tahle kniha měla na začátku, někam vyprchal. Pro mě to tentokrát zkrátka nebylo ono. Nicméně i tak šlo o velmi zajímavý příběh, jen mě prostě nedokázal až tak chytit za srdce. Po předchozích CHYŤ MĚ a NEBOJ SE propad dolů...... celý text

Neboj se 2015, Lisa Gardner

Ačkoli jde o thriller, jde podle mě zároveň o jeden z nejbolestnějších příběhů, co jsem kdy četla. Rozsekalo mě to poprvé a rozsekalo mě to i teď, o pár let později. U thrillerů by člověk neměl brečet... Bolavé, krásné, drsné, šokující. Některé popisy jen pro otrlé. A zbytek - krutý. Z této řady zatím kniha, která se mého srdce dotkla nejvíce. Možná nebyla tak akční jako předchozí Chyť mě, možná byla i trošku předvídatelná (v tom, kdo za vším je), přesto je to příběh, na který se nezapomíná. Krev je láska. Když nemáš rodinu, nemáš nic... Vzdychla si. Nebylo to zalapání po dechu, ale skutečný povzdech, jako by jí z těla něco unikalo. Možná její hněv. Bolest. Možná všechny ty strašlivé choutky a děsivé touhy, které do ní vtloukl otec, když byla ještě příliš malá, aby se dokázala bránit, ale přesto dost velká, aby chápala, že to je něco špatného...... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

Tak trošku zbytečná kniha celkem o ničem. Vadila mi roztříštěnost v podobě vyprávění příliš mnoha postavami. Tak nějak tím pro mě příběh ztratil své kouzlo. Skoro do poloviny jsem to chtěla vzdát a nedočíst - naštěstí to má tak málo stran, že se to dalo přežít. A pak mě to začalo docela bavit. Přesto si myslím, že autorka mohla některé osudy završit již v předchozím díle nebo si je naopak schovat do dílu dalšího.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Stejně skvělé jako předchozí díly. Některé zvraty v ději jsem předpokládala, ale spoustu jsem jich nečekala. Člověk nakonec fandil i těm záporákům :) Tkadlena? Řezbář? Že by měli duši? Nejspíš i zlo má svou odvrácenou tvář, na kterou zkrátka nevidíme. Možná i ta nejtemnější duše má v sobě něco, pro co bychom ji neměli zatracovat... Čtivé, napínavé, překvapivé. Rhysandovi by prospělo, kdyby zůstal alespoň maličko nečitelný jako v předchozích dílech, protože tou svou dokonalostí ztratil něco ze svého kouzla ;) A Tamlin? Tak ten překvapil a to hned několikrát... Nikdy nevíš, v kom najdeš přítele - a v kom nepřítele. Kdo klade léčky a komu můžeš věřit. Kdo tě miluje - a kdo nenávidí. Chyť si svého Suriela - a možná se to dozvíš... Jo, tohle se mi moc líbilo.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Tak tohle byla jízda! Začátek trochu rozpačitější - a pak zlom a jedete, a jedete... To jejich špičkování, škádlení, slovní přestřelky - jo to je přesně ono. Takové tanečky se mi líbí :) Rhys si mě získal už v prvním díle. Ani vlastně nevím proč. Ale bylo to tam. Takže když se objevil na scéně, hned jsem věděla, že na to vlastně od začátku čekám... Tkadlena? Dvě sestry šly si k moři hrát, loď svého otce chtěly uhlídat. Avšak kde skála končila, starší tam mladší shodila... Brr! Mrazivá, děsivá scéna. To se vážně povedlo. Ovšem těch scén, kdy jsem tajila dech a říkala si, že tohle přece nemůže dobře dopadnout, tam bylo víc. Autorka umí dávkovat napětí, že doslova cítíte, jak vám ťapká po kůži. To, co lze sdělit v jedné, dvou větách, dokáže vystupňovat tak, až se vám zdá, že je vám kůže malá :) Čtivé, napínavé a nabité adrenalinem až do konce. Krásné!... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Tak jako jo - i já jsem tomu propadla :) Čtivé, lehce romantické, napínavé (i když první polovina knihy do toho napětí měla daleko) a nabité překvapivými zvraty. Vlastně mě bavil i ten začátek, kdy se celkem nic moc nedělo. Ale to vzájemné oťukávání, ten odvěký tanec, kdy ti dva kolem sebe krouží, bojují a nenávidí, aby posléze zjistili, že to, s čím bojují, je vlastně... ...láska? Skvělé. Nemělo to chybu. Hned se vrhám na další díl...... celý text

Bláznivá dobrodružství Fanfána Tulipána 1986, Benjamin Rochefort

Ano, za vším hledej ženu ;) Srdcová záležitost mého mládí. Já jsem ten příběh milovala. Nejspíš jsem milovala i Fanfána a všechna jeho dobrodružství. Všechny jeho lásky. Úžasně čtivé, napínavé, dobrodružné, romantické, nabité zvraty a nečekanými zápletkami. Nezničitelný Fanfán a jeho optimistický přístup k životu i k lásce. Nevzdává se, bojuje, miluje, opouští ženy i domov a nachází vždycky něco dalšího, co ho žene vpřed. Laskavé, úsměvné, milé. Za mě jeden z nejlepších příběhů, jaké jsem kdy četla.... celý text

Tajnosti pařížské 2004, Eugène Sue

S odstupem let trošku naivní a levně romantické, ale... Proč ne? Mě se to líbilo. Střet dvou protichůdných světů: těch bohatých a těch, co se k nim osud obrátil zády. Jak přežít, když vám štěstěna uniká. Jak bojovat, když nic víc než odvaha vám už nezůstala. Jak si uchovat čest, když si chcete vykoupit život... Čtivé, lehce romantické, dobrodružné. Láska, zrada, bolest i hněv. Střípky života těch, kteří už dávno zmizeli v propadlišti času. Proč se do těch dob čas od času znovu nevrátit?... celý text

Tajnosti Londýna II. 1972, Paul Féval

Drsný, temnotou prosáklý příběh graduje a kolo osudu se nemilosrdně otáčí. Ne všichni zůstanou na konci stejní, ne všichni se těch šťastných konců dočkají. Asi jsem pořád doufala, že to skončí jinak... Smutné, kruté, nelítostné, bolavé. Zůstala ve mně lítost. Ponurý, deštivý, mlhou prosáklý Londýn už budu navždy vidět stejně. Ale i tak to bylo krásné...... celý text

Tajnosti Londýna I. 1972, Paul Féval

Zdánlivě spolu nesouvisející střípky událostí se vzájemně propletou a vy nevíte komu dřív fandit, o koho se bát, kým pohrdat... Příběh, který je většinou spíš temný, syrový, nepřikrášlený. Možná doufáte ve šťastné konce, možná se jich i dočkáte. Spletité intriky, bolavé naděje, hrdost, čest. Četla jsem se zatajeným dechem a bála se, že pro všechny to dobře neskončí...... celý text