Lauralex přečtené 260

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Odstrašující a odporné, sálající děsem, smrtí, odvahou a životem, přesto podáno s ohromnou sílou, zaujetím a snad i laskavostí. A proto mám Remarqua ráda. Klasika, která je opravdu hodnotná a na místě. Občas mi z toho bylo zle, tenkrát jsem kvůli ní půl dne nedokázala nic sníst, ale když to zvládnete, pochopíte. Ty pocity a emoce ve mně zůstanou navždy. Jsem zvyklá psát dlouhé komentáře, protože toho mám na mysli hodně, ale tady jako v málo případech mi došla slova, kde je předčily pocity, jež nedokážu vysvětlit a vyjádřit. Víc netřeba, hlavně přečíst, dneska, zítra, za měsíc, za rok, kdykoliv!... celý text

Obraz Doriana Graye 2005, Oscar Wilde

Král Lávra 2006, Karel Havlíček Borovský

Pěkných 12 minut, které jsem si s radostí vyslechla cestou na zastávku tramvaje. Je to takové milé a má to pěkné rýmy, a i když je to možná trochu morbidnější, nebo jak to říct, tak se mi to líbilo. Rychle to utíká a rozhodně v tom něco je, když čtete i mezi řádky.... celý text

(Ne)obyčejný kluk 2013, Raquel J. Palacio (p)

Ovace vestoje! ♥ Zaslouží si je nejen Auggie, ale celá kniha. Hřeje na srdci a laská. Neskutečně srdečný, líbezný a snad nejupřímnější příběh, který bude dojímat dnes a denně. Zcela mi učaroval. Ještě teď, po dočtení, se stále usmívám a je mi tak hezky. Tohle totiž není obyčejná dětská kniha. Je to kniha s posláním pro všechny, kteří si neumí vybrat, jestli být dobrý, nebo laskavý. Napsána tak hezky, mile a vyspěle, že si najde své příznivce mezi malými i staršími. Chvílemi jsem se usmívala, chvílemi plakala. Auggieho jsem si zamilovala hned a je to jedna z mých nejoblíbenějších knižních postav. Je to ten nejstatečnější, nejmilejší, nejcitlivější a paradoxně nejbohatší kluk, malý velký hrdina, kterého jsem poznala. Ta zrůda tady totiž není Auggie, ale právě oni všichni okolo. Donutil mě zamyslet se nad věcmi, které nejsou tak jednoznačné, přesto je bereme jako samozřejmost. Dostalo mě, s jakou čistotou a s jakým nadhledem dítěte se díval na svět. Jeho odlišnost mu dala právě to největší bohatství - přirozenost a schopnost najít kouzlo v obyčejných věcech. A to jsem se od něj učila. Ukázalo mi to svět zase o něco jednodušeji a krásněji a hlavně to, co je doopravdy důležité. Děkuju, Auggie, že jsi vstoupil do mého života. Všichni jsme vítězi!... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Můj bože. Srdeční záležitost. A velké překvapení! Několikrát jsem o ní slyšela, ve škole jsme ji probírali každoročně, znala jsem ten příběh, dokázala jsem ho převyprávět, nicméně až po přečtení, které předčilo všechno, co jsem o té knize věděla, jsem ten příběh dokázala ocenit. Nevěděla jsem, co čekat, ale předčilo to naprosto vše a vůbec jsem nečekala takový zážitek. Tak jednoduchá a přitom tak významná kniha. Jemná a drsná zároveň, silná a křehká, lidská a cynická. Tak dobře se mi to četlo a těžko jsem se s tímhle příběhem loučila. Nebýt povinné četby, asi bych ji nečetla, řekněme si upřímně, ty předsudky vůči povinné četbě jsou zažité, ale nikdy bych neřekla, že autor velkého jména jako je John Steinbeck se mi bude tak líbit, ale můj život by tak byl o mnoho chudší, aniž bych o tom věděla. Výjimečný a přenádherný příběh, který mě zasáhl a zapsal se mi až do nejmenších částeček těla. Nápor na moje nitro a citové rozpoložení. Cítila jsem takový soucit, porozumění a snad i... lítost, ačkoliv jsem se tomu vehementně bránila. Moje nitro se tomu ale neumí bránit a spadlo do toho až na dno. Jestli mi nějaká kniha zlomila srdce, zároveň mi ho naplnila vřelostí a citem, přitom jsem jí podlehla, zamilovala se a bylo mi u ní tak krásně, je to určitě tahle. Dala mi mnoho na duchu i na srdci. Chtěla bych u ní ještě jednou zažít ten pocit prvního čtení a zas a znova se zamilovat. Jedna z nejlepších klasik a jedna z mých nejoblíbenějších knih. Neváhejte, čtěte, stojí to za to. Nezapomíná se na ni. Miluju. "Já a ty." "Ty... a já." Achjo.... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Pro mě kniha pouze maturitní, jak jen maturitní může být, sama bych si ji asi - no určitě nepřečetla. Literatura klasická, ale na mě asi až moc klasická. Líbil se mi příběh a bavily mě dialogy postav, ale styl psaní mi moc nesedl. Jakožto "nejslavnější milostná novela" mě celkem zklamala. A to jsem romantička, takže nevím, kde se stala chyba. Aktualizace: Z této knihy jsem úspěšně odmaturovala, takže už si ji po celý život svým způsobem ponesu v paměti.... celý text

Vánoční koleda 2010, Charles Dickens

Hledáte tu pravou vánoční atmosféru a význam Vánoc? Vše je ukryto v této knize. ♥

První 2015, Kiera Cass

Selekci jsem začínala číst s tím, že to bude obyčejná pohádka o princeznách pro náctileté a nebude to nic oslnivého. Elitu jsem hltala řádek po řádku, hodinu za hodinou a nemohla jsem se odtrhnout. A u První jsem se přesvědčila, že je to nejlepší série, co jsem kdy četla. Ale první dva díly byly stejně o něco lepší než poslední. Věděla jsem už od začátku, jak to skončí, a taky že ano, jen některé detaily a situace mi přišly možná už trochu moc. Nicméně jsem prostě nadšená a doufám, že u nás vyjdou i další pokračování. #teammaxon... celý text

Sněží, sněží... 2015, Lauren Myracle

Sluha dvou pánů 2009, Carlo Goldoni

Zbožňuju toto dílo, fakt že jo. Geniální a nesmrtelné. Znám to nazpaměť z divadla, takže jsem si to někdy v hlavě předčítala napřed a stejně mě to bavilo jako poprvé. Svižné a chytré. Je tu ta výhoda, že se na to opravdu stačí jen podívat, ale i čtení rozhodně stojí za to, takže i když jsem to znala, ráda a s nadšením jsem si to přečetla. Ty hlášky vždycky pobaví a jsou nesmrtelné. Nepamatuju se, kdy jsem se naposledy takto od srdce opravdu zasmála. Miluju, děkuju.... celý text

Romeo, Julie a tma 1959, Jan Otčenášek

Zřejmě první případ, kdy si nejsem úplně jistá, co mám říct. Možná to bude tím, že celkově mě příběh typu Romeo a Julie nikdy zvlášť neokouzlil, přesto, že to tu s tím vlastně nemá nic společného, ale přece. Je hezká a dobrá, jenže já čekala víc, nebo možná něco jiného. Nebo vlastně ani nevím, co jsem čekala, ale i když je to kvalitní, nic moc to se mnou neudělalo, čímž se to pro mě celé snižuje, a dva roky po přečtení ve mně moc nezůstalo. Možná je to stylem psaní, což pro mě u knih dělá hodně, takže mě to trochu mrzí, ale stejně ji chci aspoň pochválit a doporučit, pokud si to chcete u maturity ulehčit. Líbil se mi ten čistý a nevinný rozpor mezi láskou a válkou, který je vyobrazen mile a nenáročně. Ale spíš než láska mě zaujaly popisy války, krutosti, prostého života a tak nějak celkového dění. Mně se vlastně líbil začátek a konec a prostředek jsem tak nějak prosvištěla a ne že bych si ho pamatovala. Nicméně četbou nikdo neudělá špatně, asi by měla být čtená.... celý text

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

Proč je tu jen pět hvězdiček?!! Jste vůbec lidi? A máte srdce? Hm? Došla vám slova, co, nedivím se. O holocaustu a druhé světové válce toho mám načteno hodně. Každá z těch knih mi zůstala hluboko pod kůží a řadím je mezi ty nejlepší, ale řeknu vám, žádná mě nedostala tak, jako Vypravěčka. To prostě nemůžu nechat bez odezvy. Nemůžu a ani nechci. Tohle si zkrátka musíte přečíst! Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě donutila nespat, nejíst a číst a číst. Knihu, která by mě tak zasáhla a dojala. Vlastně jsem nevěřila, že něco tak geniálního ještě vůbec kdy přečtu. Přemýšlím, jestli jsem se někdy setkala s knihou, se kterou bych prožila něco tak silného, neuvěřitelného a ohromného. Zcela předčila má očekávání a naprosto mě uchvátila. Možná se vám může zdát, že na to, kolik knih s tímto tématem už bylo napsáno, nemůže přijít nic nového, avšak právě Jodi se to podařilo. Mám pocit, jako bych ten příběh prožila, ne jen četla. Je to dechberoucí, reálné a zkrátka nemůžete přestat číst. Byla jsem plně pohlcena příběhem a sžita s postavami. Jodi jde opravdu až na dřeň, na samé dno vašich emocí, odkud se budete těžko zvedat. Zkrátka jedinečný čtenářský zážitek od začátku do konce. Myslela jsem si, že vím, do čeho jdu, že jsem na to po všech knihách připravená a že už mě to nepřekvapí, ale netušila jsem, že to bude tak živé, bolestné a realistické. Nebudu nic předstírat, opravdu mne chytla za srdce, vlastně mi ho zlomila na milion kousků. Nemohla jsem myslet na nic. Na nic, jen na tu bolest. I přesto, že jsem velká citlivka a plačka, nebrečela jsem. Nedokázala jsem to. Ne že bych neměla city, ale byla jsem tak na dně a naprosto vysátá, že jsem místo slz jen lapala po dechu, rozdýchávala to, koukala na to s otevřenou pusou a dalo mi práci vstřebat a uvěřit, co čtu. Dostane vás to zevnitř, vytrhne vám to srdce, a to takovým způsobem, že se z toho budete dlouho vzpamatovávat. Brilantně napsané, napínavé a strhující. Nikdy na tuto knihu nezapomenu. Je to víc než dobrá kniha. Nejlepší, co jsem letos četla a jedna z nejlepších, co jsem vůbec kdy četla.... celý text

Jane - moderní příběh Jany Eyrové 2012, April Lindner

Jaké to musí být, když se rozhodnete napsat knihu podle předlohy a máte dané podněty, kterými se musíte řídit, a ještě si vyberete tak uznávané dílo. April se toho zhostila vcelku dobře. Miluju originální Janu Eyrovou od Brönteové, takže na tuhle knihu jsem byla zvědavá a jinak bych ji ani nečetla. Samozřejmě, že jsem věděla, o čem to je, jak se to bude vyvíjet a jak to skončí, ale zajímala mě ta moderní verze, úplně jsem si to nedokázala představit. Jana je Jana, o tom žádná, ale tahle verze je s velkou dávkou odpoutání od originálu, fantazie a neočekávání taky ke čtení. Není to žádná náročná četba, je to oddychové čtení na léto, možná až trochu, no asi dost hloupoučké, ale já se přiznám, že jsem měla v 19 pro tyhle příběhy trochu slabost. No jo no. Nicméně zůstanu u své Jany, klasiky.... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Ta "moje" kniha, které se už nikdy nezbavím, a ani nechci. Je to zvláštní, protože někdy čtu knížku a mám pocit, že jsem jako nějací lidé z té knížky. Je až k neuvěření, jak se v některých věcech může člověk tak najít. A v této knize jsem našla sebe. Čistě a celistvě sebe. Je vlastně těžké, zhodnotit a vyjádřit, co pro mne tato kniha znamená a jak jsem se při čtení cítila, protože je to v podstatě jakási katarze a musela bych popsat svoje nejhlubší nitro a to vážně nesvedu. Pomohla mi pochopit mnoho věcí, včetně mě, a opravdu mě v lecčem neskutečně ovlivnila, ne-li až změnila. A víte proč? Protože je to přesně tak, jak to je. U této knihy je neskutečně důležité, umět číst mezi řádky a vcítit se. A kdo to nedokáže plně vnímat, nenajde to v tom. Člověk se musí ponořit dovnitř, nekoukat jen na zevnějšek. Mohlo by se zdát, že vás emočně vysaje až na dno, a taky že ano, ale takovým tím zvláštně dobrým způsobem. Zanechá to takový ten citový šrám. Uchyluju se k ní, když ztratím hlavu. Odnesla jsem si z ní tu největší pravdu - a to, že je úplně v pořádku, že se cítíme tak, jak se cítíme. Nikdo nám to nemůže mít za zlé, nikdo nás nemůže měnit a není na tom nic špatného. Je to tak reálné, že ani nedokážete být nikým jiným, jen sebou. Já jsem tu knihu vlastně nečetla, já ji prožila. A jediné, co chci a co všichni potřebujeme, je, cítit se nekonečně. A ten, kdo stojí v koutě, to dokáže!... celý text

Snídaně u Tiffanyho 2005, Truman Capote

Skvělá kniha. Já si nemůžu pomoct, já v tom prostě celou dobu viděla Audrey a cítila z toho tu její eleganci a energii a nadchlo mě to. Přečetla jsem to ani ne za dvě hodiny a strašně se mi to líbilo. Určitě jsem ji nečetla naposledy a i když ji lidi hodnotí spíše negativně, já bych ji doporučila všemi deseti. Asi za to může Holly. Holly, no jo. Holly je... ona je... Dlouho jsem přemýšlela nad tím slovem a už ho mám - Holly je ztracená. Snaží se ignorovat své city a pocity, protože už jim nevěří. Nevěří lidem. Hledá své místo. Touží po ochraně , ale v obavách dalšího zklamání a bolesti má svou ulitu a bojí se si někoho připustit k sobě blíž. Chce být nezávislá. Je volná jako pták. Jenže vlastně neví, kam by měla letět. A teď mám pocit, že jsem vlastně popsala sebe. A proto ji mám ráda, protože jí rozumím a protože jsme až tak stejné. Zvláštní a jiná kniha, taková osobitá, prozaická, tajemná, chladná, těžko si někoho pustí k tělu, ale právě tím na mě zapůsobila a dostala se mi pod kůži.... celý text

Deník 2006, Anne Frank

Tohle bolí. Asi jako když do srdce mi vrazí nůž. Válečné a tím spíš biografické knihy o holocaustu mám ráda a zajímají mě, a právě Deník byla tou osudnou, která mě k tomu přivedla. A tady víc než příběh je důležitý hlavně autor. Patří rozhodně mezi ty nejlepší a za mě by si ji měl každý přečíst, protože má svoji sílu, vekou sílu. Přes své tragické a děsivé poselství je to milé a úchvatné čtení. Spočívá to v jedné otázce, kterou Anna pokládá: „Ale, a to je velká otázka, budu schopna napsat jednou něco velkého, stane se ze mě někdy novinářka nebo spisovatelka?" Ano, stala se z tebe spisovatelka, Anne. Alespoň pro mě jí jsi. Mnoho lidí tu kritizuje její psaní, ale jak sama řekla: kdo tady má vůbec tušení, co všechno se odehrává v duši puberťačky? Nikdo jsme nebyli jiní. A už vůbec jsme neprožili to, co ona. Já neříkám, že je to napsané nějak mimořádně, ale na její věk a situaci je to mimořádné. Anna je - byla určitě úžasná dívka a je jednou z mých oblíbených hrdinek. Knižních i životních. Docela jsem se v ní v některých pasážích viděla. Překvapilo mě, jak jsme si podobné. Myslím, že v jejím věku bychom si rozuměly. Je deprimující, číst o všech událostech v průběhu dvou let, když jsem od začátku věděla, jak to dopadne. Ostatně jinak to ani skončit nemohlo. Ale stejně jsem se nemohla odpoutat. Tolik ukryté bolesti, utrpení, ponížení a zároveň naděje a dobroty v každém jednom slově, až se mi z toho derou slzy do očí, kdykoliv si na ni vzpomenu. Zdálo by se, že k tomuto příběhu už nelze nic dodat, protože ho v podstatě zná i ten, kdo ho nečetl, ovšem až po přečtení člověk přijde na všechny nové poznatky a hrůzné detaily. Mě si ta kniha omotala kolem prstu a vzpomínám na ni s obdivem, úctou a láskou. Tady končí Annin deník, ale ne moje sounáležitost a satisfakce. S láskou a navždy, Anne, nezapomenu.... celý text

S láskou Rosie 2014, Cecelia Ahern

Můj problém s tlustými knihami je, že se jich ze začátku vždycky trochu bojím a odkládám je, a potom je mám hned přečtené a je mi nakonec líto, že skončily. Knihu jsem četla díky filmu, který se mi moc líbil, a i když mě spousta lidí varovala, že je to jiné než film, což je, ano, vůbec mi to nevadilo, ani to knihu nijak nezkazilo. Já mám prostě takové knihy ráda, nemůžu si pomoct. Poprvé jsem četla příběh psaný formou emailů a dopisů a bylo to super, četlo se to skvěle, v podstatě samo a vážně se mi to líbilo. Je to veselé, milé, vtipné i smutné, romantické, přemýšlivé a v některých věcech jsem se viděla, že jsem si je musela poznamenat. A po dočtení jsem taky nemusela dělat nic jiného, než se jen dívat a usmívat se. :)... celý text

Brenda Veliká 2013, C. D. Payne

Farma zvířat 1991, George Orwell (p)

Bála jsem se téhle knížky jako čert kříže a ani nevím proč. Možná proto, že George je pojem. A jako malá jsem viděla film a to velké černé prase mě dlouhou dobu děsilo. A taky proto, že nás učitelé děsí a odrazují, jak je to náročné a těžko pochopitelné čtení, namísto toho, aby nás nechali udělat si vlastní úsudek. Vybrala jsem si ji díky povinné četbě, sama bych se k ní asi jinak nedostala, což by byla velká škoda, zároveň si myslím, že na ni musí přijít správný čas i chvíle a těžko říct, kdy je ten správný. Možná by ji člověk měl číst v průběhu života několikrát, aby ji dostatečně pochopil a ocenil. Řeknou vám toho o ní spoustu, ale dokud si ji nepřečtete, nepochopíte. Když jsem ji začala číst, byla jsem tázána učitelkou češtiny, jelikož jsem ji četla o hodině pod lavicí, jaké jsou mé první dojmy. Nejdřív jsem hned nevěděla, jak knihu vlastně vnímat, věděla jsem, že se mi líbí, je v ní něco víc, ale pak jsem se naučila číst mezi řádky a našla v ní všechno to skryté. Je to příběh na jedno odpoledne, nicméně záživný, dokonale zpracovaný a brilantně napsaný. Kdyby to bylo delší, vůbec bych se nezlobila, ale myslím, že George obsáhl vše potřebné. Je to pravdivé a inteligentní, nadčasové dílo, které bych doporučila všem bez rozdílu, ovšem těžko říct, jestli a jak ji kdo pochopí. Poslední věta mluví za vše, tesat do kamene, tím budiž řečeno vše a používám ji dost často, což mě asi i trochu děsí. Rozhodně se k této knize někdy vrátím, vlastně si to ani neuvědomuju, ale provází mě dnes a denně v různých situacích i myšlenkách. Jednu hvězdičku si nechávám do zásoby, protože si myslím, že teprve až budu starší, dokážu ji plně ocenit a najdu v ní ještě daleko víc než teď, ve 20 letech. "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." AMEN.... celý text

Titanic: Fakta, fikce, film 1998, Petr David

Pro skalní fanoušky Titanic skvělá knížka, jak se dnes říká "must have", kterou jsem musela mít ve sbírce. Líbí se mi, že je to ze všech tří pohledů, protože miluji jak film, tak i samotnou loď a všechno o ní. Titanic je jedna z mých velkých částí a tím pádem i tato kniha. Už navždy. ... celý text