Lea
přečtené 401
Saeculum
2014,
Ursula Poznanski
Knihy jsem se zpočátku trochu obávala, protože je to zase další opěvované young-adult. Zbytečně. Saeculum mě rychle vtáhlo do děje, přestože už mi pár let není -náct. Autorka se nepokoušela vrátit do pubertálních let nijak křečovitým způsobem a téměř všechno popsala věrohodně a poutavě. Poutavost - to je právě ta věc, které si na jejím stylu cením. Nevěnuje se žádným kudrlinkám, a přesto dovede vytvořit atmosféru, která čtenáře jen tak nepustí. Bylo to lehce strašidelné, mírně nostalgické a celkem nepředvídatelné počtení. Autorku určitě ani v dalším psaní nespustím z očí.... celý text
Outsider
2014,
Kristina Čechová
A mně se to líbilo! Našlo by se tam sice pár mušek, ale celkově si na styl, jaký autorka zvolila, nestěžuju ani v nejmenším. Dokonce mě i mile překvapila svou odvahou, pustit se do vyprávění z pohledu chlapce. A pro jednou to nebyl tak úplně sentimentální kýč, do kterého většina ženských autorů nezadržitelně klouže a mně tím čtení znechutí. A taky přestanu příběhu věřit. To se tady nestalo, takže, Nikki, jen tak dál. Ráda si od tebe v budoucnu zase něco přečtu.... celý text
Padesát odstínů šedi
2012,
E. L. James (p)
Tak a mám to za sebou. A teď kde začít. Asi už jenom to, že jsem knížku rozečetla v době, kdy s velkým boomem vycházela česky, hovoří za své. Doklepala jsem ji teprve včera. Na druhou stranu přiznávám, že poté, co jsem někdy předloni skončila s definitivním odporem asi na straně 37, dočetla jsem zbytek knihy letos během týdne. Na rovinu, dala jsem tomu druhou šanci proto, aby na mě každý, kdo v životě jinou knihu než Odstíny a Honzíkovu cestu nečetl, nevalil oči, že knihomol jako já nemá tenhle "literární skvost" v povědomí! A k tomu se ještě blíží ta slavná událost s filmem. To už nás vážně semele. Ale teď už k věci. Dost mě mrzí, že jsem z toho dokonalého Christiana nešla do kolen a v noci se nebudila rozrušená jako třináctka před prvním rande. Dobrá, autorka uměla tahat za nitky, které nás holky berou (jo dobrá - všechen ten zájem, technické vymoženosti, drahé dárky, být pro ten okamžik jedinou ženou, o kterou stojí... - komu by se z toho netočila hlava?). Na rovinu ale nesnáším, když autor potřebuje neustále čtenáři cpát do povědomí, že jsou oba hlavní hrdinové ohromně inteligentní, abychom si toho vůbec všimli. Další věc - kde je ta láska? Pořád jen oh a ach, jak on je božsky nádherný, ale co se týče jeho dalších vlastností? Neustála téměř žádnou. Navíc ona je z něj 600 stránek hotová a on se na konci diví, že ho miluje? No nevím. Charakter Any byl vůbec zvláštní - je ze všeho nesvá tak, že by si snad ani nesedla na cizí záchod, ale chlapovi, který s ní vyloženě manipuluje, je schopná udatně vzdorovat. To mě dostávalo. Co mě ale bavilo, byly emaily, které si vyměňovali. A některé světlejší odstíny Greyovy nátury. Ve výsledku myslím, že by stačilo tak 300 stránek, abych si celý příběh vychutnala ke stejnému konci. Dalo se to čekat. Co se týče tolik opěvovaného sexu - jako jooo, to nebylo špatné. Až na těch několik dokola se opakujících nesmyslností. A bylo toho zbytečně moc - ať už erotických scén, tak i všeho toho okecávání kolem. Ta smlouva tam byla snad... třikrát? Proč? Už poprvé jsem ji jen přelétla očima. Je to zkrátka psané verzí a la telenovela - deset stran (dílů) vám uteče, a stejně se v následujícím ději neztratíte. Musím taky říct, že jsem vyvrhel a barbar, protože mě naopak vnitřní bohyně se svými salty a přemety bavila. Asi už jsem se vzdala a přestala brát tuhle knihu tak vážně, jak se o to lidi snaží, a prostě si tou sladkou stupiditou nechala zvednout náladu. Radši jednou tolik bohyň, a polovinu Christianovy dlaždičské mluvy a už prosím žádné bejby, ježkovy voči a matky boží. Děkuji. Takže podtrženo sečteno - jednu hvězdičku za oddechovku, která mě místy vážně dokázala vtáhnout. Druhou za vtip a připomínku první lásky. Jo a třetí hvězdičku za Charlie Tango - nevím proč, ale to slovní spojení mě na celé knize rajcovalo asi nejvíc :)... celý text
Nebezpečná láska
2012,
Kateřina Petrusová
Na českou autorku dost zdařilá práce. Kateřina píše jednoduše, ale přitom poutavě a moc se mi zamlouvaly její dialogy. Co se týče nápadu, musím říct, že mě zaujal, ale bála jsem se, že se dočkám jen další naivní love story. To se splnilo jen z části. Mikee jako dítě byl velice zajímavá postava. Musím říct, že autorce se dařilo vykreslit Michaelův charakter opravdu věrohodně! Místy jsem se přistihla, že si představuju malé dítě a musela si připomínat, že je to vzezřením dospělý chlap. Naštěstí to bylo v knížce často připomínáno. Bohužel po superlativech přichází i druhá stránka věci. A to je konkrétně část po Michaelově "probuzení". Proč bylo všechno najednou tak hrr, když potom následovaly zdlouhavé pasáže o ničem? Další věc se týká postav. Chápu, že není lehké dávat osobnost postavám, které jsou na vedlejší koleji, ale tak nějak na mě žádná nedýchala životem. Byly jako vhodně rozmístěné figurky. Drsnější starší bratr, bezdůvodně zlá matka, a co se vlastně stalo s expřítelem policajtem, když už tam musel dělat takové horké chvilky? No a pak ten konec. Kdo ho nečekal už od chvíle, kdy se Paige zhroutil svět, ten musel přeskakovat stránky. Sakumprásk povedený nápad, čtivé provedení, kde nechybí napětí, láska ani humor, a klišé jak stehno na závěr. Půl hvězdičky navrch za autorčinu upřímnost v choulostivých věcech a fakt, že z Paige neudělala typickou Mary Sue.... celý text
Znamení vlka
2012,
M. T. Majar (p)
Jak už bylo několikrát zmíněno, v konkurenci Anity a Mercy měla česká autorka těžký úkol a za sebe musím říct, že ani jednu ze zmiňovaných sérií zatím nepřekonala. Na druhou stranu se mi líbilo, že si nehrála na nějakou "duchaplnější" obdobu paranormálek. Očekávala jsem smyslné oddechové čtení s vlky jako bonus, a přesně to jsem taky dostala. Nijak komplikované, prošpikované erotikou (na mě někdy až zbytečně moc - například kapitola o striptýzu byla to poslední, co mě zajímá, když už zbývá jen souboj o místo Rubenovy družky). Možná bych ubrala přirovnání, která ne vždycky vyzněla přiléhavě, ale chápu, že kdo četl Hamiltonovou, má nutkání se jejím stylem nechat strhnout. Díky tomu, že se to četlo opravdu raz dva, nejspíš po druhém díle sáhnu, ale že bych nemohla spát, než ho budu držet v rukách, to asi ne.... celý text
Kam jedeme, tati?
2009,
Jean-Louis Fournier
Narazila jsem na knížku v levných knihách, když už jsem si myslela, že odejdu s prázdnou. Prodavačka nelhala. Knížka je skvělá, jestli se to tak dá k tomuhle tématu říct. Ironický, cynická, jak už bylo řečeno. Černý humor nebo spíš přístup, který si musí rodič osvojit, aby se nezbláznil. Je to syrové, ale prospěšnější čtení, než jak by to vyznělo, kdyby se autor chopit tématu v oblíbeném duchu patetického rozjímání.... celý text
Kostičas
2014,
Samantha Shannon
To je prostě knížka, kterou čtete, dokud nedojdou stránky. A každý večer se divíte, že i když jsme měli před spaním čas jen dvě hodinky, o kolik dál zase vsunujete záložku. I pro mě byl začátek nářez. Vůbec jsem nevěděla, o čem je řeč, kdo je kdo a o co ve Scionu vlastně jde. Popravdě mě přiměla k dalšímu čtení až anotace (kterou kvůli spoilerům poslední dobou hodně často u dobře hodnocených knih vynechávám). Nakonec jsem Kostičas s hrdostí dočetla bez slovníku pojmů. Neměla jsem ani nutkání dívat se na poslední stránky, jestli tam nějaký najdu. Celkově se mi příběh líbil, ale pár výhrad mám. Na čem ještě musí mladá autora zapracovat, jsou záporné postavy. Nedovedla jsem si příliš představit ucelený charakter Nashiry (no vlastně ani Jaxe). Jsou jako takové ty zlé královny z dílny Walta Disneye, tak jak si je pamatujeme z dětství. To znamená přímočaré zlo bez hlubší pointy. Další, co chtělo ještě vyladit, byl Paigein vztah ke Strážci. Chovala se spíš jako puberťák, kterému zakazují koukat na televizi, než dospělá holka, která měla už spoustu let na kahánku. Z mého pohledu bylo jasně vidět, jak moc už se Samantha na budoucnost se Strážcem těší, a proto musí tu skutečnost popírat evidentně strojeným způsobem. Když ale přestanu hanět, líbila se mi dějová linka s Nickem. Autorka si se mnou pěkně pohrála, až jsem si nebyla jistá, jestli zůstaneme u klišé, nebo mě čeká pěkně ledové rozuzlení. Nápad celkově hodnotím skvěle. Hodně poutavé čtení s minimem hluchých míst.... celý text
Čistý
2014,
Julianna Baggott
Do knížky jsem se pustila hlavně kvůli zvěstem, které o ní šířila Jota. Ostatně i na obálce se píše, že fanoušci Hunger games nepřijdou zkrátka. A musím říct, jo, stálo to za to. Bezútěšná atmosféra světa sežehnutého radioaktivní bouří. Lidi a nelidi, kteří už dávno zapomněli na slušné vychování... Naproti tomu Dóm - ráj, který se pod nadýchanou mašlí stává neodvratně peklem. A spousta smrti na každém místě. Jen mi trochu překáželo, jak rychle dokázala Pressia najednou všem důvěřovat. Na to, jak dlouho přežívala díky nedůvěřování nikomu zvenčí, kývala na různé druhy koalic překvapivě rychle. Nemůžu nepochválit krásnou obálku, ta se doopravdy povedla. Ani mi nevadilo, že tentokrát se autorka nepřiklonila k ich-formě. Ačkoliv by to možná pomohlo čtenáři se lépe orientovat, když se rozhodla sledovat jen linie kladných postav, které příběh "táhnou". Co se týká již zmíněných Hunger games, zase tolik bych si nefandila. Je to něco úplně jiného - neříkám lepšího, nemůžu říct horší. Je to o gustu každého. O tom, co komu v postapo knihách sedí. Na další díl se těším.... celý text
Bílý kůň
2012,
Alex Adams
Tak tohle já můžu. Knížku jsem si vyhlídla už dávno, a teď je konečně za mnou a jako ztrátu času to rozhodně neberu. O čemž svědčí i fakt, že mě moc času nestála. Na začátku jsem měla problém si zvyknout na rychlé přeskakování v ději. Ne že by mi dělalo problém se zorientovat, co se kdy a kde děje. Spíš mě štvalo, jak málo se dozvídám o "teď" a už jsem zpátky v "tehdy" a řeší se nějaké uklízení v laboratořích, schůzky s psychologem a podobně. Ve výsledku tenhle autorčin tah považuju za bravurní - kdo by si neřekl: "Tak jo, ještě jednu dvě mikrokapitoly a pak už vážně spát."? V určitých chvílích jsem z knihy cítila silnou inspiraci Cestou od McCarthyho, ale co. Apokalypsa už je prostě taková a podobnostem se nevyhnete. Stejně tak bych mohla podezřívat autorku YA série Čistý, že si pár drobností vypůjčila zde a udělala z nich velkého tahouna vlastního příběhu. Pokud jde o zmiňované brutality, nepovažuju je za nějak výrazně za hranicí. Takový ten svět je a Adamsová navíc píše krvavé scény formou, která sama čtenáře navede do fáze fantazie, již je schopný strávit. Konec mě trochu zklamal, ale co se týče mého melancholického já, stejně celou dobu v podobné vyústění víceméně doufalo. Kéž vyjde další díl. Snad se tenhle příběh nepozastavil navždycky.... celý text
Potrhaná křídla
2014,
Ruta Sepetys
Knížka se mi četla dobře, ale odtrhnout se od ní dalo. Líbilo se mi, že hlavní hrdinka nebyla žádná nedoceněná modelka ale normální holka obklopená nenormální společností. Tak to prostě v životě chodí a člověk si nemůže vybrat, komu a do jakých podmínek se narodí. V knížce se toho sice moc neděje - pár dalších zvratů by neuškodilo -, ale ve výsledku je napsaná poutavě. Kdo si rád užívá četbu zvolna a spíš na zamyšlení než akčně, mohla by se mu líbit.... celý text
Past
2012,
Lauren DeStefano
Moc jsem tomu nedávala, ale nakonec musím uznat, že to zase tak špatné nebylo. Chystala jsem se na knihu dlouho především kvůli celkem kladným ohlasům. Téma se mi od začátku líbilo, je to zas trochu jiné oproti ostatním dystopiím. Ano, je to autorčina prvotina a poznat to jde snadno - přestože se snaží držet čtenáře v nejistotě, ke komu se nakonec ve vzniklém milostném trojúhelníku hlavní hrdinka přikloní, vše dopadá podle předpokladu. Víte to od prvního setkání. Každopádně mě si autorka udržela, až na pár zbytečně natažených pasáží jsem se nemohla odtrhnout. Bylo to jemné i děsivé, tohle čtu ráda. Mimochodem, trošku mě mate jméno hlavní hrdinky zde v anotaci. V knížce, kterou jsem si koupila, se jmenovala Rein...(?)... celý text
