Lea
přečtené 488
Láska je jen slovo
1976,
Johannes Mario Simmel
Příběh kluka, co se kvůli lásce přestal ku*vit, a ženy, co na tak riskantní podnik od začátku takříkajíc neměla koule. Takhle bych knížku popsala bezprostředně po přečtení. Nemám té knize prakticky co vytknout. Naivní láska, což vůbec neznamená, že nereálná. Synek nechvalně známého otce. Krásná, životem zklamaná žena, provdaná za vládce zeměkoule. Kupodivu mě právě láska Vereny a Olivera zajímala nejméně. Přesto žasnu, jak mi mohla Láska je jen slovo tak dlouho unikat. Objevila jsem ji až tady, díky četným komentářům. Co jen můžu vytknout? Forma mě oslovila hned na začátku a naprosto mi vyhovovala. Vynikající psychologie postav. Příběh se schovává za prvotinu, i když jí není. Schovává se za deník, a taky to není úplně pravda. Přesto to báječně funguje! Láska, intriky, přetvářka, moc. Neodtrhnete se až do konce. Já zde našla svůj největší čtenářský zážitek letošního roku.... celý text
Rezistence
2012,
Veronica Roth
Tak nevím, asi už jsem na tyhle teen dystopie definitivně stará. Oproti Divergenci byl pro mě druhý díl mnohem nezáživnější a nepřesvědčil mě ani o funkčnosti svého světa. Kladem je, že se opravdu stále něco děje. Přesto jsem se bohužel častokrát přistihla, že popisy základen a zbytečně dialogy svižně přelétávám očima. Když čtenáře zajímá hlavně rozuzlení (které se autorce jako vždycky povedlo), takovéhle tempo děje asi nestačí. Nicméně kdo si zamiloval jedničku a nemá mezi oběma díly dlouhý prostoj, bude i ve dvojce nadšený.... celý text
Na vine sú hviezdy
2013,
John Green
Abych pravdu řekla, ta ocenění úplně nechápu, nicméně po dočtení si u mě Green reputaci vylepšil. Čte se to lehko a rychle, sem tam se objeví vtipná vložka, často jde o humor, který každému úsměv na rtech vytvořit nedokáže. Zkrátka je to o povaze a emoční rovině čtenáře. Čekala jsem hlubší myšlenku, co se týče Císařského neduhu, a dala se využít. Líbily se mi občasné filosofické debaty a náhled do světa rakoviny očima těch opravdu statečných. Poslední stránky mě každopádně zasáhly. Dost jsem se zaměřila na Hazel, což u mě osobně nahrálo v autorův prospěch. Jestli bych knížku doporučila dalším? Rozhodně. Patří v přeplněných regálech knihkupectví k těm potřebnějším.... celý text
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
2000,
Stephen King
Tak tuhle knížku rozhodně nepovažuju za reprezentativní ukázku Kingovy tvorby. Hodně roztažené a pořád dokola. Byly pasáže, kdy jsem se opravdu začetla, ale chápu i lidi, kterým příběh prakticky nic neříká. Možná je to proto, že se nikdy neztratili v americké divočině. Sama si vzpomínám, když se mi to stalo v obyčejném českém lese, a tehdy mi nebylo o moc míň než Trishe. Každopádně v tomhle ohledu jsem se do malé hrdinky vcítila velmi dobře. Asociace s Tomem Gordonem se mi líbila, stejně jako typicky kingovská hra s myšlenkami vystrašeného dítka. Stále se ale jako někteří nemůžu zbavit pocitu, že nespatřit tenhle příběh světlo světa, nic moc by se nestalo. Trochu mi připadá, že je to jeden z těch příběhů, které autora pohltí a musí je dokončit, přestože jeho nadšení nebude překonáno čtenářem. Jak ale vidno, tak známé jméno si své spokojené čtenáře i přesto našlo.... celý text
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Četla jsem různé thrillery i horory od uznávaných spisovatelů, ale nic mi nenahnalo takovou husí kůži jako toto. Ten příběh je hrozný. A to v tom nejuctivějším smyslu. Bylo to dobrodružství, zvrácenost i sonda do nejsyrovější deprese, jaká se v člověku skrývá. Velice obdivuju McCarthyho úsporný styl. Úžasná práce s popisy bez zbytečných sloves - stručně a atmosfericky. Dialogy, skvělé. Má to emoce, má to myšlenku, má to osobitost. Dostala mě kniha stejně jako film, který nezašel od své předlohy daleko. Autora rozhodně nespustím z očí.... celý text
Anna krví oděná
2013,
Kendare Blake
Anna mě bavila hned od začátku a nemyslím, že se na tom podílel chudý čtenářský zážitek s knihou, kterou jsem četla před ní. Že je to něco jiného, bylo jasné už z ukázky. První třetinou jsem byla skutečně nadšená. Autorka nezapře svůj diplom z kreativního psaní, což se mně osobně moc líbilo, Casovo vyprávění si drželo tak málo vídanou originalitu a nápad. Kdo je zvyklý na klasické strohé texty, může mít se stylem Kendare trochu problém. Bohužel trpí nešvarem, který spisovatele jejího typu postihuje často - složitý sloh a perfektní atmosféra na úkor jednoduššího děje a menší plasticity postav. Atmosféru má Anna úžasnou, bude vás mrazit a možná ve vás staré, jakoby živoucí, a duchy prolezlé domy probudí úzkost. Jak ale dojde na vztahy, příběh ztrácí náboj. Ani gradace není kdovíjak dramatická. Jako by se autorka unavila první stovkou vyšperkovaných stránek a dál se jen snažila táhnout příběh ke konci. Škoda, ta první stovka mi skutečně sedla. Další díl si každopádně přečtu, i kdyby jen kvůli atmosféře a stylu. Určitě patří mezi YA knihami k těm lepším.... celý text
Dotkni se temnoty
2012,
Karen Chance
Zklamání. Začátek mě ihned vtáhl do čtení, jenže nadšení nevydrželo dlouho. Zmatky, nijak originální postavy a víc než opravdový vtip spíš pokusy o něj. Autorka si neschopnost mystifikovat čtenáře kompenzuje chaotickým prokládáním informací, kterých je až moc a těžko se v nich vyznat. Patrně to mělo za úkol donutit mě bažit přijít všemu na kloub, pravdou ale je, že mě tímhle stylem spíš vystrčila z děje, takže mě osud a problémy Cassie přestaly úplně zajímat. Ani žhavý mocný upír nepřinesl do světa paranormálních romancí nic nového, ačkoliv pasáže s Mirceou se mně osobně četly nejlíp. Každopádně dál do série se asi nepustím.... celý text
Pokoj
2011,
Emma Donoghue
Pokoj je kniha, která si vás udrží až do konce. Na styl vyprávění jsem si zvykat nemusela, naopak, byl pro mě velmi příjemnou změnou. Ať se v tom kritici hnípou sebevíc, autorka (a také lidé, kteří jí pomáhali zpracovat dílo do této podoby) si zaslouží neskutečný obdiv. Jackovo vyprávění bylo velmi realistické, plné úžasných propojek a návazností na vše, co se dozvídá o světě a lidech. Knížka by se pravděpodobně dala snadno přečíst i v angličtině, ale pro procvičování jazyka příliš vhodná nebude - při čtení jsem si občas vzpomněla na perličky Google překladače :) O to větší kus díku si zaslouží i překladatelka za to, že všechny slovní hříčky a Jackovy úvahy o doslovnosti některých klasických frází dávaly v češtině smysl. A že jich tam muselo být! V knize se našlo pár nudných chvilek, kdy děj začal upadat do stereotypu, to ale naštěstí vždycky brzy zachránil nový zvrat. Je to smutný příběh, ale skrývá také pozitivní poselství - že i v těžkých chvílích máme volbu, jak se ke své situaci postavíme, a volba Mami byla úžasná. ... celý text
