Lejčís přečtené 398

Nejdelší jízda 2014, Nicholas Sparks

Sparksovy knihy tvoří skupinu romantických příběhů, které mě nejspíš nikdy neomrzí. Jedná se totiž o příběhy, které jsou skutečně ze života a stejně jako on jsou nevyzpytatelné, nádherné, ale mnohdy i velmi kruté a nelítostné. Sparks to ví a umí s tím pracovat na jedničku. Přesto však všechny jeho knihy zkrátka nemohou být dokonalé, a to je právě případ Nejdelší jízdy, která výborně funguje jako předloha, ale film se zkrátka vydařil víc :) Luke a Sofie nejsou tak sympatičtí jako ve filmu a stejně tak Irovo vyprávění tolik nechytí za srdce. Chybí také propojení mezi Irou, Sofií a Lukem, které dělá film mnohem dojemnější než knihu, a jehož absence pak ze závěru dělá více náhodu než osud. Oceňuju však jisté detaily, které ve filmu chybí, ale i tak bych tentokrát neřekla, že se film a kniha doplňují jako je tomu například u Nezapomenutelné cesty nebo To nejlepší z nás. Tím však nechci říct, že by kniha nestála za přečtení, rozhodně stojí! Jen doporučuju první přečíst a až potom koukat na film. Jako má klasická letní romantika však opět nezklamala :)... celý text

Zelená míle 2020, Stephen King

Vždycky jsem milovala film, který byl podle této knihy natočený. Je to jeden z těch nepřekonatelných snímků a Kinga bych mohla obdivovat už jen proto, že podle jeho knih byla natočena celá řada takových nepřekonatelných filmů. Jeho styl vyprávění je však něco, o co se nemůžete nechat ochudit, pokud se Vám ty filmy líbí, protože teprve po přečtení jsem si plně uvědomila, jak mistrovskou práci filmaři odvedli, jelikož zachovali všechny aspekty a detaily, které jsou pro příběh důležité. Zelená míle je jeden z nejsmutnějších, nejdrsnějších a zároveň nejkrásnějších a nejdojemnějších příběhů vůbec. King je zkrátka Pan Spisovatel, umí budovat atmosféru do poslední stránky a ani jediné slovo v tomto příběhu není navíc. Jeho propracovanost děje a postav mě nikdy nepřestane udivovat, nikdy jsem se nesetkala s příběhy vykreslenými do posledního sebemenšího detailu jako by to autor opravdu sám prožil. Přestože je však těch detailů a popisů a odboček v knize hodně, nebudete se nudit ani minutu, a tohle já považuju za umění psát. Byť je ten příběh nepravděpodobný, přesvědčí Vás, že se opravdu stal nebo si alespoň budete přát, aby se stal. Smekám před tímhle talentem a nádherným dokonalým dílem, ke kterému se ještě mnohokrát vrátím.... celý text

Carrie 2013, Stephen King

Vzhledem k tomu, že už mám za sebou vrcholovou tvorbu Stephena Kinga, musím tomuto dílku 1 hvězdičku ubrat. Nicméně nutno podotknout, že tahle prvotina je na úrovni vrcholových děl velkého množství ostatních spisovatelů. King ještě neměl svůj mistrovský styl vypilovaný, některé pasáže jsou trošku kostrbaté, jiné zase příliš neuchvátí, ovšem stále se jedná o dílo takové kvality, která ho jednoduše nemohla neproslavit. Carrie je dnes už klasika v hororovém žánru knih i filmů - maturitní ples, šikana, nadpřirozené schopnosti a náboženský fanatismus - to zkrátka neomrzí. Přidejte Kingův smysl pro perverzi a dostanete perfektně kruté dílko, které jakmile Vás jednou vtáhne, už nepustí. Zapůsobilo na mě, jak si autor pohrál s formou, jelikož kombinoval vlastní vyprávění s úryvky z "knih", které měly vzniknout po události s Carrie a zkoumat celou věc z různých úhlů pohledu. Nechybí ani články, úryvky z dopisů, vše dovedené do detailu včetně kompletních názvů těchto smyšlených knih, dokonce nechybí ani strana, kde ten úryvek najdete. King má zkrátka smysl pro detail, který mě nikdy nepřestane udivovat. I tak mi však kniha sedí více jako předloha než samotné dílo, neboť se mi zkrátka filmové zpracování líbilo víc - to staré, ale hlavně to novější s Chloe Grace Moritz a Julianne Moore, na které mám chuť se hned znovu podívat :)... celý text

Nepečené dezerty Kateřiny A. 2022, Andrea Čekanová

Když jsem si v doslovu/poděkování přečetla, že záměrem knihy bylo vlastně hlavně rozšířit povědomí o domácím násilí, donutilo mě to přemýšlet, jestli autorka zvolila správnou formu. Jedná se totiž o psychothriller a on to ve své podstatě psychothriller byl s jistými prvky rodinného dramatu, ale nemůžu se ubránit pocitu, že by tomu mnohem víc seděla forma propracovaného a hlavně delšího psychologického románu. To domácí násilí se tady totiž projevuje v jedné z nejkrutějších forem vůbec, takže byť název i obálka působí tak nevinně, ze spousty scén se Vám bude dělat opravdu špatně a budete mít potřebu knihu alespoň na chvíli odložit a odpočinout si. V rámci toho domácího násilí mi zde však velmi chyběla psychologická propracovanost hlavní postavy Katky, což byl důsledek také toho, že kniha je velmi útlá, zvrat střídá zvrat a celý příběh letí dost raketovou rychlostí, takže nemáme moc možností nahlédnout Katce skutečně do hlavy. Její jednání a také jeho příčiny jsem chvílemi chápala, chvílemi zase vůbec, ale ačkoli mi jí bylo líto, nedokázala jsem s ní v průběhu knihy vlastně soucítit, protože jsem jí pořádně nerozuměla. Velmi však oceňuji autorčinu odvahu psát o takových tematech, kterým se stále nevěnuje dostatek pozornosti, ač by mělo. Překvapí také nenásilné zahrnutí homosexuality a celkový dojem z knihy výrazně zlepšuje samotný závěr, který zkrátka příběhu sedl jako p*del na hrnec!... celý text

Ztracena v bílém šumu 2022, Javier Castillo

Když tahle kniha vyšla, byl okolo ní obrovský hype - španělský thriller ve stylu Kinga, který mění pravidla žánru? Upřímně, byla jsem trochu skeptická, když jsem se do díla pouštěla, ale překvapivě mě to hodně rychle vtáhlo. Autor má bezesporu dar psát, ta kniha je svižná a ačkoli má bezmála 400 stran, máte pocit, že je mnohem kratší. Žádné zbytečné okecávačky, hluché scény, navíc má velmi krátké kapitoly, které vesměs končí napínavě, takže Vás to pořád nutí otáčet dál. Trochu mi vadilo, že se v knize střídalo asi 5 časových linií, takže když jsem knihu na den odložila, hůře jsem se v tom pak orientovala. Víc by mi vyhovoval chronologický způsob vyprávění. Velmi oceňuji propracované postavy, zejména novinářku Miren, kterou jsem za těch pár stovek stran stihla opravdu dobře poznat a oblíbit si ji. Jsem ráda, že tu taky máme právě novinářku, protože thrillerů, kde figurují policajti/detektivové apod. už je přehršel. Nicméně na můj vkus zde šlo policejní vyšetřování zase až moc do pozadí a hlavně bylo opravdu neschopné, kdežto studentka novinařiny ve vyšetřování excelovala, místy to bylo až docela neuvěřitelné. Zároveň mě však na konci vytáčelo, jak začala být najednou naivní. No, snad se v příštích dílech poučí. Překvapí a potěší taky dobová atmosféra 90. let včetně počátků mobilů a digitalizace. Já se sice narodila až v posledním roce devadesátek, ale stejně mám k této generaci a její době stále blízko, takže jsem si to doslova vychutnávala :) Jako poslední bych ráda vyzdvihla citáty a motta, kterými jsou uvozeny všechny kapitoly a které buď chytají za srdce, dojímají nebo z nich mrazí, jak moc jsou pravdivé. To však platí o celé knize, která otvírá řadu důležitých temat velmi realisticky, takže se emocím rozhodně nevyhnete.... celý text

Harry Potter a Ohnivý pohár 2021, J. K. Rowling (p)

Hagridova minulost, Hermionin boj za práva domácích skřítků, detaily Voldemortova návratu a "života" posledních 13 let - tohle a mnohem víc obsahuje 4. díl, který je ve filmové verzi hodně osekaný. Oproti tomu však film lépe ilustruje reálný svět teenagerů, kde se z dětí stávají mladí dospělý, se kterými cloumají hormony. Jedná se o nejdelší díl ze všech, přesto jsem se u něj ani chvíli nenudila. Doslova pořád se tam něco děje! Vystavět tak dlouhý a spletitý příběh určený mladým čtenářům, který není nikde zmatený a neobsahuje jediné hluché místo je bezesporu umění. Překvapil mě hlavně závěr - všichni víme, že se jedná o první díl, kde se Harry poprvé přímo setkává se smrtí, kterou si narozdíl od smrti svých rodičů již plně uvědomuje. Celá tato událost a hlavně Harryho vyrovnání se s ní je v knize popsáno citlivě a velmi uvěřitelně. Po dočtení mi bylo velmi líto, že ve filmu byla vynechána závěrečná scéna na ošetřovně s Popletalem, která přímo odkazuje na jednání ministerstva v příštím díle. Stejně tak nebylo ve filmu vůbec zmíněno, co Harry za výhru v Turnaji tří kouzelníků dostal a hlavně jak s tím naložil, což byla právě pasáž, která mě velmi dojala a jen potvrdila, proč mám 4. díl nejraději. Ve filmové verzi mi také velmi chybí Dobby, ale zase oceňuji význam, jaký tam dali Nevillovi, který je v knize bohužel stále spíše nevýraznou postavou. I tak se o něm ale dozvídáme věci, které ve filmu opět chybí, i když tam dostal větší prostor než v knize :) 4. HP film zůstane už navždy mým nejmilejším dílem, ale tím spíš pravděpodobně nikdy nepřestanu toužit po tom, aby místo 2,5 hodiny měl minimálně 3,5. Celkově si myslím, že by vůbec neuškodilo, kdyby ty filmy byly delší a detailnější, no řekněte sami :)... celý text

Zůstat s Lucy 2020, Tammy Greenwood

Ačkoli je tato fiktivní kniha inspirovaná skutečnými událostmi, nemůžu si pomoct, ale nepůsobilo to na mě úplně reálně. Fakt, že se Ginny dokázala 2 roky o Lucy prakticky nezajímat, když ji to uvnitř trápilo a měla finanční prostředky na to, aby se o ni dokázala postarat... stejně tak že na manžela netlačila mnohem dřív a ne až když se o Willowridge dozvěděla pravdu. Sama zatím nemám děti, takže je těžké hodnotit to z pohledu, jak bych se jako matka zachovala já, ale kdybych zjistila, jak moc je mé dítě zanedbané, pravděpodobně ji bych okamžitě prohlédla mnohem důkladněji, proto nechápu, jak mohla Ginny až po několika dnech zjistit, že má Lucy např. vši nebo vnitřní zranění, která ji při zvedání a nošení musela velmi bolet. Nemluvě o Ginnyině častému nepochopení vůči staršímu synovi, který logicky nedokázal fyzicky znevýhodněnou sestru přijmout ze dne na den, obzvlášť když se teď maminka, která mu dosud věnovala veškerou pozornost, věnovala hlavně jí, a nechápal, proč musejí najednou cestovat pryč bez otce. To se však nakonec až pohádkově bez zjevné příčiny napravilo. Kniha je vcelku útlá a psaná velmi svižným a čtivým tempem, přesto mi určité aspekty v příběhu přišly nadbytečné, nemluvě o hluchých místech, která děj natahovala. Paradoxně mě místy více bavily flashbacky než současnost s Lucy, která byla stále dokola - roadtrip se zastávkami v různých ošuntělých hotelech a zjišťování dalších nových Lucyiných zdravotních problémů v důsledku zanedbané péče. Celé to bylo zbytečně zdlouhavé - cca 200 stran, přičemž konec byl pak moc uspěchaný (cca 30 stran) a až pohádkový. Oceňuju však neobvyklé téma, které má reálný základ, a určité pasáže, ve kterých jsem se našla :) Kniha za přečtení rozhodně stojí, ale nemějte od ní moc velká očekávání, protože na zadek si z ní pravděpodobně nesednete :)... celý text

Myší díra 2021, Simona Votyová

Když jsem poprvé narazila na tuto knihu, absolutně mě nezajímala anotace a neměla jsem ani páru, jaký je to vlastně žánr. Bylo mi to jedno, protože ta obálka se mi tak strašně moc líbila, že jsem si ji musela koupit, i kdyby uvnitř nebylo vůbec nic. Až poté jsem zjistila, jak vysoké má kniha hodnocení na DK a po dočtení musím s potěšením konstatovat, že koupit si občas knihu jenom na základě dokonalé obálky asi nebude úplně na škodu, i když jsem to dřív odsuzovala. Ta kniha je opravdu útlá a k tomu ještě dost malinká. Na necelých 180 stranách Vám autorka představí celou řadu postav, které však i přes to, že mají málo prostoru, vůbec nejsou ploché, naopak. Dozvíte se hromadu detailních podrobností z jejich životů, které jsou někdy úsměvné, ale vesměs spíše smutné, přesto Vás kniha nezarmoutí, neboť autorka k Vám promlouvá velmi ironicky, lidsky, opravdově, jako byste se bavili s kamarádkou. Zároveň má dar přesně vystihnout lidskou psychiku, emoce, naše protichůdné postoje a mozkové pochody, které tak děsivě odpovídají realitě, až mě z toho mrazilo. Celý příběh tak působí mnohem více opravdově, i když samozřejmě víte, že ta část, na které je postavený, je naprosto absurdní. Jenže o tu část tu vůbec nejde, takže na ni neberete zřetel. Je to příběh o životě, jaký je - krutý, nevyzpytatelný, ale i plný soucitu, pochopení a nečekaných zvratů, které nám do našeho světa mohou vnést nové světlo, jenž chceme následovat, i když se bojíme nebo jsme si mysleli, že už nemáme pro co žít. Asi jsem ještě nečetla tak "lidský" příběh ve všech smyslech toho slova. Bude ve mně ještě dlouho rezonovat a jakmile přestane, vrátím se k němu znovu.... celý text

Panda a dráček 2022, James Norbury

Tak tohle se zase jednou povedlo! Ta kniha je jednoduše nádherná, úžasná a já ji zbožňuju a stejně jako k Malému princi a Chlapci, lišce, krtkovi a koni se i k Pandě a dráčkovi ještě mockrát vrátím (vlastně se k ní vrátím hned poté, co tohle zveřejním, protože je boží!). Jedná se o jednu z těch knih, kterou byste mohli mít přečtenou za 10 minut, protože jsou tam hlavně obrázky a celý text knihy dohromady by vydal asi tak na jednu stranu. A právě tohle mě dostává - hromada nádherných obrázků + pár slov a vznikne z toho skvost, který pohladí, povznese, dojme, uklidní, rozněžní a donutí se usmát. Panda s dráčkem putují všemi ročními obdobími, takže ať už máte nejraději jakékoli z nich, díky této knize ho budete mít ještě raději, protože poeticky vyzdvihne vše, co na něm milujete. A ty kresby.. tak jednoduché, přesto tak propracované. Naprosto kouzelná a roztomilá minidílka, nad kterými se vydržíte rozplývat dlouhé minuty a právě proto nemáte šanci tu knihu zhltnout za 10 minut, i když byste mohli. Miluju Malého prince (budeme předstírat, že to nikdo neví) a zamilovala jsem se i do knihy Chlapec, krtek, liška a kůň a pokud jsou Vám tyto tituly také blízké nebo patříte mezi ty citlivé a spirituálně založené duše, Panda a dráček je pro Vás absolutní must have, který prostě chcete mít!... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2017, J. K. Rowling (p)

Z prvních třech dílů série se mi tento líbil zatím nejvíc. Jako malá jsem četla pouze první 4 a nutno podotknout, že si to absolutně nepamatuju a žiju jen z toho, co je ve filmech :D O to víc mě překvapilo, kolik je toho v tomto dílu navíc! A nejen to. Vězeň z Azkabanu obsahuje hromadu detailů, které celý příběh dokreslují, ba dokonce jsou mnohdy klíčové, aby člověku vše zapadlo do sebe a krásně se to propojilo (např. historie vrby Mlátičky nebo Chroptící chýše). Přesto o nich není ve filmu ani zmínka, takže pokud tu sérii milujete, knihy rozhodně nevynechte, jinak se o dost připravíte. Stále je cítit, že kniha je psaná pro výrazně mladší čtenáře, ale místy už probleskávají vážnější témata a tím se celý příběh posouvá na vyšší úroveň. Přesto, kolik se toho v knize děje, nejste ani chvíli zmatení. Děj je velmi složitý a propletený, ale Rowlingová má dar podat ho tak jednoduše, že tomu bez problému porozumí jak děti, tak i takový nečtenář fantasy jako jsem já, kterého jiné světy akorát matou a nedokáží nadchnout, proto se jim vyhýbá. HP bych ale mohla číst pořád, cítila jsem neskutečné vzrušení z každé akce, dychtivě otáčela stránky jako bych snad četla nějaký našlapaný thriller. Každý čtenář stále doufá, že ty nejlepší knihy ho teprve čekají, protože je těžké smířit se s tím, že nic lepšího nepřijde, ale některé knihy zkrátka nemají konkurenci a pro nás, kteří jsme s nimi vyrůstali, ani nikdy žádnou konkurenci mít nebudou. Ale i na to se dá vyzrát - dejte si rereading! ;)... celý text

Alespoň prozatím 2022, Amélie Salingerová

YA contemporary a obecně YA už nečtu zrovna často, ale tento debut mladé české autorky a zároveň debut nového a velmi originálního projektu YA čtu jsem prostě nemohla vynechat. A když už, pořídila jsem ho v tom vymakaném speciálním vydání i s bonusovou brožurkou a drobným merchem ke knize. Tím bych vlastně chtěla začít, protože je to vůbec poprvé, co jsem se setkala s tím, že české nakladatelství věnuje knize takovou péči! Ano, sice kvůli tomu nebudou produkovat jednu knihu za druhou, ale v tomhle je právě to kouzlo - udělat toho méně, za to pořádně, což se v tomto případě rozhodně povedlo, ta kniha je dovedená do nejmenších detailů a jednoduše dokonalá. Mile mě však překvapil i její obsah. Od začínajících autorů obvykle nemám velká očekávání, ale v případě Mii Salingerové, která s Alespoň prozatím vyhrála u CooBoo jsem, přiznám se, velká očekávání měla, a bála jsem se, že nebudou naplněna. K mé úlevě se tak nestalo - jedná se o contemporary, které je nápadité, velmi čtivé, vtipné, roztomilé a které v našem českém prostředí rozhodně není běžné. Je zde samozřejmě cítit pár klišé a několik příliš rozpačitých scén (např. rozhovor "matky s dcerou", který Marina nesla dost těžce, nebo závěrečný pokec Mariny s Alicí), ale ve výsledku vyznívají mile. Hlavní hrdinové jsou sympatiční a nemůžete jinak než jim fandit, i když Vás samozřejmě štve, že si jednoduše nepromluvili a svá trápení tak protahovali, ale tak jsou to puberťáci no.. a víme, že dospělí jsou v komunikaci mnohdy ještě horší. Kniha se odehrává v době covidu, což by mohl být velký přínos, jelikož tuto dobu máme všichni živě v paměti a příběh se tak mohl stát jistou "milou" vzpomínkou na časy, které pro nás rozhodně milé nebyly. Kniha se tak logicky občas nevyvaruje hodnocení celé této epizody, což však nejspíš místy naštve ty čtenáře, kteří s autorčiným pohledem na věc nebudou souhlasit. Autorčin styl psaní působí velmi zkušeně, což musím vzhledem k debutu vyzdvihnout. Mia Salingerová a YA čtu předvedli napoprvé nadprůměrný výkon a jsem si jistá, že o autorce i nakladatelství ještě hodně uslyšíme :)... celý text

Magie ve středověku 2005, Richard Kieckhefer

Hra na druhou 2020, Zuzana Holčíková

Knihu o vztahu starší ženy s mladším klukem jsem četla poprvé. Párkrát jsem na to narazila ve filmech, ale v knize to s postavami přecejen prožijete hlouběji, protože máte možnost jim nahlédnout do hlavy a pochopit, že je to nejen vzrušující, ale také nebezpečné. Nela i Ben naráží jednak na své morální hranice, ale také na samotný Nelin přístup - sice Benovi nedokáže odolat, i tak má však tendence přistupovat k němu jako ke svým synům, tím spíš, že se jedná o syna její kamarádky. Nechybí tak ani konfrontace mezi těmito dvěma ženami, které milují Bena každá jiným způsobem. Jenže co s tím? Příběh je skutečná jednohubka, je čtivý a má spád - na nějakých 175 stranách Vám předloží události za celý rok a to je patrně jediná věc, která mi na knize bohužel nesedla, ta rychlost. Potřebovala bych víc, hlubší a propracovanější budování vztahu mezi Nelou a Benem, protože ten příběh má obrovský potenciál, který by dalších 100 stran jistě naplnilo. Takhle se jednalo spíše o takový "vhled" do komplikovaného vztahu, než o ucelený příběh. Přesto mě autorka přesvědčila, že máme autory, o kterých prakticky není slyšet, ale rozhodně stojí za to je číst, protože mají co nabídnout. Kniha je sice krátká, takže nečekejte, že dostanete hlubokou romanci, na druhou stranu je ale hlavně v našem českém prostředí velmi ojedinělá a nezvyklá. Délku kompenzuje originální zápletka, která se vystříhala zbytečných klišé, od které se Vám nebude chtít odcházet a která Vám nabídne sympatické postavy, jimž porozumíte a budete se k nim chtít ještě někdy vrátit :)... celý text

Jeho poslední slova 2022, Laura Dave

Kniha mě chytla od samého začátku a nepustila až do konce. Naposledy jsem takové pocity měla u Popravy od Matta Wittena - nechybělo tomu napětí, spád, čtivost a velmi sympatické postavy. Jeho poslední slova navíc neobsahovala žádná klišé, ale zase mě tolik neohromilo vyvrcholení zápletky, které postrádalo jistou originalitu a propracovanost. Autorka nám celou dobu servíruje pátrání po stopách jako na stříbrném podnose, ale místo aby nás nechala hádat, co se asi mohlo Owenovi kdysi stát a před čím že to utíká, tak pátrání zničehonic utne a celou pravdu o jeho minulosti nám podá na stříbrném podnose přesně jako to pátrání. A to mě trochu zklamalo, protože když už nám to takhle naservírovala, mohlo to být zajímavější. Body k dobru však přičítám za samotný závěr, který mě vlastně i trochu dojal, což dojmy z celé knihy vylepšilo. Jako takovou jednohubku na líné odpoledne rozhodně doporučuju :)... celý text

Operace Anthropoid: Epilog. Atentát na Reinharda Heydricha ve světle dobových pramenů. 2018, Pavel Kmoch

Čarodějnické procesy 1973, Josef Kočí

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Fredrick Backman patří k těm autorům, kterým prostě buď přijdete na chuť, nebo Vás jeho příběhy zkrátka neosloví. A teď už chápu proč. Ta kniha je plná jinotajů, nad kterými se sice pozastavíte, ale zároveň cítíte, že ta nadsázka je opravdu velká, což sice není vždy na škodu, ale občas bych klidně ubrala. Celý ten příběh je skutečně absurdní, ale když se nad tím zamyslíte, dojde Vám, že přesně takoví lidé jsou. Figurky, které dříve činí, než myslí, obzvlášť když jsou zoufalé; které myslí především samy na sebe, ale právě v takto absurdních nevinných situacích se najednou umí nezištně postavit za druhé. To je to, co z nás dělá lidi. A to je důvod, proč Vás tato kniha povznese, i kdyby Vám třeba náhodou zrovna nesedla do komfortní zóny. Mě si nejvíc získala scénou, která mi osvětlila smysl té obálky s králíkem na záchodě. Dostala jsem regulérní záchvat smíchu, který nešel zastavit dobrých 5 minut. A v tu chvíli jsem věděla, že s Fredrickem Backmanem jsem rozhodně neskončila :)... celý text

Albert ze Šternberka 2021, David Papajík

Vzhledem k tomu, že knihu napsali historikové, kteří mě samotnou na univerzitě učili, měla jsem z ní o to větší respekt. Tím spíš jsem ráda, jak moc mě nadchla! Ve Šternberku jsem se narodila, chodila tam na základní i střední školu, nakonec se tam i přestěhovala a mám k tomuto místu velmi silný vztah, logicky mě proto zajímá jeho historie, památky, osobnosti, tím spíš, když se jedná o tak významnou osobnost, jakou Albert ze Šternberka dozajista byl. Že jsem se dozvěděla spoustu nových zajímavých informací netřeba vůbec zmiňovat, ale velmi oceňuji způsob zpracování celé knihy. Autoři velmi prozíravě používají románskou verzi jména "Albert" pouze pro toho našeho šternberského, všichni ostatní příslušníci toho jména jsou zde označováni germánskou verzí "Albrecht" - kniha tak není v tomto ohledu nikde nepřehledná nebo nevyvolává nejasnosti. Kapitoly jsou psané velmi jasně, srozumitelně a dovysvětlují všechny zmíněné aspekty, kterých je pro pochopení textu třeba, takže knihu může číst skutečně každý, koho téma zajímá, aniž by si musel cokoli dohledávat. Přesto však kapitoly nejsou zdlouhavé ani vyčerpávající - vzbudí a uspokojí čtenářův zájem, ale zároveň ho neunaví. Nejvíce však oceňuji bohaté ilustrace a obrazovou barevnou přílohu tentokrát ne z pozice líného studenta, který má rád hlavně obrázky a nechce se mu číst, ale čistě ze zájmu. U knih, zvláště odborných, které neobsahují ilustrace, mám vždy tendenci si všechna zmíněná místa, památky, písemnosti, pečeti, znaky, erby apod. dohledávat, protože si je pouze podle popisu nedokážu živě představit. A obzvláště u mně blízkých historických míst, památek či osobností si to zkrátka všechno chci umět představit co nejlépe. V případě této knihy jsem nemusela, neboť vše, co bych si mohla chtít dohledat online, tam zkrátka je, a také ještě spousta věcí navíc! Po dočtení jsem o to pyšnější na historii města, kde jsem strávila většinu svého dosavadního života, kde jsem vyrostla, a které znám jako své boty. Tuto knihu mám ve své knihovně ale také z mnohem přízemnějšího důvodu - jako nostalgickou připomínku mých studií historie v Olomouci, na která budu jistě jednou ráda vzpomínat. Těším se na tu bichli o historii Šternberka, kterou historikové v čele s panem prof. Papajíkem chystají :)... celý text

Pro tvoje dobro 2018, Ellen Marie Wiseman

Já tu autorku prostě žeru! Opět jsem dostala snad všechny emoce, které od dobré knihy očekávám - dojetí, pocit štěstí, povznesení, lásky, ale zároveň smutku, odporu a nenávisti. Marně jsem hledala, ale nenašla nic navíc, kniha je perfektně vyvážená, propracovaná, neobsahuje žádná hluchá místa nebo nudné pasáže. Nejvíce mě dostalo právě prostředí cirkusu, které jsem jako malá milovala a obdivovala, než jsem se dozvěděla o realitě zacházení se zvířaty. V téhle knize to bylo stejné - pro určité aspekty jsem se do cirkusu znovu zamilovala, chtěla ho vidět, být jeho součástí, ale pro jiné aspekty jsem k němu pocítila o to větší odpor a nenávist. Ta však pramenila ne ani tak ze samotného cirkusu, ale z lidí, kteří právě z cirkusu špatné místo vytvořili. Lidské zrůdy bohužel existovaly a existují v každé době, proto vlastně ani nepociťujete žádný rozdíl mezi tehdejší popisovanou dobou a dobou dnešní. Odpor se ve mně však nevzdouval pouze k určitým cirkusákům, ale také k Lillyiným rodičům. Dlouho jsem byla přesvědčená, že vím, jak kniha dopadne, takže jsem i přes úžasný námět a zpracování chtěla knize ubrat jednu hvězdičku za předvídatelnost. Od jistého momentu jsem však začala tušit jiný, mnohem srdceryvnější závěr, který se nakonec ukázal být správným. Přesto však nedosahuje kvalit knihy Tmavé stěny Willardu. Sečteno a podtrženo - autorka se jednoznačně řadí mezi mé objevy tohoto roku, píše přesně tak, jak to mým skvělým čtenářským zážitkům vyhovuje, a já si od ní rozhodně přečtu naprosto všechno, co u nás ještě kdy vyjde! :)... celý text

Tmavé stěny Willardu 2016, Ellen Marie Wiseman

Nedokážu pochopit, proč jsem tuhle autorku tak dlouho odkládala a nepustila se do jejích knih okamžitě po tom, co jsem ji objevila. Tohle byla zatraceně jedna z nejlepších knih mýho života a já si nutně musím přečíst všechno ostatní, co Ellen napsala a ještě kdy napíše! Kniha je psaná takovým tím stylem, kdy máte přesně vyvážené množství akce, vnitřních monologů a popisů. Absolutně nic nepřebývá ani nechybí, každé slovo je pečlivě promyšlené a dohromady tvoří perfektní celek, který Vás chytne a už nepustí. Kapitoly jsou psané střídavě z pohledu Izzy v současnosti a Clary v minulosti, přičemž obě linky jsou velmi poutavé a udržují Vás v napětí, takže neustále chcete číst dál, abyste se dozvěděli, jak to s oběma dívkami dopadne. Celý příběh je velmi drsný, nelítostný a na pověstné smíření budete čekat dlouho, protože Vás v průběhu knihy čeká velká řada opětovných zklamání, která všechny Vaše naděje pohřbí někde hodně hluboko a na šťastný konec ani nepomyslíte. Je to už hodně dlouho, co mě nějaká kniha rozplakala, ale byl to právě ten konec, který to u mě dokázal. Tahle kniha mi sice zlomila srdce, ale zároveň nesmírně posílila mou víru v lidskost, soucit a laskavost a já se k ní ještě hodněkrát vrátím. Nemůžu se dočkat, až na konci května znovu vyjde! :)... celý text