Lenka.Vílka přečtené 2342

Velká infiltrace vykřičené čtvrti 2022, Kojoharu Gotóge

Hodně povedený díl. A taky moc vtipný. Jak značí název, infiltrace do vykřičené čtvrti bude vskutku velká. Autor nikam nepospíchá. Vlastně je z děje dost jasné, proč je tenhle díl jaký je. Předpokládám, že celý další díl bude věnován souboji s démonem. Nechci předbíhat, ale asi to tak bude. Vykřičená čtvrť je vtipný díl, který jsem měla hned přečtený a fakt mě bavil :)... celý text

Pohádka 2023, Stephen King

Začala bych celkovým designem. Pohádka je pořádná bichle, má přes sedmset stran. Ale zároveň je trochu jiná než ostatní knihy vydavatele. Jiný font a řádkování. Písmo je roztaženější a mezery mezi řádky jsou větší. Nejsou to tedy tedy žádné nahuštěné blešky, které mohou kazit dojem ze čtení. Ano, trochu to nafoukne knihu, ale to nevadí. Kniha je "kingovsky" rozdělena do kapitol, které obsahují číselné oddělení do podkapitolek. Navíc každá kapitola obsahuje vždy slovní spojení (tři až šest), které vám zhruba shrnou, co se v kapitole stane (a je to vybrané tak dobře, že se nic nedozvíte dřív, než máte, Stevie přece není žádný nemotora). Pokud si pamatujete, na co to má odkazovat v rámci literární historie, užijete si v knize ještě spoustu dalších věcí. Ale o tom později. A pokud si to nepamatujete, nic tolik vážného se zase neděje. Děj to neovlivňuje. Naopak, nemusíte si říkat: "Já jsem fakt starej!". Rozhodla jsem se, že nebudu zmiňovat "hon za devatenáctkou" a různé odkazy do jiných děl autora. To nechám na každém čtenáři, ať si hledá a hraje sám. Přesto bych ráda zmínila, že podobně jako v Prokletí Salemu, kde svým pojetím vzdává King poctu Shirley Jackson, tady se vydal ještě o trochu hlouběji. Tak hluboko, až za Lovecraftem, kterého autor počítá mezi své nejoblíbenější (a spoustu dalších autorů, na které doslova odkazuje) a několikrát se pokusil i o podobné útvary. Kde nejvíc asi vyčnívá kniha Z Buicku 8, povídka Ve vysoké trávě, kterou napsal s Joe Hillem a Prokletí Jeruzalémské. Ale v Pohádce se King utrhnul ze řetězu. Protože svět Empis není žádné pohádkové místo. Je to drsný svět, který nedá nikomu nic zadarmo. Natož Charlimu Readovi. Ale co s tím vším má společného Howard Bowditch... Co je ale na Pohádce hodně fajn, jsou ilustrace. Ilustrací na skoro celou stránku začíná každá hlavní kapitola. A proč to zmiňuji? Protože tyhle ilustrace mají na svědomí pánové Nicolas Delort a Gabriel Rodriguez. Přičemž druhý zmínění je českému čtenáři víc než známý svou prací na komiksové sérii Zámek a klíč od Joe Hilla. Pohádka má navíc krásnou obálku, která vás nutí stále se dívat. A kdo ví, možná právě proto sejdete ty schody do jiné říše a ani nebudete vědět, jak se to stalo. A jaká je Pohádka, když po těch schodek v kůlně sejdete dolů? "Chtěl jsem najít sluneční hodiny a podívat se, zda skutečně dokážou to, co pan Bowitch tvrdil. A nesmíte zapomínat, že mi bylo sedmnáct, což je ten správný věk pro dobrodružství a nerozumná rozhodnutí." Hned na začátku bych chtěla upozornit, že je kniha spíš pro ty, kdo už mají Kinga načteného a ví, jak příběhově přemýšlí. Nebo pro hodně trpělivého nové čtenáře. Ano, k užití si příběhu musíte mít pouze otevřenou mysl a užít si to. Protože první třetina je pouze o poznávání Charlieho a proč mu nedělá problém sejít po schodech dolů do nebezpečí a všechno riskovat. Kvůli nejlepšímu příteli. Kvůli psovi. Tedy feně, nesmím být drzá, nebo si mě Radar podá. Celou dobu s jemnými náznaky ze strany autora. Protože čtenář je právě v té první třetině informačně hodně před Charliem. Přesto je to strašně napínavé a stránky mizí a mizí. A když se Charlie rozhodne, že to musí udělat, budete mu držet pěsti a přát štěstí. Bude ho potřebovat. Hodně. Jenže potom se to všechno otočí a King začne vyprávět příběh, který je napínavý, dobrodružný a je v něm mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Přeci jen...Charlie není jenom kluk, který chtěl zachránit svého přítele. Charlie je kluk, který chce zachránit všechny. A kdo ví, možná je Charlie právě ten, kdo přivede zpátky všechny motýly... Pohádka je plná magických věcí a magických odkazů do jiných knih. Je plná mouder a poučení. Navíc způsobem zvoleného vyprávění dovoluje hrát si s textem i čtenářem různými vsuvkami a myšlenkami Charlieho. A pokud máte srdce, které se nestydíte použít, bude se vám to líbit :)... celý text

Temné lesy 2008, Harlan Coben

Dejte mi tajemný les. Jsem vaše! Dejte mi tajemství v lese. Jsem vaše! Dejte mi tajemství z minulosti v lese. Jsem vaše! Napsal to Harlan Coben? Jsem jenom jeho! ("Smrt je čistá, ničivá jako demoliční koule. Zasáhne vás, rozdrtí, a vy se začnete znovu dávat dohromady. Nejistota je jiná. Ty pochybnosti, ty náznaky hledají jako termiti nebo nějaký neúprosný mikrob. Požírá vás zevnitř. Nemůžete té hnilobě zabránit. Nemůžete se dát dohroamdy, protože vás neustále rozleptává pochybnost.") Před dvaceti lety zmizely čtyři mladí lidé v lesích na letním táboře. Dva se našli. Mrtvý. Ale proč se najednou zjevil jeden z těch mrtvých, který je teď doopravdy mrtvý se články v kapsách vedoucích k bratrovi druhé, která byla též prohlášena za mrtvou? A druhá linka tomu taky moc nepřidává. Je tam navíc, aby "víc stránek" nebo to má spojení? Tak dobře Harlane Cobene, už na straně 35 jste mě dostatečně zaháčkoval. Podařilo se vám to uhrát až do konce? Ano, opět se mu to povedlo! Což vážně není spoiler  ;)  protože to propletení současného případu Paula s minulostí před dvaceti lety (a že by i minulosti jeho rodiny?) bylo fajn. Možná se někdo může ptát, proč je v knize zároveň ten Paulův případ u soudu. Ale ono na tom lze hezky ukázat jeho charakter. A samozřejmě ta jeho čistota, aby se dostal do vyšší funkce, kde je důležité, aby na vás "nepřátelé" nic nenašli. Ale je to opravdu tak? Nebo je to jenom maska, pravě aby se dostal výš? No, jak to všechno nakonec bylo a dopadlo, to jsem se dozvěděla. A byla s tím vším spojená. Super kniha ;) Četla jsem vydání z roku  2008, které se mi líbí mnohem víc. Na obálce je víc vidět les. Jo, a moc se těším na seriálovou adaptaci. Snad co nejdřív. Jelikož mám právě rozkoukaný seriál Zone Blanche, algoritmus Netflixu se posere radostí  :D  třeba mi najde něco podobného. Jak jsem psala hned na začátku... Dejte mi tajemný les. Jsem vaše! Dejte mi tajemství v lese. Jsem vaše! Dejte mi tajemství z minulosti v lese. Jsem vaše! 4,5/5... celý text

Mlsoun. Kniha třetí 2022, Jeff Lemire

Tak tohle bylo...! Třetí Mlsoun je skvělé zakončení příběhu a zjištění toho, kdo je Gus a jak tohle všechno začalo. A já jsem za to vděčná. Jeff Lemire to skvěle ukočíroval, ale na druhou jsem též vděčná, že největší síla knihy je klasická Lemiřina. Protože zde se opět ukazuje to, v čem je autor nejsilnější. Jak umí vzít svoje postavy, poslat je na úplně na dno, nechat je padnout ještě níž a čtenář čeká, zda se z toho dostanou. Tedy, ne zda se z toho dostanou cajk, ale zda se z toho dostanou alespoň trochu cajk. A jak s tím následně naloží. Tentokrát bude můj komentář kratší, protože se zde nechci rozepisovat o tom, kolikrát mi kniha zlomila srdce a kolikrát ho opět svou krásou slepila dohromady. Tohle si musíte přečíst sami. Celou sérii. Já moc děkuji! :) PS: Jak jsem psala u tehdy u prvního dílu, viděla jsem pouze prvního díl adaptace. A do této doby u toho zůstalo. O to je rozhovor s autorem na konci knihy ještě vtipnější. Že by si jako Jepperda ideálně představoval Liama Neesona. Tak jo ooookkkkk. Ale stejně. Teď už se juknout můžu  :)... celý text

Plutoshine 2023, Lucy Kissick

Když se lidé dřív z dálky dívali na Pluto, asi nečekali, že se dostanou až tak daleko. Že budou schopni takových věcí. Například přeměnu Pluta v obyvatelnou planetu. Jenže tahle malá načervenalá planetka skrývá mnohem víc tajemství, než to na první pohled vypadá. Jako třeba...Co se tehdy stalo zakladateli základny, ze které má nyní tým vědců provést terraformaci? Je pravda, co viděla malá Nou (pokud si to nevymyslela) a na Plutu je vážně život? A ta hlavní otázka: je důležité, zda na Plutu život je, protože by se to je to v zájmu terraformace stejně ututlalo, a proběhla by tak jako tak? Protože ne každý je příznivec myšlenky upravování planet, aby vypadaly jako Země... "Terraformace označuje též někdy i planetární inženýrství, avšak ve skutečnosti se jedná o jeden z jeho typů. Je to globální děj, při kterém dochází k záměrné přeměně atmosféry, teploty a přírodních podmínek přirozeného vesmírného tělesa (planety, měsíce) za účelem co nejvíce přiblížit podmínky, které na něm panují, těm na Zemi a učinit ho obyvatelný lidmi." Přestože je tým složen z více různých vědců, včetně vědkyň jejíž prací je hledání života na jiných planetách a měsících, autorka si jako hlavní postavu pro vyprávění vybrala Luciena, solárního inženýra. Což je dobrý tah. Jeho prostřednictvím vědce, který je zde nový a nemá všechny informace, může čtenáři přes jeho postavu vysvětlit hodně věcí stravitelnou formou. A jako druhou vypravěčku si vybrala desetiletou Nou, která má svůj specifický pohled na svět a už rok "od tamté věci" nemluví. Nemusíte být tedy zkušený vědec, jako je i sama autorka Lucy Kissick, aby jste se v ději a informacích zorientovali. Včetně toho, jak bude probíhat oteplování Pluta a následná změna ovzduší. Plutoshine není jenom další vědecká kniha pro čtenáře Andyho Weira, jak je obecně prezentována. Svým způsobem je o trochu víc. Autorka bravurně balancuje na hranici hard sci-fi pro zkušené čtenáře a zároveň vše vysvětluje a popisuje i pro čtenáře, kteří žánru teprve pomalu propadají. I mě bylo hned jasné po přečtení ukázky, že tohle mě bude bavit hodně. Proto jsem doufala, že mi zážitek nic nezkazí. Jenom doporučuji trochu trpělivosti. Lucy Kissick se dlouho zabývá budováním vztahu Luciena a Nou a prostřednictvím právě těch dvou postav prozkoumává jak technickou stránku mise Plutoshine, tak Pluto samotné. Já jsem si právě proto oba dva oblíbila. A tu smrt a hrůzu si autorka nechává, po vzoru mistrů žánru, jako třešničku na dortu jako odměnu pro čtenáře. A můžete mi věřit, že tuhle dobrůtku si sníte všichni moc rádi. Protože až to přijde, je to zasloužené. Za sebe mohu rozhodně doporučit vlastně úplně všem, kteří mají rádi sci-fi nebo třeba jenom napínavé příběhy. Od obojího má kniha dost. Zábava je zaručena. Až na pomalý rozjezd, který si buď vychutnáte nebo kvůli němu knihu zatratíte, nemá Plutoshine žádné výrazné zaškobrtnutí. 4,5/5... celý text

Mlsoun. Kniha druhá 2022, Jeff Lemire

Takže je to tady. Po delší době přišel čas na to, abych se znovu ponořil do příběhu Guse. A musím říct, že to byla pecka. Jenom mě překvapilo, že jsem měla přečteno tak rychle... Jo, první knihou jsem se dost prokousávala, protože obsahovala strašně moc informací. Ale teď už všechno víme a není čas s ničím zdržovat. Protože toho bylo fakt hodně! Jestli jsem o první knize tvrdila, že mě emočně vyčerpala, tak druhá mě emočně úplně rozebrala. A vzhledem k tomu, co se asi nejspíš stane dál, tak mě třetí kniha jisto jistě rozdrtí úplně, žádný poskládání nepřijde. Protože přišel čas velké záchrany. A pokusu o urovnání vztahu Jepparda a Guse. Což je protkané celou knihou. Nikam se nepospíchá a to je na tom to krásný. Stejně jako v případě ostatních vztahů. Aby se na konci (což bylo příběhově logický) všechno rozpadlo. A na mě to bylo moc. Všechno, co se tam stalo mi pomalu lámalo srdce. (Sorry, ale já jsem strašná měkota, když přijde na příběhy Jeffa.) A konec byl neskutečný. Ne jenom dějově... ...já jsem totiž zvyklá, že Jeff je i skvělý kreslíř. Umí prostě všechno. A podle použitého stylu vás navádí do emoce, kterou popisuje. A já si ten konec užila. Ten s Gusem. Četla jsem to a otáčela stránky se strachem, co najdu dál. Protože jsem se bála, že tam bude přesně to, co nechci. Jo, jo, když je někdo na dně, může padnout ještě níž. To opravdu není problém! Ukáže to, že na skutečném dně fakt nebyl. Druhý Mlsoun je hodně emoční kniha, kterou jsem přečetla extrémně rychle. Vychutnala jsem si každou stranu a užila každé okno. A přestože tady byla spousta krutých věcí, ty krásné na usmátí to vyrovnavali. Tak doufám, že se s příběhem usměji znovu. Ty postavy si to zaslouží...... celý text

Velvet 2022, Ed Brubaker

Byla jsem zvědavá. Tak moc zvědavá. Protože ten námět je sice už hodněkrát použitý v jinych dílech. Jenže...tohle je silná tvůrčí dvojka. Brubaker, který napíše snad cokoliv skvěle. A Epting, který nám naservíroval mistrovský kousek v podobě omnibusu Capa. Takže není ani teoretická šance, že se cestou něco podělá. Takže...jaký je komiks Velvet? ("Nejsi starý, Burke." ... "Ne. Připadám si také si tak, ale vím, že jsem...ježíši...od války mi nedochází, jak čas letí...zavřu oči a pořád jsem ten mladej pitomec a bojuju s náckama. Ale dokonce i ten věděl, kdy se má stáhnout z boje.") Velvet začíná vraždou agenta, z které je obviněný jiný agent. Moc snadné, že. Jenže Velvet tomu nevěří. Že by to udělal. A je to právě ona, kdo je nalezen u mrtvého těla podezřelého. Obyčejná sekretářka? Doufala jsem tedy, že se postupně během útěku Velvet bude řešit její minulost. Ona během toho bude zachraňovat přítomnost a všechno to bude akční, bombastické a naprosto úderné. A naprosto peckové. A všechno to dostanu zabalené v krásném balíčku opatřeném skvělou kresbou. A všechno to se stalo. A tak jde Velvet po stopách lží a polopravd, minulosti a přítomnosti. A já se bavila, byla napnutá, fandila jsem Velvet a celou tu jízdu jsem si užívala. ("Proč když přijde na ženské, jsou geniové vždycky největší blbci?") S knihou může vzniknout jenom jeden teoretický problém. Ano, Ed je pašák, píše skvělé knihy. Jenže Velvet je místy poměrně dost komplikovaná. Což jde za žánrem a příběhem. Pokud tedy jste na komplikované špionské příběhy, kde nemůžete nikomu věřit, tady budete cítit jako ryba ve vodě. Zároveň nebudete příběh "jenom číst", ale stanete se jeho součástí, a společně s postavami budete chtít přijít té záhadě na kloub. Autor nechává čtenáři prostor, aby si hledal odpovědi sám. Kdo zabil agenta X-14? Co zjistil, že se ho chtěli zbavit? Kde je pravda ohledně Drozda? A nezatajuje i Velvet ještě něco? Ano, je to hutný špionský příběh. Ano, je to perfektní. Fajn je taky kresba. Epting umí a je nádhera se na jeho práci dívat. Protože v kombinaci s barvou (Elizabeth Breitweiser) to je nádhera. Sice i ty ukázky bez barev jsou fajn, ale tady jsem moc ráda za barvičky a práci s nimi. Příběhu to moc slušelo a celé se moc povedlo :) Tohle byla prostě pecka. Děkuji moc, pánové a dámo :)... celý text

Sláva poraženým 2022, ONE (p)

Útekář začíná být vážně sympatický řízek. Hlavně, když si sundá triko. Úplně jsem cítila tu energii, se kterou se vrhá na nevinné oběti své...lásky  :D :O ("I pro klid duše běžných lidi musí být hrdinové stále neohrožení, silní a krásní...a musí se vždy umět hbitě a obratně vypořádat ve zlem.") Příjemná rubanice, kde opět odpadne spousta hrdinů, ale jeden z nich je vážně sympaťák (viz citace). A bavilo mě to sledovat. ("Srážka spravedlnosti! Jsem bezdokladný jezdec...cyklista ve službách spousta!!!") A co řekl Saitama na konci? To bylo vážně skvělý a sedící k jeho postavě. Řekla bych, že právě tahle kniha a Obří meteorit zatím nejvíc ukázaly přesně to, o čem má tahle série být. A nejvíc tnuly do živého. Mnohem víc než tou jednou pěstí. Super :)... celý text

Obří meteorit 2022, ONE (p)

Jak název napovídá, k Zemi se blíží obří meteorit. Ale kde jsou hrdinové? Daleko? Nechce se jim? Mají lepší věci na práci? ("I Když vás třeba lidé nedocení, já nikdy neviděl nikoho tak skvělého jako vy." .... "Nech těch lichotek, je to nechutný.") Tentokrát bylo házení nových hrdinů do děje zvládnuté mnohem lépe než v minulém díle a bylo to skvěle dějově opodstatněné. Navíc to moc bavilo. Jak přišli a zase odešli. ("Určitě si vybírá je slabý nepřátele a hraje si na borce. Nakonec není spoleh na žádného hrdinu.") Šestá hvězda za pointu útěkáře. Jenom mám kvůli tomu strach otevřít další díl  :D... celý text

Zvěsti 2022, ONE (p)

Ano, začátek byl vážně vtipný ohledně toho, jak dopadl hrdinská zkouška pro Saitama a Genose. Že tam vůbec lezli! A ta pravidla! Ópruz! Kde je zábava? Furt mě nikdo nezná! ("To, že se někdy přiblížím mistrovi si vůbec nedovedu představit. Je na úplně jiném levelu." ... "Co je? Ty nemáš chuť na udon?") Musím souhlasit, tenhle díl je trochu slabší. Proč? Protože je tady spousta nových postav a přichází jedna po druhé a je to trochu náročnější na sledování a tím pádem se to trochu táhne. ("Jestli jsi hrdina, nemůžeš otravovat naše občany! Trpí tím i pověst ostatních hrdinů.") Ale špatné to není. To rozhodně ne. Přeci jen, dozvíme se dost věcí o světě, o hrdinech, to všechno v pozadí. A předtím to nejdůležitější: většina z nich jsou totální kreténi. Hned zní Saitama jako zlatíčko, co? :O PS: ta "věc s přebalem" byla fajn. Materiál pro horňáky i dolňáky  :D 4,5/5... celý text

Tajemství síly 2021, ONE (p)

Pokračujeme tam, kde jsme skončili na konci prvního dílu, ale hned se dozvíme víc o hlavním padouchovi, který tahal za nitky. ("Nás šéf projevil zájem o vaše tělo."... "Já ale nejsem na chlapy..." ... "Mistře, o tohle nejde.") A přijde skvělý souboj, kde Saitama prozradí tajemství své síly. A ty reakce byly tak dokonalý. Protože to prostě sedí do konceptu a jak to všichni kolem něj berou vážně. Ale on ne. To je prostě fajn. A nikdo ho nezná. To už tak fajn není. ("To jsem přece já! Já jsem ten, co dělá pro zábavu hrdinu. V poslední době jsem dost..." ... "Nikdy jsem o tobě neslyšel.") Něco mi říká, že další díl by mohl být solidní prda.... celý text

Jednou ranou 2021, ONE (p)

Tak tohle bylo....coooooo? Mám za sebou první díl nové mangy a nemám ponětí, co ze se sebe vykoktat. Protože v prvním díle není zase tolik děje. Ale akce a ujetostí? Toho tam je fakt hodně. A povedlo se to teda? Jo... ("Zas jen jedna rána a konec. Sakrááááááááááááá!) Jindy bych si asi stěžovala, že mi vadí, že děje je málo a o hlavním hrdinovi se moc nedozvíme. Řekla bych ale, že jeho origin (jak se to stalo a délka jeho zmínění a proč to všechno dělá) dostatečně vypovídá o tom, co se snaží autor říct o superhrdinství a celkově o tomhle příběhu. Navíc...když sejmete každého jednou jedinou ranou, tak to hrdinství začne být po čase docela nuda. Ale má to svoje zvrácený kouzlo, které mě nutilo číst stále dál. ("Hele, nemluvils náhodou doteď jako robot?" .... "To jsem jen chtěl znít drsně, promiňte.") Bavil mě humor, souboje, ujetost všeho, level ničení okolí byl na maximu a učedník se zatím jeví moc fajn. Takže jo, proč sakra ne?... celý text

Mytologie 2023, Peter J. Tomasi

Mytologie se dobře čte a je příjemně nakreslený komiks. Je to nový start, tak je fajn, že nový čtenáře se nenásilně a přirozenou cestou dozví začátek všeho. No, a každého jiného čtenáře to neurazí. Byť na konci jsem si řekla: "Hele, s podobnou pointou jsi Batmana četla poměrně nedávno!" To se v mém hodnocení ale neodráží. Tím chci říct, že je to originálně zpracovaný příběh, který zabaví, ale na jeho konci nenastane žádné pořádné vyústění. Protože vždy to lze udělat lépe! Takže jo, na chvíli Mytologie zabaví, ale to je všechno. Škoda  :(... celý text

Pustá duše 2019, Dan Simmons

Pustá duše je nádherná kniha, která začne dávát pořádný smysl až na konci, kdy je vyřčeno všechno. A tím nutně nemyslím pointu pointu toho, co a proč se celou dobu dělo. Ale kam to vyústilo. A to bylo strašně krásný. Celý ten příběh je totiž tak dojemný, rozervaný, emotivní, osudový, špatný a krásný. Ta cesta, kterou si Jeremy projde po ztrátě jediného člověka, kvůli kterému mohl být konečně kompletní, je silná. Je to drsný. A ubrat ty důvody a všechny dost drsné detaily, je to vlastně strašně uvěřitelné i v normálním životě. Jenom zde znasobené tím co Jeremy a Gail měli mezi sebou. A jo, chápu, na někoho to může působit jako příběh o bláznovi, který nezvládl truchlení...no, co si budeme, i mě občas přijde, že začínám z těch všech myšlenek v hlavě blbnout. A to tam jsou jenom ty moje! A jak jsem se s Jeremym postupně propadala do stále větší díry, kdy si myslel, že možná chvíli by to mohlo být zase ok, ale ono nebylo, všechno dávalo stále větší a větší smysl. A vlastně i ty ošklivé věci jsou napsané krásně a dávají taky smysl. Občas je to trochu víc ujetý, trochu víc drsný, trochu víc mimo klasických představ o lidech, ale ono se dalo dost předpokládat, že tohle nebude veselý čtení, ani jemný čtení. Myslím, že z mé strany by to mohlo být všechno, protože jakýkoliv komentář je zde zbytečný. Tohle si musí každý přečíst sám...... celý text

Gantz 34 2023, Hiroja Oku

Tak ráda bych dala maximum! Ale nejde to :( Když jsem začala číst, byla jsem nadšená. Shledání (na které každý čekal) bylo příjemné a dojemné. A potom přijde akce přes celou knihu. Jedna velká a dlouhá akce. Což je typický pro Gantz. Jenže tentokrát mi to vadilo. Proč? Úplně poprvé se mi stalo, že mě akce rušila svým provedením. Občas to působilo dost nepřehledně a zmatečně. Aby na konci přišla ještě jedna emoční vysilovačka. Vlastně tyhle dvě věci to táhly nahoru asi nejvíc. Gantz ve svém již třicátém čtvrtém dílu není špatné čtení. Jenom jsem to čekala o ždibet lepší...... celý text

Rok 1000: Konec světa 2022, Vicente Segrelles

Tentokrát se mnou děj konečně pořádně fungoval. Sice mě ukecanost dost ubíhela, ale nový svět byl fajn :)

Cesta 2022, Vicente Segrelles

Já si na začátku řekla: To je ale zajímavé. Zdržím se tady déle? Autor: Tůdke nůdle, muha haha. Škoda :(

Černá koule 2021, Vicente Segrelles

Nebylo to špatné. Bavilo mě, že Černá koule je hodně konverzační a skoro bez akce, ale něco mi tam prostě chybělo....

Po otřesech 2010, Haruki Murakami

Moc se mi líbil ten propojující prvek skutečné události, kde buď postavy o události jenom mluví, vychází z nich následky jejich myšlenek nebo prostě tam jel pomáhat někdo, koho znají. Přesto je to v textu každé z povídek cítít jasně. Ta temnota, ztracenost, naléhavost, osudovost a samozřejmě ta klasická "Murakamiština". Vážně, s každou jeho další knihou jsem stále víc šťastnější, že jsem se do autora konečně začetla. Protože tohle já mám moc ráda. Když si každý v textu najde to svoje a přeloží si slova podle svého rozpoložení. Myslím, že takhle se pozná dobrý spisovatel. Že jeho texty takhle pracují se čtenářem. Děkuji  :) Komentáře k povídkám jsou na místě k tomu příslušném  :)... celý text

Pavouk 2022, Lars Kepler

Těšila jsem se na Pavouka? Trochu jo a trochu ne. Fakt jsem se bála, že to už bude moc. Vzhledem k tomu, jak skončil předchozí díl. A potom držím knihu v ruce a tam je napsáno: "Varování Lars Kepler varuje, že v Pavoukovi dojde k odhalení některých detailů z knih Lazar a Písečný muž." A já si říkám, že si za to "Keplerovi" můžou sami. Píšou knihy, který lidi kupují jiným lidem k Vánocům bez toho, aby věděli o co jde, protože jim to poradí v knihkupectví. A je úplně jedno, že by každý čtenář detektivek měl znát "První pravidlo detektivkářovo: Série se čtou od prvního dílu.". Jako kdyby nestačilo už jenom to, že během těch všech dílu porušili všechny pravidla Knoxe nejspíš i opakovaně. Takže díky? Zase se budeme znova přehrabovat v tý stejný kupě? Proč?! Otázka pro bystré: Proč je můj nejoblíbenější díl Lovec králíků? A) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem B) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem C) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem (Možná je v tom chyták.) Jestli tam vyskočí z křoví další brácha, nějakej další fanoušek nebo třeba bachař, kterému se Jurek díval do očí déle než pět vteřin, což způsobilo, že se naladili na emoční efekvenci pochopili se, a to zlo se přeneslo do bachaře, slibuju, že už na tuhle sérii kašlu. Protože to by mohlo takhle potom být pořád dokola... Byla jsem na straně osmdesát, furt se tam něco děje, byť se nestalo ještě vůbec nic, jenom tři mrtvolky, nebo kolik už, a já raději píšu tyhle trapný keci než to číst dál... Nakonec to nebylo zase tak špatný. Možná jsem byla odrazená začátkem. Protože od druhé poloviny to chytne pořádnou rychlost a vlastně jsem se i dost bavila. Jenže i tak mám tentokrát s dějem trochu problém. Jako kdybych si řekla, že tyhle stejný triky na mě už nebudou fungovat. A je jedno, jak se duo snaží tlačit na pilu. A tady to bylo fakt moc. Pavouk není špatná kniha. Nemá (nakonec) ani špatný děj, ale většinu času jsem se nudila. Proto jsem se rozhodla nikomu nenadržovat a bohužel výš s hodnocením jít nemohu...... celý text