Lilda
přečtené 241
Jozova Hanule
2002,
Květa Legátová (p)
Prostá kniha. Bez příkras. Upřímnost, strohost. Někdy si člověk potřebuje přečíst něco rázného a jasného. A tohle je přesně ten typ knihy. Ačkoli se s hlavní postavou neztotožňuji, i tak jsem ji chápala. Je to jasné. Prostě to tak bylo. A Joza? Jeden z těch knižních hrdinů. Prostý a přitom nejlepší. Dobrá kniha na dvě hodinky.... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Líbilo se mi opakování motivů, které jsou spojeny s určitou skutečností a čtenář už ví, co Roman :D řekne. Úžasný příklad nevědomé manipulace. Hrozivost toho, že vlastně být nacistou je poměrně jednoduché a dávající smysl. Oceňuji Fuksův přínos i skrze jeho studium psychologie, které se v tomto díle skvěle projevilo. Těším se na shlédnutí filmu.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Knihu jsem četla asi 4 dny. Bylo to úžasné a jsem moc ráda, že jsem ji přečetla. I když musím přiznat, že ve jménech bohyň a v kdo kde s kým, jsem se ztrácela. O knížce jsem předem nic moc nevěděla. Taky proto jsem si myslela, že to bude příběh přímo o bohyních. Nicméně mě bavilo vracet se do minulosti a živě si představovat popisované situace. Jsem vděčná za závěrečnou kapitolu, která mi dovysvětlila co jak. Myslím, že autorka si dala velkou práci s vyhledáváním informací. Byly zde skvěle popsány procesy s "nevyhovujícími osobami" viz. Surmena. Člověku to dá trochu větší vhled do minulosti, jak do nacismu tak i komunismu. Jinak mě trochu zarazilo, když skončila Dora. A samozřejmě mě úplně zajímá, kdo to byl. A mám chuť navštívit Kopanice.... celý text
Proč chodit do kostela?
2019,
Timothy Radcliffe
Úžasná kniha. Hodně mi pomohla při vnímání toho, co se odehrává na mši. Obdivuji autorovu schopnost stále citovat knihy. I takové, které by si člověk vůbec s daným tématem nespojil (většinou z beletrie)... celý text
Nesmíme se bát!
2019,
Michal Zamkovský
Otce Michala jsem poznala na Charismatické konferenci. Tehdy jsem příliš nevěděla, co si myslet. Až po četbě tohoto rozhovoru jsem zjistila, že je to krásný a Boží člověk. Díky moc. Velmi inspirativní.... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Právě jsem ji dočetla. Ani nevím, co si myslet. Je pravda, že zde nejsou žádné zbytečné rozhovory, vedlejší zápletky nebo zdlouhavé popisy. Krátké ale působivé čtení. Lennie je přesně typ postavy, které mi je líto,ale na druhou stranu zas chápu George. Konečný skutek snad ani nelze soudit, prostě to tak bylo. Přemýšlím, že si ji s odstupem času přečtu znova.... celý text
Báječná léta pod psa
2002,
Michal Viewegh
Skvělá a humorná kniha. Moc se mi líbí styl humoru a vtipu, který s ledovým klidem autor předkládá. Pěkné rozptýlení jsou krátké scénáře. Příběh geniální.
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
1999,
Alexandr Sergejevič Puškin
Ze začátku jsem si říkala, jestli čtu správnou verzi a překlad a byla jsem taková zmatená o čem to vlastně čtu. Ale potom jsem se už chytla a byla schopna ocenit krásné verše. I ten příběh dostává jinou barvu, když ho opravdu přečtete, než když se o něm pouze učíte. Oceňuji rozmanitost ruských reálií.... celý text
Jeptiška
1963,
Denis Diderot
Příběh zajímavý, styl zajímavý a schopnost Diderota vžít se do mladé dívky, která je proti své vůli zavřená do kláštera, je obdivuhodná. Jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst, ale nejsem z toho nějak na větvi. Jako věřícímu člověku mi to nepřineslo nějaké odhalení toho, že se děly a stále třeba dějí takové věci. Naštěstí vím, čemu jsem uvěřila a chyby druhých lidí i mně v církvi jsou, takže žádné pohoršení není. Akorát mi přijde, že u ostatních to vyvolává pocit, že to takhle funguje všude a vždycky. Aniž by znali osobně nějaké řeholníky, kteří jsou chytří a moudří lidé, a kteří jsou v klášteře opravdu šťastní.... celý text
Pandořina skříňka
2008,
Lauren Slater
To, že autorka studovala literaturu má velký bonus v tom, že sama je literárně nadaná, a tudíž jsou experimenty opravdu popisovány jako příběhu se špetkami osobního přídavku.... celý text
A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor
2006,
Viktor Emil Frankl
Při četbě takové knihy si vždy připadám provinile. Provinile, že nejsem dkst vděčná. Že nejsem neustále radostná nad tím, co všechno mohu dělat, co mi bylo darováno a jak můžu žít. Vidím ty maličkosti. V kavárně čtu tuto knihu a pomalu se stydím za to, že si neuvědomuji, ten dar obyčejné kávy, kterou si můžu koupit a v klidu vypít. Jsem ale ráda. Člověka to vyvádí z bubliny toho, jaký svět podle něho je. Tato kniha je velký poklad, protože je od uznávaného psychologa, který vším, co popisuje prošel. Jedna z Franklových myšlenek o tom, co vlastně může pomoci člověku přežít, je rozhodnout se pro vyšší svobodu. A taky pro naději. Jelikož v koncentračních tábor vězni prožívali - časově neomezené provizorium své existence - museli se utíkat k naději, k něčemu, jinak podle Falknera neměli šanci. Dosvědčuje to i příklad toho, že největší náhlá úmrtnost byla v období Vánoc, kdy lidé ztratili naději, že je budou slavit doma. Znalost psychologie Franklovi umožnila pohnout mnohé lidi k zamyšlením se nad životem. Nad tím, co je člověk. Sám to vystihuje.,, Člověk je ten, kdo vymyslel spalovací pece a zároveň i ten, kdo jde do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech. " Frankl taktéž upozorňuje na důležitý aspekt vězně. A to stavu po propuštění. Kdy se z člověka bez moci stane člověk s mocí a najednou je v něm strašlivý, ale oprávněný hněv, který musí být zpracován. Odplata. A taky to, když sen o budoucnosti neodpovídá realitě budoucnosti.... celý text
Nevyšlapanou cestou
1996,
M. Scott Peck
Kniha mě donutila přemýšlet o tom, co čtu. Ne se vším jsem souhlasila. V knize byl nápadný autorův sklon k hnutí New Age. Dělalo to knihu zajímavější, neboť skrze to a i skrze jiné jeho velice osobní poznámky je kniha jakýmsi shrnutím jeho zkušeností. Nejsou to obecné poučky o životě psychoterapeuta, ale konkrétní oblasti, které on zkoumá a považuje za důležité. Líbí se mi kategirické rozdělení na části: Kázeň, Láska, Duchovní růst a víra a milost. Jak už jsem říkala, nesouhlasím se vším, ale naprosto oceňuji autorovu upřímnost. Zaujala mě myšlenka, že lenost je vlastně strach z překročení svých hranic a také neschopnost milovat. A to brání duchovnímu vývoji. A z toho plyne i autorovo přesvědčení, že zlo existuje. Zlé bytosti si nechtějí uvědomit svůj stav a začít na něm pracovat. Na druhou stranu tvrzení, že kolektivní nevědomí je Bůh a vědomí je člověk jako jednotlivec a ti dva spolu stále soupeří a duševní porucha nastává tehdy, jestliže se vůle jednotlivce odchýlí od vůle Boží, je velice odvážné. Dále totiž následuje věta, že cílem duchovního růstu je, aby mezi Bohem a jedincem nebylo rozdílu. A to je sice zajímavé a logické ve smyslu, jakým autor chápe Boha, ale pro mě nepřijatelné. To ale samozřejmě nesnižuje hodnotu tvrzení a chápu, že mnohé to může uchvátit. Na teď už třetí stranu obdivuji autorovu obraznist a srozumitelnost textu. A jsem opravdu nadšená z množství reálných příkladů případů. Je krásné, jak na konci kapitoly o Milosti zabíhá do opravdu hlubokých duchovních věcí, ale stále působí tak nějak - zmateně a na druhou stranu jasně. Tahle věta asi dost vystihuje, jaké mám z knihy pocity já. Určitě si ji ještě někdy přečtu.... celý text