Lily101 přečtené 585

Ženich - uživatelská příručka 2017, Shandon Fowler

Na jednu stranu dobrá kniha, která na knižním trhu svým obsahem nejspíš chyběla. A ano, párkrát jsem se při čtení pousmála (v dobrém slova smyslu). Na druhou stranu hodně “podkopává” roli ženicha na svatbě i přípravě (pokud platí nevěstini rodiče svatbu, což je ve větší či menší míře přežitek, tak možná se to dá v jisté míře pochopit, ale když si ji platí snoubenci sami, tak mi to přijde dost zvláštní a velmi nespravedlivé vůči ženichovi, neb je to i jeho velký den). Dále je trochu na pováženou to, co se píše o závěti na straně 182 (víc se k tomu raději vyjadřovat nebudu, neb je to na déle a toto má být knižní recenze, nikoliv hodnocení souladu s českým právním řádem- je to překlad, ale text se občas vymezuje vůči tomu, že takový zvyk je jen v Americe a u nás v ČR nikoliv, takže snaha o aktualizaci tam prostě byla a je)-k tomu tedy při hodnocení nepřihlížím, neb je to spíš nešťasně napsané (působí to dojmem, že to chtěl překladatel napsat co nejstručněji, aby náhodou nešlápl vedle, což se mu nedopatřením trošku povedlo). Obecně četby této knihy nelituji. Dozvěděla jsem se spoustu nového. Před četbou knihy jsem považovala výběr snubního prstenu i samotné zásnuby jako dost náročnou záležitost, ale ve skutečnosti je to snad ještě náročnější (přiznávám, že v prstýncích nejsem odborník) a některé záležitosti, které dle knihy řeší spíš muži, si asi vezmu na starost já. Kniha obsahuje pár praktických rad i “cvičení”/úkolů (např. jak vybrat správně svědka pro muže, které hosty pozvat a které nikoliv atd.), jež jistě také se snoubencem-nečtenářem vyzkoušíme, ačkoliv termín svatby zatím máme za více než rok (a již nějaký čas od samotných zásnub uplynul). Doporučuji přečtení knihy i nevěstám, ať si udělají představu, co jejich milý prožívá, co mu mohou svěřit za úkoly (např. zasedací pořádek je dle knihy spíše mužskou záležitostí), protože věřím, že nevěsty, které považují svatební hostinu i následnou párty za alfa a omegu všeho a svatbou až nezdravě “žijí”, výše uvedené skutečnosti vědět nemusí, jak jsou jaksi pohroužené do svatebních příprav, které nejsou vždy snadné, ani když svatební oslavu neprožívají a drží se při přípravě striktně “na zemi”. Shrnutí: Za snížení úlohy ženicha musím ubrat jednu hvězdičku, neb mi přijde, že toto hlavní poselství protkané knihou je nerovnoprávné a nespravedlivé vůči mužům. Občas jsou některé ilustrace nadmíru komentované textem, byť je již z ilustrace vše zcela zřejmé; za to strhávám půl hvězdičku, avšak nakonec zaokrouhluji na čtyři hvězdičky (když zde není možné udělovat půlhvězdičky); to kvůli tomu, že někdo na muže myslel a vydal jim příručku ke svatebním přípravám, svatbě i manželskému životu (velice okrajově, ale když se nad tím jako žena zamyslím, tak by se mi to líbilo a domnívám se, že by v knize uvedené posílilo vzájemný vztah /v knize podkapitola: péče o vztah/).... celý text

Slova, která jsem si přál napsat sám 2007, Robert Fulghum

Za mě zklamání. Asi jsem četla jinou anotaci v rezervačním systému veřejné knihovny, ale čekala jsem něco na styl “Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce” či něco na způsob autorova psaní. Vycházela jsem z toho, že autor nějakým způsobem píše a jeho styl psaní mi vyhovuje plus oceňuji danou hloubku, příp. i humor, v textu se vyskytující. Ale toto byl přešlap vedle. Nevadilo by, kdyby kniha v českém jazyce nikdy nevyšla, ale oceňuji snahu překladatele, neb dle strany 220 nebyl překlad některých citací vůbec jednoduchý. Název knihy sám o sobě je hodně zavádějící. Ale jinak moje chyba, měla jsem číst anotaci zde a ne v katalogu veřejné knihovny. Narážky na šedesátá léta (“Toto snad nezná jen ten, kdo v šedesátých letech nežil.” + v jistém smyslu slovní výsměch tomu, kdo žil v šedesátých letech a nezná danou citaci) už byly v nějaký moment vyloženě otravné a citáty mě oslovily tak dva (a to mám ráda zamýšlení nad skutečnostmi i hledání hlubšího smyslu). Jako bonus navíc pár nezáživných textů (a ty rádoby záživné mnohdy bloudí od tématu k tématu, takže výsledná hodnota textu pro čtenáře je nulová) a po pár citacích následuje popis jak k maturitě ve smyslu co který citovaný dělal, v jakém období psal atd.. Možná bych k těm medailonkům citovaných byla shovívavější, ale když se Vám líbí cca 2 citáty z celé knihy, tak Vás to prostě chtě nechtě ubíjí. Naprostý souhlas s uživatelkou Anilkou13, která zde napsala: “ Jestli i tento velký autor vydá něco takového, pak může být spisovatel úplně každý.” Uděluji dvě obligatorní hvězdičky autorovi za snahu, celému týmu potřebnému k vydání knihy (anglické i české verzi), překladateli (který to dle strany 220 neměl jednoduché) a příp. i jeho týmu (lidem, který mu s překladem citací pomáhal).... celý text

Kritický bod 2008, Robin Cook

Ne a ne a ne se začíst. To se mi u Cooka nestává. Snad (zatím) nejdéle čtená kniha od výše uvedeného autora a zatím nejslabší “cookovka”, co se týče akce, napětí a čtivosti. Nikdy se mi u autora nestalo, že bych se do četby jeho knihy musela nutit, spíš naopak. Tak snad byla tato kniha výjimkou potvrzující pravidlo. Uděluji dvě obligatorní hvězdičky za snahu autora i celého týmu nutného k vydání této knihy jak v anglickém znění, tak v tom českém. P.S.-Hodně mi vadilo, jak se v knize psalo o tom, že to není jeden komplex, ale tři kliniky/nemocnice. Možná tři kliniky (tři nemocnice spíš ne/jsem laik co se zdravotnictví týče/), avšak spadající pod jednu soukromou společnost. Nevím, zda chyba překladu či se to vyskytuje i v originálním znění, avšak dost mi to vadilo.... celý text

Záchvat 2009, Robin Cook

Taková hodně jiná “cookovka”. Knihu jsem četla neuvěřitelných pět dní, přitom knihy od pana autora obvykle přečtu za den až dva. Dloouho byl děj rozvleklý (první den jsem se s bídou dostala na 70. stranu, druhý den jsem přečetla jen 8 stran /kniha mě nebavila/ a až včera /kolem 180. strany/ konečně začínal nabírat děj spád tak, jak jsem u knih tohoto autora zvyklá. Dějově mě kniha z větší míry spíš nudila, závěr mě v jistém smyslu zklamal (uspěchaný a asi i dost rychlý i extrémní /nikoliv ve smyslu nějakého násilí či tak, ale otočky o 360 stupňů místo např. 180 stupňů; moc razantní/). Obecně však autorovy knihy mám moc v oblibě a když mám přečtené ty dobré, tak holt nezbývá, než číst i ty méně dobré, pokud se chci něco od autora přečíst. Kvůli menší míře napětí, nucení se do knihy číst, byť od určité části knihy už se jedná o “cookovku”(napětí se stupňuje a drama eskaluje) jedná, závěr nezklamal/ani úplně nenadchnul, uděluji 3 hvězdičky.... celý text

Smrtící tajnosti 2019, Robert Bryndza

Moje druhá kniha od autora a rozhodně mnohem lepší čtenářský zážitek, než u první čtené knihy (“Do posledního dechu”). Nevíme pachatele, což zvyšuje napětí knihy. Na konci skvělá zápletka zápletky (víc kvůli možnému spoileru neuvádím, ať nikomu nekazím čtenářský prožitek a odměnu za čtení knihy). Pořád mi vadí brutálnost (velké množství krve, naturalistický popis činu, kde krev všude stříká a popis další trestné činnosti, který se v knize objevuje) a navíc mi v této knize vadí to, že děj je pozvolnější a vše nabere nesmírný spád až prakticky na konci knihy.... celý text

Do posledního dechu 2018, Robert Bryndza

Nechápu hodnocení u této knihy. Nečetla jsem jinou knihu než jiní čtenáři-recenzenti? Nechápala jsem ten neuvěřitelný zájem o knihy autora dřív a nechápu je ani nyní. Za mě moc brutální (existují i autoři detektivek, kteří píšou ještě brutálnější příběhy a to tak, že je mi dost nevolno již při čtení anotací knih). Proč musí být detektivní kniha v moderní době tak brutální? Musela jsem přeskočit části psané z pohledu vraha, kde se spolu s ním vyskytovaly i unesené dívky. Měla jsem jednak strach z toho, o čem se dočtu, a jednak jsem nechtěla vidět jeho zvrácený úhel pohledu. Proč dávat vrahovi tolik prostoru v knize? Současně i dost ubralo na napětí knihy to, že jsme se v knize setkali s postavou vraha, byť kdo to je se odkrývalo postupně, leč za mě mnohem lepší, kdyby vrah v knize vůbec nevystupoval a motiv se zjistil třeba až u výslechu. Bohužel se nikdy motiv nedozvím, neb jsem ty pasáže s obětmi a vrahem nedokázala číst a děj je zvláštně utnutý. Super, že se dozvím, jak se komu po týdnu z týmu změnil život, ale přiznal se vrah? Proč aspoň v závěru ještě jednou neuvést motiv (který dle recenzentů níže byl uveden nejspíš v pasážích vrah-oběť?), buď jej rozvést nebo jen stručně zmínit? Přeci jen jej vyšetřovatelé nejspíš nevědí. Vyzdvihla bych přístup k sociálním sítím. Mnoho lidí nad sdílením neuvažuje a je dobře, že se to sdílí dál. Kéž by po přečtení této knih začalo více lidí uvažovat nad tím, co na sociální sítě dává. SPOILER: Volat kamarádce v nouzi na místo policii je opravdu hodně zvláštní. Vběhnout bezmyšlenkovitě k ozbrojenému vrahovi a způsobit tak velké zdravotní následky policejnímu kolegovi…obojí je na zváženou. KONEC SPOILERU. Suma sumárum: Zkusím přečíst ještě aspoň jednu knihu autora a pak uvidím, zda pochopím, proč je tento autor tak populární a jeho knihy mívají vysoké hodnocení.... celý text

Povídky, které pomáhají 2022, Michal Viewegh

Některé povídky top, některé prvoplánové (už při četbě víte, jak chce autor povídky příběh vést a jak to celé dopadne). Jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a že výtěžek z knihy putuje na dobré účely, avšak vzhledem k tomu, že top povídky a ty “prvoplánové” byly v poměru zhruba 1:1, musím udělit knize zlatý střed v podobě 3 hvězdiček.... celý text

Muž u kormidla 2017, Nina Stibbe

Velice zajímavé čtení kvůli úhlu pohledu. Hlavní protagonistka je na tom špatně, zatímco kolem ní se točí děti (hl. její dvě dcery) a snaží se jí pomoci. Vadilo mi, jak se hlavní protagonistka chovala. Nelogicky a nedospěle. Ale to se občas stane, že čtenáři není nějaká knižní postava sympatická. A mi se to stalo po hoodně dlouhé době. Trochu mi rozum stál i nad výukou. SPOILER: Jedenáctiletá holka neumí abecedu? Ani devítiletá? KONEC SPOILERU. Možná byla nesympatická hlavní postava záměr a o výuce v zahraničí nic nevím, takže 4,5 hvězdičky zaokrouhluji na výsledných 5. A děkuji této knize za vytržení ze čtecí krize!... celý text

Za každou lží 2022, Christina McDonald

Kniha byla opravdu čtivá a napínavá. Až na to, že mi hlavní “záležitost” knihy nesedí. SPOILER: Stane se tragédie. V médiích se objeví jméno oběti a pár dní od tragédie se podaří jiné osobě vycestovat ze země na jméno oběti. To to nikomu nepřišlo na letišti zvláštní? Když zprávu o tragédii museli zaznamenat v médiích?KONEC SPOILERU. V knize se vyskytuje jistý druh trestného činu, o kterém nerada čtu, ale zde to aspoň má smysl v rámci příběhu, což se mnohdy o knihách říct nedá. A další trestný čin (vražda) byl za mě poměrně brutální, tak pokud jste citliví na obojí výše uvedené, tak četbu knihy zvažte. Suma sumárum recenze: O obsahu knihy rozhoduje výhradně autor/spisovatel, tudí z mé strany není součástí hodnocení. Hvězdičku musím ubrat za jistou praktickou nelogičnost jedné z nejstěžejnějších (ne-li nejstěžejnější) linie příběhu (viz SPOILER výše). Je to za mě zásadní na tolik, že je opravdu potřeba ubrat hvězdičku místo půlhvězdičky (a pak zvažovat zaokrouhlení, neb zde není možné hodnotit i s pomocí půlhvězdiček. #prvnikniharijen... celý text

Šaty 2016, Megan Hess

První recenze u této knihy s tak malým počtem hvězd. Bohužel. Kniha za mě má mít hlavně informace, které stojí za to předat dál či poutavý příběh (záleží dle žánru knihy). Tato kniha, místy dost kostrbatě, místy zbytečně (neb je jen popisem toho, co vidíme na ilustraci), nám ty informace nepředá. Ilustrace krásné, avšak: 1) podstatné v knize je obsah (text), který se dá v rámci recenze hodnotit; 2) občas jsem přemýšlela nad tím, jestli by nebylo lepší místo ilustrací rovnou použít fotografie); 3) občas bych ráda viděla i doplněk (např. kabelku/psaníčko) vč. barvy doplňku, který byl k šatům použit, což se zde ale nestane. Za mě je kniha chaosem. Proč jsou modely seřazeny různě v čase, místo aby šly chronologicky (jednou chyba v roce u “pod/nadpisu”, který se neshoduje s tím uvedeným v textu-str. 124; jen konstatuji s porozuměním, že se to stát může a není to součást hodnocení). Chápu, že je kreslení šatů autorčinou vášní a chtěla nějak-možná i zpeněžit-čas, který nad kreslením strávila tak, že se rozhodla vydat knihu s ilustracemi. Chápu, kreslení je poměrně časově náročná záliba, byť se ilustracemi autorka vlastně i živila, ale opravdu toto muselo vyjít? Nemohl být aspoň text originální (a ne jen nudným popisem toho, co vidíme + informace, kdo si kdy šaty vzal a jak byl v nich okouzlující/často se poslední bod opakoval, jen se užívaly rozličná synonyma-přitom už z ilustrace vidíte, jak to ženám nesmírně sluší, takže se nic nového nedozvíme)? Na základě této knihy jsem se ujistila, že módě nerozumím, protože některé autorkou vychvalované modely (autorka vychvalovala všechny modely v knize) nebyly můj šálek čaje a některé mi přišly vcelku nepraktické, že jsem nad nimi místo místo opěvných vzdychů přemýšlela nad tím, zda bych byla schopná v nich udělat krok či spíš, zda bych byla schopná se v nich pohybovat byť i jeden večer. Některé naopak byly dechberoucí. Knihu jsem četla i kvůli inspiraci šatů na mou vlastní svatbu, leč až na pár výjimek mi prostě nebyly po vkusu, což ovšem není chyba autorky, že jsem očekávala inspirativní šaty nad kterými budu sténat, jak jsou úžasné a bohužel si daný model nemohu dovolit pořídit, leč třeba ten styl šatů v nějaké půjčovně svatebních šatů objevím. Dávám dvě obligatorní hvězdičky za snahu autorky i celému týmu lidí zásluhou které kniha vznikla a tím to končí. Autorka nádherně ilustruje, ale ilustrace nemohou být stěžejním hodnocením knihy. Kniha sama o sobě je s pozlacenými stránkami ikonická. U popisů jednotlivých outfitů jsem zažila nejednu čtecí krizi a knihu dočetla na sílu. Škoda. Od autorky však mohu doporučit knihu: “Coco Chanel” (hl. pokud o Coco Chanel nic nevíte), ta byla nejen ikonická (obdobně jako tato kniha), ale obsahově přínosná.... celý text

Greenwich Park 2022, Katherine Faulkner

Neskutečně čtivá kniha. Helenino chování je zarážející, avšak..no..zjistíte v závěru víc. U této knihy mi chybí zařazení taktéž do žánru detektivních příběhů. Závěr je pro mě zklamáním. Protože tam jedna skutečnost opravdu nesedí. SPOILER: S někým se setkáte, poznáte jej a pak o pár cca měsíců jej najednou nepoznáte? A důvodem je to, že jste neznali jeho jméno? KONEC SPOILERU. Druhé zklamání je pro mě linie příběhu související s jistým druhem trestného činu, o kterém nerada čtu a bohužel se s trestnými činy tohoto druhu setkáváme v detektivních příbězích v dnešní době až příliš často (a to nejen v knihách, ale i ve filmech žánru detektivních příběhů). Jako by samotný příběh (nemohu konkrétněji uvést kvůli spoileru) nebyl až tak strašlivý. V závěru této recenze musím napsat, že jsem velmi překvapená, že knihu napsala žena-matka. Jsem bezdětná a z knihy mi místy nabíhal mráz po zádech. Kniha aspirovala na pět hvězdiček a moc ráda bych ji takto zrecenzovala, leč za výše uvedené nemohu.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Podle recenzí na straně, kde se nachází i má recenze to vypadá, že jsem četla zcela jinou knihu. S nadšením mohu oznámit, že tato kniha je, dle mého skromného názoru, skvělá! Nezažila jsem u této knihy, že by byla na sociálních sítích nějak prezentována, ale to neznamená, že tomu tak nebylo. Jen pokud tomu tak skutečně bylo, tak jsem to nezaznamenala. Před touto knihou jsem četla knihu, které se dostalo pozornosti ze strany influencerů a byla jsem zklamaná, tudíž s nadšením mohu napsat, že s touto knihou jsem naopak velmi spokojená. ZÁVĚR-SPOILER Negativa: 1) Proč Nora v knihovně tak váhá? Proč neví, co si zvolit? Jistě nejen mě napadaly při čtení životy, které bych si zkusila já a dokázala jsem je vyjmenovat prakticky hned. Poprvé je člověk v šoku, nicméně podruhé, potřetí…Přišlo mi to vcelku neautentické. 2) Chápu, proč byl poslední zvolen jako poslední, ale bylo to předvídatelné. Na tento výběr možnosti čeká většina čtenářů a byť chápu, proč je to uvedené na konci, tak to není příliš uvěřitelné a myslím, že Nora by si takový život vybrala max. jako pátý, šestý v pořadí. 3) Vadilo mi zjednodušení autora v podobě jedné kapitoly, kde jen vyčetl, co Nora zažila. Chápu (i jsem se toho upřímně bála), že vypisovat každou možnost (i ty “nejobyčejnější”) by bylo náročné až zbytečné v rámci čtivosti knihy, ale pořád nevěřím tomu, že poslední možnost Noru napadla až po tolika jiných variantách. Ke zamyšlení (není součástí hodnocení): Hlavní protagonistka trpí jistou duševní nemocí (depresí),kterou já naštěstí (ťuk ťuk) netrpím. Proč to píši? Protože mi ten nezájem Nory v knihovně přišel místy až nereálný. Není moc času, ale vždy v knihovně musí knihovnice Noru “ukecávat” (asi i poměrně dlouho soudě dle počtu stran se tomu věnujícím, protože samotný čas každé rozpravy autor pochopitelně v knize neuvádí). Ale Nora má duševní nemoc, avšak pořád netuším, proč aspoň jednou nebyla aktivnější než znuděně pasivní. Budu to přikládat její nemoci. Pozitiva: 1) Zajímavý námět knihy. 2) Propracovanost možností. 3) Kniha je plná mouder, které já v knihách miluji. 4) Kniha obsahuje citáty filosofů, které se sice místy opakují, ale byly dobře zvolené. 5) Kniha je oslavou života a závěr nejvíc! KONEC SPOILERU. Suma sumárum: Pořídit si knihu nebo čekat 36 měsíců na přečtení knihy ve veřejné knihovně? To je to, oč tu běželo. Nakonec jsem si rozhodla knihu koupit a dobře jsem udělala. Sice není možné zde na Databázi knih psát “re-recenze” (v rámci re-readingů; tedy po druhém přečtení knihy si knihu opět uvést v seznamu přečtených knih u daného roku), avšak tuto knihu si rozhodně přečtu podruhé (byť si ji nebudu moci uvést na seznam přečtených knih zde) a možná i potřetí. Natolik mi “sedla”. Za pár dílčích nedostatků bych dala půl hvězdičky dolů, což zde nejde a tak po úvaze zaokrouhluji na plný počet hvězdiček za téma i jeho zpracování. Pro překladatele: ty dva překlepy se dají prominout (stává se, byť to tedy četlo pár lidí před tiskem, ale dobře, stane se), nicméně doporučuji si nastudovat rozdíl mezi slovy “hrdý” a “pyšný” (je to velký rozdíl), nicméně obojí je malá vada na kráse a doufám, že překlad tak skvělé knihy byl zajímavý a překladatele bavil. Máte zájem si přečíst knihu, která je oslavou života? Máte dojem, že se Vám hroutí život? Jste v těžké situaci (ztráta zaměstnání, rozchod/rozvod,…)?Pociťujete ztrátu radosti ze života? Přemýšlíte nad tím, zda jste se nerozhodli v minulosti špatně (př. volba povolání, změna zaměstnání, neshoda ze které zaniklo přátelství, rozchod/rozvod,…)? Hledáte smysl života? Pokud je alespoň na jednu jedinou otázku zní Vaše odpověď: “Ano!”, tak si zkuste tuto knihu přečíst. Nemohu zaručit, že z knihy budete nadšeni tak jako já a mnozí jiní, ale za zkoušku nic nedáte. Pozn. Odpověď na jednu otázku v knize přímo nenaleznete. Jedná se o otázku týkající se smyslu života, kterou v knize neobjevíte pouze čtením, ale četba Vás přiměje se zamyslet nad Vaším smyslem života, tudíž i na tuto otázku pravděpodobně dostanete odpověď, byť ze svého nitra, ke kterému Vás kniha navede.... celý text

Drak spí 2020, Michaela Klevisová

Na knihu jsem narazila na sociálních sítích a v první chvíli jsem si myslela, že se jedná o pohádku (na sociální síti o ní psaly a mluvily influencerky-matky). Ale není tomu tak. Je to má druhá kniha od autorky (čtená hned po dočtení první: “Kroky vraha”) a mám na autorčino psaní stále stejný názor. Škoda. Protože jsem čekala, že u tak-aspoň za mě-známé (na sociálních sítích) knihy možná došlo k napsání čtivé knihy, leč není tomu tak. Ovšem dle recenzí níže (o hodně níže, musela jsem projet několik stran recenzí, neb tady se to hemží velmi dobrými ohlasy na knihu, až jsem měla dojem, že jsem četla zcela jinou, než recenzenti pode mnou) jsem se rozhodla poslechnout i audiorozhovor v rámci rozhlasového pořadu: “Blízké setkání”, který byl se spisovatelkou veden paní Terezou Kostkovou a trochu jsem na tu čtivost změnila názor. Spisovatelka v rozhovoru uvádí, že její spisovatelský vzor je BJ Jamesová, která hodně vykresluje prostředí i postavy a píše rozvláčněle. A autorce této knihy takové detektivky chyběly ve veřejné knihovně, neb má takový styl psaní ráda a tak jí nezbývalo, než si napsat vlastní detektivku. I přesto mi přišlo, že v této knize moc vyvolán strach či podezíravost mezi obyvateli nebyla (čekala bych větší vzhledem k velikosti “obce”) a asi znám mnohem lepší knihy, co se týče vykreslení atmosféry či psychologické analýzy postav. Ale o tom to není, byť min. pár recenzentů (nečetla jsem všechny u této knihy, jen cca polovinu) knihu i autorku bere na roveň zahraničním autorům detektivek. Četla jsem před dvěmi autorčinými knihami Jo Nesba (konkrétně: “Sněhulák”) a ta mi přišla také rozvleklá, ale na knihy autorky neměla, což je tím, že autorka tento styl (rozvleklý, popisný,…) miluje. Tato recenze obdobně jako mé všechny recenze není nic osobního vůči autorce, týká se pouze knihy. Za mě jsem se do čtení knihy musela nutit (ale to je tedy tím, že autorka knihy tento styl miluje a já to mám tedy bohužel naopak) a závěr pro mě byl vcelku zklamáním. Nejen pro svůj závěr, ale i tristním vyřešením situace související s obyvateli a nikoliv trestným činem vraždy, konkrétně se to týkalo práva. Chápu, že autorka nemůže znát vše, ale ovlivňuje svým psaním čtenáře, kteří pak “obecné” informace (nesouvisející s místem, postavami a vraždou, ale týkající se “běžných” informací) mohou přijímat za pravdu a přitom stačí si informaci ověřit u kamaráda/známého právníka či přinejhorším aspoň otevřít internet (nebo raději zákon samotný, ačkoliv čtení zákona nemusí být pro laika vždy snadné a mám pro to pochopení. SPOILER: Osvojení (pojem “adopce” český právní řád nezná, tudíž by správně v knize nemělo být slovo “adopce” vůbec použito) neznamená, že sourozenci nejsou sourozenci, neb nemají biologické předky. Právně sourozenci navždy budou a tudíž spolu nesmí udržovat láskyplný vztah založený na lásce lidí, kteří se mají rádi a nejsou důvody, aby tomu tak být nemohlo (nejsou příbuzní). KONEC SPOILERU. ZÁVĚR Negativa: Kniha v jistém smyslu zajímavá, prolog vyvolává falešnou naději, že tato kniha bude svižná a velice napínavá, prolog jako jediný psán v “ich formě”(může být trochu matoucí a vlastně netušíme, kdo to pronáší, byť asi víme), detektivní zápletka se objeví až na 92. straně (byť se do té doby aspoň čtenář seznámí s protagonisty a fandí Eli při zjišťování pravdy) , rozvláčněnost (místy jsem se musela do čtení nutit), závěr lehce zklamání (SPOILER: Zklamání ovšem jen částečné, neb vyšetřovatel již byl blízko. KONEC SPOILERU.) a právní “paskvil” na úplný závěr celému dojmu také moc nepřidal. Pozitiva: zajímavé místo, žádná vražda brutálním způsobem (obdobně jako autorka jsem radši, když nemusím číst něco zvráceného či šíleného; ani to není třeba, neb každá vražda je hrozivá sama o sobě), dvě linie knihy (vyšetřování vraždy a Elina touha zjistit, co se před 14 lety stalo).... celý text

Kroky vraha 2007, Michaela Klevisová

Tato kniha je jako makronka (=sladký minipokrm). Krém uprostřed je skvělý, ale “sušenky” na okrajích se nepovedly. Prostřední část knihy je skvělá; napínavá, zajímavá. Počátek je rozvleklý a závěr také. I tak zkusím od autorky ještě jednu, “Instagramovou” (=na sociální síti Instagram hodně známou) knihu i jednu nedetektivní knihu (“Čekání na kocoura”). Ostatně mám je obě již vypůjčené z veřejné knihovny ze stejného dne jako knihu: “Kroky vraha” a je to dobře, neb mám možnost si na autorku udělat ještě dva názory. Jedna kniha totiž o autorovi nemusí říct mnoho, protože další knihy jsou třeba čtivější, napínavější a se zajímavějším závěrem + autorka již mezitím získala spoustu cenných zkušeností v psaní, neb do doby vydání knih: “Čekání na kocoura” a “Drak spí” má na kontě nejednu knihu.... celý text

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

Čekala jsem, že kniha bude čtivější, ale i přes pozvolnější styl psaní jsem ji přečetla za jeden den. Závěr ohledně Marca (manžel a otec unesené Cory) byl ve své podstatě právní blábol a úplný závěr knihy zbytečný i jaksi zkažený.... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Třetí kniha od autora (z toho jedna jako audiokniha), ale opět stejný rozvleklejší styl psaní (jako u knihy: “Nemesis”-první čtená kniha od autora), který se rozjíždí postupně. Vždy jsem si myslela, že je autor tak oblíben pro svůj svižný a napínavý styl, avšak opak je pravdou. Knihy jsou rozsahově dlouhé, lehce napínavé, ale čtivost se v průběhu čtení mění. Tato kniha byla předvídatelná. Resp. vraha jsem odhadla dobře (z počátku byli dva, pak se z toho stal jeden podezřelý). Samotné vraždy jsou brutální, avšak vidět to na filmovém plátně, tak umírám hrůzou. Naštěstí v knize spíše symbolicky napsané (já tedy i části popisů přeskakovala, neb jsem to úplně číst nechtěla x na druhou stranu existují mnohem horší knihy tohoto typu/většinou vydané cca za poslední dva roky-už název mnohdy napovídá/, u kterých se Vám už z anotace dělá silně nevolno). Recenzenti pode mnou psali, že se následně z knihy báli. Nespala jsem úplně nejlíp v průběhu oné noci mezi dvěmi čtecími dny, ale bylo to spíš tím, že jsem byla výjimečně sama doma a dlouho žádnou detektivku nečetla. Samotného sněhuláka se nejspíš bát nebudu (ťuk ťuk), neb jsem prostě nebyla “cílovou skupinou”.... celý text

Coco Chanel 2017, Megan Hess

Už stříbrnými konci stránek ve Vás kniha vzbudí údiv. Coco Chanel byla ikonická a autorka si nejspíš stanovila za cíl vytvořit o významné ženské osobnosti ikonickou knihu. Povedlo se, klobouk dolů! Přiznávám, že před čtením této knížky jsem o životě Coco Chanel nevěděla nic a hodně jsem se dozvěděla.... celý text

Až na kostní dřeň 2018, Věra Nykodýmová

Kniha se zajímavou tématikou. Kniha, která se nečte úplně lehce, protože jde o život a občas pasáže v knize potřebujete rozdýchat. Shoduji se s recenzentkami pode mnou, že knize ubírá psaní v er/sie-formě. Působí to opravdu lehce jako příručka a hůře se sžívá s hlavní postavou. Rovněž i psaní muselo být náročnější pro autorku, i když kdo ví? Nejsem odborník (a nedisponuji zdravotnickým vzděláním), ale v min. jednom případě mi přišlo, že lékařské zprávy nesedí (na str. 118 je domluvena jiná léčba, avšak následující lékařská zpráva obsahuje stejné léky). Další nesrovnalostí je to, že od kadeřnice hlavní protagonistka nechce v žádném případě krátké vlasy a když jí kadeřnice ostříhá na mikádo, tak jí pomalu líbá ruce nadšením (str. 139). Chápu, že taková situace se u kadeřnice může stát, ale pokud miluji své dlouhé vlasy, tak nebudu z velkého rozdílu nadšená (mikádo je prostě sestřih s moc krátkými vlasy a vůči dlouhým vlasům a tedy velkému rozdílu…no, muselo to hlavní protagonistce hodně slušet). A do třetice; na straně 141 je špatně uvedené buď datum kontroly, nebo je text špatně chronologicky zařazen. Pro mě nové informace, zásluhou knihy získané: Při tomto typu oné zlé nemoci se přibírá. A při tomto typu oné zlé nemoci je asi velmi pravděpodobné, že se nedočkáte svých potomků. Obojí je za mě šok a budu se s tím muset vypořádat v následujících dnech, neb jsem ani o jednom neměla vůbec tušení. SPOILER: Vadil mi přístup hlavní protagonistky k nesouměrnému hrudníku. Kolik žen to má a musí s tím žít? To mají také podstoupit modelaci, jinak jsou nepěkné? Tím jde kniha trochu proti sobě s tvrzením v knize asi ani přímo nevyřčené, ale mezi řádky pochopitelné: “Mějte rádi své hrudníky, drahé ženy, ať už jsou jakékoliv.” Dále názor, že když si žena obleče šaty a podpatky, tak z ní muži šílí. Opravdu? Jestli to spíš hlavní protagonistka tak nevnímá, ale v obou případech jí to přeji. A od 35 leté ženy bych pochopila jiný přístup, než jaký uplatnila vůči Jiřímu. Chápu, že láska dělá divy, ale ve svém věku by již Klára měla pochopit, že o ni chlap dle jeho chování nejeví zájem a “nenahánět ho” či nepodstupovat nic hlavně pro něj. Nechci, aby to vyznělo jako odsuzování, ale prostě mi to “nesedí”. Ovšem na druhou stranu tleskám autorce,že z knihy neudělala sladkobolnou love story a tím neodsunula hlavní motiv knihy (nemoc) do pozadí. KONEC SPOILERU.... celý text

Úspěch je pro vás 2019, David R. Hawkins

Je na škodu, že většina příkladů se vztahuje restaurací a obchodů (hl. s potravinami či “smíšenými”/tedy, kde koupíte nejen potraviny, ale i oblečení/). Na druhou stranu je to představitelnější, než kdyby žádný příklad uveden nebyl. V knize se objevují i rady ve výše uvedených “odvětvích” podnikání, což, jak píše paní mariva, je škoda pro jiné “odvětví”. Dále mi přijde, že je kniha místy hooodně americká. Autor se snaží vše doložit tím, že to také dělal a byl v tom úspěšný (např. jsem nepochopila, jak mohl v osobním životě vydělat milióny? a proč jako lékař musel zakusit všechny možné profese, trochu se domnívaje, že jde spíš o zvýšení důvěry čtenáře týkající se obsahu knihy). S některými skutečnostmi v knize uváděnými nesouhlasím (aspoň v našem prostředí a asi i “mentalitě” neuvěřitelné). Na druhou stranu mi nějaké skutečnosti “otevřely oči” a rozšířily obzory. Co hodnotím nejhůře je to, že hlavní princip/informace v knize zůstává neobjasněná, jakoby si autor chtěl tu nejstěžejnější skutečnost nechat pro sebe. Za mě ale nejdůležitější. Tato záležitost je krátce “okecána” (“omáčkou”) a nevysvětlena, ba ani nerozebrána. Za to hodně ubírám hodnocení. Tři hvězdičky dávám za to, že nad obligatorně hodnocenou snahu autora i celého týmu za vydáním knihy stojící, jsem se dozvěděla pár skutečností, které mi daly nahlédnout na jinou perspektivu věcí, a to očima úspěšných lidí (kniha není primárně o tomto, ale dozvíte se zajímavé informace). #prvniknihazari... celý text

Máj 2002, Karel Hynek Mácha

Čím je čtenář starší, tím víc ji ocení.