Lily101 přečtené 593

Drak spí 2020, Michaela Klevisová

Na knihu jsem narazila na sociálních sítích a v první chvíli jsem si myslela, že se jedná o pohádku (na sociální síti o ní psaly a mluvily influencerky-matky). Ale není tomu tak. Je to má druhá kniha od autorky (čtená hned po dočtení první: “Kroky vraha”) a mám na autorčino psaní stále stejný názor. Škoda. Protože jsem čekala, že u tak-aspoň za mě-známé (na sociálních sítích) knihy možná došlo k napsání čtivé knihy, leč není tomu tak. Ovšem dle recenzí níže (o hodně níže, musela jsem projet několik stran recenzí, neb tady se to hemží velmi dobrými ohlasy na knihu, až jsem měla dojem, že jsem četla zcela jinou, než recenzenti pode mnou) jsem se rozhodla poslechnout i audiorozhovor v rámci rozhlasového pořadu: “Blízké setkání”, který byl se spisovatelkou veden paní Terezou Kostkovou a trochu jsem na tu čtivost změnila názor. Spisovatelka v rozhovoru uvádí, že její spisovatelský vzor je BJ Jamesová, která hodně vykresluje prostředí i postavy a píše rozvláčněle. A autorce této knihy takové detektivky chyběly ve veřejné knihovně, neb má takový styl psaní ráda a tak jí nezbývalo, než si napsat vlastní detektivku. I přesto mi přišlo, že v této knize moc vyvolán strach či podezíravost mezi obyvateli nebyla (čekala bych větší vzhledem k velikosti “obce”) a asi znám mnohem lepší knihy, co se týče vykreslení atmosféry či psychologické analýzy postav. Ale o tom to není, byť min. pár recenzentů (nečetla jsem všechny u této knihy, jen cca polovinu) knihu i autorku bere na roveň zahraničním autorům detektivek. Četla jsem před dvěmi autorčinými knihami Jo Nesba (konkrétně: “Sněhulák”) a ta mi přišla také rozvleklá, ale na knihy autorky neměla, což je tím, že autorka tento styl (rozvleklý, popisný,…) miluje. Tato recenze obdobně jako mé všechny recenze není nic osobního vůči autorce, týká se pouze knihy. Za mě jsem se do čtení knihy musela nutit (ale to je tedy tím, že autorka knihy tento styl miluje a já to mám tedy bohužel naopak) a závěr pro mě byl vcelku zklamáním. Nejen pro svůj závěr, ale i tristním vyřešením situace související s obyvateli a nikoliv trestným činem vraždy, konkrétně se to týkalo práva. Chápu, že autorka nemůže znát vše, ale ovlivňuje svým psaním čtenáře, kteří pak “obecné” informace (nesouvisející s místem, postavami a vraždou, ale týkající se “běžných” informací) mohou přijímat za pravdu a přitom stačí si informaci ověřit u kamaráda/známého právníka či přinejhorším aspoň otevřít internet (nebo raději zákon samotný, ačkoliv čtení zákona nemusí být pro laika vždy snadné a mám pro to pochopení. SPOILER: Osvojení (pojem “adopce” český právní řád nezná, tudíž by správně v knize nemělo být slovo “adopce” vůbec použito) neznamená, že sourozenci nejsou sourozenci, neb nemají biologické předky. Právně sourozenci navždy budou a tudíž spolu nesmí udržovat láskyplný vztah založený na lásce lidí, kteří se mají rádi a nejsou důvody, aby tomu tak být nemohlo (nejsou příbuzní). KONEC SPOILERU. ZÁVĚR Negativa: Kniha v jistém smyslu zajímavá, prolog vyvolává falešnou naději, že tato kniha bude svižná a velice napínavá, prolog jako jediný psán v “ich formě”(může být trochu matoucí a vlastně netušíme, kdo to pronáší, byť asi víme), detektivní zápletka se objeví až na 92. straně (byť se do té doby aspoň čtenář seznámí s protagonisty a fandí Eli při zjišťování pravdy) , rozvláčněnost (místy jsem se musela do čtení nutit), závěr lehce zklamání (SPOILER: Zklamání ovšem jen částečné, neb vyšetřovatel již byl blízko. KONEC SPOILERU.) a právní “paskvil” na úplný závěr celému dojmu také moc nepřidal. Pozitiva: zajímavé místo, žádná vražda brutálním způsobem (obdobně jako autorka jsem radši, když nemusím číst něco zvráceného či šíleného; ani to není třeba, neb každá vražda je hrozivá sama o sobě), dvě linie knihy (vyšetřování vraždy a Elina touha zjistit, co se před 14 lety stalo).... celý text

Kroky vraha 2007, Michaela Klevisová

Tato kniha je jako makronka (=sladký minipokrm). Krém uprostřed je skvělý, ale “sušenky” na okrajích se nepovedly. Prostřední část knihy je skvělá; napínavá, zajímavá. Počátek je rozvleklý a závěr také. I tak zkusím od autorky ještě jednu, “Instagramovou” (=na sociální síti Instagram hodně známou) knihu i jednu nedetektivní knihu (“Čekání na kocoura”). Ostatně mám je obě již vypůjčené z veřejné knihovny ze stejného dne jako knihu: “Kroky vraha” a je to dobře, neb mám možnost si na autorku udělat ještě dva názory. Jedna kniha totiž o autorovi nemusí říct mnoho, protože další knihy jsou třeba čtivější, napínavější a se zajímavějším závěrem + autorka již mezitím získala spoustu cenných zkušeností v psaní, neb do doby vydání knih: “Čekání na kocoura” a “Drak spí” má na kontě nejednu knihu.... celý text

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

Čekala jsem, že kniha bude čtivější, ale i přes pozvolnější styl psaní jsem ji přečetla za jeden den. Závěr ohledně Marca (manžel a otec unesené Cory) byl ve své podstatě právní blábol a úplný závěr knihy zbytečný i jaksi zkažený.... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Třetí kniha od autora (z toho jedna jako audiokniha), ale opět stejný rozvleklejší styl psaní (jako u knihy: “Nemesis”-první čtená kniha od autora), který se rozjíždí postupně. Vždy jsem si myslela, že je autor tak oblíben pro svůj svižný a napínavý styl, avšak opak je pravdou. Knihy jsou rozsahově dlouhé, lehce napínavé, ale čtivost se v průběhu čtení mění. Tato kniha byla předvídatelná. Resp. vraha jsem odhadla dobře (z počátku byli dva, pak se z toho stal jeden podezřelý). Samotné vraždy jsou brutální, avšak vidět to na filmovém plátně, tak umírám hrůzou. Naštěstí v knize spíše symbolicky napsané (já tedy i části popisů přeskakovala, neb jsem to úplně číst nechtěla x na druhou stranu existují mnohem horší knihy tohoto typu/většinou vydané cca za poslední dva roky-už název mnohdy napovídá/, u kterých se Vám už z anotace dělá silně nevolno). Recenzenti pode mnou psali, že se následně z knihy báli. Nespala jsem úplně nejlíp v průběhu oné noci mezi dvěmi čtecími dny, ale bylo to spíš tím, že jsem byla výjimečně sama doma a dlouho žádnou detektivku nečetla. Samotného sněhuláka se nejspíš bát nebudu (ťuk ťuk), neb jsem prostě nebyla “cílovou skupinou”.... celý text

Coco Chanel 2017, Megan Hess

Už stříbrnými konci stránek ve Vás kniha vzbudí údiv. Coco Chanel byla ikonická a autorka si nejspíš stanovila za cíl vytvořit o významné ženské osobnosti ikonickou knihu. Povedlo se, klobouk dolů! Přiznávám, že před čtením této knížky jsem o životě Coco Chanel nevěděla nic a hodně jsem se dozvěděla.... celý text

Až na kostní dřeň 2018, Věra Nykodýmová

Kniha se zajímavou tématikou. Kniha, která se nečte úplně lehce, protože jde o život a občas pasáže v knize potřebujete rozdýchat. Shoduji se s recenzentkami pode mnou, že knize ubírá psaní v er/sie-formě. Působí to opravdu lehce jako příručka a hůře se sžívá s hlavní postavou. Rovněž i psaní muselo být náročnější pro autorku, i když kdo ví? Nejsem odborník (a nedisponuji zdravotnickým vzděláním), ale v min. jednom případě mi přišlo, že lékařské zprávy nesedí (na str. 118 je domluvena jiná léčba, avšak následující lékařská zpráva obsahuje stejné léky). Další nesrovnalostí je to, že od kadeřnice hlavní protagonistka nechce v žádném případě krátké vlasy a když jí kadeřnice ostříhá na mikádo, tak jí pomalu líbá ruce nadšením (str. 139). Chápu, že taková situace se u kadeřnice může stát, ale pokud miluji své dlouhé vlasy, tak nebudu z velkého rozdílu nadšená (mikádo je prostě sestřih s moc krátkými vlasy a vůči dlouhým vlasům a tedy velkému rozdílu…no, muselo to hlavní protagonistce hodně slušet). A do třetice; na straně 141 je špatně uvedené buď datum kontroly, nebo je text špatně chronologicky zařazen. Pro mě nové informace, zásluhou knihy získané: Při tomto typu oné zlé nemoci se přibírá. A při tomto typu oné zlé nemoci je asi velmi pravděpodobné, že se nedočkáte svých potomků. Obojí je za mě šok a budu se s tím muset vypořádat v následujících dnech, neb jsem ani o jednom neměla vůbec tušení. SPOILER: Vadil mi přístup hlavní protagonistky k nesouměrnému hrudníku. Kolik žen to má a musí s tím žít? To mají také podstoupit modelaci, jinak jsou nepěkné? Tím jde kniha trochu proti sobě s tvrzením v knize asi ani přímo nevyřčené, ale mezi řádky pochopitelné: “Mějte rádi své hrudníky, drahé ženy, ať už jsou jakékoliv.” Dále názor, že když si žena obleče šaty a podpatky, tak z ní muži šílí. Opravdu? Jestli to spíš hlavní protagonistka tak nevnímá, ale v obou případech jí to přeji. A od 35 leté ženy bych pochopila jiný přístup, než jaký uplatnila vůči Jiřímu. Chápu, že láska dělá divy, ale ve svém věku by již Klára měla pochopit, že o ni chlap dle jeho chování nejeví zájem a “nenahánět ho” či nepodstupovat nic hlavně pro něj. Nechci, aby to vyznělo jako odsuzování, ale prostě mi to “nesedí”. Ovšem na druhou stranu tleskám autorce,že z knihy neudělala sladkobolnou love story a tím neodsunula hlavní motiv knihy (nemoc) do pozadí. KONEC SPOILERU.... celý text

Úspěch je pro vás 2019, David R. Hawkins

Je na škodu, že většina příkladů se vztahuje restaurací a obchodů (hl. s potravinami či “smíšenými”/tedy, kde koupíte nejen potraviny, ale i oblečení/). Na druhou stranu je to představitelnější, než kdyby žádný příklad uveden nebyl. V knize se objevují i rady ve výše uvedených “odvětvích” podnikání, což, jak píše paní mariva, je škoda pro jiné “odvětví”. Dále mi přijde, že je kniha místy hooodně americká. Autor se snaží vše doložit tím, že to také dělal a byl v tom úspěšný (např. jsem nepochopila, jak mohl v osobním životě vydělat milióny? a proč jako lékař musel zakusit všechny možné profese, trochu se domnívaje, že jde spíš o zvýšení důvěry čtenáře týkající se obsahu knihy). S některými skutečnostmi v knize uváděnými nesouhlasím (aspoň v našem prostředí a asi i “mentalitě” neuvěřitelné). Na druhou stranu mi nějaké skutečnosti “otevřely oči” a rozšířily obzory. Co hodnotím nejhůře je to, že hlavní princip/informace v knize zůstává neobjasněná, jakoby si autor chtěl tu nejstěžejnější skutečnost nechat pro sebe. Za mě ale nejdůležitější. Tato záležitost je krátce “okecána” (“omáčkou”) a nevysvětlena, ba ani nerozebrána. Za to hodně ubírám hodnocení. Tři hvězdičky dávám za to, že nad obligatorně hodnocenou snahu autora i celého týmu za vydáním knihy stojící, jsem se dozvěděla pár skutečností, které mi daly nahlédnout na jinou perspektivu věcí, a to očima úspěšných lidí (kniha není primárně o tomto, ale dozvíte se zajímavé informace). #prvniknihazari... celý text

Máj 2002, Karel Hynek Mácha

Čím je čtenář starší, tím víc ji ocení.

Přítelkyně 2018, Michelle Frances

Prvních cca 100 stran se děj vleče. Pak ale nabere spád. Celou dobu jsem fandila matce a (SPOILER) nechápala jsem, jak z jednoho incidentu, který nikdo neviděl, všichni odsoudí matku, kterou znají dlouho, jen na základě “lži” prakticky cizí holky. Dále nechápu, proč všichni “hrotí” lež od matky jako enormní a zlehčují vše, co udělá přítelkyně (jasně, může být manipulativní, ale osoby min. o polovinu starší než ona by její chování odhalit mohli s ohledem na životní zkušenosti. (KONEC SPOILERU) Anotace trochu matoucí. SPOILER: Lauřiné nestoudné lži totiž předchází několik lží od Cherry. KONEC SPOILERU. Rozpory v knize (ne všechny, první neuveden-mám toleranci,že jednou, max. dvakrát /s ohledem na to,že knihu čte před vydáním více lidí, kdyby to bylo míň, tak prostor pro toleranci by byl z mé strany větší, neb stane se/ se něco takového stát může): - str. 205 (sedí v kavárně s třetím šálkem kávy) x str. 207 (dle popisu je v čekárně v nemocnicis třetím šálkem kávy); - str. 229 posl. věta “Zítra to udělá.”(záznam z 24.2.) x str. 230 začíná 2.3. (kdy to, co předjímá a strana 229 udělala) : po 24.2. nenásleduje v kalendáři 2.3., takže “zítra” tam uvedeno nejspíš být nemělo. Na druhou stranu byla kniha čtivá, napínavá a zajímavá. Ženské intriky v praxi, z kterých má asi většina žen strach je zažít na vlastní kůži (vč. mě). Závěr asi trochu neočekávaný, ale nic co by popíralo cokoliv předem uvedeného. SPOILER: Jen trochu nechápu, proč otrávit snoubence léky na spaní, když přišel velice unaven po celodenní lékařské službě, notabene když jí na něm tak záleží kvůli úrovně života a tak? KONEC SPOILERU I přes vše výše uvedené doporučuji! Protože to bylo čtivé a pro ty, kteří si to neumí představit, tak ženské intriky jsou dost nebezpečné a nepříjemné, což z této knihy zjistíte, pokud o ženských intrikách nic nevíte.... celý text

Babička 2005, Božena Němcová

Nadčasová klasika. Idylka, která pohladí po duši. Taková trochu pohádka pro dospělé, neb víme, že bylo lecco idealizováno (od kněžny až po pohodu obyvatel/která netrvala celou knihu, ale větší část rozhodně ano). Jediné co, tak mě trochu mátlo časové období, v níž se děj odehrává. Dle ročních období by mělo jít o rok, ale vzhledem k tomu, jak jdou náhle tři různě “staré” děti do školy…trochu matoucí.... celý text

Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

Toto fakt ne! Nedoporučuji číst, akorát budete naštvaní, jak jsou hlavní protagonisté nerozumní, pár drobných skutečností v porovnání se dvěmi úhly pohledu “nesedí” na 100%, pár přemoudřelých řečí a spousta zbytečných lechtivých scén se závěrem, že jsou postavy dost nezodpovědné…to prostě nechcete číst. Nemilým překvapením je i fakt, že bych byla bývala tipovala, že tak prvoplánová romantika (nemám tento žánr v té nejprimitivnější podobě ráda) je může být napsaná jen ženou, ale asi se autor inspiroval čtením právě této literatury a tak to tak dopadlo.... celý text

Ti, kterým se narodíš 2020, Alžběta Bublanová

Souhlasím s recenzenty pode mnou, že první část byla top (jediný “detail”, který mi neseděl, byl ten, proč ono nemluvně následně vše zapomnělo) a zajímavá byla i s ohledem na věk rodičů (vždy mě zajímalo, jak a zda by mohl fungovat vztah s věkovým rozdílem 10 let a víc; i přes vše uvedené v knize i po dočtení knihy stále věřím, že mohl a může, záleží na lidech ve vztahu). Druhá část mi přišla zajímavá (viz SPOILER) a třetí část už nezáživná, ale dala se číst. Celkově bylo zvláštní v dobrém slova smyslu číst o lidech/rodičích, kteří si pořídili dítě v mém věku či věku mi blízkém (25 let, 28 let). SPOILER: Druhá část se mi líbila proto, že mi poskytla pohled na to, jak uvažují holkaři. Byť onen hlavní protagonista druhé části knihy nejspíš nebyl holkař, jen hledal tu pravou.KONEC SPOILERU... celý text

Nebýt mého muže, byla bych šťastně vdaná 2019, Monika Bittl

Já jsem zatím “jen” zasnoubená a z četby jsem měla trochu obavy (viz dle recenzí níže). Nakonec se konalo milé překvapení (tak, jak to popisuje recenzentka madem, zásluhou které jsem se rozhodla dát knize šanci). Možná by bylo super si knihu přečíst “až” za nějakou dobu coby “zkušená manželka”, ale pokud s partnerem žijete ve společné domácnosti, tak knihu také “oceníte”. Asi dvě části knihy ( z těch několika) mi přišly nezáživné, ale zbývajících cca 98% bylo zajímavé a oddechové. Doporučuji číst na dovolené (částečně jsem tak učinila i já a bylo to dobré rozhodnutí). Jedná se o knižní jednohubku (celkový čas čtení knihy u sečtělejšího čtenáře /=ten, který rád čte a neovládá rychločtení/ odhaduji na cca 4 hodiny). Mužům spíš nedoporučuji číst, neb kniha by měla být brána s nadsázkou a číst obdobný text o ženách bych nedokázala (protože ona nadsázka by mi chyběla), avšak pokud jste odvážný, tak proč ne. Na světě je spousta knih a tato Vám návod na pochopení ženského světa nepřinese (asi dvakrát jsem byla “zmatená” i já jako žena, zda to autorka myslí vážně a ona prostě nic v knize nemyslí tak úplně vážně).... celý text

Dělej, co máš rád, měj rád, co děláš 2016, neznámý - neuveden

Milá útlá připomínka života. Zajímavě vybrané citáty, nad kterými, když se zamyslíte, tak zjistíte, že poselství jimi podané už znáte (sedí dle Vašich životních zkušeností), ale v hektickém životním tempu jste na ně pozapomněli a je dobře, že Vám byly připomenuty.... celý text

Poslední lež 2019, Riley Sager (p)

Dle posledních komentářů jsem měla strach knihu číst….a obávala jsem si ji za 49,- v akci pořídit. Po dočtení mohu říct, že kniha byla top! Nemohla jsem se od ní odtrhnout a měla uvěřitelný závěr (na rozdíl od mé první přečtené knihy od autora: “Zamkni poslední dveře”).... celý text

Tak hodně štěstí 2019, Kristan Higgins

Začátek hodně dynamický, pak se vše rozvolnilo, ale v dobrém slova smyslu (text plynul a četl se dobře). Téma obezity je skoro až špičkou imaginárního ledovce. Protože jsou tam jiná závažná témata. Předpokládám, že přesně takhle by holky mohly uvažovat, byť otázkou (pro čtenáře) zůstává, jak moc jsou hlavní protagonistky při těle. Některým čtenářům to vadí, mi osobně to nevadilo. SPOILER: Vadil mi sladký závěr. Přeci jen jsem to možná očekávat mohla, ale kniha je především o oné obezitě a kdyby byl příběh decentně sladký, možná by to šlo. Ovšem toto bylo jako z ukázkového romantického filmu, takže naprosto nereálné. KONEC SPOILERU. Oceňuji otázky čtenářům na konci. Trochu to ve Vás evokuje otázky, které jste možná dostávali za úkol zodpovědět v rámci povinné četby ve škole (aspoň my to tak měli), ale současně pravděpodobně budete schopni odpovědět na mnohé z nich, jen na základě postřehů ze čtení samotné knihy a něco bude stát na Vašem dojmu. Správné odpovědi v knize nenaleznete, ale dle výše uvedeného to nevadí, neb si odpovíte sami. Kvůli závěru,trochu i nutnosti dát do knihy co nejvíc závažných témat (jedno bych fakt nečekala a není to příjemné čtení) a tolik postav, že jsem se v tom skoro do půl knihy ztrácela (a musela si postavy napsat-hl. rodinné příslušníky hlavních protagonistek), plný počet hvězdiček udělit nemohu. Kdybych mohla, tak dám 4,5 hvězdičky, což zde dát nelze, takže zaokrouhluji na 4.... celý text

Narozená v devadesátkách 2017, Denisa Benešová

Nic ve zlém, ale…fakt toto muselo vzniknout? Nestačilo pár těch textů sdílet třeba na sociálních sítích (mezinárodní den deprese, výročí úmrtí autorky a tak)? Sdílet školní práce, jako asi ok, ale v každé z nich se autorka vyhýbá odpovědi na zásadní životní otázky, které jsou účelem psaní práce. Jedná se o soubor povídek a slohových prací (slohových prací je cca 6) v jedné knize. Následuje na poměry knihy opravdu dlouhý doslov (mnohdy se zbytečnými informacemi, jako by si z něj paní Mikulová dělala vlastní knihu; klidně at´ si ji napíše a vydá, nic proti ničemu, ale toto měl být knižní “pomník” autorce) a jestli v textu byly opraveny jen gramatické chyby, tak jak to, že tam pořád nějaké vidím :-D? Název knihy, jak již píše jeden recenzent pode mnou je hodně matoucí a čekala jsem těch příběhů z vyrůstání v devadesátých letech minulého století víc. Možná by to autorka dotáhla dnes daleko, možná ne. Občas to hodně působí jako text, který dokáže vytvořit jakýkoliv vrstevník v dané době. Hloubku to místy má, ale tu tam dokáže vložit i jiný teenagerský autor té doby. Nicméně zde vlivem životních okolností vidíme, že ten přesah je dán onemocněním psychickým. Autorka to měla těžké. Ještě bych dodala na okraj, že autorka studovala střední školu, která s knihama souvisela. To však nic nemění na tom, že to měla těžké. Trochu mi to přijde za autorku nespravedlivé. Rodiče předali její texty a fotky někomu (možná i více lidem) za účelem vydat vše knižně a zpeněžit texty. Moc mě mrzí, že jsme nebyli jako čtenáři puštěni dál do textů související s nemocí, protože to rodina zakázala (a když ne, tak to byly intimní texty dle paní Mikulové, což opravdu být musely a to myslím zcela vážně). A teď pozitiva knihy. Některé texty jsou velmi dobře v knize zařazeny, takže po přečtení předchozí “podkapitoly” na Vás zapůsobí. Pár z nich se mi moc líbilo (slovy asi dvě) a mají jistou nadčasovost, za níž autorce děkuji a současně tam nahoru gratuluji (neb napsat něco /úvahu, deníkový záznam…moc netuším, jak některé texty zařadit/ nadčasově je velký úspěch).Současně i fotky autorky mi přišly hodně zajímavé. #prvniknihasrpen... celý text

Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím) 2017, Lauren Graham

Kniha byla vtipná (a za mě ne ve smyslu “na sílu”) a bavila mě. Milá oddechovka, příjemná knižní jednohubka a současně jsem se i něco málo dozvěděla. V části knihy, kdy se píše o “osmé” sérii Gilmorových děvčat, jsem neodolala a na dva díly se ještě dnes podívala a až pak pokračovala v četbě. Jediné, co vytýkám knize, je to, že je to spís kniha Lorelei a ne Lauren, neb dle těch dvou dílů (ze čtyř), které jsem zatím zhlédla, je kniha psána Loreleiným stylem, což vzhledem k tomu, že Lauren Lorelei coby postavu nevymyslela, “jen” výborně ztvárnila v seriálu, není úplně fér vůči scénáristům “Gilmorovy děvčata”. SPOILER: Měla jsem velký problém s tím, že Lauren vyvíjela velké úsilí o to, obsadit co nejvíc blízkých přátel i osoby z rodiny do seriálu (a to nejen tohoto). Toto ovšem není součástí hodnocení knihy. KONEC SPOILERU.... celý text

Bezonomie 2021, Brian Dumaine

Na jednu stranu je pro mě čest být prvním recenzentem této knihy v rámci tzv. "komentáře". Na druhou stranu si uvědomuji, jak nesnadný úkol je přede mnou. Kniha autora na zadním přebalu uvádí, že se jedná o "podrobný, objevný a objektivní pohled na světově dominantní obchodní model společnosti Amazon". S tím ovšem nemohu souhlasit, neb objektivní kniha rozhodně není. Za mě byl autor jednostranně zaujatý s tím, že sice občas zmínil i protiargument, ale následně jej velmi obratně "zastřel" (nebo neobratně, ale ve většině případech mi přišlo, že velmi zvláštním stylem /co si budeme, je to vlastně svým způsobem umění/ protiargument slovně přešel). Na konci knihy sice zareagoval tak, že se přidal na druhou stranu, ale nebylo to úplně uvěřitelné. Recenze opět na zadním přebalu knihy od "The Washington Post" zmiňuje, že se jedná o systematický popis fungování společnosti", s čímž také nesouhlasím. Občas byly témata hodně nahodilé, neustále se v textech míchaly roky (nejčastěji šlo o roky 2017-2019, kdy se toho v Amazonu nejspíš hodně událo). Navíc témata se občas opakovaly, někdy s přidanou hodnotou, tudíž místo aby bylo vše úhledně v kapitolách, tak obsahově jste poznámku např. na drony apod. nalezli napříč celou knihou. Nadměrné užívání slovního spojení "setrvačník UI" (na konci knihy se od této zkratky ustoupilo, těžko říct proč a to na "setrvačník umělé inteligence") a opakovaně ve špatném tvaru se nacházející slovo "četné" (jednou, dvakrát to omluvíte-překlep, stane se každému-ale pak už to hodně tahá za oči a Vám začne připadat, že překladatel nejspíš slovo špatně užívá v každodenním užívání českého jazyka). A prosím to, že autor (spíš překladatel) nezná zpěvačku Nicky Minaj a proto její jméno uvede v mužském tvaru mi přišlo tragické (hl. v době internetu, kdy se dvěmi kliknutími můžete ujistit, jak to tedy správně je). Tolik k překladateli a tato část nebude součástí hodnocení, neb za toto autor nemůže. Pozn. Raději dodávám také to, že srovnání informací na zadním přebalu knihy není součástí hodnocení. Jen jsem texty chtěla upozornit na body, které za mě povedou ke snížení hvězdiček (protože neobjektivnost tak do očí bijící a nesystematičnost knihy už je dáno obsahem, který autor ovlivnil). Dále se kniha místy hůře čte, což je dáno nesystematizací knihy (viz výše) a dále jistou mírou kostrbatosti v souvislosti s údaji, které Vás pravděpodobně ani nezajímají (nebo je vyhodnotíte jako aspekty, které jsou vcelku jasné a není třeba je rozebírat), což pravděpodobně vede k tomu, že se do čtení knihy budete muset místy nutit, ale pak zase přijde část, která Vás naprosto pohltí a opět se dostanete do nezáživnější či chaotičtější části (vlivem proplétání různých informací napříč kapitolami, což Vás ale možná také udrží ve střehu). A teď (konečně) k pozitivům: Ačkoliv je autor zastánce jedné strany, předkládá i argumenty/zkušeností lidí protistrany. Po přečtení poděkování se dozvíme, komu za to pravděpodobně můžeme poděkovat. V této části jsem chtěla ocenit rozsáhlou rešerši autora, ale jak zjistíme také v poděkování, tak tato zásluha náleží především jiné osobě. (Tato část není nijak ironická. Jsem osobám, které se o toto postarali, vděčná, protože jinak by kniha byla prostě jiná nebo by ji autor psal tak dlouho, až by kniha "zastarala" dřív, než by se mohla uvést na trh.) Pro někoho, kdo o Amazonu prakticky nic neví (ehm...ano, do této kategorie lidí spadám i já), je naprosto skvělá. Pokud si rádi procvičíte kritické myšlení (nebo si jej chcete osvojit), tak ještě skvělejší. Pro ty, kteří nemají přehled v tom, co všechno už umělá inteligence umí, bude tato kniha zajímavým námětem k zamyšlení a otevře Vám oči (ano, i u mně k tomuto došlo, protože do této kategorie také spadám). Pro ty, kteří si rádi utvářejí vlastní názor bude kniha také přínosem, protože ačkoliv autor mezi řádky svůj názor odhalí, tak Vám rozhodně nic nevnucuje a občas předloží i protiargumenty (ano, byly chvíle, kdy mě napadl zásadní protiargument na autorův text a gradovalo a gradovalo to, až na závěr autor protiargument skutečně zmínil / i když se lišil od toho, co napadlo mě jako první, tak to naprosto přijímám-navíc autor je starší než já a má víc zkušeností + víc hlav víc ví-každého může napadnout něco jiného jako první a aspoň si čtenář osvojí i další "úhel pohledu", jak na problematiku nahlížet/). Suma sumárum: Budu znít protichůdně, ale toto je kniha, která se dnes po dočtení stává jednou z knih, která mi změnila život a rozšířila obzory (trochu v rámci podnikání, ale především v rámci toho, co vše už jako lidstvo technologicky umíme). Bohužel musím ubrat hvězdičku za nesystematizaci a vysokou míru subjektivity autora. Kdybych zde mohla hodnotit půlhvězdičkami, tak knize dám 4,5 hvězdičky a tu půlhvězdičku dám za to, že mi rozšířila obzory. Pět dát nemohu, protože by to bylo nefér vůči recenzím knih, které jsem četla před touto knihou. Rozumím, že autor si "zvedl laťku", protože napsat populárně naučnou knihu s takovým množstvím informací není snadné, ale třeba tak budu moci ohodnotit autorovu další knihu (a moc ráda to udělám, bude-li k tomu důvod)!... celý text

Promlčení 2015, Jiří Březina

Za mě velice čtivá kniha se zajímavým koncem.