Lily101 přečtené 593

111 vtipů o advokátech 2016, Klára A. Samková

Hodně všeobecně použitelných vtipů prakticky na kteroukoliv profesi. Vtip o tom, jak se studenti práv neučí a jen pijí alkohol, je snad už i u laiků vnímán jako čirý přežitek. Některé vtipy vyvolaly pousmání, ale na hlasité zasmání to nebylo. Uvažovala jsem, zda neudělit skoro obligatorní dvě hvězdičky za snahu, ale text vlastně autorka sama nepsala (ostatně by to asi ani nešlo s ohledem na to, že se jedná o vtipy), tak zůstanu u jedné.... celý text

Kdo bojuje, vyhrává 2018, Jana Ryšánková

Nevím, jak a zda se vůbec tato kniha dá hodnotit s ohledem na velmi vážné téma, o kterém pojednává. Velmi silný příběh.

Malé ženy 2009, Louisa May Alcott

Knihu jsem četla na základě filmu, který mi doporučila kamarádka a na to, že se jedná o romantiku(nic extrémně přecukrovaného, ale tak nějak normálně /na tento žánr/sladkého), se mi líbil. Kniha ale předčila mé očekávání a když jsem se pak rozhodla znovu (v průběhu četby) kouknout na film, nedalo se na něj dívat, neb je hodně děje přibarveného (např. motiv, kdy si Markéta obleče nádherné šaty), resp. jinak než v knize. Jediné, co mě u knihy rozčilovalo je to, že jména dvou sester nesedí(což pak vyvolává zmatky).... celý text

Autismus & Chardonnay 2017, Martin Selner

Kniha se mi moc líbila. Jediné, co mě místy mátlo, byl program. Protože někdy měl nejspíš autor dopolední směnu, občas odpolední, občas dopolední i odpolední a někdy snad i či “jen” noční směnu. Nicméně, i kdybych za toto měla odebrat půlhvězdičky, tak stejně zaokrouhluji na 5.... celý text

Dalajlamova kočka 2013, David Michie

Z počátku to je takové rozpačité, v průběhu to trošku nabere na síle a stane se to zajímavým, aby to skončilo tak nějak otřepaně běžně až kýčovitě. Líbil se mi příběh na str. 142-143, přičemž je škoda, že takových příběhů nedisponuje kniha víc. Líbilo se mi zajímavé zamyšlení nad vegetariánstvím na str. 176-178 a bylo fajn, že se autor zaměřil na určité aspekty a neduhy (přejídání, jak ovládnout hněv,...) a tak nějak svým textem poskytl čtenářům radu, jak se jejich problému zbavit. Je to takové meditativní, pomalejší čtení (resp. můžete číst stejným tempem, jako čtete jiné knihy, ale čas jakoby se zastavil či zpomalil). Kniha je poměrně dost kýčovitá(hlavně závěr-str.247-253), což mi vcelku vadilo. Na konci se opakuje (str. 244 odst. 4/=poslední odstavec na stránce/-str. 245 odst. 1-opakování toho, co již v knize bylo dříve zmíněno/SPOILER=Franc a jeho nemluvení o dalajlámovi, nenošení šnůrek na zápěstí a náušnic se zlatým Om-KONEC SPOILERU/, dále str. 245-247), což pro čtenáře, kterou knihu čte den až dva (nikoli třeba týden po částech), může být lehce otravné. Navíc, pokud má pocit jako já, že je kniha poměrně dost "rozplizlá"(šlo by ji zkrátit co do počtu stran). Obsahuje dvě drobné chybičky (1) str. 17 odst. 3 věta první- "O tom jsem slyšela mluvit dalajlámu už mnohokrát předtím..."-mělo by být "potom", protože se jedná o moment, kdy se ocitne zachráněná právě u dalajlámy a nikdy předtím u něj nebyla, ani jej neslyšela s někým rozprávat na to téma, 2) str. 130 odst. 1, 4 věta čtvrtá a odst. 4 věta pátá-tak je kočka v krabici či v kleci?). Jediné, co mi u postavy kočky nesedělo je to, že uměla číst (str. 230 odst. 4). Vždyť člověk nad učením se číst stráví poměrně hodně času, musí si osvojit znalosti slabikovat, tedy číst napřed písmenka, pak je postupně propojovat a teprve pak umí číst. U kočky, i kdyby nečetla nahlas, tak musí znát všechna písmena abecedy, umět je propojit do slov, jejichž obsah musí znát a následně je pospojovat do vět, čímž celý text nabyde patřičného významu (číst po slovech nepřinese takový požitek, jako číst věty plné myšlenek, poznání, vědomostí atd.). Zde mohl klidně autor zůstat u toho, že kočce někdo čte nebo ji říká, co právě přečetl a text by byl autentičtějším, leč samozřejmě je to čistě autorova záležitost, neb on napsal tuto knihu, je to jeho text a jeho svobodná možnost psát si, co chce (=samozřejmě i to má nějaké mantinely, avšak volný tvůrčí prostor je nejspíš poměrně široký).... celý text

Zvuk slunečních hodin 2001, Hana Andronikova

Zajímavá kniha plná smutných událostí. Na to, že se jedná o fikci, oplývá život Tomáše, Rachel a Anny řadou situací a okolnostmi, jež jsou poměrně překvapivé a snad právě tímto i působí autenticky. Nicméně čtení to není lehké a místy toho na mě bylo příliš (kruté). Hodně jsem se motala v ději, neb se v knize objevuje vyprávění dvou osob, z nichž každá k čtenáři promlouvá v první osobě singuláru. Místy to hodně mátlo, proto knize “Zvuk slunečních hodin uděluji ****.... celý text

Příběhy z vesMíru 2018, Anie Songe

"To nejcennější, co nám druhý může dát nejsou věci, ať si je přejeme sebevíc. To nejcennější, co nám člověk může dát, je ta úplně nejobyčejnější, ale zároveň nejcennější věc na světě. Svůj čas." (str. 111 dole) Zajímavý příběh, který zprvu působil moc kýčovitě, ale posléze již nikoliv. Žasla jsem, jak autorka dokázala posunout myšlenku z knihy a filmu "Tajemství" a přiblížit ji dětem. Latinské názvy květin mě zpočátku bavily, na konci už jsem je četla spíš tak nějak jako povinnou součást knihy, což je ale hodně subjektivní, tudíž není součástí hodnocení. Knihu jsem četla ze zvědavosti, neboť jsme s autorkou vrstevníky a zajímalo mě, jak mi někdo věkově velmi blízko může napsat knihu pro děti (teď už vím, že je důležité mít fantazii a umět věci pojmenovat jinak). Kniha může být místy opravdu podnětná i pro dospělé, byť spoustu "mouder" v knize obsažených budete jistě znát (nicméně třeba představa strachu v podobě brouka, jež si lze vytřepat z kůže a tím strach zmizí mě pobavila). Krásné ilustrace samotnou autorkou jsou velice povedená a zahřejí na duši, leč toto je pouze nad rámec recenze, neboť se hodnotí pouze text knihy. Menší nedostatky shledávám na str. 155 (předmětná stránka je prázdná, leč očíslovaná-následující stránka je o pár let později, takže že by byl důvod takový-nicméně pokud ano, svůj účel to moc nesplnilo-ze strany 156 jsem byla do poloviny strany zmatená a SPOILER: myslela jsem, že se Luna dočkala bratříčka, ne že se jedná o její dítě KONEC SPOILERU.) a některé části mi připadají příliš utopistické a nereálné (viz str. 106 předposlední odstavec-Vážně by se v reálném světě kluci podělili o kolo s Lunou tak, že by vždy jeden šel pěšky? Chápu, že se jedná o pohádku, ale to už mi přijde moc), což vlastně zmiňuji hned na počátku recenze. A poslední věc je nespisovná mluva. Myslím si, že kdybych jednou měla dítě (či až jej budu mít), tak bych dbala na to, aby si osvojil především spisovný jazyk (kniha se dá číst spisovně, leč člověk se jistě může zapomenout-obzvláště pokud čte po náročném dni v práci), ale samozřejmě volba byla/je na autorce a nám čtenářům nezbývá, než to respektovat.... celý text

Včely 2015, Laline Paullo

Kniha se dobře četla. Až na jednu “hlušší” pasáž jsem se od knihy prakticky nedokázala odtrhnout. Nicméně některé skutečnosti jsou hodně neuvěřitelné i pro někoho, kdo o včelách neví skoro nic jako třeba já (př. Jak se může dostat myš do úlu a normálně utíkat chodbami, jako tomu je na str. 258? Co si tak vybavuji úl, tak jsou tam chodbičky miniaturní.). Ano, v recenzích níže se vyskytuje názor, že to přeci nemá být encyklopedie či reálná kniha o včelách. Leč autorka v poděkování na str. 341 v posledním odstavci jmenovitě zmiňuje i biology, kteří jí pomohli a já tak nějak od autora knihy očekávám (možná naivně), že si o problematice něco nastuduje, než o tématu něco napíše (obdobně jako já-čtenář-bych si hypotetivky mohla informace ověřit třeba na internetu/neb bohužel žádného biologa ve svém okolí nemám/). Doufám, že to nepůsobí příliš tvrdě a neempaticky, celkem tomu rozumím, ale v situaci, kdy mám k dispozici biology na kontrolu a ověření, současně píši o světě určitého druhu zvířete,...nevím, nevím. Z počátku knihy jsem se do knihy tak ponořila, až jsem úplně zapomněla, že hlavní protagonistkou je včela (větné spojení obsahující slova jako “tykadla” mi to naštěstí vždy připomněly, ale když si to vědomě před četbou budete připomínat, tak se do světa zvířat přenesete vcelku hravě, což hodnotím jako velké plus pro autorku). Tento literární počin je čtivý a za to uděluji třetí hvězdičku (nad rámec **, které jsem zatím vždy udělila za snahu autora, příp. i jeho týmu, jež mu pomohl s knihou a jejím vydáním). Současně musím zmínit(jako pár recenzí pod tou mou), že námět je hodně originální, za což bych přidávala čtvrtou hvězdičku, leč v tomto případě nemohu, neb autentičnost a podobenství k lidem jsem vnímala spíš v první části knihy, ale hlavně místy kniha působila trochu nepropracovaně (př. již zmiňovaná myš v úle).... celý text

Matky 2013, Pavol Rankov

Silná kniha. Námět knihy příběh vs. diplomová práce již znám z knihy paní Lukáškové, byť tedy byla vydána později než tato. Za mně moc málo prostoru věnované L., leč možná tomu tak bylo záměrně a vlastně bylo-li by tomu tak, tak je to zajímavé řešení. Doktor asi nejméně zdařilá osoba, pořád hlavní protagonistku nabádá k interupci (Jak si jako vyučující může dovolit se tak dožadovat něčeho tak osobního a přitom se jej nedotýkajícího) anebo k přerušení studia (To, že se to tak možná děje, neznamená, že protagonistka musí jednat stejně jako ostatní, obzvlášť, když má chuť dostudovat.-proč, to víme).... celý text

Zajímaví pacienti 1997, Berton Roueché

Na tak útlou knihu má tento literární počin poměrně hodně nedostatků, z toho jeden velký: Proč je text psán místy tak chaoticky z hlediska postav lékařů(př. str. 97 předposlední a poslední odstavec)? Každý z nich “hovoří” v ich formě a někdy není ani dostatečně jasné, že došlo ke změně postavy. 2) Proč se v textu vyskytují naprosto zbytečně rozsáhlé pasáže, např. životopis lékaře(méně než jedna strana, budiž) anebo témat ryze specifických (problémy asi tří rozličných druhů hudebníků dle jejich hry na hudební nástroj, které se vůbec nevztahují na případ pacientky, neb hraje na odlišný hudební nástroj-str. 60-62)? Dále mohlo být na počátku nějak řečeno, že na konci knihy se nachází slovníček lékařské terminologie, neb zjištění po přečtení knihy už je vcelku k ničemu. P.S.-Proč kniha není psána v klasických odstavcích, aby se dala lépe citovat v případě nesrovnalostí? Kniha zkrátka vyvolává hodně otázek (nikoli medicínských) a moc chválím podrobné rozebrání jednotlivých problémů poněkud laickým způsobem, protože jakožto neznalci mi to rozšířilo obzory bez nutnosti “přebrodit se” neskutečným množstvím latinských pojmů (ty tedy v knize byly také, leč vždy osvětleny).... celý text

Spolubydlící 2019, Beth O’Leary

Čekala jsem na knihu přes rok v rámci rezervačního systému knihovny a kdybych věděla, že to bude prvoplánová přeslazená love story, tak ji ani nečtu. Ale to je možná i chyba knihovny, neb nedisponuje rozlišením dle žánrů a z anotace to jako obsahově slaďounká záležitost nepůsobí, max. jako decentní lehká romantika. Hodně věcí v textu nesedí a závěr je strašný(pro milovníky nereálných sladkých pohádek na dobrou noc toto bude asi “top”).... celý text

Ze života knihomolky 2019, Debbie Tung (p)

Aneb, jak si Lily101 našla svou "diagnózu"prostřednictvím diagnostiky popsané autorkou v této knížce... Tomuto komiksu nelze nic vytknout. Vtipná, výstižná útlá knížka zásluhou které jsem si uvědomila, že jsem knihomol duší i srdcem (s cca 2-5 % "faktů" jsem se neztotožňovala, což je úspěch-autorčin). Navíc (mimo hodnocení-protože by se to hodnotit v rámci knižní recenze nemělo) oceňuji autorčiné kresby.... celý text

Pět jazyků lásky 2002, Gary Chapman

Hodně zajímavá knížka. Při objednávání v rezervačním systému knihovny jsem netušila, že je kniha určená do manželství, ale dle mě je ideální pro jakýkoliv dlouhotrvající vztah, tedy jak druh/družka, tak i přítel/přítelkyně, potažmo snoubenec/snoubenka (setrvává-li vztah v “předmanželské” či chcete-li “snoubenecké” fázi vztahu déle).... celý text

Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele 2012, Mitch Albom

Mám ráda moudra v knihách(“Malý princ” mě ale také neuchvátil-je poměrně povrchní a na “Epos o Gilgamešovi” zkrátka nemá) a tato kniha za mě měla potenciál na pět hvězdiček. Leč si v mnohém odporuje, takže bohužel dvě hvězdičky musí z kola ven.... celý text

150 věcí, které musíte společně zažít - Bucket list pro novomanžele 2019, Iris Warkus

Kdyby se jednalo o článek v rámci internetového blogu či nějaké diskuze anebo video na youtube, tak za mě dostačující. Ale vydat to jako knihu :-O? Možná budete namítat, že vyšla např. "Terapie sdílením", což jsou zprávy z internetu, sms atd., ale to aspoň mělo něco do sebe (pomoci lidem po rozchodu, rozesmát všechny bez ohledu na to, zda aktuálně jsou ve vztahu či nikoliv), zde však netuším pointu. Roztáhnout pár tipů na několik desítek stran a podtrhnout vše lehce infantilními (zde v pozitivním, protože k tomuto tématu se to hodí), byť zdařilými (hl. pro ty čtenáře, kteří obdobně jako já neumí kreslit) ilustracemi. V rámci knižních hodnocení však k ilustracím nepřihlížím (jsou-li zdařilé, pak je zmíním, ale u recence jde předeším o obsah) a obvykle uděluji min. 2 hvězdičky, které dávám za snahu. V tomto případě dávám jednu, protože označení "odpad" je moc tvrdé a jistě nějakou snahu a energii někdo do sešitku vložit musel (ať již autoři či osoby podílející se na podobě tohoto sešitu). Závěrem: styděla bych se takovou "knihu" někomu dát na svatbě jako (jeden ze) svatební(ho) dar(u) a kdybych takový sešitek na vlastní svatbě (dožiji-li se ji), tak je mi upřímně líto peněz, který do tohoto dárku obdarovaný dal, obzvláště, pokud bych zjistila, že se sešitek prodává v knihkupectví. Cenu bych si tedy negooglila, ale tím, že jsem toto nedostala, nýbrž mám sešitek zapůjčený z knihovny, tak mohu uvést, že běžná cena uvedená na jednom z knihkupectví činí 259,-Kč :-O. To už je lepší koupit novomanželům něco jiného, a když budou chtít jistě si sami po krátké úvaze vyberou a sepíšou seznam, co chtějí v prvním roce manželství zažít dle jejich zájmů a zálib, ne? A pokud budou bez kreativity, tak se např. vždy mohou podívat na internet. Navíc hodně aktivit můžete zažít s přítelem/přítelkyní/druhem/družkou/snoubencem/snoubenkou, aniž byste museli být ve svazku manželském nebo před vstupem do této nové životní etapy.... celý text

Schůzky 2005, Christian Oster

"..., zjistíme, že pěkně napsaný román, jehož kolovrátku jsme se zpočátku neuměli přizpůsobit, umí mluvit z duše".První věta druhého odstavce anotace mi mluví z duše. Na počátku je knížka taková neuchopitelná, protože děj plyne jinak, než je čtenář "rychlých" textů (nikoli pomalých rozvleklých dějů) zvyklý. Nicméně když tomu dáte chvíli čas, za poměrně krátkou dobu si Vás kniha získá. Oceňuji decentní a metaforický popis něčeho, co obvykle v knihách odsuzuji (milostná scéna). Co musím vytknout je nereálnost. SPOILER: To fakt stačí muži, který neví, zda se mu žena líbí, pár hodin, aby se zamiloval? Může se stát, ale ztěží uvěřitelné, navíc, když veškerý fyzický kontakt dostane tak snadno, prakticky na stříbrném podnose. A proč by Simon pomáhal Audrey? KONEC SPOILERU. Dále mi vadilo označení: "botanická zahrada", když se jedná zcela jistě o zoologickou zahradu, přičemž tato výtka asi víc náleží překladateli. Nenávidím otevřené konce a úplně jsem nevěřila, že příběh dopadne dobře (SPOILER: Co když si Simon s Audrey "předloží" vzájemně své "prohřešky" a zjistí, že nevěra je odčiněna nevěrou druhého a vrátí se k sobě? Simon sice působil spokojeně s novou partnerkou, leč nebylo to také "naoko"?KONEC SPOILERU), byt´kniha spíš odkazuje na "happy end". Otevřený závěr je pro mě vždy zklamáním, samozřejmě respektuji, že si závěr a obsah samotný volí autor sám, ale přeci jen nečtu knihu pro to, abych na oplátku dostala odpověď á la domyslete si sami.... celý text

Mnich, který prodal své ferrari 2009, Robin S. Sharma

Dvě hvězdičky dávám opravdu jen za snahu. Knihu jsem dostala k Vánocům v roce 2017 od osoby blízké a byť knihy zásadně dočítám, tak nebýt obdarování, nejspíš to jednou provždy vzdám. Ona jako ta kniha stojí za přečtení, ale vlastně obsahuje hodně "chyb" a je velice nepraktická při aplikaci. Upřímně, nevím čím začít, neb mám popsané dvě A5 poznámek k vytknutí a skoro jednu stranu A4 s odkazy na strany, kde se nachází zajímavé citáty. Tak zaprvé, jak může stokilový muž hodnotit nadváhu jiného muže (str. 12 věta nahoře)? To, že je dotazující (á la hlavní protagonista, jehož jméno není v knize řečeno) má 100kg, je řečeno až za polovinou knihy a ano, nevíme sice kolik měří, ale...(hluboký nádech a výdech). S tím souvisí předposlední odstavec 118 strany, konkrétně věta 8, kde když mám porovnat, jak se bude cítit 100kg chlap, když sní maso a když salát, tak po masu nebude mít hlad za půl hodiny až hodinu, což u salátu bez masa hrozí (nejím moc maso, ale nejsem vegetarián). Na straně 116 v posledním odstavci se lze mylně domnívat, že se takto stravuje každý advokát (nedávno jsem četla knihu "Moje bejby Amerika" a pokud je pravdivá, tak se tak spíš stravuje každý Američan). Kniha je kýčovitá, obsahuje místy otřepalá vyčpělá moudra (á la str. 102-103: "Jediný limit je ten, co si sám vytvoříš." ve spojení s klikami), zcela postradatelné popisné odstavce (př. str. 100 poslední odstavec, str. 111 předposlední odstavec), naprosto zbytečné dotazy odbočujících od toho hlavního (př. str. 98 odst. 5/kaizen/ až str.99 předposlední odstavec), odbíhání od tématu v rámci výčtu(str.89-90 + str. 91 a str. 96) a navíc konečný výčet min. dvakrát neodpovídal konečnému počtu kroků (př. str. 90 odst. 4-výpis 3 kroků z údajných 5, str. 92 odst. 5 věta 3.=5 kroků a věta 4.-4.kroky /neb sepis je součástí třetího kroku/ a na str. 111 se v posledním odstavci zmiňuje "Deset rituálů nádherného života"-leč já jich mám vypsaných 11 s tím, že jsou možná dva součástí jednoho, ale nedává mi to v tom případě moc tématicky smysl), stereotypizace osoby dotazujícího (možná proto, aby se kniha hodila a zalíbila co největšímu množství čtenářu/?/, př. koukání na TV uvedené str. 131 odst. 3-je to i zevšeobecnělé tvrzení; co když člověk sleduje něco užitečného? Třeba se vzdělává na ZOOMu ohledně života zvířat, cestování atd.? Navíc podívat se na TV občas za účelem relaxace a třeba snahy dozvědět se něco o světě zvířat, rostlin či "cestovat" obzvláště v dnešní nelehké době do cizí země a poznávání tak jiné kultury může být obohacující a člověk se tak může dozvědět více/a méně násilnou formou/ než biflováním znalostí či listováním v deset let staré encyklopedii), inspirativní knihy vřele doporučované k přečtení dotazujícímu (str. 122 odst. 4: celkem zmiňovaných 6 knih, z toho: 2 jsou dle databáze knih hodnocené velice nízko s tím, že jsou "americké"/nerada škatulkuji, ale snad pochopíte, co je tím myšleno,raději ale předem podotýkám, že nic proti americkým autorům nemám, jen nevím, jak lépe označit skutečnost/, třetí a čtvrtá je špatně označená/má jiný název v českém vydání, než je uvedeno-ta od autora M. Gándhího a od autora Hermana Hesse-což ale není chyba autora/, pátá a šestá se týká přečtení jakékoliv knihy od dvou různých autorů a sedmá je ryze zaměřená na budhismus a jeho pojetí štěstí, což by nevadilo, ale také zrovna velké ovace na databázi knih kvůli tomu nezískala), dále nechápu omluvu (na str. 122 předposlední odstavec, neb zas tak moc se nestalo, aby se dotazující musel omlouvat), místy zavádějící označení (na str. 111 v posledním odstavci je uvedeno "Deset rituálů nádherného života" a na str. 138 je poslední z 10 rituálů je označen jako "rituál jednoduchosti"-spíš bych řekla, že je v tomto bodě popisována důležitost priorit než pojednání o jednoduchosti, když už tak spíš zjednodušení), dále místy text na sebe nenavazuje (př. str. 107 odst. 1 poslední věta mi sama o sobě nedává smysl a taktéž mi "nesedí" k navazujícímu odstavci /=str. 107 odst. 2/), neautentičnost dotazujícího(jak již bylo řečeno, někdy jsou otázky hodně divné a víceméně jen odlučují pozornost od podstatného, což se může "vymstít" nejen čtenářům, kteří tak ztratí "nit", ale i autorovi samotnému, jenž tak může udělat následně chybu z nepozornosti-např. počet kroků či rituálů, avšak současně se mi nechce věřit, že by se čtyřicetiletý muž nad některými záležitostmi nikdy nezamyslel (a to jsem schopna mu některé neznalosti prominout, neb kniha byla vydána v roce 1979, kdy nejspíš ještě nebyl internet pro využití v domácnosti, jak jej známe dnes- á la str. 126 odst. 4-to jako vážně existuje člověk, co se nikdy nezamyslel nad tím, co daný den dělal či stihnul? a další příklad/mimo jiné mnohé/ je str. 187 odst. 2 spolu se stranou 189 odst. 1-protože pardon, ale nemám děti/ťuk ťuk/ a něco takového mě napadlo již před nějakou dobou/dobrá není to zase až tak dávno/, ale jsem cca o skoro polovinu let mladší než dotazující), starověké pravidlo dvaceti = Paretův princip(také Paretovo pravidlo, str. 167 úplně nahoře věta 2.-nicméně je otázkou, kdy přesně P. princip či P. pravidlo vzniklo), odpočinek je ale důležitý (ač tkví v pár minutovém poklábosení s kolegy/o počasí se bavit nemusí/, odst. 4 poslední věta) a místy si protiřečí (např. na str. 171-172 je vysvětlena tzv. metoda "smrtelné postele"/á la carpe diem/, leč mi osobně připadá, že je to trošku v rozporu s myšlenkou na str. 135 odst. 6, tedy, že když si budu "vsugerovávat" myšlenku, že je dnešek mým posledním dnem, tak se tak skutečně stane?). Tímto končí můj výčet nedostatků a v dalším odstavci se dostáváme konečně ke skutečnostem, jež se mi v knize líbily. (pokračování níže)... celý text

Moje bejby Amerika - Co vám nikdo neřekne o životě v cizině 2018, Jana LeBlanc

Oddechovka, která Vám dopřeje chvíli bezstarostných úsměvů nad obsahem textu, protože tak nějak víte, že se v životě autorky žádný zvrat konat nebude, nicméně pro milovníky hlubších myšlenek to není pravé ořechové. Text je čtivý, leč spíš povrchně bruslí nad tématy volně navozenými v knize. Moc mi vadila nesystematičnost knihy á la napřed začnu studovat dvouletý obor i s popsáním diskuze mezi autorkou a manželem (finanční stránka studia vs. uvažování nad dítětem), náhle kapitola o těhotenství s časovým posunem asi o rok po začátku studia a na úplném konci knihy zmínka o tom, jak autorka úspěšně dostudovala školu cca v roce a půl dítěte. Proč se tam nepíše víc o tom, jaký byl poslední ročník studia? Proč text místy postrádá hlavu a patu? Moc milé je poděkování na straně 228 úplně dole červeným písmem mj. všem, kteří knihu zrecenzují kdekoliv na internet, leč toto bohužel nelze při hodnocení zohlednit.... celý text

Jak získávat přátele a působit na lidi 1993, Dale Carnegie

Patetický příběh úvodem (klidně přeskočte na druhý odstavec): Ke knize jsem se dostala v knihovně celkem třikrát; dvakrát jsem ji nestihla ani začít číst a potřetí jsem stihla cca 1/4 knihy a musela jsem knihu kvůli rezervaci jiným čtenářem vrátit. Naštěstí nyní jsem se do čtení pustila s odhodláním, jež mi vydrželo a tak se mohu podělit o své dojmy z knihy. Kniha obsahuje myšlenky, jež jsou hodny zapsání nebo označením formou lepítka. Nicméně vypsání by mi zabralo hodně času (stačí, že týdně přepisuji přednášky, jež jsou až dvojnásobně dlouhé vůči času vyměřeném při běžné výuce, leč se člověk dvojnásobně tak dozví, takže si nestěžuji) a lepítka nemají smysl, když je kniha ve vlastnictví knihovny. Tudíž; ano, uvažuji nad koupí (což je u mě co říct), částečně i proto, abych si mohla víc ověřit znalosti v knize nastíněné s ohledem na instrukce v kapitole na str. 19-22 s názvem: "Devět pokynů, jak získat z této knihy co nejvíce". Kniha není moc čtivá, což přisuzuji jisté kostrbatosti příběhů, kterých je v knize opravdu požehnaně (víc, než byste si mysleli), nicméně některé příběhy postrádají "hlavu a patu" (=nepochopíte z nich základ, tím mám na mysli: Čeho chtěla osoba v příběhu dosáhnout? Jakým způsobem toho dosáhla? Jaký byl výsledek?-Ano, tušíte, že výsledek musel být pozitivní, jinak by v knihe příběh nebyl, leč moc nechápete, co že se to vlastně stalo). Netuším, zda je to překladem či nikoliv, ostatně je pouze můj problém, že neumím dostatečně žádný cizí jazyk na to, abych mohla porovnat překlad s originálem, avšak je to poměrně velký nedostatek na knize z mé strany (př. příběh na str. 180 odst. 3-problém: ani jedno ze dvou dětí nechce uklízet své hračky /5let a 3roky/-řešení: úklid zábavou s tím, že mladší dítě uklízí, zatímco starší se baví? Navíc jezdit v místnosti na tříkolce mi nepřijde úplně ok i s ohledem na původní problém /nepořádek v pokoji/). Dále si dovolím nesouhlasit s pravidlem na str. 189 v odst. 3, cituji: "Je totiž vždycky příjemnější vyslechnout nepříjemné věci až poté, co jsme vyslechli nějakou chválu." Dle knihy jsem nejspíš jedna z mála osob, ne-li jediná, která u sebe samotné upřednostňuje opačné pořadí (napřed kritika a pak až případná pochvala), avšak autor to pak trošku upřesňuje v kapitolách v rámci čtvrté části knihy. Knížka je hlavně na konci protkána řadou příběhů ve stylu "american dream" (např. str. 207 předposlední odstavec a následuje až po str. 208 předposlední odstavec-celkem tři příběhy). Kniha musela vyvolat obrovský ohlas hlavně v době jejího vydání v Americe, protože jsou v knize popisovány asi v té chvíli "živé kauzy". Navíc situace v příbězích na mě působí místy manipulativně (hlavně v příběhu, jež začíná na str. 158 v předposledním odstavci a končí na str. 159 v odst. č. 2 /vč./) a vlastně i ty pochvaly beru tak nějak dvojsečně (částečně i kvůli knížky "Moje bejby Amerika", jíž napsala autorka "Jana LeBlanc" a částečně i kvůli rozdílné "kultuře" či "poměrům" v ČR a USA /upřímná pochvala záleží na jednotlivcích; buď ji umí přijmout a "užijí si pochvalu" nebo ji přijmout nedokážou a vznikne rozpačitá situace). Je to místy fakt "americká" kniha a to nemyslím zle. Celkově uděluji 3,5 hvězdičky, leč s ohledem na to, že jsem se neřídila kapitolou s názvem: "Devět pokynů, jak získat z této knihy co nejvíce" (str. 19-22) a současně přihlížím k tomu, že kniha byla poprvé publikována v roce 1936 (tudíž nejspíš předčila svou dobu, byť těžko říct, zda nebyla jiná-třeba v ní nebylo tolik příběhů jiných na úkor textu samotného autora?) a zaokrouhluji na čtyři hvězdičky. Plný počet hvězdiček udělit nemohu, protože kniha mě překvapila množstvím příkladů (pěkně propojených jak slovně, tak obsahově-avšak čekala jsem víc textu od autora, neb má jistě co předat, když vedl tehdy kurzy) a byť jsou mnohé myšlenky zajímavé, nebylo jich v konečném důsledku až tolik světoborných (=těch, co bych ve svém věku neznala, a to mi není ještě třicet-což jsou dle mě lidé mladí a zkušení/-na rozdíl ode mne/), leč ano, byly zde i ty podnětné.... celý text

InTyMně 2019, Markéta Lukášková

Pokud jste vyrůstali v době autorky( plus mínus do roku 2000), tak se kniha stane krásným (a místy i úsměvným) zážitkem, jenž Vás přepraví zpět do Vašeho dětství. Líbilo se mi, že děj je částečně situovaný v Praze(není s ohledem na vysokou míru subjektivity bráno v potaz u hodnocení hvězdičkami), dále oceňuji autorku za odvahu a otevřenost při psaní knihy, jež má zcela nepochybně autobiografické prvky (min. s Pandou á la čtyřnohým domácím mazlíčkem, o němž autorka píše i na svých sociálních sítích a antidepresivech, o nichž se autorka rovněž zmiňuje na sociálních sítích) a kapitoly vztahující se k získávání pracovních zkušeností, což možná i bude tím, že jsem studentkou posledního ročníku VŠ( ťuk ťuk). Jediná “nepříjemná” pasáž knihy u mně nastala u popisu obsahu kazety “Voda 96”, leč se to může líbit většině čtenářů knihy, tak ani toto není předmětem konečného hodnocení. Jediná věc k vytknutí je skákání v textu (např. str.46-na počátku stránky se v rámci kapitoly o chatě autorka zmiňuje, že jezdili na onu chatu i s kamarády rodičů a jejich dětí, pak střih-najednou se dozvídáme o druhé babičce žijící ve městě, přičemž autorka u ní vstávala hodně brzy, neb nemohla spát kvůli tatínkova chrápání, následuje odstavec, v němž se autorka zmiňuje, že s babičkou v odstavci dvě občas jezdily na houby a celé to završí poslední odstavec na stránce, kde se autorka zmiňuje o tom, jak na chatě stavěly jako děti vždy bunkr; je to tak na více místech v knize), za což “strhávám” půl hvězdičky. Zdravím Budějce (nenarodila jsem se zde, ani nikdy nebydlela, ale velká část knihy se v Budějcích odehrává) a chutné pikadory (i nadále) přeji!... celý text