Lily101 přečtené 593

Malá kniha o Islanďanech 2015, Alda Sigmundsdóttir

Nikdy jsem na Islandu nebyla a zatím jsem neměla tu čest potkat obyvatele Islandu, takže v tomto směru nemohu knihu z hlediska její pravdivosti posoudit. Kniha byla oddechová, čtivá a poučná (třeba příjmení mě dostala). Bylo fajn dozvědět se něco o Islandu a tak nějak prostřednictvím knihy cestovat + poznávat jinou kulturu prostřednictvím krátkých, zajímavých textů.... celý text

Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků 2016, Don Miguel Ruiz (p)

Knize jsem se několik let vyhýbala. Protože to byla hodně mainstreamová záležitost. PAN DUŠEK: Tento přístup trochu změnil pan Dušek, jehož podání jsem viděla na internetu cca rok až dva roky zpět. Tušila jsem, že obsah má pozměněný (kvůli autorským právům bude asi hodně pozměněný), ale na knihu jsem cítila, že ještě není čas. JAK JSEM SE K ČETBĚ DOSTALA: Před nedávnem jsem si knihu chtěla půjčit z knihovny, pak mě napadlo, že jeden z mých blízkých příbuzných knihu vlastní, ale hodně jsem cestovala na praxi, učila se ve zkouškovém období, dělala úkoly v novém semestru a až nyní (v době nouzového stavu) mě před třemi dny napadlo, že si knížku od blízkého příbuzného žijícího se mnou ve společné domácnosti vypůjčím. Souhlasil, takže mi zbývalo ujít pár kroků navíc k domácí knihovničce a začít číst sotva dočtu rozečtenou knihu. Tolik k tomu, jak jsem se i s ohledem na aktuální nelehkou dobu k četbě dostala. SAMOTNÁ RECENZE: Kniha je čtivá (rozhodně o 100% vůči mnou poslední čtené knize), zajímavá, místy pohladí po duši a jak píše recenzent bezprostředně pode mnou v aktuální nelehké době poměrně užitečná.... celý text

Když Nietzsche plakal 2010, Irvin D. Yalom

Tip na tuto knihu jsem dostala od jedné medičky, jež ji zmínila na youtube. Čekala jsem tedy něco o trošku víc lékařského, avšak propojení medicíny a filosofie bylo hodně zajímavé. Z počátku mě i vyděsila informace v knize, že se jedná o fikci, neb hlavní protagonisté se nikdy nesetkali, leč obě osoby skutečně žily (ověřovala jsem si dle díla, uvedené na straně 299 v předposledním odstavci označené pod "kapitolou" "Autorská poznámka", které měl doktor spolu se S. Freudem vydat). Autorovi se povedlo dobře "vykreslit" tehdejší noblesu ohledně vyjadřování (zdrženlivé vyjadřování honosnějšího stylu nejspíš opravdu typické pro danou dobu). Z hlediska četby se kniha nečte rychle a po opravdu hodně dlouhé době se mi stalo/ne-li poprvé/, že knihu čítající 300 stran jsem četla dlouhých sedm dní. Některé pasáže byly náročnější na čtení (možná i tím, že jsem se snažila číst večer, neb dopoledne a odpoledne mi zabraly převážně školní povinnosti), některé mě nezaujaly a některé se mi nelíbily (SPOILER: Od počátku jsem věděla, že se rozhovor v rámci rádoby uzdravení Nietzscheho zvrhne v to, že doktor bude chtít pomoci "sám sobě", navzdory z lékařovy strany "výmluvy" či fiktivního důvodu, aby mohl léčit pacienta, který o jeho péči nestál, tudíž se nakonec péči Nietzscheho plně oddá. A následně jako "Deus ex machina" se nalezeným lékem doktora k uzdravení z vlastní lásky, uzdraví i sám filosof. Dále jsem byla v šoku z kapitoly 21 /str. 253 a násl./ a jak hlasitě/spadl mi balvan ze srdce/ se mi ulevilo, že to byla "jen" hypnoza a následek uvedený v hypnoze jsem tušila. KONEC SPOILERU. Nic proti nesezdaným, svobodným lidem nemám /Co já vím, zda ze mě Osud neučiní totéž? A nevidím to vůbec jako špatnou možnost, neb vše má své pro a proti/, avšak jak to asi dopadne, když já-mladá, svobodná- budu radit osobě o něco starší ohledně jeho manželství? Co já o manželství asi tak vím? SPOILER: Byť toto tvrdí na počátku i Nietzsche, tak nakonec se nechá strhnout-možná mocí, kterou v knize tolik opovrhuje-a radí o stošest. A nakonec to sám mezi řádky přizná na straně 291 nahoře a dále to rozvíjí ve třetím odstavci téže strany.Takže suma sumárum: málem odloudil doktora od manželství, čehož by doktor hořce litoval a současně jakoby si to filosof sám uvědomoval. KONEC SPOILERU.). Drobný rozpor jsem našla na straně 211, kde se v posledním odstavci na stránce píše následující:"Nietzsche vypočítal, že nad svými představami tráví přibližně sto minut denně, tedy přes pět set hodin ročně. To znamená, jak prohlásil, že půjde-li to tak dále po dvacet let, věnuje Breuer stále stejným, fádním představám více než šest set drahocenných dní. Breuer si povzdech a myslel na Berthu dále." Nejsem matematik, ale nějak mi ty čísla nesedí. Sto minut denně je pět set minut za pět dní. V rámci běžného-neepřestupného roku-se tak jedná o 36 500 minut/rok a za dvacet let (=5 krát přestupný rok) se dostáváme na 730 500 minut/rok strávený myšlenkami nad Berthou. Za snahu, zajímavé propojení filosofie a medicíny zahrnující i jisté drobné idee k zamyšlení, tehdejší medicínské poznatky o migréně (dle mého skromného názoru popsána velice působivě a před četbou jsem netušila, že již tehdy existovaly min. 4 druhy léčby této nemoci) uděluji hvězdičky tři.... celý text

Zázemí 2013, Jana Šrámková

Obsah knihy líbivě sepsán (místy s užitím cizích slov), leč něco tomu k udělení plného počtu hvězdiček chybí. Už vím; pointa knihy na straně 135 (SPOILER: Kniha je fikcí! KONEC SPOILERU). Některé krátké úvahy mě zaujaly více (např.první dvě strany, konkrétně strana 61-62 a “příběh” “Road trip” na straně 122-125), jiné méně. Nemile překvapená jsem byla tím, že kniha je primárně o hlavní protagonistce, která na mě místy působí uknouraně (Co si počnu? Ani bábovku nejsem schopna upéct-což pramení z “příběhu” s názvem “Dorty”, konkrétně ze strany 93) vzhledem k věku (přes třicet-naznačené v úvodních “příbězích” a např. straně 124 na konci odstavce prvního této strany).... celý text

Teorie podivnosti 2018, Pavla Horáková

Poměrně dlouho jsem si zvykala na styl psaní autorky. Očekávala jsem klasickou “dějovou” knihu, což tak nějak vlastně i bylo, protože se sice začátek jevil-zpětně-kostrbatým a to cca prvních 100 stran, ale současně jsou kapitoly provázané, přičemž tento dojem se na konci knihy umocňuje. Závěr nebyl špatný, možná trošku odhadnutelný, ale já to hlavní protagonistce přála, tak mě i tak nějak příjemně ukolébal, leč byl tedy šitý horkou jehlou(viz pro ty, kteří již dočetli-SPOILER). SPOILER: Úplně mi nesedí strana 351 s ohledem na chování protagonistky( á la výtisky Naše Praha-vždyť ty chodí měsíčně, tak to si jako nevšimla, že ji leží x výtisků za x měsíců doma nadarmo?).KONEC SPOILERU. Jinak se mi knížka moc líbila, neb mám hodně ráda, když se v knize objeví moudré myšlenky, nad nimiž se čtenářské oči i mysl na chvíli spočinou v zamyšlení.... celý text

Život a doba soudce A. K. 2015, Zdeněk Zapletal

Fonetický přepis seriálu, který způsobí, že i po x letech, kdy jste daný seriál neviděli, Vám naskočí přesné jednotlivé herecké scény, tudíž pro někoho, kdo viděl televizní zpracování, velké zklamání. Dočteno jen kvůli čtenářské výzvy. Za normálních okolností bych udělila dvě hvězdičky za snahu, ale zde nemohu. Buď jde o doslovný scénář, jenž nebyl psán za účelem knihy, takže práce navíc nulová, nebo byly některé dílčí části přepsány, což jsem zvažovala zhodnotit hvězdičkou navíc, ale takhle přeci kniha vznikat nemá. Doporučuji zhlédnout seriál. Jak píše MagdalénaD v recenzi níže, po stránce právní ne vše sedí, ale to prý říkají i lékaři o Dr. Housovi. Seriál *****, kniha *.... celý text

Deník knihkupce 2019, Shaun Bythell

Asi největším zklamáním je již samotný název knihy. Hlavní protagonista(=Shaun Bythell) totiž vede antikvariát, nikoli knihkupectví a když slovo knihkupec čtete v textu častěji a častěji s přibývajícím počtem stran, nenechá Vás to úplně klidným. S. Bythell nepůsobí dle chování na třicet, ale na šedesát let. I po uvedení věku autorem v jednom z deníkových záznamů na mě hlavní protagonista působí o hodně starší svým chováním(způsobem života). SPOILER: Rovněž moc nechápu Annu, proč bydlela v Londýně, když se jí v městě jejího přítele S. Bythella líbilo. Ano, píše sice scénář s kamarádkou, ale to je asi jediný ne příliš valný důvod pro bytí ve městě, kde se jí úplně nelíbí(dle S. Bythella). To, že je výrazně mladší a autorem je tato skutečnost uváděna, mi přišlo trošku nepatřičné, protože to v textu vyznělo jako čechrání peří KONEC SPOILERU. Kniha se neskutečně vleče, ale současně je to tak nějak přitažlivě psáno. Takže za to bych dala půl hvězdičky navíc ke dvěma hvězdičkám za snahu autora napsat knihu, leč přes nedostatky výše se nemohu přenést, tudíž zaokrouhluji na **.... celý text

Introvertka v hlučném světě 2019, Deborah Tung

Možná se hodně mýlím, ale to, že člověk rád čte a chce prožívat hygge, úplně automaticky neznamená, že je introvert. A to je hlavní chyba této knihy. Protože z 90% dle mého skromného názoru popisuje mišmaš drobných odchylek autorky v podobě hlavní protagonistky typu úzkosti atd., ale v tom případě je název hodně zavádějící. Co když mám ve svém okolí hodně extrovertů, kteří rádi čtou, jen prostě ne vždy mají na četbu čas? Závěr, k jakému dospívá autorka v závěru knihy, je dle mého (opět) skromného názoru tak prostý, že dospět k němu až v průběhu povysokoškolského života mi přišlo trošku...no zvláštní právě svou prostostí. Navíc se domnívám, že kdyby hlavní protagonistka byla introvertka, tak nemá kamarády a známé, kteří by ji neustále vytrhávali ze samoty. Oceňuji autorčinu snahu, ilustrace (i proto, že kreslit neumím a obrázky jsou povedené) a míru otevřenosti (má se jednat o autobiografické dílo-alespoň dle anotace na zadní straně obálky knihy a poslednímu odstavci u "poděkování"). P.S.-Netuším, zda jsem extrovert či introvert, navíc se to v průběhu času a životních etap prý u člověka mění a knihu jsem četla z čiré zvědavosti bez nutkání zjistit, jestli jsem aktuálně spíš introvert či extrovert. Rovněž nejsem ani odborník v oboru psychologie, tak si samozřejmě nechávám prostor, pro případné poučení (či připomínky v soukromé zprávě ohledně příp. oprav).... celý text

Kecy, kecy, kecičky 2017, Karin Krajčo Babinská

"Když vidím krásný zápisník, neodolám. Musím si ho pořídit. Jenže! Většinou je tak úžasný, že nic není dostatečně dobré, jedinečné a hodné toho, abych zápisník zbavila jeho panenské čistoty. Na moje poznámky mi vždycky bohatě stačil kus papíru. Výsledkem proto bývá množství různě se povalujících papírů a papírků a mé zoufalství k tomu." strana 23 knihy Paní Karin Krajčo Babinská a pan Richard Krajčo byli v knize sympatičtí. Samozřejmě znám kapelu Kryštof a místy mě fascinuje souhra slov v rámci textů písní, ale za fanouška se zase nepovažuji. A teď ke knize...Vadil mi font písma (á la psací stroj) neb se mi (ani další příbuzné, jež si kousek knížky ze zvědavosti přečetla) nečetl úplně dobře. Obsah knihy je asi takový, že Vás počátek baví, pak sklouznete do fáze "Proč se v každé kapitole na úvod rozebírá, jak autorka neví, o čem článek bude?", následuje část, kdy Vás to již zahlcuje natolik, až uvažujete o odložení knihy, ale překonáte se, začne Vás to bavit, ale náhle se vyjeví konec a ty poslední tři příspěvky s lehkým sebezapřením dočítáte (aspoň u mně to tak bylo, neb mám za to, že mi bohatě stačil fakt, že kapela měla koncert na Strahově a podrobnosti mě zrovna moc nezajímaly). Čistě hypoteticky se nabízí řečnická otázka, zda by se blog tak prosadil, kdyby nebyl psán o všedních dnech rodiny, ve které jsou rodiče veřejně známí a k tomu doplňující řečnická otázka, zda by se blog prosadil v roce 2020, kdy už je blog coby webová stránka dle mého skromného názoru vcelku na ústupu na úkor Youtube nebo třeba Facebooku (na jehož platformě by "Kecy, kecy, kecičky" mohly fungovat). V poslední řadě mi některé příspěvky přišly moc povrchní (či diplomatické neb ve mně kladly otázky bez odpovědí?) ve stylu řešení něčeho, co mě až tak nezaujalo, na úkor hlavního tématu (např. rozebírání počasí v textu opatřeném nadpisem "Náš velký den"-str. 272 a násl. knihy na úkor svatby samotné a možná i stručného popsání zasnoubení, svatební přípravy či ohledně přijetí příjmení manžela vedle svého dosavadního). Autorka měla občas velice dobré postřehy, kdy dokázala popsat věci či chování (á la viz výše-sbírání zápisníků) trefně a současně stručně, čímž byl text dynamičtější. Obrázky mi příjemně dokreslovaly psaný text. I samotné téma se mi poměrně líbilo a jsem si vcelku jistá, že i kdyby nebyly psané autorkou o rodině, v níž se vyskytuje zpěvák známé kapely, tak bych si knihu přečetla, protože možnost nahlédnout dopředu v čase do rodinného života, který je popsán nejspíš autenticky, je pro bezdětnou osobu přínosné. Navíc jsem byla moc příjemně překvapená, jak může patchworková rodina hezky fungovat (ve smyslu dohod rodičů dětí např. tak, aby děti zpěváka v době jeho koncertů mohly strávit čas s jejich matkou, byť ono to je možná i tím, že dle "7 pádů Honzy Dědka" dne 14. 2. 2017 mají s manželkou organizovaný diář na roky dopředu). A dále se mi moc líbily glosy právě Richarda Krajča neb bylo vidět, jak se s paní Krajčo Babinskou škádlí, a přitom z toho škádlení čišela láska mezi oběmi manžely.... celý text

Politicky korektní pohádky na dobrou noc 2019, James Finn Garner

Opravdu to nebylo tak humorné, jak by se mohlo zdát. Rumplcimprcampr byl dle mého skromného názoru poněkud zmatený(proměnění slámy ve zlato, ale ráno lidé nadšeně horují nad slámou), vadilo mi násilí např. v pohádce o Červené karkulce, které bylo zbytečné. Netuším, zda kniha byla přeložena s tím, aby byla autentičtější na naši zem(autor je z Ameriky) a dle obrázku na straně 60 i doprovodného textu u pohádky “Krysař” tak soudím, tudíž mi to nedá a musím poukázat na dvě drobnosti u pohádky “Kuřátko Mrňátko”: 1) na straně 51 výčet toho, co lze dostat-rozhodně nemá náš právní řád sankční náhradu škody, za ztrátu společenského postavení také nikoho žalovat nelze(to spíš v souvislosti s pověstí) a tak by šlo pokračovat, 2) na straně 53 vyjmenované důvody netvoří základní předpoklady uplatnění nároku. A teď to pozitivní...autor se snažil být originální a některé části textů mi hodně připomínalo právní terminologii, protože tyto pohádky jsou přece korektní.... celý text

Jak na sítě 2019, Michelle Losekoot (p)

Očekávala jsem, že v průběhu čtení i bezprostředně po něm budu zažívat "wow" efekt. Bohužel se nestalo. Samozřejmě se to nedá dávat autorkám k tíži, ale PR kolem knihy bylo tak obrovské, až si myslím, že v tomto případě z hlediska pár % dá. Kniha nebyla úplně čtivá, nejvíc mě nadchla kolem strany 157, avšak bohužel jen do strany 232, zbytek čtení byl hodně na sílu. Úplné zklamání přišlo závěrem od strany 249 (kapitola: "Zpětná vazba"), kde se čtenář dozví, že měřit úspěch se dle různých ukazatelů dá, ale pokud nemáte firemní účet, tak máte smůlu (snad kromě youtube-ale kdo si troufne nahrávat videa, kde je sám vidět?). Co bych vypíchla je to, že některé pasáže textu byly zajímavé, obohacení o příklady bylo také moc fajn a kniha je nejspíš unikátem v ČR. Asi by to skutečně mohla být nezbytná příručka pro studenty marketingu či pro určité profese, ale pro někoho, kdo se tímto nezabývá, to bude spíš náročnější text, kterým se bude muset prokousat. NEJPODSTATNĚJŠÍ: Kniha není určena pro fyzické osoby, které mají sociální sítě jen jako koníček a zajímá je třeba to, jak zaujmout více lidí na dané sociální síti, aby tak originální příspěvky mělo možnost vidět víc lidí (jak jste si všimli, zvolila jsem jako příklad Instagram, protože mě prostě zajímal nejvíc). Současně je o Instagramu psáno tak nějak méně než o ostatních sociálních sítích, hůř dopadl jen Youtube. Na knihu jsem čekala přes rok v knihovně, protože ačkoliv jsem se snažila knihu rezervovat sotva se dostala do systému knihovny, byla jsem cca 40. v pořadí. Mám velké pochybnosti, že všech těch 40 lidí (a to už se vytvořila fronta i za mnou) ví, co od knihy čekat. Fakt jsem se domnívala, že knížka, jak je psáno v anotaci(cituji ze zadního přebalu knihy: "Ať už hodlá vybudovat loajální komunitu/toto jsem dle obsahu knihy vyložila mylně/, prosadit značku nebo zvýšit prodeje"), je určena nejen pro freelancery (hodně se mi líbil v knize užitý pojem "volnonožec") a pro právnické osoby s tím. Závěrem, pokud si dáte tu práci a profily, jež vás svou originalitou zaujmou si vyhledáte, pochopíte, proč se možná lidé podílející se na tvorbě této knihy(autorky,vydavatel, nakladatel,...) obávali, že kniha se stane neaktuální. Některé profily již neexistují (takže si asi užily chvilkovou slávu), jiné už dávno od originálního způsobu oslovení zákazníků upustily (př. petfarmfamily-naposledy oslovili způsobem uvedeným v knize potenciální zákazníky a sledovatele právě v roce 2019), avšak toto je jen naokraj, autorky za to opravdu nemohou a není součást hodnocení. Ráda bych udělila čtyři hvězdičky, ale nemohu s ohledem na knihy hodnocené před četbou této knihy, kterým byly uděleny hvězdičky čtyři. Dávám tedy tři: oceňuji práci obou žen a jejich týmů(napsat takovou knihu muselo dát hodně práce),odvahu vytvořit knihu o poměrně proměnlivé oblasti, originalitu neb nevím o obdobné knize probírající stejné téma, různé grafy i diagramy pro lepší znázornění předaných informací v textu(či nad jeho rámec), snahu popsat marketing v pozadí sociálních sítí pro podnikatele (ať už fyzické osoby podnikající či PO + mě upřímně bavilo, jak se autorky velmi vágní krátkou polovětou vyhnuly jinak složitým právním otázkám a znovu se ponořily do marketingu), praktické příklady z praxe, pár věcí, které mě obohatily a zajímaly (jak tvořit content dopředu?) i za to, že mi ukázaly cestu, jak se snažit své poselství či myšlenku předat na sociální síti na příkladu Karla, což mi možná trochu pomohlo při tvorbě příspěvku na sociální sít, který jsem tvořila již v průběhu čtení knihy. DOPORUČUJI: především fyzickým osobám podnikajícím, kteří teprve začínají nebo už živnost provozují, avšak nově zvažují založení profilu na sociální síti (hlavně na facebooku) vztahující se k jejich podnikání, obzvláště, chtějí-li si to spravovat sami a dále je kniha asi víc než vhodná pro ty, kterým byla správa firemního účtu přidělena např. ke stávající práci a tápou v této oblasti (přičemž tento fakt se prý stává v praxi).... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Napřed k tématu. Domnívám se, že lidé odnepaměti zajímají mystické příběhy. K tomu nám naštěstí žádný internet, youtube a toliko v negativním smyslu omílané sociální sítě nepomohly. Téma je tedy dobře zvolené, kniha je čtivá. I já vnímala jako rušivý element zprávy z archivů, protože většinou čtenáři svým obsahem nic moc nepřinesly, navíc SPOILER dle autorky byly min. zčásti upravené KONEC SPOILERU. Dále mi vadilo to množství násilí (jediné, co jsem schopná pochopit, je popsaný proces s čarodějnicemi, protože to člověk asi od takové knihy čeká), navíc jsem asi slabší povaha a některé příměry a zážitky (obojí především u Dory-Bylo to opravdu nutné?) by jistě šlo vyškrtnout, aniž by se dějová linie změnila. V poslední řadě jsem měla pocit, že text je (zřídka, ale je) kostrbatý a zjistila jsem nesoulad mezi stranou 307 a 327, neboť na straně 307 v druhém odstavci stojí, že hlavní protagonistka musí rychle dočíst v archivu spis, aby stihla poslední vlak do Brna, ale na straně 319 (nová kapitola) je psáno, že se následně po nastudování spisu začala zabývat dalším spisem a tato kapitola končí tím, že čeká na další spisy, které jí mají být dodány v 15:00 téhož dne. Nějak pořád nemůžu uvěřit, že se to skutečně stalo. Tím mám na mysli, že postavy v knize fakt žily a jsou zmíněné někdy pod stejným jménem, jaké nosily, když žily, nebo jim autorka záměrně vytvořila pseudonymy kvůli anonymitě. Pro ostatní "nevěřící Tomáše"; trošku mi pomohlo se od tohoto faktu odpoutat, když jsem na internetu objevila video ze dne 22. 2. 2013 z pořadu "Show Jana Krause", kde právě Kateřina Tučková byla jakožto druhý host. Moc mě překvapil i její erudovaný projev a do budoucna bych si ještě nějakou její knihu přála přečíst.... celý text

P.S. 2015, Aňa Geislerová (p)

Jsem překvapená hodnocením této knihy, poněvadž v době psaní této recenze se nejvíce čtenářů shodlo na počtu ***. Není to komplikované čtení, ale to si čtenář odvodí již z anotace (původně byl text zveřejňován v podobě sloupků v časopise). Oceňuji, že autorka dala možnost nahlédnout veřejnosti do jejího života (byť místy je text asi záměrně nadnesen), ukázala mi, jak vypadá rodinný život (hodně komplikovaná záležitost a pokud bych někdy změnila názor, což se doufám nestane/ťuk ťuk/, klidně bych si tuto knihu a další knihy o rodinném životě /namátkou "Jak jsem sebrala odvahu" od paní Šťastné/ přečetla, abych si osvěžila paměť, že si tak ztěžovat život opravdu nepřeji). Prakticky celou část četby jsem byla nemocná, a po dvou dnech, kdy jsem nemohla nic než spát, jsem měla radost, že již číst můžu a kdyby to náhodou mé oči či unavené tělo nezvládaly, mohu knihu bez obav odložit a neunikne mi pointa či dějová linie, takže značka ideál. Jedna drobná poznámka: Na Madeiře(strana 167-169) jsem byla a dle internetu je tam i v měsíci lednu vcelku zima (cca 23 stupňů Celsia), oceán je velice chladný a bazény také, tudíž v tomto textu platí P.P.P.P.S.. Zbytek textu neposoudím, neb nemám tolik zkušeností, ale doufám, že jsou autentičtější.... celý text

V melounovém cukru 1986, Richard Brautigan

Zvláštní příběh. Působí jako pohádka (uměle vytvořeným prostředím, v němž se děj odehrává) pro dospělé (o skutečnostech je "vyprávěno" dospěle). Zajímalo mě, jak autor pojme ten snový svět a vtáhlo mě to (i navzdory ilustracím, které se mi nelíbily-což ale není předmětem hodnocení v rámci udílení hvězdiček) do děje. "Tato kniha byla započata 13. 5. 1964 v domě v Bolinas, Kalifornie, a dokončena 19. 7. 1964 v předním pokoji domu č. 123 v Bobří ulici v San Francisku, Kalifornie."(str. 159 vydání knihy, jež jsem četla)- Netušila jsem, že kniha letos oslaví 56 let od svého sepsání a informace o datu a místě od samotného autora mi připadala neskutečně svěží a hravá. Jediné, co bych knize vytkla, je to, že spoustu věcí nedořekne. Možná jsem měla jiné vydání než někteří recenzenti pode mnou, ale kdybych si recenze neprošla, tak bych nevěděla, že osoby v knize jsou malé a to díky melounovému cukru. A na některé skutečnosti či i jen pojmy bych byla použila internet, kdyby mi je mohl objasnit, neb mi připadaly velice důležité a kniha by se zásluhou nich dostala na vyšší úroveň. Možná nutno podotknout, že ačkoliv jsem četla mezi řádky, tak nejsem zastáncem hledání smyslu složitým algoritmem vyvozeným ze čtení mezi řádky,což mi asi neumožnilo proniknout do děje tak, jako někteří ostatní, nebo tam ty souvislosti s ohledem na věk ještě nevidím.... celý text

Malá kniha štěstí 2017, Lucy Lane

"Knížečka" za mě byla poměrně plytká. Citáty bych trochu přeházela tak, aby více odpovídaly jednotlivým "tématům". "Témata" v podobě návodů jsou již všeobecně známá a člověk by na ně možná přišel i kdyby je neznal, aniž by bylo zapotřebí tento počin číst. Současně se úplně neztotožňuji s pojetím štěstí jako něco, co je zcela nezávislé na vnějších okolnostech (např. Když student neuspěje u zkoušky, ačkoliv přípravě na ni věnoval opravdu hodně času v průběhu semestru i tedy ve zkouškovém období bezprostředně před termínem zkoušky, šťastný nebude. Student tedy udělal maximum, ale neuspěl. Protože neměl štěstí, dejme tomu, že mu nesedlo zadání, před zkouškou zjistil, že se otázky aktualizovaly a on si vytáhl jednu zrovna z těch aktualizovaných,...), přijde mi to poněkud zjednodušující a byť to může zpočátku nakopnout, avšak pokud by někdo prožíval krizi, tak ho to možná spíš ještě stáhne či přinejmenším mu to může ukázat, že je v bezvýchodné situaci. Nezbývá mi bohužel nic jiného, než udělit **, a to za snahu.... celý text

Osamělost prvočísel 2009, Paolo Giordano

Poměrně napínavý příběh, byť jsem měla problém za polovinou knihy pokračovat v četbě, neboť na malý okamžik napětí polevilo. Četla jsem knihu vydanou v češtině v roce 2015 a jsem trochu překvapená z obálky, na které sice je bledá mladá žena, ale dle strany 79 by měla mít Alice světlé vlasy, což i v traileru trochu kolísá-poznámka pod čarou, samozřejmě nehodnoceno. Každý autor má právo si závěr učinit po svém, leč mě prostě zakončení příběhu stranou 243 zklamalo, protože otevřený konec byl takový neuspokojivý. Navíc autor skoro na konci knihy "vtáhnul" do knihy další námět, který by mohl být zajímavou vedlejší dějovou linií (a klidně bych těch pár desítek stran knihy v případě rozvinutí této části příběhu či klidně v rámci navázání na knihu uvítala), leč bylo od něj upuštěno, což se autorovi povedlo asi vcelku obstojně, byť se domnívám, že to nebylo prvoplánové a je to škoda. Kdybych se měla vyjádřit o charakteru jednotlivých postav v knize, tak je tato šachová partie dobře rozehraná. Společného jmenovatele dle mého skromného názoru obou hlavních protagonistů (Alice i Mattiase) jsou jejich rodiče, kteří nedokáží prolomit bariéry tkvící v komunikaci i s ohledem na zlomovou událost v minulosti svých dětí, jež je oba i je (=rodiče) samotné pohltila, avšak tak nějak jinak, než jejich děti. SPOILER: Alicin manžel jako lékař nepoznal, že Alice nejí, hubne a nedojde mu, jaké následky to může mít? Najednou se diví, ale umí vyjmenovat příznaky nemoci, kam nemožnost mít děti patří? Připadalo mi to ztěží uvěřitelné-KONEC SPOILERU.... celý text

Je to i můj život 2016, Jodi Picoult

Dilema v knize nastolené, napětí, náhled do soudního procesu v Americe (jež zabíral skoro polovinu knihy) hodnotím kladně. Hodně náročná situace. Leč kniha obsahuje také sice v rámci hlavního tématu drobnosti, jež mi v příběhu nesedí (SPOILER: Co dělal otec za práci? Cca prvních 200stran vše nasvědčuje tomu, že byl hasič a následně se po dvousté straně vše změní a dle popisu na straně 225 českého vydání knihy to vypadá /a dle soudního řízení/, že je diplomovaný záchranář? Dále: vztah matky k Anně-nějak dle počátku knihy /cca prvních 200 stranách/ prostě nedokáži uvěřit matce, že miluje Annu stejně jako Kate.). V poslední řadě je kniha zbytečně rozvleklá; prvních cca 170 stran jsem četla skoro se zatajeným dechem, následně jsem se musela místy do čtení nutit. Závěr byl překvapivý, ale přesto uděluji hvězdičky tři, protože na **** to bohužel není.... celý text

55 007 znaků včetně mezer 2011, Ondřej Buddeus

Hodnocení knihy básní bývá asi i odvislé od toho, jak moc jsme autorovo vyjádření skrze básně pochopili. Prvotní text je vskutku originální, ale ne úplně čtivý, obdobně poslední dvě strany knížky, kde je výčet slov pod sebou. Některé básně mi přišly buď nedořečené (á la 2_6 malinká rozkoš), kdy se něco popisuje, ale chybí řešení hádanky, co to vlastně je, aspoň tedy já-možná s ohledem na věk- jsem řešení neobjevila, nebo na mě byly zkrátka moc. Některé mi ale přišly zajímavé, proto hodnotím ***.... celý text

Hygge - Prostě šťastný způsob života 2017, Meik Wiking

Vzhledem k recenzím u této knihy jsem měla trochu obavy. Čekala jsem na knihu poměrně dlouho v rámci rezervačního systému knihovny a po dočtení mohu napsat, že to čekání stálo za to. Kniha "Hygge" má pěknou grafickou úpravu (nehodnotím v rámci hvězdiček), dozvěděla jsem se nové skutečnosti (dle strany 18 první odstavec shora a mé kalkulačky je v Dánsku pouze 4-5 dní /záleží na přestupném roce/, kdy je slunečno, není brzy tma a neprší), receptů bylo tak akorát (ze zvědavosti se na recept podíváte, ale-prozatím-nemáte čas nebo prostor/např. bydlíte jako student na VŠ koleji či na bytě/ sami vařit). Trochu jsem měla strach z 11. a 12. kapitoly, protože Vánoce(=11.kapitola) už jsou vcelku daleko (=je únor) a léto(=12.kapitola) ještě v nedohlednu (=je únor), ale bylo tomu tak nějak naopak neb text mě pohltil a bylo úchvatné "nahlédnout", jak se v Dánsku slaví Vánoce. Trošku jsem byla zklamaná třináctou kapitolou s názvem "Pět podob Hygge", protože z hlediska obsahu mi to přišlo líto, že je nostalgie vztahující se na chuť jídla či vůni jídla subsumována společně se zvukem (např. praskajícího ohně) v kontextu "zpomalte a zaposlouchejte se" a doteku věci, jež jsme si sami vyrobili (např. hrníček) pod pojem "hygge". Nicméně jinak se mi knížka moc líbila, už jen jejím čtením jsem měla pocit jako by se zastavil čas (skoro vždy, když jsem mrkla na hodiny bylo méně hodin, než jsem si myslela), zklidnila se mysl a hranice stresu se snížila na podprahovou. Nemám ráda, když se myšlenky v knížce opakují, ale v tomto případě jako by vás to občasné opakování(zaznamenala jsem to snad ve dvou až třech případech) nějak ukolébalo k většímu hygge. Poslední, čtrnáctá, kapitola s názvem "Hygge a štěstí" na mě nepůsobila negativně, ba spíš jsem byla ráda, když nám autor popsal, dle jakých kritérií se štěstí měří. Měla bych někdy navštívit Dánsko! A touhu navštívit právě tento stát ve mně probudil autor. I přesto, že jsem hodně zimomřivá (viz první odstavec shora na str. 18 knihy). Avšak jak praví dánské všeobecně známé přísloví: "Neexistuje špatné počasí, existuje pouze špatné oblečení." (jak autor sám napsal na straně 154 hned pod nadpisem).... celý text

Honest Guide Praha 2019, Janek Rubeš

Po přečtení knihy se již nemohu dočkat, až do Prahy zase zavítám (mimopracovně) a budu moci místa v knize prozkoumat. Na mně, jakožto osobu, která alkohol nepije (prostě jí nechutná), kniha obsahuje až moc míst, kde si člověk může dopřát pivo či víno, což moc neocením. Dále stojí za zmínku, že některá místa uvedená v knize byly hodně zmiňována v "Honest Guide" (opominu to, že jsem některé z nich znala a to nejsem Pražanem, protože to autorům k tíži v žádném případě být nemůže). Nejsem si ani moc jistá, zda některé tipy na kavárny či restaurace nejsou moc drahé (což tedy budu muset otestovat) a mám trochu obavy, aby kavárny v knize zmíněné byly všechny tak super, jak je uvedeno (asi jsem trošku skeptická v dnešní době influencerství, byť zrovna Honest Guide vcelku věřím s ohledem na to, co dělají). Knihu jsem měla půjčenou z knihovny a cca od 10. tipu do 49. tipu jsem měla strach, že se mi kniha rozpadne v ruce (a to je ve výborném stavu). Asi mi i trochu vadil "marketingový tah" ohledně 50. tipu á la napiště nám jej sami a my z těch tipů třeba uděláme další knížku. Ocenila bych slovník, ale čekala jsem víc slov, než jen oněch 12. Za toto celkem uděluji 3,5 hvězdičky, přičemž po zralé úvaze zaohrouhluji na 3 (grafika byla místy moc povedená, ale to nemůžu zohlednit do hodnocení).... celý text