Litocha
přečtené 1206
Papuchalk Isgrín
2024,
Marie Šnajdrová
Ilustrace jsou bezesporu úchvatné, ale příběh mě bohužel neuchvátil. Působil na mě vykonstruovaně (cesta) a neobratně (pointa). Nejdivnější byl mořský pták, který provozoval maják, měl tam knihovnu a nalíval se rumem. A když umí ptáci čist, proč rovnou nemluví lidskou řečí? Za mě je to jakýsi pokus o báji se zvířecím hrdinou, kde bohužel slovesná složka pokulhává za výtvarnou.... celý text
Byltopes
2024,
Peter Bently
Byla to psina! Sláva, konečně někomu došlo, že veršované knížky by měl překládat někdo, kdo to umí, což Robin Král bezesporu je. Takže díky němu pak v textu nic nedrhne a neškobrtá, není otravně popisný, ale má švih a člověk se může cele soustředit na tenhle zvířecí holmesovský hon na Kňouryjartyho. Ilustrace jsou taky moc fajn, řekla bych, že krásně ladí k tématu – jen teda myš Watsonová měla spíš než čumáček prasečí rypák :) Navíc jsou významným dokreslením děje. Super jsou plakáty WANTED na předsádce. Věkové doporučení: od 5 let. Zápletka je samozřejmě jednoduchoučká, ale zpracování stojí za to. Myslím, že si tenhle kousek díky parafrázi na Sherlocka Holmese a vtipu hodně užijí i dospělí (a třeba se kromě pobavení i lehce zamyslí – takových Mžourků můžeme i v lidském světě potkat docela dost). Takže jen držím palce, aby se Kňouryjarty opravdu vrátil.... celý text
Nestoudná zvědavost
2022,
Lynn Messina
A mně se to líbilo. Pravda, nejdříve jsem si musela zvyknout na poněkud šroubované vyjadřování. Zaměření na duševní pochody hrdinky mě nenudilo, přestože někomu by mohlo připadat únavné. Jednak docela přesně odráží realitu – leckdo má tendenci se k některým věcem neustále vracet, nestává se mi, že bych se s něčím vypořádávala a zčistajasna to odložila a pak už po tom ani nevzdechla, jednak jich bylo tak akorát, aby nepřekročily únosnou mez. Někdy si sice postřehy drobet odporovaly (zvláště co se týká rodinné situace a vztahů s příbuznými), ale zvlášť mě to nerušilo. Zaujalo mě vylíčení charakterů - s ironií, ale bez zášti. I ta jen těžko snesitelná úzkoprsá teta Vera se mnohdy projevovala překvapivě upřímně. A třeba naprosto sebestředná slečna Otleyová taky nebyla líčena záštiplně. Pedantský vévoda mě okouzlil a Bee přisoudila autorka zajímavé osobnostní rysy, které se tlakem okolností projevují, či naopak nemohou projevit, z čehož vzniká napětí a taky realističnost. Trpěná chudá příbuzná si zkrátka musí dobře promyslet, jak bude vystupovat. Jejich interakce byly to nejzábavnější z celé knihy. Pánské postavy mi ale popravdě trochu splývaly (a to jich tam nebylo zase tak moc). Starosvětské vyšetřování bez moderních metod mi připadalo osvěžující. Lehkou kaňkou je u mě samotné vyřešení vraždy. (Jednak mi úplně nesedí poirotovské vysvětlování každého kroku vyšetřování před odhalením vraha, jednak mi vrahovo jednání vůbec nejde dohromady s jeho předchozím vylíčením. A jak se k tomu postavil nejbližší, je pro mě prostě nepochopitelné.) Celkově je tato knížka zvláštní směsicí přehnaného a věrohodného, mísí se tady pochopení a ironie, nadhled a vtip. Na mě to funguje a už se poohlížím po dalších dílech.... celý text
Umíš to taky říct? Húúú Húúú
2019,
Sebastien Braun
No, nevím. Ilustrace jsou hezké. Ale knížka se pyšní tím, že seznamuje děti se zvířecími zvuky. Asi se měl autor rozhodnout, na jaká zvířata leporelo zaměří. Liščino čmuchy, čmuch mě alespoň rozesmálo, ale že kterési jiné zvíře (Zajíc? Veverka?) dělá ňami, ňami, to už na mě byla silná káva :)... celý text
Co dělají pocity v noci?
2024,
Tina Oziewicz
Když jsem zjistila, že vychází „pokračování“ klenotu Co dělají pocity?, zajásala jsem. A nemůžu říct, že by mě noční varianta zklamala. Dostalo se mi stejně něžných, laskavých ilustrací v jemných tónech (ta pocitová stvořeníčka jsou jednoduše k sežrání), stejně přesných, lapidárně vyjádřených postřehů o podstatě emocí. Přesto mě ale první knížka zasáhla o něco víc. Jednak se tady objevuje ještě o něco víc postaviček, které vlastně nejsou pocity (Představivost, Paměť, Bezcennost, Zdravý rozum, Moudrost, Sny...), jednak jsou složitější na vysvětlení a pochopení (v původních pocitech byly Komplexy, ale tady je třeba Revolta, Nostalgie, Zlomené srdce...). Vzhledem k tomu, že věkové určení zůstalo stejné - 5+, připadá mi to na malé děti přece jen příliš složité. Knížku určitě více ocení spíš dospělí, zvlášť když tentokrát je zádumčivější a i těch negativních pocitů/vlastností se tady objevuje víc (což je vzhledem k té tmě pochopitelné, různé pochybnosti, strachy nebo lítost přicházívají častěji právě v noci). Co mě ale nadchlo, je provázání s předchozí knihou – staré známé pocity nejen stejně vypadají, ale často se rozvíjí i jejich situace nebo rekvizity z první knížky. Takže tady máme Smutek s jeho dekou, Klid má pejska, Strach narazí v lese na Odvahu, Svoboda je na moři, Úzkost je pořád zalezlá ve své plechovce bez oken a dveří... Spojení slov a ilustrací je opět čarokrásné. Často se až v člověku něco sevře (ale aby to fungovalo, musí už mít něco prožito). Ale třeba někomu mladšímu pomůže knížka se ve vlastních pocitech lépe vyznat... „Klid jde každý večer na dlouhou procházku se psem a zpátky se vracejí až za tmy. Když usnou, blaženě se usmívají ze sna. Klid cítí ve spánku vůni marmelády a domova a pejsek cítí vůni Klidu.“... celý text
Poslední paprsek světla
2023,
Tim Probert
Předesílám, že nejsem zvyklá číst komiksy, takže to průměrné hodnocení nejspíš souvisí i s tím, že dávám přednost jinému způsobu vyjádření, kterému lépe rozumím. Po vizuální stránce nemám co vytknout, barevnost je nanejvýš příjemná, postavičky roztomilé (a roztomile ujeté), ale ne infantilní a některé obrazy jsou dechberoucí. Příběh už ale taková sláva není. Úzkostná, ustrašená Bea se odhodlává vydat hledat svého zmateného dědečka. Společnost jí dělá trochu bezhlavý, optimistický Cad, příslušník bájného rodu. Cestou Bea zjistí, že má v držení vzácný předmět, který musí uchránit. Toť v zásadě vše. K tomu je přihozeno pár víceméně nahodilých nebezpečných situací, lehké seznámení s říší, která přišla o světlo, a setkání s různými pitoreskními postavičkami. Jako mínus vnímám to, že kniha končí zcela otevřeně. Aby čtenář neodcházel zklamaný, jistě by si zasloužil alespoň nějaké dílčí uzavření. Další výtka už zcela souvisí s mými čtenářskými zkušenostmi a preferencemi. Kontrast dvou přístupů k životu / k dobrodružství je výborný a pracuje se s ním v průběhu celé knihy, neméně dobrý je Bein vnitřní boj s ustrašeností a pochybnostmi (přestože to není nic nového), ale na mě je moc zkratkovitý. Raději zkrátka nahlížím postavám do hlavy skrze slova, ne přes obrázky doplněné kusými promluvami. Celkově je pro mě Lightfall zajímavým a v mnohém podnětným vybočením z mých čtenářských zvyklostí (myslím, že jsem si vybrala dobře, přečetli jsme společně se synem a toho Bein příběh zaujal hodně) a jsem zvědavá na pokračování (vyjde-li), ale čtenář komiksů se ze mě asi nestane.... celý text
