Lodja přečtené 238

Rozum a cit 1996, Jane Austen

Myslela jsem si, že Jane Austenová mi nemůže nic dát. Já nejsem žádný velký fanda romantických knížek a o čem jiném Rozum a cit je? Ovšem když jsem se začetla, pochopila jsem, že tohle není lovestory pro důchodkyně, nýbrž jemný a citlivý příběh. Jemný a citlivý příběh s postavami, které jsou uvěřitelné, protože to nejsou učebnicoví záporáci a klaďáci. Prostě chybující lidé s řadou nedostatků jako každý z nás. Tak třeba Marianna, temperamentní krásná Marianna, sice na první pohled sen všech mužů, ale třeba v soukromí je to přehnaně naivní dítě s hlavou v oblacích. Na konci knížky vstoupí do manželství z úcty, protože nemá na vybranou a protože chce pomoci starší sestře. Elinor se naopak může na první pohled zdát jako studený čumák, ale opět, zblízka je to rozumná a racionálně uvažující dáma, pečující o svou rodinu. Z vedlejších postav máme paní Jenningsovou, starou a otravnou drbnu, u které Marianna chtěla bydlet jenom kvůli Wiloughbymu, ale později poznáváme, že tato dáma má kromě prořízlé pusy i velké srdce. Naopak paní Dashowoodová je sice dobrota sama, ale prakticky nic neumí, je neschopná a ufňukaná, takže tím spíš přidává Elinor starosti, než aby jí ulevovala. A nakonec ani toho Wiloughbyho bych úplně nezatracovala do pekel. Za co knížka nemůže, ale i tak to tady musím zmínit, je její filmová adaptace. Čekala jsem něco stejně okouzlujícího, jako je kniha, ale dočkala jsem se jenom nějaké pochybné romance s pokřivenenými postavami (netvrďte mi, že Elinor byla taková puťka a že jí bylo pětatřicet!) Ovšem toto jsou problémy, se kterými bych měla jít spíš na čsfd. Zkrátka a dobře, když se zpětně podívám na děj, tak musím uznat, že příběh opravdu trošku zavání béčkovou romantikou, ale pokud si vezmu formu a postavy a vzpomenu si, jak jsem knížku musela nutně v neděli večer s baterkou pod peřinou dočítat, musím uznat, že je to opravdu skvost. A vypadá to, že Pýchu a předsudek nenechám v knihovně dlouho čekat.... celý text

Pan Kaplan má stále třídu rád 1987, Leo Rosten

Opilé banány 2010, Petr Šabach

Král Richard III. / King Richard III. 2006, William Shakespeare

Vím, že Shakespeare je génius a samozřejmě tomu odpovídá i kvalita jeho her, ale já to prostě nějak nedokážu docenit. Po dvouhodinové četbě, ehm, teda spíš tupému zírání do knížky, musím jenom říct, že konec je jasný už na začátku a u žádné z postav jsem neviděla žádný vývoj - Richard je prostě zlý a všechny zabíjí a ostatní jsou postavičky papouškující nesrozumitelná historická moudra. No, některé věci prostě nikdy nepochopím. A to jsem ještě nespustila o divadelní hře, kterou měla tu čest zhlédnout!... celý text

Přebyteční 2007, Gemma Malley

Moje oblíbené dílo z kategorie "Levné knihy", přesněji z kategorie "Koupeno za třičet kaček v Levných knihách, den před kamarádčinými narozeninami". A myslím, že se i docela povedlo, jenom takový ten wow efekt a opovržení zlými lidmi nevzbudí v nikom, komu je nad dvanáct let. A nápad to má přitom vcelku dobrý.... celý text

Jak kat ztratil srdce 2006, Katie M. Grant

Když jsem byla akorát na tohle zralá, vyžadovala jsem asi tak všechny aspekty, které takto skvělá knížka má. Historickou kulisu, dobrodružství, napětí, konec, který není jistý od první stránky a hlavně romantiku a trošku zvrhlé a šílené okolnosti, za kterých se děj odehrává. Takže dětská prózka přesně pro mě, ke které se ještě ráda vrátím.... celý text

Paní Bovaryová 1973, Gustave Flaubert

Bídníci 1928, Victor Hugo

Pravda, že třicetistránkové popisy uliček v Paříži, života v kláštěře nebo bitvy u Slavkova nejsou zrovna největším lákadlem, ale jakmile tyto pasáže překonáte, příběh opravdu odsýpá a přestože si říkáte (nebo aspoň já jsem si říkala) "hm, romantismus jako řemen" a "tohle má snad být parodie samo na sebe". Každopádně, jak už jsem psala, čte se to pěkně a přestože je příběh trošku přitažený za vlasy, fakt se mi to líbilo. A konec jsem dokonce obrečela.... celý text

Bylo nás pět 1979, Karel Poláček

Bylo to na pět hvězd. Kvůli úžasnému jazyku a jemnému, dětskému, dokonalému humoru. Škoda jen, že knížka získala nálepku povinné četby, což z ní předem dělá něco nepopulárně nuceného.... celý text

Američtí bohové 2001, Neil Gaiman

Sofiin svět 2002, Jostein Gaarder

Fimfárum 2008, Jan Werich

Oněgin byl Rusák 2006, Irena Dousková

Teď, když jsem přesně v Helenčině věku, asi nejvíc chápu její problémy s klukama, s rodičema, se školou a sama se sebou. A i když mám to štěstí, že nežiju v době ohavných panelákových sídlišť a oslizlých udavačů a spoustu věcí naštěstí pochopit ani nemůžu, řekla bych, že nejcennější je na tom pohled někoho, kdo se zajímá o něco trošku jiného než Holky z naší školky a dokáže to s ironickým humorem vystihnout. Protože někdy už nic jiného ani nezbývá. "A co Burešová?" Ona už to nedělá?" zeptal se Richard. "Burešová má mononukleózu. Nebo salmonelózu? Já teď nevím...prostě něco špatnýho sežrala." "Žere Michala Davida," uzavřel to Havlíček, "to se pak nemůže divit." A Jůlie jen vzdychla obdivem, jak nezlomného ducha je schopen projevit někdo, kdo se ráno dozvěděl, že dostane ředitelskou důtku.... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Jako menší se mi to docela líbilo. Jako dospělé se mi to nejspíš bude taky docela líbit. Ale teď, marná snaha, se v tom snažím najít tu filosofii a krásu, která tam očividně někde je. A zatím bohužel neúspěšně... Edit po nějaké době: Asi po třech letech, kdy jsem vyrostla (snad) nebo prostě zesenilněla musím dát zapravdu většině. Sice mě trošku mrzí, jak se to odrhlo a liščin citát najdete pomalu na každých druhých dveří ženských záchodů, ale možná právě to vypovídá o tom, že v Malé princi si něco najde každý a celá ta naše společnost není zase tak děsně v háji.... celý text

Hrdý Budžes 1998, Irena Dousková

Jana Eyrová 2006, Charlotte Brontë

Pipi Dlouhá punčocha (3 příběhy) 1976, Astrid Lindgren

Pro mě Pipi nad Dětmi z Bullerbynu a ostatními knížkami od Astrid Lindgrenové vítězí na plné čáře. Pipi je hrdinka, se kterou se ztotožní snad každé dítě a potom už to jde snadno. Příběhy jsou tak nevině a roztomile vtipné, že u čtení se musí rozplývat snad i rodiče. A slova pililulka, nábosilka či spunk by se měla zařadit do slovníku spisovné češtiny, už jenom proto, jak výborně a pipiovsky zní.... celý text

Děti z Bullerbynu 1962, Astrid Lindgren

Nejoblíbenější knížka mé maminky, která ji do mě tlačila horem spodem, že jsem si ji nemohla snad ani tak moc oblíbit. Některé příhody (a nejvíce mi asi utkvěla Skříňka mudrců) jsou ovšem legendární a já se domnívám, že pokud budu mít někdy děti, taky od tohoto nezůstanou uchráněny.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

První republika+humor, skoro až anglický+tak skvělé postavy jako je slečna Barbora, Milouš a samozřejmě Saturnin=chvíle strávené opravdu královsky.

Den Trifidů 1972, John Wyndham (p)

Žánr sci.fi jsem nikdy nemusela a ani nemusím, takže jsem ke Dni trifidů přistupovala dost skepticky, ale on mě naprosto ohromil. Není to žádná konzumní sci-fi, ve které musí být obsažen nálet mimozemšťanů, šílený vědec a jeho apokalyptické pokusy, obrovské zemětřesení a do toho ještě konec světa, pokud nestisknete červené tlačítko, ne, toto je opravdu vkusná sci-fi s opravdu dobrým nápadem, nad kterým si autor dal tu práci, zamyslel se a skvěle to popsal. Když jsem Den trifidů dočetla, byla jsem docela vystrašená, co se může stát, pokud si lidé neohlídají, co dělají. A že to nemusí být přerostlé kytky...... celý text