Lodja
přečtené 238
Ledová země
2008,
John Flanagan
Je zvláštní, že má oblíbenost dílů v rámci této ságy se určuje podle zeměpisné polohy - čím severněji, tím lepší. A tady už jenom z názvu vyplývá, že tahle je teda sakra vysoko. Jak zeměpisně, tak hlavě kvalitou. Will mi přijde jako trošku prvoplánová postava - siroteček, na první pohled malý a slabý, ale hned na ten druhý se v něm dějí neuvěřitelné věci. Mnohem propracovanější mi přijde Evanlyn, která této knížce nasadila laťku hodně, hodně vysoko. (Samozřejmě stále, jako u všech dílů platí, že je to fantasy pro děti, nikoli právoplatná fantasy jako třeba Píseň ledu a ohně, ale co siv mládí s chutí přečteš, ve stáří to shledáš ještě o něco lepším :-) )... celý text
Hořící most
2008,
John Flanagan
Je to boží. Naivní, dětinské, přemrštěné, ale boží. Na druhý pokus přečteno za necelý den :-)
Rozvaliny Gorlanu
2008,
John Flanagan
Naprostý hit své generace jsem si nemohla nechat ujít. Pravda, je místy trošku, trošku hodně naivní, některé motivy se opakují, ale jinak - děti to zabaví a hltají jednu stránku za druhou a tak je to u všech dílů, ne jen u Rozvalin Gorlanu a víc byste mohli po dětské fantasy chtít? Díly mi trošku splývají (dobře, ne jen trošku, mám z toho pořádný guláš), a tak to všechno napíšu sem. Četla jsem okolo osmi dílů (ale nevím to přesně, tak nějak), potom se už muselo čekat na další a já jsem asi vyrostla nebo jsem prostě nedokázala na ty předchozí navázat, takže celou ságu jsem nedočetla, ovšem většinu z ní ano. Jak už jsem psala víš, příběhy jsou psány pro takové ty trošku introvertnější děti, které rády čtou (a vážně nezáleží, jestli jsou to kluci nebo holky - nadšení jsem vnímala u obou pohlaví) a ještě o něco radši čtou fantasy. Fantasy plnou ideálních a trošku jednodušších postav, takže zatímco třeba u Písně ledu a ohně nemáte vyloženě hodné a zlé, všichni se chovají podle situace, v Hraničáři je to všechno perfektně rozškatulkované a za celou dobu si pamatuji snad jenom jeden zvrat a ten byl ještě tak dokonale o 180 stupňů, že i to bylo docela nevěrohodné. Pochybuji, že by tuto ságu mohl ocenit nějaký náruživý čtenář těch dospěláčtějších fantasy, kde jediné milostné zvraty opravdu nejdou nesmělé pokukování po sobě a jediné "nechutnosti" popis píchnutí do ruky. Můj bratranec, který se právě v této kategorii docela prožívá, Hraničáře odhodil, protože prý byl nemastný a neslaný. No ale já sama bych to lépe neřekla! Proč dvanáctileté děti očkovat nějakými sexuálními scénami, když hlavní hrdina může mít jednu svoji vyvolenou celou sáhu? Proč tam rvát hnusné popisy násilí, když budou mít čtenáři vypoulené oči už jenom z té něžně popsané bitvy? Proč jim zkrátka plést hlavu něčím, na co mají ještě spoustu času a jenom by je to uvádělo do rozpaků? Já jsem i bez těhle věcí prožívala tehdy Hraničáře jako třeba později Hru o trůny. John Flanagan je prostě spisovatel pro děti, maximálně pro mládež a svoji cílovou skupinu zná, ví, z čeho bude nadšená a co by působilo jenom jako rušivý element. Proto ho obdivuji a popularitu své ságy si naprosto zaslouží. Pozor spoilery! Ovšem, abych jenom nevychvalovala, mám tři věci, které mě pěkně štvaly a uvízly mi v paměti ještě teď, přestože v ději jako takovém mám značné mezery. 1. Souboj na konci druhého dílu - nejlepší kamarád hlavního hrdiny (a mohlo jím tehdy být tak šestnáct) poměrně snadně porazil největšího padoucha všech dob, kterého se obávaly celé armády. Něco jako hraničářský Voldemort. Pamatuji si, jak jsem tehdy ten souboj prožívala a z ničeho byl konec, to mladé ucho prostě porazilo toho pána zla za pět minut. Je mi jasné, že to takhle muselo dopadnout, ale trošku to působilo dojmem, že autor vytrousil nějaké stránky, kde ten epický souboj byl popsaný. 2. Jména postav. Ano, přece jenom ve fantasy by se neměly vyskytovat samí Petrové, Davidové, Rupertové a dokonce je tu Crowley, což mě v souvislosti s Unclem Alem trošku pobavilo. O názvech států se snad ani moc zmiňovat nemusím - komu by nedošlo, že Alpina má být Rakousko a Galika Francie? 3. Hrdinova láska Alyss – ano, je to prostě namyšlená kráva a nemám to jenom ze své hlavy, bouřlivě jsem to diskutovala s dalšími fanoušky této série a valná většina mi to potvrdila. Neskutečně mě tam ruší a nepřijde mi, že by byla nějak zajímavá. Taky jsem fandila Willovi a Evanlyn, respektive Kasandře a ono nic, pořád jenom Alyss, Alyss, Alyss. Naštěstí se v příběhu moc nevyskytuje, protože se věnuje svému „náročnému výcviku diplomatky“. Jediné její pozitivum je to, že autor děti názorně naučil, že kluk v páru nemusí být vyšší než holka.... celý text
Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí
2003,
Lucie Seifertová
Naprosto ideální "učebnice" dějepisu - dozvíte se plno zajímavostí i takových těch základních údajů, díky obrázkům si o dané epoše uděláte i nějaký obrázek (srovnávám s naprosto zbytečným a bohužel dobře známým biflováním dat a názvů dokumentů nazpaměť) a ještě se u čtení pobavíte. Já tedy musím říct, že Dějinám udatného českého národa a později i stejnojmennému seriálu vděčím za mnohé.... celý text
Broučci
2004,
Jan Karafiát
Přijde mi, že knížka pro děti mi měla být veselá a sluníčková, aby se po čtení mohlo hezky zavřít oči a spokojeně usnout. A nemyslím si, že by toto Broučci splňovali - to spíš abych se před spaním bála, že na mě vyletí obří žluva a sežere mne. Možná na tom větší děti a dospělí ocení nějakou tu lyriku, o které se zde v popisu knížky píše, ale já to už nebudu zkoušet - jednak nemám ráda členovce a taky bych riskovala nějaké špatné až depresivní nálady. Děkuji, nezájem, to si radši pustím Fíka nebo Boba a bobka.... celý text
Honzíkova cesta
1998,
Bohumil Říha
Plátěné střevíce jsou zkrátka legendární. Sice jsem vlastně nikdy nezjistila, co to má jako být, ale hrozně se mi to líbí (ostatně jako celá knížka). A ani za ta leta nezestárla, vždyť děti se moc nemění, takže Honzíkova cesta bude silně použitelná ještě dlouho.... celý text
Lovci mamutů
1980,
Eduard Štorch
Určitě to má svoji hodnotu a je to taková legenda, ale já se obávám, že těmto dobrodružným románům, které hltaly generace mých rodičů, asi nikdy nepřijdu úplně na chuť. Ze začátku je to zajímavé a vy si říkáte, že kdyby nás tihle lidé viděli, jak se tady cpeme antideprsivy kvůli naprostým zbytečnostem, řešíme problémy typu "k téhle sukni to červený nebo zelený triko" nebo prožíváme, s kým právě chodí Iveta Bartošová, asi by na svoje potomky nebyli zrovna pyšní. Jsem ráda, že jsem se prokousala tak do poloviny, ale dál už mi to prostě nějak nešlo. Muselo by to mít asi trošku vyvinutější postavy, aby mě to dostatečně zaujalo, přece jenom dialogy jsou na úrovni, no, prostě lovců mamutů. Na druhou stranu, docela před Štorchem smekám, že s takovými postavami dokázal napsat celý, a docela uvěřitelný román.... celý text
Knížka
2011,
Hervé Tullet
Jediná chyba téhle knížky (tedy pardón, Knížky) je ten, že je tak teňoučká. Jinak můžu jen potvrdit, že děti velmi baví a že slouží jako výborný a kreativní dárek, který potěší a mezi stovkami panenek nebo hrajících a blikajících šíleností se bude vyjímat nádherně.... celý text
Lyonesse
1995,
Jack Vance
Sice mám fantasy styl moc ráda, ale tohle mi prostě nesedlo. Musela jsem se přemáhat, abych se dostala vůbec na nějakou stou stranu, dál jsem to prostě nedotáhla. Přijde mi prostě, že se za celou tu dobu nic nestalo a ještě k tomu je to nic popsáno dost zvláštním stylem.... celý text
Princezna nevěsta
2005,
William Goldman
Trošku přitažené za vlasy, ale jinak knížka splňuje vše, co je vám v aliteraci slíbeno - hrdiny, zbabělce, boje, zázraky, romantickou zápletku a mnoho dalšího. Knížka pro děti, protože je pohádková a zároveň knížka pro dospělé, protože jsou v ní humorné narážky, které pětileté dítě asi nepochopí (já sama jsem s ní určitě neskončila a věřím, že když se k ní vrátím, dá mi toho mnohem víc, než když jsem ji četla poprvé). Knížka prostě pro všechny generace, kontinenty, druhy povah nebo lidi všech vzhledů, protože každý si v ní něco musí najít. Dílo mi taky dost připomíná Hvězdný prach, takže všem jeho fanouškům to doporučuji ještě o to víc. Navíc je vidět, že Goldman tímto příběhem žije, že sám v sobě má kus z malého kluka a že nikdy nezapomněl, jak si jako malý četl pohádky o statečných princích a krásných princeznách. A já věřím, že každý, kdo má tyto opravdové pohádky rád, tak si Princeznu nevěstu musí zamilovat.... celý text
Mapa času
2013,
Félix J. Palma
Škoda, že první příběh je Andrewa Harringtona. Protože tento mladík je ufňukaný, zženštělý a bojí se postavit životu čelem. Navíc mě nijak nenadchnul Jack Rozparovač jako součást příběhu, protože to už tady bylo tolikrát! Zkrátka a dobře, myslela jsem si, že knížku ani nedočtu a kdybych ji nedostala zadarmo, litovala bych snad i cesty do knihovny. Pak ale, když se první příběh chýlí ke konci a začíná druhý a vy už jste měli čas se do knížky vžít, ten pravý požitek teprve začíná. Druhý příběh je opravdu poutavý (snad jenom postava Claire se mi moc nezamlouvala, ale co už) a třetí příběh, který vyvrcholí celou knihu nemá v mé prázdninové četbě konkurenci. Škoda jen, že v ní bylo málo postavy policisty, co zvrací po každé návštěvě pitevny. Ovšem celá atmosféra vikroriánského Londýna (a křivdila bych Andrewovi, kdybych to u něj neuvedla) je přímo výborná a doprovází celé dílo bravurně, tak, že se vám ani nechce věřit, že jste vlastně jenom na posedu u chaty na Vysočině a ne někde na Covent garden. Až se skoro nechce věřit, že takto Anglii vystihl Španěl. Takže pokud se pustíte do Mapy času, nenechte se odradit Andrewem a jeho roztahanou story, protože to, co vás čeká dál, je o tři sta procent lepší. A pokud se vám Andrew zazdával, očekávejte četbu přímo božskou.... celý text
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
Určitá rozervanost a tajemnost postav je v knihách obrovským plusem, ale to by tyto postavy musely mít také nějakou lidskou a nesobeckou stránku. A tu bychom u Catherine a Heathcliffa hledali asi dost stěží. Mimo to jsme se s kamarádkou po zhlédnutí divadelního zpracování v brněnském Buranteatru bavily, jak na to ta Emily všecko přišla? Žena, která za celý svůj život poznala snad jenom špatné počasí a dívčí internáty a napsala knihu, která se jenom hemží lidmi s dosti sporným psychickým zdravím a chovají se k sobě tak neuvěřitelně uvěřitelně.... celý text