Lodja přečtené 238

Stříbrná židle 1992, C. S. Lewis (p)

Přijde mi, že Stříbrná židle má naprosto nezapomenutelnou, ale taky neopakovatelnou atmosféru. Takový zážitkový cestopis s dobrým koncem. Ne, velkolepé vysvobozování prince, který je zaklet vskutku důmyslně. Ne, taková silnější pohádka s trošku vyšším smyslem . Vidíte, ani to neumím pořádně popsat, asi to budete muset přečíst sami :-)... celý text

Kůň a jeho chlapec 1992, C. S. Lewis (p)

Poprvé jsem to ani pořádně nedočetla, podruhé už jsem se teda "hecla" a nějakou vleklejší část přetrpěla a pak už to odsýpalo. Ale jak bych třeba Kaspiana dokázala převyprávět pozadu a třikrát za sebou, Kůň mi tak nějak splývá, vím jen, že mi přišlo hrozně zvláštní, že jsou tam dospělí Edmund, Zuzana a Lucie (tuším). Holt asi nemám ráda koně.... celý text

Plavba Jitřního poutníka 1992, C. S. Lewis (p)

Moře jsem nikdy neměla ráda, plavbu na údajně nejkrásnější pláž Řecka jsem prozvracela v podpalubí, takže samotné prostředí jakékoli plavby mi začíná houpat s žaludkem, byť je to jenom na papíru nebo v televizi. Opravdu, to není nadsázka, jakmile je knížka o moři, ohrnuji nos. A musím uznat, že se to opravdu částečně promítá do hodnocení a kdyby letěli třeba vzducholodí, dala bych klidně hvězdičky čtyři. Plavba si sice zachovává kvalitu celé série, ale hrozně mi tu chybí Petr a hlavně Zuzka, minimálně první část dost přebývá Eustác. Druhá část, ten konec světa JE sice úžasný, ale prvních pět šestin mě teda ze židle nezvedalo. Pro mě je to jeden z nejslabších dílů.... celý text

Princ Kaspian 1992, C. S. Lewis (p)

Tenhle díl miluju. Taková správná fantasy pro děti s přidanou hodnotou pro dospělé. Jsem ráda, že Edmund se zachoval jako charakter a snad jediná věc, co bych Kaspianovi vytkla je to, že je to poslední setkání se Zuzanou (a ještě tak dva roky zpátky bych vám řekla, že je škoda, že se Zuzka nedala dohromady s Kaspianem. Ale tyto časy jsou přeciž už dávno pryč!)... celý text

Lev, čarodějnice a skříň 1991, C. S. Lewis (p)

Mám ji ráda, ale... Přijde mi, že z jiných dílů série doslova vyzařuje klid a pokoj, v jiných je zase trošku více děje a jako kdyby si LČS nemohl vybrat. Škoda... (Ovšem za pana Tumnuse se palec nahoru, to každopádně).... celý text

Čarodějův synovec 1993, C. S. Lewis (p)

Aneb Klára začíná s Narnií. Musím říct, že poprvé mě to moc nebavilo, ale potom jak jsem stárla a moudřela, začínalo se mi to hodně líbit. (Ostatně jako všechny díly Narnie, přestože ta už teď moc nefrčí. Myslím si, že v této hektické době, kdy každý jenom kritizuje a stěžuje si, má taková "dětsky melancholická" Narnie spoustu co říct. Také se domnívám, že Bibli by aspoň povrchově měl znát každý trošku vzdělaný člověk, ať věřící nebo nevěřící a co jiného je Narnie než alegorie Bible? Ale to už trošku přesahuje komentář k jedinému dílu, tak závorku ukončím a jdu se věnovat, tomu, kvůli čemu jsem skutečně přišla :-) ). Nápad s prstýnky a s jezírky mi přijde geniální celý vývoj knihy se mi strašlivě líbí. Není to žádné šílené tempo, řekla bych, že patří k tomu lyričtějšímu z celé ságy, ale vadí to? Jak nad tím čím dál víc přemýšlím, těch pět hvězdiček mi vůbec nepřijde přemrštěných. Každý se prostě někdy potřebuje zklidnit a poslechnout si nějakou krásnou píseň. Jak nás k tomu vybízí Čarodějův synovec. (Mimochodem je strašně super, že Digoryho neopouštíme navždy!)... celý text

Králové Clonmelu 2010, John Flanagan

Kdysi jsem pří čtení zrovna tohoto dílu s celým hraničářem sekla, tak jsem se bála, aby se nestalo to samé. Historie se sice do jisté míry opakovala, ale i tak jsem to úspěšně dočetla do konce a těším se na díly další. Na začátku, POZOR SPOILER, se dozvídáme, že Halt je dvojče krále, jaká to náhodička. Upřímně, přijde mi to trošku jako moc velké tlačení na pilu. Kdyby nějaké příbuzenské vztahy s Ferrisem měla třeba Paulina, Rodney nebo co já vím, George, ani neceknu, ale Halt je přece jenom dost zásadní postava a na taková klišé by si podle mě měl dát pozor. Co se týče samotné formy knihy, nepřišla mi tahle tak dobrá jako ty ostatní. Tak 4/5 tvoří bloumání po nějakých clonmelských vesnicích a omílání, že ta sekta je fakt nebezpečná. Abych ale jenom nekřivdila, u téhle se mi hrozně líbil začátek (jenom doufám, že Jenny neskončí s Gilanem, na to ho mám moc ráda) a konec. A taky, nic naplat, mám pro tuhle sérii a její postavy (a hlavně ach, ach, Horáce) slabost a pod tři hvězdičky bych nešla. Přestože děj sám o sobě není nijak uchvancancující, takové ty epizodní příhody stojí za to v každém díle. Takže i v tomhle.... celý text

Anna Elliotová 2007, Jane Austen

Hrozně mě to mrzí, ale prostě nemůžu jít s hodnocením výš. Ani sama kvalita knížky nebyla taková jako u předchozích dvou počinů autorky, se kterými jsem měla tu čest (PaP, RaC), nebylo to tak vesele bezstarostné a se zběsilým koncem, od kterého se prostě odtrhnout nemůžete. Co měla ale na knížce štvalo od začátku do konce nejvíc, byla její hlavní postava. Ano, přestože vám bylo neustále připomínáno, jaká je Anna srdečná, jemná, citlivá, milá a kdesi cosi, já jsem v ní pořád viděla jenom starou bledou puťku s příliš velkým egem a tento příběh rozhodně nemohl být inspirován skutečnými událostmi, protože na takovou ženskou by se nikdy fronta nestála. Postavy tohoto typu bych poslala do koncentráku a postřílela - tady Anička dušička, Elinor Dashwoodová, Jane Fairfaxová z Emmy a Jane Bennetová, všechny jsou podobné a neuvěřitelně mě štvaly. Možná jsem ovlivněná televizní adapttací se Sally Hawkins (viděla jsem zatím jenom obrázky, ale to mi celkem stačilo), kterou já jako herečku opravdu nemusím, ale což už. Upřímně nechápu toho její kapitána, že se mu chtělo i podruhé, když ho poprvé hnusně odkopla. Ovšem když jsme u něj, ani kapitán Wentworth mi nijak nepřirostl k srdci. Přišel mi takový plochý, žádné typické vlastnosti... Otec a Anniny sestry byly jasné karikatury, od těch se hlubších činů nikdo dočkat ani nemohl a třeba pan Elliot mladší mi nepřišel zase tak hrozný, jednal tak, aby si mohl užívat a nemusel se stýkat s protivnými příbuznými. Co to je proboha za tak strašný prohřešek, že hned musel do propadliště dějin? Pokud si pamatuji, manžílek paní Smithové dělal to stejné a byl tak vykreslen skoro jako nějaký světec. Zkrátka a dobře, za samotnou formu bych dala klidně hvězdy čtyři, ale za tu manipulaci se čtenáři - "napíšu ti, že Anna je dobrosrdečná,...., takže ji nutně musíš zbožňovat" a za nesympatickou, tak strašně nesympatickou hlavní postavou musím jít níž. Už se docela těším na Emmu a její opravdu veselou, chytrou, hyperaktivní, chybující, sympatickou a uvěřitelnou hlavní hrdinku.... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Tak jako Elizabeth přistupovala pyšně a s předsudky k Darcymu, já jsem přistupovala k této knize. Vždyť austenovská romantika je jasná četba pro staré panny a jsem já copak zatrpklá babka bydlící jenom s kočkou a svojí červenou knihovnou? Nic naplat, děj mi prostě letěl pod očima jako zběsilý a najednou už jenom láska, svatba a konec. Až jsem nemohla uvěřit, jak to ta Jane Austenová dokázala, že jsem zase seděla, nevnímala okolí a posledních sto stránek přečetla doslova jedním dechem. Protože kdyby nic, tak minimálně za ty konce ona stojí. A ještě si dovolím malé srovnání s Rozumem a citem, mojí první zkušeností s touto autorkou. Obě díla se mi velmi líbila, ale když se na to dívám zpětně, sídlo Dashwoodových bylo popisováno jako hotové nebe na zemi, dvě dívky, které učarují každému. Zatímco Bennetovic famílie, to je kurník, kterému se každý normální muž či žena musí vyhnout snad už kvůli dvěma nejmladším ratolestem. A přestože je to divné, jaksi intuitivně je mi ten kurník před sídlem světic bližší.... celý text

Skautské století: Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu 2012, Václav Nosek

Musím říct, že se povedla. Sice nevím, jestli by širokou veřejnost, která jména Svojsík nebo Baden-Powell v životě neslyšela, mohla tato knížka zaujmout, ale já jakožto hrdý skaut dávám palec nahoru. Je zde tak akorát obrázků, akorát textu a navíc se v ní jde normálně vyznat (dokonce musím říct, že graficky se mi vážně líbí), takže když mě například zajímá druhá světová válka, nemusím to hledat půl dne podle rejstříku. Povedeno jako vzhledově tak i obsahově. Navíc musím říct, že tahle knížka mě ještě utužila v přesvědčení, že skauti nejsou jenom nějací blbečci v maskáčích, co sbírají v lese odpadky a převádí stařenky přes přechod, ale že to je organizace, která měla, má a bude mít smysl. A nejen smysl, ale taky hrdiny a příběh, který je poutavější, zajímavější a dobrodružnější než kdejaká superhrdinská komiksová veledíla. Říkám to často a ráda a řeknu to tedy i teď - jsem na skauting opravdu pyšná.... celý text

Čarodějův klobouk 2000, Tove Jansson

Babička 2005, Božena Němcová

Nikdo to tu nepřežije 2010, Jerry Hopkins

Muž s dýmkou a houslemi 1987, Arthur Conan Doyle

Báro, nebreč! 2007, Ivona Březinová

Asi zklamu, ale pro mě to bylo jenom nucená narozeninová četba, o dvou věcech, které jsou mi blízké asi jako pramen a ústí Amazonky. Život tří "bláznivých teenagerek", jejich "povedených bojfrendů" a celkově celé "veselé partičky" mě absolutně nezajímal. Asi jsem odporný suchar, ale prostě mi ty postavy přišly neskutečně protivné a nesympatické, tudíž mi jejich osud a vlastně celý děj knihy naprosto ukradený. Druhá věc, kvůli které jsem si tuto knihu opravdu nezamilovala a netahám ji všude s sebou je ten, že Božena Němcová je mi snad nejprotivnější spisovatelka od velkého třesku až po dnešní den, celý její život a kýčovité dílo mi naprosto nic neříká a tudíž nemám potřebu o ní číst ve svém volném čase. Toto veledílo bych doporučila pubertálním dívkám, které už jenom jména Fany, Nikol a Simča neodradí a které se do toho zajímají o vrcholné představitele národního obrození. Najdou se nějaké?... celý text

Zapomenutá řemesla: Vyprávění o lidech a věcech 1984, Miroslav Janotka

Šifry a hry s nimi 2007, Tomáš Hanžl

Dlouho jsem tuto knížku odkládala, přestože šifry mě poměrně baví a zajímají, ale jednou, když už jsem opravdu nevěděla, co číst, tak jsem sáhla i po této knížce a světe, div se, ona mě moc překvapila. Pro někoho, kdo se se šiframi nikde nesetkává a tím pádem ho opravdu nezajímají, by tato knížka asi byla zdlouhavým utrpením, ale já jsem ji přečetla jedním dechem, protože ze začátku je popsán vývoj šifer, dál jsou popsány nejznámější šifrovačky jako třeba Tmou nebo Bedna a dál už jsou popsány nejrůznější principy a tipy jako něco zašifrovat, ať už primitivně nebo jenom pro opravdové fanjšmekry. No a pro opravdové nadšence anebo jako trénink na Tmou je vzadu spoustu druhů šifer, které byste po přečetní této knihy měli rozluštit. MĚLI rozluštit :-) Každopádně pro cílovou skupinu, která předpokládám není nějak obrovská, pro tu je to spojení příjemného s užitečným a velmi čtivé dílo.... celý text

Ještě jsme ve válce: Příběhy 20. století 2011, Adam Drda

Názorná ukázka toho, že i komiksem může být zprostředkován velmi silný příběh a že ten někdy vydá za sebevíc slov. Četla jsem to snad desetkrát a pokaždé to na mě ohromně zapůsobí.... celý text

Z deníku pampelišky 1991, Stanislav Rudolf

Sice bych vzhledem ke svému pohlaví a věku teoreticky takovou četbu měla hltat horem spodem, ale jaksi to nemůžu potvrdit. Tento skvost jsem našla zahrabaný u babičky a přestože jsem tušila, že to bude něco takto laciného, chtěla jsem to vyzkoušet. Překvapením je, že jsem to až na poslední příběh všechno přečetla, ale opravdu to nikomu nedoporučuji. Protože jak je třetí příběh vleklý a nudný, tak je první neoriginální a druhý přitažený za vlasy a neuvěřitelný (pojednává o "som čarovný" chlapci). A prostředí osmdesátých let a příznačný "děsně kůl mládežnický" slovník hrdinů tomu taky upřímně moc nepřidává.... celý text

Kapsa plná žita 2009, Agatha Christie