Lodja Lodja přečtené 238

Mikulášovy patálie

Mikulášovy patálie 1995, René Goscinny
5 z 5

Ach jo, proč jsou vždycky vtipné jenom ty knížky o partě kluků (Mikuláš, Rychlé Šípy, Bořík a spol) a o partě holek nikdy? Moje feministické já se bouří, ale to já, které se chce bavit a smát, s chutí dává pět hvězdiček!... celý text


1984

1984 2020, George Orwell (p)
4 z 5

"Dělejte se mnou, co chcete!" křičel. "Moříte mě celé týdny hladem. Skončete to a nechte mě umřít. Zastřelte mě. Pověste mě. Odsuďte mě na pětadvacet let. Mám ještě někoho udat? Jen řekněte koho a já vám povím, co budete chtít. Nezáleží mi na nikom, nezáleží mi na tom, co s těmi lidmi uděláte. Mám ženu a tři děti. Nejstaršímu ještě není šest. Můžete si je všechny vzít a podřezat jim krky před mýma očima, a já budu stát a dívat se na to. Jen ne místnost 101." Neskutečně silné, surové a depresivní. A co je na tom nejhorší, vlastně pravdivé.... celý text


Sázka na černého koně

Sázka na černého koně 1984, Miroslav Slach
5 z 5

Asi si o mě myslíte, co jsem to za naivní mladou komunistku a že čtu vlastně propagandu minulého režimu. Ano, našla jsem to jako krizovou četbu na chalupě v zadním pokoji, ale takhle dobře jsem se už opravdu dlouho nepobavila. Takže doporučuji přečíst, velmi nedoporučuji brát to vážně.... celý text


Dracula

Dracula 1997, Bram Stoker
3 z 5

Asi jsem divná, ale z celé knížky mě bavil jenom začátek (Jonathan v Transylvánii). Potom jsem se nejenom nebála, ale spíš nudila a nutila se k tomu to dočítat s tím, že přece konec musí být u tak slavného románu strhující! Ten konec mě pak upřímně řečeno nudil nejvíc - čekala jsem nějakou epickou bitku po tom dlouhém putování a ono ne. Ale je to lepší než Stmívání, to zase jo :)... celý text


Villette

Villette 1990, Charlotte Brontë
3 z 5

Vlastně je to hodně, hodně podobné jako Jana Eyrové - vzhledově nepěkná sirota si najde práci a tam se zamiluje do staršího muže. Ale zatímco lásku k Rochestrovi jsem Janě plně schvalovala, Paul byl pro mě namyšlenou karikaturou . Opravdu nechápu, komu by mohl přirůst k srdci. Takže jako ženská četba na zahnání nudy akorát, ale místo v literárním nebi je Villette a Lucii s ní odepsáno právem.... celý text


Petr a Lucie

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland
2 z 5

No, kolik z vás se už zamilovalo to člověka, se kterým jel dvě zastávky v MHD a on se na něj ani nepodíval. No a podobně uvěřitelný je pro mě i zbytek knížky...


Prázdné místo

Prázdné místo 2013, J. K. Rowling (p)
5 z 5

Upřímně jsem naprosto nadšená! Sice mám zlomenou nohu a celý den sedím doma, ale už hodně dlouho se mi nestalo, abych pětisetstránkovou knížku přečetla za dva dny. Ještě k tomu musím dodat, že jsem předtím byla slídit tady na databázi, a když jsem si kdesi přečetla, že "knížka vlastně nemá žádný děj", byla jsem docela zaskočená a nevěděla jsem, co mám očekávat. Dostalo se mi ale tak skvělého vykreslení postav, o jakém jsem snad ani nemohla doufat - když to srovnám třeba s Pánem prstenů (vím, že je to fantasy, ale postav i problémů je tam přece dost) - tam si každá postava hledí té jediné motivace, kterou dostala do vínku a o zbytek se nestará. V Prázdném místě se příběhy prolínají (takže jsem vlastně nebyla schopná odpovědět na otázku, jestli je tam jedna nebo víc dějových linií), každý má nějaké skryté přání a tužby a v průběhu knihy se mění. Pravda, žádnou zásadní zápletku to nemá, takže fanoušci epických bitek a zvratů, nad kterými zůstává rozum stát, si na své asi nepřijdou, ale já za sebe můžu s klidným svědomím prohlásit, že takhle nadšená už jsem dlouho z žádné knížky nebyla. Hlavně teda z příběhů Kay, Andrewa a Sukhwinder.... celý text


Kostičas

Kostičas 2014, Samantha Shannon
3 z 5

Mě to přišlo jako zbytečně komplikovaný mix Harryho Pottera (dobrý) a Stmívání (fuj fuj fuj!). Sice musím uznat, že se to četlo docela snadno, ale nenašla jsem si tam žádnou oblíbenou postavu (leda snad Liss, ale ta se tam moc nevyskytovala), všechno se motalo kolem Paige, Nicka, Strážce a opět slečny dokonalé úžasné vyvolené Paige. Lovestory mi tam taky spíš zavazela.... No, další díly si nejspíš přečtu, protože jsem zvědavá jako opice, ale na druhou stranu musím říct, že jsem čekala víc.... celý text


Emma

Emma 2007, Jane Austen
5 z 5

Už předtím jsem viděla BBC seriál (který je mimochodem naprosto skvělý), což je trošku švindl. Ale i tak jsem si Emmu strašně užila. S definitivní platností, ona je moje nejoblíbenější austenovská hrdinka, protože, no, možná se v ní trošku vidím. Sice jsem si celou dobu přála, aby se vzali s Frankem, ale na druhou stranu, i ten Knightley je sympaťák. Zkrátka a dobře, příběh na čtyři hvězdy, ale titulní hrdinka asi tak na deset hvězd. Určitě se k této knížce ještě vrátím.... celý text


Královská hraničářka

Královská hraničářka 2014, John Flanagan
ekniha 4 z 5

Sice se nějak pořád nemůžu vyrovnat s tím, že Horác, Will a spol jsou už čtyřicátníci, ale jinak moc doporučuju. Příběh sám o sobě na jedničku, ale z té Madelyn nějak odvázaná nejsem. Jsem zvědavá, co si na nás strýček Flanagan vymyslí příště :-)... celý text


Ztracené příběhy

Ztracené příběhy 2012, John Flanagan
5 z 5

Naprosto perfektní! Gilan je moje asi nejoblíbenější postava a jsem ráda, že se tak hojně vyskytoval. A jinak, četlo se to naprosto samo, bylo to zajímavé a člověk je klidný, když ví, že to všechno vlastně dobře dopadlo, hlavně s Horácem a Evanlyn. (Co mi docela vadí, jsou ty nesmírně kvalitní rozhovory mezi koněm a hraničářem, trošku nerealistické. No ale nechám koně koněma.) A na závěr malá rada pro ty, co si řekli, že povídky jsou vlastně už trochu zbytečné: Nejsou! Jsou super, takže honem do knihovny a půjčit Ztracené příběhy.... celý text


Císař Nihon-džinu

Císař Nihon-džinu 2011, John Flanagan
4 z 5

Bylo to dobrý. Myslím tak klasicky dobrý. Upřímně řečeno si ale myslím, že některé motivy se začínají moc opakovat (Halt na lodi, znovuobjevování starých kamarádů - nemyslím si, že by si třeba Seletin mohl dovolit s nimi cestovat do Nihon-Džinu,...). Myslím, že všechny hraničářské knížky mají takovou nějakou stejnou kostru, o které autor ví, že nezklame a řídí se jenom podle ní. Mám sice tuhle sérii hodně ráda, ale žádné "nepřipouštím kritiku za žádnou cenu" se rozhodně nekoná. Třeba co si vezmete padouchy, pořád jsou jaksi na jedno brdo - mladší oškliví muži, co touží jenom po moci a nezajímají je bojové ztráty. Pro jednou bych ocenila třeba zápletku s nějakou ženskou nebo kdoví čím ještě, moc přece není jediná věc, po které lze toužit. A taky mě štve, že každá knížka musí nutně končit bitvou - jako holka to holt moc neocením... Co naopak musím vyzdvihnout je přítomnost konečně nějakých holek a taky to, že autor nám doslova pod nos necpal výjimečnost Alyss, ale nechal nás vybrat, s kým chceme sympatizovat my. No, sice vypadá, že spíš kritizuji než chválím, ale Hraničář je prostě Hraničář, tam snad ani nízko moc hodnotit nejde, takže dávám jasné čtyři hvězdy.... celý text


Halt v nebezpečí

Halt v nebezpečí 2010, John Flanagan
3 z 5

3 hvězdičky patří jenom k oddělení dílů v rámci celé hodně dobré série. Bohužel, jak jsem u některých dílů trnula, aby to neskončilo a já si ještě mohla chvíli číst, u tady Halta v nebezpečí to úplně není pravda. A výjimečně mám i pár smysluplných argumentů! Tak tedy hned název - stejný nešvar jako u Výkupného za Eraka. Prostě se napíše jméno jedné z postav a přívlastkem se popíše, co se mu bude dít. Jiné názvy jsou jednak hezčí a taky nevím, co si pod nimi mám představit - a to je podle mě správně. Další vada, a u té bych se nebála říct, že je ještě horší, je podle mě hrozně málo postav. V celé knížce jsou pořádně jenom 4 postavy a teda padouši Tennyson a Genovesané, ale o těch se spíš jenom mluví, než že by pořádně jednali. Řekla bych, že takhle by dostali za chvíli pěknou ponoru a měli by sebe dost. Taky mi tam jaksi chybí dámská společnost a už se těším na další díl, kterého se zúčastní dámy obě. No a takové ty vady typu neoriginální vlastní jména a přílišná dokonalost postav, ty už nechávám plavat. Co mě naopak hrozně bavilo, byl (již tradičně) Horác a jeho nově objevené maskovací schopnosti. Geniální! Je to sice slabší díl, ale stále to patří pod Hraničářova učně.... celý text


Poslední bitva

Poslední bitva 1993, C. S. Lewis (p)
4 z 5

To s tím opičákem a oslem mi přijde jako "alegorie jako sviňa" a já jsem zrovna na ně poměrně ulítlá, protože dokáží sdělit, co by normálním jazykem asi ani nešlo. Co mě osobně dost mrzí, je to, že ze Zuzky se stala ta slečna dospělá, protože to bylo nejoblíbenější postava a to nejste štěstím bez sebe, když vám z ní udělají tohle. Jinak ale krásný konec. Osobně doufám, že se mnou to dopadne stejně...... celý text