Lodja přečtené 238

Netrpělivost srdce 2006, Stefan Zweig

Zweig prostě ví a ze způsobu, jakým si bere na mušku netrpělivost, strach vzepřít se davu a hlavně přehnaný soucit, prostě zamrazí. Tragický, byť sám o sobě trošku patetický béčkový příběh, beru jako podkres pro výbornou psychickou analýzu hlavní postavy (napsat "hrdiny" by bylo doat zavádějící). Popis toho, jak se Toniho dílčí omyly a zbabělosti na sebe nabalují a stupňují, je fakt vynikající.... celý text

Pravidla moštárny 2005, John Irving

Můžu napsat - hezká kniha. Ano, večery u kamen na chalupě, víno a slané tyčinky, na to je ideální. Nějak mě to ale nepoznamenalo do budoucna a ani jsem nebyla nucena se nějak více zamýšlet. To mě trochu mrzelo. Ale hrozně se mi líbilo označení "sirotčí epopej", které jsem četla v doslovu Petra Matouška, to jo!... celý text

Předčítač 2006, Bernhard Schlink

Pro mě zbytečně rozvláčná knížka s jediným překvapením, kolem kterého se odvíjelo všechno ostatní. Vše podstatné se víceméně odehrává v Michaelově nitru a působilo to na mě hrozně truchlivě a pesimisticky. Chápu, že knížka o holocaustu by asi neměla být komedie, ale i přes vlastně dobře vystavěný příběh ve mě zůstává taková zvláštní pachuť.... celý text

Forrest Gump 2008, Winston Groom

Jelikož na této planetě asi neexistuje člověk, který by neviděl film FG, začnu srovnáním. Prakticky všechno, co na tomto filmovém majstrštyku naprosto zbožňuju, knížka postrádá. Takové to, jak Forrest čirou náhodou naučí Elvise jeho tanečky anebo spustí aféru Watergate, je výmysl filmařů a knižní verze hlavního hrdiny je jenom továrna na geniální schopnosti a průsery. A co mě snad ještě více mrzelo, je knižní Jenny, která mi přišla hrozně chladná a navíc RIP happyend. Vzpomínky na večery, kdy jsme s Barunkou sledovaly Forresta Gumpa pořád dokola a u toho ronily slzy nad každou větou, kterou si ti dva vymění, jsou nenávratně poskvrněny vědomím, že takhle kýčovitě to dopadnout nemělo. Škoda. Ale i tak se musí nechat, že "zadání" Winston Groom splnil, je to kvalitní humoristický román, ale ve srovnání s tou profesionální dojímárnou působí dost bledě. Zavrtěla hlavou a zašeptala to je strašný kam nás ta vietnamská válka dostala. Měla pravdu. Vona je to vážně tragédie když se beznohej musí nejdřív vychcat do klobouku a pak to teprve vylejt do mísy.... celý text

Koně se přece střílejí 2005, Horace McCoy

Zajímavé téma, ale nic naplat, pořád se to opakuje, postavy se nijak zvlášť nevyvíjí a kvůli retrospektivnímu vyprávění znáte konec už od začátku. Sice mě to nijak hluboce nezasáhlo, ale četlo se to pěkně, prostě taková průměrná knížečka, kterou zapomenete přibližně tak tři dny po přečtení. Jo a taky jsem začala být alergická na slovo děcka...... celý text

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

Neuvěřitelně vtipná knížka využívající absurdního humoru a narážek na českou maloměšťáckou (a jinou) kulturu. Ladislav je mému srdci blízký i tím, jaký je to "spořivý člověk" a jak rád podniká pěší výlety (v poněkud jiném rozsahu, ale myšlenka je stejná! :) Geniální je také to, jak nepodává zprávu o muslimech jako o krvelačných bestiích, co chtějí rozbourat EU, ale o obyčejných pohostinných lidech, co mají rádi svoji zemi. A poslední věc, co bych ráda vypíchla je takový originální optimismus. Žádné ohrané fráze, žádné zaslepené sluníčkářství, ale stejně se musíte polovinu knížky usmívat a říkat si, že když to zvládl on na rozpálené silnici uprostřed leda tak slunečnic, pro vás na luxusním chodníku při cestě do školy to přece není zas tak velká výzva. Zvláštní je, že já prostě nedokážu číst tak víc než tři kapitoly naráz. Vedle postele mi to leží už dobrého půl roku a čas od času to někde otevřu a přečtu si pár stránek. Protože to jižní Turecko je přece jenom asi pořád na jedno brdo, ať je Zibura komik sebelepší.... celý text

Kapitánská dcerka 1955, Alexandr Sergejevič Puškin

A já jsem celou dobu čekala, kdy to mezi Péťou a Marjou začne trošku jiskřit a jejich láska bude působit opravdově. Očividně marně. Od romantického Puškina bych očekávala až sentimentální záplavu citů a dostal se mi popis povstání s dosti neuvěřitelnou zápletkou a neustálým ubezpečováním, že ti dva se mají fakt rádi...... celý text

Piková dáma 1955, Alexandr Sergejevič Puškin

O bílých slonech 2008, Irena Dousková

Doktor Živago 2003, Boris Leonidovič Pasternak

Ani si nedokážu představit, jak moc musel být Boris Pasternak moudrý, zkušený a pokorný člověk, protože filosofické a náboženské pasáže jsou naprosto ohromnou předností tohoto díla a tetelím se z nich blahem ještě teď. Dále z toho srší láska k Rusku a tomu zakletému národu, který snad nikdy nebyl plně svobodný a šťastný. Ohromně se mi také líbí, jak je vidět, že profláklé motivační citáty typu "za svoje štěstí si můžeš jenom ty sám" nemusí vždy úplně platit, že svět není černobílý a někdy ať uděláte cokoli, není to správně. Velká láska, nebo žena s dětmi? Zaprodat se líbivé myšlence, nebo ohrožovat svoje nejbližší? Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem knížce ochotna odpustit příliš románově neuvěřitelné zvraty a občas přílišnou rozvláčnost, Jevgenije ex machina a odbočky k osudům náhodných kolemjdoucích. Dala mi toho totiž víc než bych právem měla za ty občasné chvíle nudy dostat.... celý text

Franny a Zooey 2006, J. D. Salinger (p)

Úplně jsem je viděla. Nás, zaopatřené šťastlivce moderního a vyspělého světa, kteří přes všechna materiální zabezpečení prostě tápou a hledají. A hádají se, diskutují, stěžují si na svůj osud, cítí se nepochopení, kouří a brečí. Známe. A každý to řešíme po svém, ale ukažte mi člověka, který se ve Frannyiných pochybnost ani na okamžik nepoznal.... celý text

Vojna a mír I. díl 1959, Lev Nikolajevič Tolstoj

Klaním se. Přestože mě k Vojně a míru přihrála náhoda v podobě referátu do školy a děj jsem si zhruba pamatovala ze seriálu, který kdysi jel v televizi a my jsme se na něj s mamkou dívaly, ohromně mě zasáhl i přiučil. Když převypravujete děj samotný, velmi pravděpodobně to bude znít jako scénář k telenovele (vemte si už samotnou Natašu a jejích pět nápadníků na každém prstě). ALE! Narozdíl od telenovele zde postavy ožívají, mají duši, nejsou křečovité a co si myslím, že je opravdu jedinečné - Tolstoj bez výčitek svědomí vytahuje na světlo jejich nejskrytější touhy, takové ty věci, o nichž se prostě nemluví. A to mě v tom nejlepším slova smyslu opravdu šokovalo. "Zdá se mi, že mě nemůžeš mít rád, že jsem tak ošklivá...vždycky...ale teď...v tomto sta..." "Ty jsi ale směšná! Člověk není milý, protože je krásný, ale je krásný, protože je milý. To jen Malvíny a jiné miluje někdo proto, že jsou krásné, ale cožpak svou ženu miluji? Nemiluji, ale tak...nevím, jak bych ti to řekl. Když tu nejsi, nebo když se takhle rozkmotříme, nestojím za nic a nejsem s to nic udělat. Copak miluji třeba svůj prst? Nemiluji, ale zkus mi ho uříznout..."... celý text

Jeptiška 1963, Denis Diderot

Tak s takto učebnicovým příkladem Mary Sue už jsem se dlouho nesetkala. ("Jsem krásná, umím malovat a zpívat, jsem chytrá, ale ostatní mě pomíjejí a šíkanují právě proto, že jsem až moc dokonalá." Ne, díky, nechci.) Je náhoda, že hlavní hrdinka se jmenuje Marie Zuzana? :)... celý text

Zaslaná pošta 2005, Terry Pratchett

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Jedna z nejromantičtějších knížek, co jsem kdy četla. A to bez klišé, bez lásky na první pohled, bez dvou mladých krásných Američanů na dovolené. Děkuji Elišce, Jozovi a hlavně Květě Legátové za tak silný zážitek!... celý text

Želary 2001, Květa Legátová (p)

Snad první knížka, u které mi nevadilo, že vůbec nedodržuje nějakou časovou posloupnost, že v jedné chvíli je Lenka vzpomínána jako patnáct let zesnulá a za chvíli se společně s ostatními prohání po želarských vrších. Právě naopak - malá želarská tajemství se odkrývala jako kousky skládačky. Některé příběhy lepší, některé horší, ale jako celek to ve vás zanechá hlubokou stopu. (Jenom ta Lucka snad musela být stará už když se narodila!)... celý text

Romeo, Julie a tma 1959, Jan Otčenášek

Sice přečteno za jeden večer, ale to nic o kvalitě nevypovídá, spíš o počtu stran... Abych pravdu řekla, jsem hrozný cynik a při "typických dojácích" se častěji pohihňávám, než pláču, a proto mi Romeo, Julie a tma prostě nesedli. Celý příběh mi přijde hrozně naivní - Pavel schová úplně cizí Židovku, která se mu před pár minutami ještě nelíbila; Ester se udržuje v kondici tak, že dělá 20 dřepů denně; sice se vídají několik hodin každý den, ale nemůžou se sebe nabažit a Pavel odmítá kontakt s kýmkoli jiným... Je těch romanticky naivních hloupostí víc a já tedy nevím, proč by zrovna tahle knížka měla v celé řadě válečných lovestory vyčnívat, nemluvě o tom, že mi to trošku zavání Petrem a Lucií.... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Dva proti říši nejsou hodnotní z toho důvodu, že se dozvíte, jak to bylo - o atentátu na Heydricha ví každý absolvent vlastivědy v páté třídě. Uvědomíte si, že není samozřejmé ani to, že na mapě Evropy je ještě nějaká Česká republika a kolika životy se ten náš stát (na který dneska už umíme jenom nadávat) musel vykoupit a že i vysílání do Londýna bylo pěkně o krk. A kromě tohoto cenného uvědomění se u Šulcovy prvotiny nebudete nudit. Ani stránečku. Smekám, protože takhle už jsem se do žádné knihy dlouho nezačetla.... celý text

Bratři Lví srdce 2001, Astrid Lindgren

Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins